19 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem , jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalované [částka] a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ ve výši [částka], a to v šedesáti týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však tyto dluhy splnila jen zčásti, a žalobkyně tak má za žalovanou pohledávky ve výši [částka], jejichž příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši 8, 25 % p.a. z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr.

4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná nabídla žalobkyni uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou by žalobkyně přenechala žalované [částka]. V nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce uvedla, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši [částka]. Dále uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí [částka] a životní minimum [částka].

5. Ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně jako zapůjčitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako vydlužitelkou, soud zjistil, že žalobkyně přenechala žalované [částka] a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši [částka], odměnu za„ zpracování a doručení úvěru“ ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v šedesáti týdenních splátkách po [částka]. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala předmět zápůjčky.

6. Z výzvy zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do sedmi dnů od doručení této výzvy žalované. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalované dne [datum], jak soud zjistil z poštovního podacího archu, a doručil dne [datum], jak vyplývá z výpisu o sledování zásilky.

7. Žalovaná tedy jako vydlužitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalované [částka] a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši [částka], odměnu za„ zpracování a doručení úvěru“ ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v šedesáti týdenních splátkách po [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění těchto pohledávek dopisem ze dne [datum].

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

9. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne podle § 2390 o.z. smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

13. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

18. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělila žalovaná, na základě dokladů označených v nabídce žalované na uzavření smlouvy o zápůjčce (evidenční kartě klienta), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaná v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) uvedla. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Žalobkyně rovněž opomněla navrhnout důkazní prostředky o svých skutkových tvrzeních, že ověřila platnost občanského průkazu žalované, její rodné číslo, záznamy v insolvenčním rejstříku a trvání pracovněprávního vztahu žalované k označenému zaměstnavateli. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne [datum] neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

19. Žalobkyně přitom byla povinna uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to nejméně pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalované obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (evidenční kartě klienta) a že listiny, které předložila, jejímu sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

21. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

22. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 [číslo] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

27. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

28. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

29. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

30. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Žalobkyně proto ve skutečnosti náleží pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], tj. ve výši [částka]. Se zřetelem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobkyni [částka], jak skutkově tvrdila žalobkyně, činí její výše [částka] na jistině ([částka] – [částka]). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalované ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do [datum].

38. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob).

39. Ze stejného důvodu žalobkyni nemohlo se zřetelem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniknout právo na ujednaný úrok ani odměnu za„ zpracování a doručení úvěru“.

40. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalobkyně provedla inkasní úkony spočívající v přijetí plnění na ujednané splátky, avšak nenavrhla k prokázání tohoto skutkového tvrzení žádný důkazní prostředek. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne [datum] neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

41. Jestliže v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně provedla inkasní úkony, ohledně nichž se žalobkyně domáhala zaplacení odměny za jejich provedení, nemohla být žalobkyně v projednávané věci co do tohoto žalobního požadavku úspěšná ani z hlediska pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

42. Soud proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala částky převyšující [částka] s příslušenstvím, tj. co do [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

43. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

44. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 46 % a žalovaná v rozsahu 54 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení [částka] s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalované by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 %. Žalované však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.