19 C 23/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 467 864, 16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 453 652, 18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 421 943, 01 Kč od [datum] do zaplacení a nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 50 556 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem po měsíci, v němž výrok I. tohoto rozsudku nabude právní moci, až do úplného zaplacení; v případě prodlení se splněním byť i jediné měsíční splátky ztrácí žalovaný výhodu splátek a dosud nesplněná část dluhu se stává bez dalšího splatnou.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 58 812, 43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 54 497, 43 Kč od [datum] do zaplacení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 467 864, 16 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 240, 40 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu, a žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného, aby jej splnil jako celek. Žalobkyně tak má za žalovanému pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 463 549, 16 Kč, na zaplacení„ poplatků“ za odeslání upomínek ze dne [datum] a ze dne [datum] ve výši po 600 Kč,„ poplatku“ za výzvu ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku ve výši 300 Kč a úhrady za účast žalovaného na pojištění za období od června 2022 do října 2022 ve výši po 563 Kč, celkem tedy 2 815 Kč. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 12 891, 28 Kč, úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 31 709, 17 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 476 440, 44 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky.

4. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky.

5. Z nabídky žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nabídl žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, a to zčásti za účelem„ konsolidace“ jiného dluhu žalovaného vůči žalobkyni ve výši 5 000 Kč. V nabídce na uzavření smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši 40 357 Kč měsíčně. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Plní jiný dluh vůči žalobkyni ve splátkách po 250 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy úvěru, kterou dne [datum] uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky až do výše 500 000 Kč (čl. II odst. 1 a 2 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění ve výši 563 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 6 240, 40 Kč (čl. II odst. 3 písm. a) a c) a odst. 4 smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal platit„ poplatky“ za písemné upomínky ve výši 600 Kč a za prohlášení dluhů založených smlouvou o úvěru za splatné jako celek ve výši 300 Kč (čl. IV odst. 4 smlouvy o úvěru). Žalobkyně mohla prohlásit dluhy založené smlouvou o úvěru za splatné jako celek, ocitl-li se žalovaný v prodlení se splněním její pohledávky (čl. IV odst. 6 smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí této smlouvy byly též všeobecné produktové podmínky (čl. I odst. 2 smlouvy o úvěru).

7. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že mu žalobkyně dne [datum] poukázala 500 000 Kč. 8. z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 6 790, 46 Kč. Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili, že žalobkyně tuto výzvu žalovanému doručila, a soud vzal potud shodná skutková tvrzení účastníků řízení za své skutkové zjištění. 9. z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 26 706, 23 Kč. Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili, že žalobkyně tuto výzvu žalovanému doručila, a soud vzal potud shodná skutková tvrzení účastníků řízení za své skutkové zjištění.

10. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek vyzvala žalovaného k zaplacení 481 483, 87 Kč, a to do [datum]. Tuto výzvu žalovanému odeslala dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

11. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

12. Žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřel dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění ve výši 563 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 6 240, 40 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 6 790, 46 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 26 706, 23 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění této pohledávky jako celku v důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek. Žalobkyně ke splnění těchto pohledávek vyzvala žalovaného i dopisem ze dne [datum].

13. Ze všeobecných produktových podmínek účinných od [datum], ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od [datum], ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinného od 1. 4. 2019, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ani ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

14. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

15. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 se právem rozhodným pro smlouvu podle tohoto nařízení řídí zejména též důsledky neplatnosti smlouvy.

16. Účastníci řízení podle čl. VI odst. 2 uzavřené smlouvy o úvěru zvolili pro závazkový právní poměr založený touto smlouvou právo České republiky.

17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

20. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

21. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

26. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni, že dosahuje příjmu ve výši 40 357 Kč měsíčně. Plní jiný dluh vůči žalobkyni ve splátkách po 250 Kč měsíčně. Žalobkyně údaj o příjmech žalovaného prověřila na základě potvrzení zaměstnavatelky žalovaného ze dne [datum], jak vyplývá z tohoto potvrzení. Žalobkyně vůbec nezjišťovala výši alespoň pravidelných výdajů žalovaného ani nežádala, aby tuto výši osvědčil. Přihlédla jen k tomu, že žalovaný má vůči ní jiný dluh. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

27. Z toho vyplývá, že žalobkyně – s výjimkou jiných dluhů žalovaného – vůbec nezjišťovala alespoň údaje o pravidelných výdajích žalovaného. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného.

28. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

29. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

30. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

32. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

33. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

34. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

35. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

36. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

37. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

38. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne [datum], je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

39. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah.

40. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

41. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

42. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

43. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

44. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 500 000 Kč. Žalobkyně podle obsahu„ platební historie“ skutkově tvrdila, že žalovaný až do zahájení řízení v projednávané věci žalobkyni vrátil 78 056, 99 Kč. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 421 943, 01 Kč (500 000 Kč – 78 056, 99 Kč) na jistině. Splatnost této pohledávky se pak pojí v rozsahu 6 790, 46 Kč s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne [datum], v rozsahu 26 706, 23 Kč s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a ve zbývajícím rozsahu s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne [datum].

45. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 6 790, 49 Kč od [datum] do [datum], tj. 298, 60 Kč, z částky 33 496, 72 Kč od [datum] do [datum], tj. 330, 38 Kč, a z částky 421 943, 01 Kč od [datum] do [datum], tj. 34 853, 65 Kč, celkem 35 482, 63 Kč, a od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však na úroku z prodlení za období do [datum] žádala jen 31 709, 17 Kč a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

46. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující 453 652, 18 Kč (421 943, 01 Kč + 31 709, 17 Kč) s příslušenstvím, tj. co do 58 812, 43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 54 497, 43 Kč od [datum] do zaplacení.

47. Soud s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalovaného a výši jeho dluhu vůči žalobkyni shledal důvody pro postup podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. a stanovil, že plnění se může stát ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Příjmy žalovaného z výkonu závislé práce činí 30 000 Kč čistého měsíčně. Pravidelné výdaje na bydlení dosahují 8 000 Kč měsíčně.

48. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 89 % a žalovaný v rozsahu 11 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 453 652, 18 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši 58 812, 43 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 78 % Náklady řízení přitom činí 64 815 Kč a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši 18 715 Kč a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši 46 100 Kč (tři úkony právní služby po 10 180 Kč při tarifní hodnotě 467 864, 16 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a účast při jednání konaném dne [datum], jeden úkon právní služby po 5 090 Kč při tarifní hodnotě 467 864, 16 Kč, a to výzva k plnění ze dne [datum], dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy 36 830 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 7 734 Kč, cestovné ve výši 1 136 Kč při cestě [obec] – [obec] a zpět dne [datum] v délce 136 km, průměrné spotřebě 7, 1 l [číslo] km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 38, 70 Kč za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, 60 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 78 %, tj. 50 556 Kč.

49. Výzvu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť se neobsahuje žádný právní rozbor. Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

50. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).