19 C 241/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO, zastoupené údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky částka od datum a ve výši 1, 75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal, aby mu zaplatil částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedl, že se žalovaným uzavřel dne datum nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaný užíval byt číslo v budově adresa, část obce Kolín II, která je součástí stavební parcely p.č. st. číslo, katastrální území Kolín. Nájemní poměr zanikl dne datum v důsledku uplynutí ujednané doby nájmu. Žalovaný však předmět nájmu užíval až do datum, kdy jej odevzdal žalobci. Žalovaný tak byl povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení odpovídající ujednanému nájemnému ve výši částka za období od datum do datum. Z vyúčtování nákladů a záloh na plnění spojená s užíváním bytu za období od datum do datum pak vyplývá nedoplatek ve výši částka. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobce za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu žalobce ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky.

4. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne datum nájemní smlouvu, kterou žalobce přenechal žalovanému k dočasnému užívání byt v budově adresa, část obce Kolín V, jež je součástí stavební parcely p.č. st. číslo, obec, a žalovaný se zavázal platit žalobci nájemné, jehož výše činila naposledy před zánikem nájmu částka měsíčně. Nájemní poměr účastníků řízení zanikl dne datum uplynutím ujednané doby nájmu, avšak žalovaný byt přesto nevyklidil a k jeho vyklizení a odevzdání žalobci došlo až v exekučním řízení dne datum.

6. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

7. V projednávané věci vyplývá volba práva České republiky pro závazkový právní poměr založený uzavřenou nájemní smlouvou z okolnosti, že účastníci řízení v čl. II. odst. 4, čl. III. odst. 2 písm. c), čl. IV. a čl. V. uzavřené nájemní smlouvy odkázali na zákon číslo Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

8. Souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (příjmení) číslo o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah.

9. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě čl. 10 odst. 1 nařízení Řím II a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se podle čl. 10 odst. 2 nařízení Řím II právo této země.

10. Nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím podle čl. 10 odst. 3 nařízení Řím II právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo.

11. Pro úsudek, zda a v jakém rozsahu se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, je tedy rozhodné rovněž právo České republiky.

12. I po zániku nájemního poměru účastníků řízení byl žalovaný povinen platit žalobci náhradu, jejíž výše odpovídala ujednanému nájemnému, a to až do dne, kdy byl byt vyklizen a odevzdán žalobci, tj. do datum (číslo, § číslo odst. 1, § číslo odst. 1, § 2295 a § 3074 odst. 1 o.z.). Žalovaný tak byl povinen zaplatit žalobci náhradu za užívání bytu po skončení nájemního poměru za období od datum do datum ve výši zvýšené žalobcem podle ujednání o inflační doložce, tj. částka měsíčně. Ujednaným nájemným se pro určení výše náhrady za užívání bytu po skončení nájmu rozumí nájemné ve výši, na jakou by měl žalobce právo, kdyby nájemní poměr účastníků řízení trval. Žalobce přitom v souladu s ujednáním obsaženým v nájemní smlouvě vykonal dopisem ze dne datum právo nájemné jednostranně zvýšit o míru inflace. Za období od datum do datum se žalobce domáhal náhrady jen ve výši částka a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

13. Příslušenstvím této pohledávky žalobce za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období před datum se žalobce vůči žalovanému zaplacení úroku z prodlení nedomáhal a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

14. Soud naopak žalobu zamítl, domáhal-li se žalobce úroku z prodlení ve výši převyšující 10 % p.a., tj. co do žalobního požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1, 75 % z částky částka od datum do zaplacení. Splatnost pohledávky na náhradu za užívání bytu po zániku nájemního poměru se totiž shoduje se splatností nájemného. Splatnost nájemného účastníci řízení ujednali v času do konce měsíce, za který se nájemné platí. První den prodlení žalovaného se zaplacením úhrady za užívání bytu v období od července 2020 do prosince 2020 tak nastal v době od datum do datum (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo 2020).

15. Žalobce se po žalovaném rovněž domáhal, aby mu zaplatil částka jako nedoplatek vyplývající z vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby poskytované s užíváním bytu za období roku 2020 (§ 4 odst. 1 a 2 a § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů). Toto vyúčtování však nemělo náležitosti stanovené § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Žalobce v něm vyčíslil přeplatek na skutečné výši nákladů na jednotlivé služby poskytované s užíváním bytu ve výši, jaké by dosáhl, kdyby byl žalovaný zálohy na ně za období roku 2020 platil (326, částka). Vedle toho pak sečetl nájemné (náhradu za užívání bytu) a zálohy na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu za toto období společně s tím, co označil za„ sankční poplatek“ a součet vykázal jako nedoplatek (- částka). Z takto provedeného vyúčtování není zřejmá a kontrolovatelná výše případných rozdílů ve vyúčtování z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Pohledávka na zaplacení nájemného (náhrady za užívání bytu) za toto období přitom s výší nedoplatku na úhradě nákladů na služby poskytované s užíváním bytu nemá nic společného.

16. Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (tak již v poměru k právní úpravě účinné před datum rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C číslo).

17. Žaloba na zaplacení nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu za období roku 2020 se proto jeví jako předčasná. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl i co do žalobního požadavku na zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

18. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

19. Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 63 % a žalovaný v rozsahu 37 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši částka s příslušenstvím, a proto soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobci tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 26 % Náklady řízení přitom činí částka a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši částka (dva úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení a žaloba, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka, celkem tedy částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka) a z jedné paušální náhrady hotových výdajů (výzva k plnění ze dne datum) po částka podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za úkon, který žalobce učinil dříve, než se dal v řízení zastoupit advokátem. Žalobci pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 26 %, tj. částka.

20. Náklad na podání ze dne datum a ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť jimi žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba.

21. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod číslo 2012) a předmětem řízení přitom bylo peněžité plnění nepřevyšující částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.