19 C 240/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 1 900 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 248, 91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 1 900 Kč od 12. 6. 2019 do 24. 3. 2020.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 2 850 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že právnická osoba, sídlem adresa, PSČ PSČ (po změně sídla obec a číslo – část obce, ulice anonymizována dvě slova číslo, PSČ PSČ), IČO, jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovanou jako úvěrovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 1 900 Kč a žalovaná se zavázala je společně s úrokem ve výši 1 299, 29 Kč a„ poplatkem za poskytnutí úvěru“ ve výši 2 129, 58 Kč vrátit do datum. Pohledávky založené smlouvou o úvěru právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni, která se tak stala jejich věřitelkou. Žalobkyně má proto za žalovanou pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1 900 Kč, jejímž příslušenstvím je úrok z prodlení ve výši 248, 91 Kč za období od datum do datum a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 05 % p.a. z částky 1 900 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná však tento dluh ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum nesplnila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právnická osoba, dne datum poukázala žalované částku ve výši 1 900 Kč. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 12. 10. 2020, č.j. 19 C 240/2020 – 15, nenavrhla žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že žalovaná prostřednictvím internetových stránek právnická osoba, nabídla této právnická osoba, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 1 900 Kč a žalovaná by se zavázala tyto peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 428, 87 Kč vrátit do datum. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

4. Sama okolnost, že právnická osoba, poukázala žalované částku ve výši 1 900 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaná skutečně nabídla právnická osoba, uzavření smlouvy o úvěru, nadto právě o tom obsahu, jak jej žalobkyně vylíčila v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měla žalovaná žádat, výši úroku a čas plnění povinnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem vrátit.

5. V řízení tedy vyšlo najevo, že právnická osoba, žalované poskytla částku ve výši 1 900 Kč, avšak žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Pohledávky, které měla založit smlouva o úvěru, právnická osoba, postoupila žalobkyni a jejich postoupení žalobkyni oznámila žalované dopisem ze dne datum. Dopisem ze dne datum zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to ve lhůtě do datum.

6. Nedošlo-li mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka ve výši 1 900 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované, bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu (§ 29912 o.z.), které je žalovaná povinna vydat žalobkyni jako nabyvatelce této pohledávky (1879 o.z.). Má proto žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 1 900 Kč na jistině. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 1 900 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Žalobkyně se však po žalované domáhala úroku z prodlení jen ve výši 8, 05 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

7. Počátek prodlení žalované se pojí s uplynutím lhůty k plnění určené výzvou zástupce žalobkyně k zaplacení této částky ze dne datum (§ 1958 odst. 2 o.z.). Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne datum její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila právní předchůdkyně žalobkyně v době, kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.

8. Odtud vyplývá, že žalovaná v době před datum nebyla v prodlení se splněním pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, a proto soud zčásti zamítl žalobu, pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 248, 91 Kč za období od datum do datum a ve výši 8, 05 % p.a. z částky 1 900 Kč od datum do datum.

9. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

10. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 28 % a žalovaná v rozsahu 72 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 1 900 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl a v důsledku procesního zavinění žalobkyně řízení zčásti zastavil co do částky v celkové výši 4 828, 78 Kč s příslušenstvím, měla by žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % (§ 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.). Žalované však v řízení nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.