19 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno .s., sídlem Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno IČO Anonymizováno , zastoupená Mgr. Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , sídlem Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , PSČ Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , bydlištěm Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , PSČ Anonymizováno 02 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši , částka, , a to vše v pravidelných splátkách ve výši nejméně , částka, měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém výrok I. tohoto rozsudku nabude právní moci, až do úplného zaplacení; v případě prodlení žalovaného se splněním byť i jediné měsíční splátky ztrácí žalovaný výhodu splátek a zbytek dluhu se stává bez dalšího splatným.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni , částka, .

III. Žalobkyně je povinna doplatit státu soudní poplatek ve výši , částka, na účet Okresního soudu v Kolíně č.ú. 3703-1622151/0710, variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit a zaplatit ujednaný úrok ve výši 15 % měsíčně, a to v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný se však ocitl v prodlení se splněním dluhů vůči žalobkyni, které trvalo i přes výzvy žalobkyně ke splnění těchto dluhů ze dne ze dne , datum, a ze dne , datum, . V důsledku toho žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila dluhy založené smlouvou o úvěru jako celek za splatné a vyzvala žalovaného k jejich splnění. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni celkem , částka, , z toho , částka, na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a , částka, na nákladech za odeslání upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, . Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je bez zaměstnání a nemá z čeho vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, (čl. IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit žalobkyni ve dvanácti splátkách (čl. IV. odst. 4.4. smlouvy o úvěru) po , částka, (čl. V. odst. 5.1. smlouvy o úvěru) spolu s úrokem ve výši 23 % měsíčně (čl. IV. odst. 4.5. smlouvy o úvěru), a to poukázáním na účet vedený pro žalobkyni (čl. V. odst. 5.2. smlouvy o úvěru). Pokud by žalovaný ocitl v prodlení se splněním dluhu, měla žalobkyně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v důsledku prodlení žalovaného vznikly, právo na smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky a právo na úrok z prodlení v zákonné výši (čl. V. odst. 5.3. smlouvy o úvěru). Žalobkyně se pro takový případ zavázala odeslat žalovanému písemnou upomínku o splnění jeho dluhu v dodatečné lhůtě v délce pěti dnů ode dne jejího doručení žalovanému a žalovaný se zavázal zaplatit za její odeslání žalobkyni , částka, . Pokud by prodlení žalovaného trvalo i přes tuto upomínku, byla žalobkyně povinna písemně vyzvat žalovaného další upomínkou ke splnění jeho dluhu v dodatečné lhůtě pěti dnů od doručení takové upomínky žalovanému a žalovaný se zavázal zaplatit za to žalobkyni , částka, (čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru). Pokud by žalovaný svůj dluh nesplnil ani po opakované upomínce, měla žalobkyně právo prohlásit jej za splatný jako celek a úrok se v takovém případě stal součástí jistiny pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků (čl. V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru). Prohlášení o splatnosti dluhu měla žalobkyně oznámit žalovanému písemně (čl. V. odst. 5.7. smlouvy o úvěru). Účastníci řízení shodně skutkově tvrdili, že tuto smlouvu o úvěru uzavřeli prostředky komunikace na dálku, a soud vzal jejich shodná skutková tvrzení za své skutkové zjištění.

4. Z výpisu z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou podle stavu ke dni , datum, soud zjistil, že žalobkyně v době uzavření smlouvy o úvěru byla oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr.

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný poukázal žalobkyni , částka, .

6. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému , částka, .

7. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalobkyně odeslala žalovanému ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění splátky, která měla dospět dne , datum, , ve výši , částka, v dodatečné lhůtě do , datum, a k zaplacení „sankce“ za odeslání upomínky ve výši , částka, .

8. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalobkyně odeslala žalovanému ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění splátky, která měla dospět dne , datum, , ve výši , částka, v dodatečné lhůtě do , datum, a k zaplacení „sankce“ za odeslání upomínky ve výši , částka, .

9. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému splatnost dluhu, který měla založit smlouva o úvěru jako celku, v důsledku prodlení žalovaného s plněním splátek a vyzvala jej ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do , datum, . Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.

10. Žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 23 % p.a., a to ve dvanácti splátkách po , částka, . Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu, které trvalo i přes upomínky žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, , a proto žalobkyně oznámila žalovanému, že dluh založený smlouvou o úvěru dospěl jako celek.

11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z přehledu příkazů k inkasu, z kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného, z výpisu ze seznamu neplatných dokladů, ani z výpisu zaměstnavatelky žalovaného z obchodního rejstříku soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

21. Žalobkyně skutkově tvrdila, že prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělil žalovaný, na výpisů žalovaného z insolvenčního rejstříku a nebankovních registrů klientských informací, jakož i na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovaného.

22. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že vůči žalovanému nebylo ke dni , datum, vedeno insolvenční řízení.

23. Z výsledku lustrace žalovaného z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, v něm měl žalovaný neměl „negativní záznam“.

24. Z výpisu žalovaného z aplikace Cribis ze dne , datum, soud zjistil, že v něm žalovaný neměl žádný záznam.

25. Z výpisu žalovaného z registru platebních informací ze dne , datum, soud zjistil, že v něm žalovaný neměl „negativní záznam“26. Z výpisu z účtů vedených pro žalovaného za období května až července 2023 soud zjistil, že výše mzdy žalovaného dosahovala , částka, až , částka, měsíčně čistého. Počáteční zůstatek na účtu vedeném pro žalovaného činil 111, , částka, a konečný zůstatek 3 005, , částka, .

27. Žalobkyně tak prověřila údaj o výši příjmu žalovaného, jakož i jeho případné dluhy vůči třetím osobám, avšak vůbec nezjišťovala výši alespoň pravidelných výdajů žalovaného ani nežádala, aby je žalovaný osvědčil. Přitom vycházela, jak skutkově tvrdila v podání ze dne , datum, , z toho, že výdaje žalovaného na bydlení dosahují , částka, , aniž by jejich skutečnou výši prověřila a aniž by za účelem jejího prověření zjišťovala, jak žalovaný uspokojuje svou bytovou potřebu.

28. Z toho vyplývá, že žalobkyně vůbec nezjišťovala údaje o pravidelných výdajích žalovaného. Bez jejich znalosti přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků k plnění ujednaných splátek. Žalobkyně proto nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

29. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

30. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

33. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

34. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

35. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

36. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12).

37. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C679/18).

38. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

39. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

40. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne , datum, , je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

41. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

42. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

45. Žalobkyni proto ve skutečnosti náleží pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídá peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši , částka, . Splatnost této pohledávky se pak pojí co do částky , částka, s výzvou žalobkyně ke splnění části pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do , datum, , co do částky , částka, s výzvou žalobkyně ze dne , datum, žalovanému, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do , datum, , a co do zbývající částky ve výši , částka, s výzvou zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, , v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do , datum, .

46. Příslušenstvím pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 14, 75 % p.a. z částky , částka, od , datum, (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně se však vůči žalovanému domáhala úroku z prodlení jen ve výši 14, 75 % p.a. a za období před , datum, po žalovaném úrok z prodlení nežádala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

47. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení , částka, .

48. Pro úplnost soud uvádí, že pravidlo o času plnění podle § 87 odst. 1 posl. věta zákona o spotřebitelském úvěru se použije jen tam, kde podle zjištěného skutkového stavu není v možnostech spotřebitele vrátit poskytnuté peněžní prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, popřípadě v delším čase určeném v takové výzvě. Žalovaný však ani skutkově netvrdil, že není přiměřené jeho možnostem splnit pohledávku, která je předmětem řízení v projednávané věci, v čase určeném žalobkyní ve výzvách ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , a taková skutečnost nevyšla v řízení ani jinak najevo. V době, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, totiž žalovaný měl – v rovině vlastních skutkových tvrzení – příjem z výkonu závislé práce. Okolnost, že by plnil jiné dluhy převzaté později, na jeho možnosti splnit pohledávku žalobkyně nic nemění. Z těchto důvodů se prosadí obecné pravidlo o času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z.

49. Soud se zřetelem k majetkovým poměrům žalovaného, jeho vůli splnit dluh vůči žalobkyni a jeho výši shledal důvody pro postup podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. a stanovil, že plnění se může stát ve splátkách po , částka, měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný je v evidenci uchazečů o zaměstnání a jeho příjem spočívá pouze v podpoře v nezaměstnanosti.

50. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 96 % a žalovaný v rozsahu 4 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení , částka, s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 92 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Náklady řízení spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši , částka, . Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je totiž zároveň jediným akcionářem jediného akcionáře žalobkyně, jak vyplývá ze zápisů v obchodním rejstříku. Ostatně i adresa jeho sídla se shoduje se sídlem žalobkyně. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval pouze na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který je jediným akcionářem jediného akcionáře žalobkyně, protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné. Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k jedné paušální náhradě hotových výdajů (žaloba) po , částka, (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ni by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí , částka, . Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 92 %, tj. , částka, .

51. Na základě výzvy ze dne , datum, v rozsahu , částka, teprve dospěla pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci. Z tohoto důvodu nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. (shodně usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Výzva k plnění má totiž poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem. Náklad na podání ze dne , datum, soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

52. Na soudním poplatku za řízení zaplatila , částka, , ačkoli jeho výše činila podle položky 2 bod 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, , částka, . Je proto žalobkyně povinna doplatit na soudním poplatku za řízení , částka, (, částka, – , částka, ).