19 C 265/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno , IČO Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , bydlištěm Anonymizováno Anonymizováno , PSČ Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 342 378, 97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 242 978, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 242 978, , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 110 029, , částka, s úrokem ve výši 11, 9 % p.a. z částky 341 368, , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 98 390, , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 342 378, , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne , datum, rámcovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 11, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek dospěly dluhy založené smlouvou o úvěru na základě výzvy žalobkyně ze dne , datum, jako celek. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 341 368, , částka, na jistině. Příslušenstvím pohledávky žalobkyně za žalovaným na vrácení poskytnutých peněžních prostředků je úrok za období od , datum, do , datum, ve výši 10 628, , částka, , úrok ve výši 11, 9 % p.a. z částky 341 368, , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 14, 75 % p.a. z částky 341 368, , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně se dále na základě dohody o změně rámcové smlouvy ze dne , datum, zavázala vést pro žalovaného účet. V důsledku „nepovoleného záporného zůstatku“ na tomto účtu vznikla žalobkyni za žalovaným pohledávka na vrácení , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z rámcové smlouvy, kterou dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit společně s ujednaným úrokem ve výši 11, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Účelem poskytnutí části peněžních prostředků ve výši , částka, mělo být splnění dluhů žalovaného vůči , právnická osoba, . Tato smlouva dále odkazovala na podmínky žalobkyně pro používání úvěru účinné od , datum, .

4. Z podmínek žalobkyně pro používání úvěru účinných od , datum, , na které odkazovala uzavřená smlouva o úvěru, soud zjistil, že žalobkyně mohla žádat splnění pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků jako celku, ocitl-li se žalovaný v prodlení s plněním dluhu vůči žalobkyni.

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, .

6. Z dohody o změně rámcové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně měla zavázat vést pro žalovaného účet. K této listině připojil podpis pouze zástupce žalobkyně.

7. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně tento účet zatížila dne , datum, částkou ve výši , částka, jako „účelně vynaloženými náklady na vymáhání“, dne , datum, částkou ve výši , částka, jako ceny za vedení účtu a dne , datum, částkou ve výši , částka, jako „účelně vynaloženými náklady na vymáhání“.

8. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, jako celku. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

9. Žalovaný tedy jako úvěrovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 11, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním těchto dluhů, a proto jej žalobkyně dopisem dne , datum, vyzvala ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku.

10. Z obchodních podmínek žalobkyně účinných od , datum, , z obchodních podmínek žalobkyně účinných od , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze splátkového kalendáře ze dne , datum, , ze záznamů žalobkyně o odeslání dopisů žalovanému za období od , datum, do , datum, , z ceníku žalobkyně účinného od , datum, , z ceníku žalobkyně účinného od , datum, , ze záznamů žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z dopisů žalobkyně žalovanému ze dne , datum, a ze dne , datum, , ze záznamů žalobkyně o zprávách do internetového nebo mobilního bankovnictví, ze záznamů žalobkyně o krátkých textových zprávách odeslaných žalovanému, z vyrozumění , právnická osoba, ., o změně sazebníku poplatků účinné od , datum, ani ze sazebníku poplatků , právnická osoba, ., účinného od , datum, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

11. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu záznamy žalobkyně o krátkých textových zprávách, zprávách v internetovém bankovnictví a zprávách elektronické pošty, které žalobkyně odeslala žalovanému a jimiž je vyrozuměla o změně obchodních podmínek a ceníku žalobkyně, a zvukovým záznamem o hovoru žalobkyně se zaměstnavatelkou žalovaného, protože skutkové zjištění o vyrozumění o změně obchodních podmínek a ceníku žalobkyně je se zřetelem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru bez významu pro rozhodnutí o věci a prověření údaje o příjmu žalovaného žalobkyně prokázala jinými důkazními prostředky.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

21. Žalobkyně skutkově tvrdila, že jí žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši , částka, čistého měsíčně. Tento údaj žalobkyně prověřila na základě výpisů z účtu vedeného pro žalovaného za období od , datum, do , datum, , jak vyplývá z těchto výpisů.

22. Z výpisu žalovaného z bankovního registru klientských informací ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný měl dluh ze dvou spotřebitelských úvěrů, tři žádosti o jejich poskytnutí odvolal a čtyři byly odmítnuty.

23. Žalobkyně tedy prověřila příjmy žalovaného na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovaného. Naopak prověření jeho výdajů nahradila vlastní „analýzou“, aniž by se zabývala tím, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky. K prověření alespoň pravidelných výdajů žalovaného pak vybízelo i zjištění z výpisu žalovaného z bankovního registru klientských informací, z něhož vyplývalo, že jiní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů v celkem čtyřech případech odmítli nabídky žalovaného na uzavření smluv o úvěru a tři takové nabídky žalovaný odvolal.

24. Z toho vyplývá, že žalobkyně – s výjimkou jiných dluhů žalovaného – vůbec neprověřila výdaje žalovaného. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného.

25. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

26. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

27. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

29. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

30. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

31. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

32. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12).

33. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C679/18).

34. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

35. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

36. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne , datum, , je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

37. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

38. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

41. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši , částka, . Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný až do zahájení řízení v projednávané věci žalobkyni vrátil 153 546, , částka, . Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 242 978, , částka, (, částka, – 153 546, , částka, ) na jistině. Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne , datum, , v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do , datum, ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci.

42. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 242 978, , částka, od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů).

43. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující 242 978, , částka, s příslušenstvím, tj. co do 109 019, , částka, s úrokem ve výši 11, 9 % p.a. z částky 341 368, , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 98 390, , částka, od , datum, do zaplacení.

44. Pro úplnost soud uvádí, že pravidlo o času plnění podle § 87 odst. 1 posl. věta zákona o spotřebitelském úvěru se použije jen tam, kde podle zjištěného skutkového stavu není v možnostech spotřebitele vrátit poskytnuté peněžní prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, popřípadě v delším čase určeném v takové výzvě. Žalovaný však ani skutkově netvrdil, že není přiměřené jeho možnostem splnit pohledávku, která je předmětem řízení v projednávané věci, v čase určeném žalobkyní ve výzvě ze dne , datum, , a taková skutečnost nevyšla v řízení ani jinak najevo, a proto se prosadí obecné pravidlo o času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z.

45. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

46. Žalobkyně skutkově tvrdila, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, prostředky komunikace na dálku dohodu o změně rámcové smlouvy, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat vést pro žalovaného účet. K listině, která má zachycovat obsah této dohody, připojil podpis pouze zástupce žalobkyně, zatímco žalovaný ji měl podepsat v prostředí „mobilního bankovnictví“. Žalobkyně však ani přes poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o skutkovém tvrzení o uzavření této dohody nenavrhla žádný důkazní prostředek, a proto se jí její uzavření nepodařilo prokázat.

47. V rovině takto ustaveného skutkového děje nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení ceny za vedení účtu ve výši , částka, . Ze stejného důvodu jí nemohlo vzniknout ani právo na zaplacení smluvní pokuty („účelně vynaložených nákladů na vymáhání“) ve výši po , částka, , odhlédnuto od okolnosti, že takovou smluvní pokutu účastníci řízení neujednali ani podle obsahu listiny, která má zachycovat dohodu o změně rámcové smlouvy ze dne , datum, .

48. Soud proto žalobu zamítl i co do žalobního požadavku na zaplacení , částka, .

1. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 69 % a žalovaný v rozsahu 31 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 242 978, , částka, s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši 110 029, , částka, s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Náklady řízení činí , částka, a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši , částka, , z jedné paušální náhrady po , částka, (žaloba) a ze dvou paušálních náhrad po , částka, (příprava a účast při jednání konaném dne , datum, ) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a dále cestovného ve výši , částka, při cestě , adresa, a zpět dne , datum, v délce 376 km, průměrné spotřebě 4, 1 l/100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 38, , částka, za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, , částka, za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 38 %, tj. , částka, .

2. Náklad na podání žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, soud nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jimi žalobkyně doplnila skutková tvrzení a důkazní prostředky, které měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

49. Na základě výzvy ze dne , datum, teprve dospěla pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci. Z tohoto důvodu nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. (shodně usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Výzva k plnění má totiž poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem.