19 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 190 788, 42 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 176 852, 61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 176 852, 61 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 19 817, 03 Kč s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 13 935, 81 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 190 788, 42 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit ujednaný úrok ve výši 6, 9 % p.a. a úhradu za účast žalovaného na pojištění ve výši 298 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 306, 77 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu. V důsledku toho tento dluh dospěl dne [datum] jako celek. Pohledávky založené smlouvou o úvěru [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou jako postupitelka dne [datum] uzavřela se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 187 198, 42 Kč na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, 1 490 Kč na úhradě za účast žalovaného na pojištění za období od února 2022 do června 2022, 1 800 Kč na„ poplatcích“ za upomínky ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] a 300 Kč na„ poplatku“ za prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 5 562, 09 Kč, úrok ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 319, 13 Kč a úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 190 788, 42 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne [datum] uzavřeli [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se [právnická osoba], touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč (čl. II odst. 1 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. (čl. II odst. 5 smlouvy o úvěru) a úhradou z účast na pojištění ve výši 298 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 306, 77 Kč (čl. II odst. 4 smlouvy o úvěru). Pokud by se žalovaný ocitl v prodlení se splněním pohledávky založené smlouvou o úvěru (čl. III odst. 10 písm. c) smlouvy o úvěru), mohla [právnická osoba], prohlásit dluhy, které měla založit smlouva o úvěru, za splatné jako celek (čl. III odst. 11 písm. a) smlouvy o úvěru).

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč.

5. Z dopisu [právnická osoba], žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které měla založit smlouva o úvěru ze dne [datum], jako celku, a to do [datum]. Tuto výzvu [právnická osoba], žalovanému odeslala dne [datum], jak vyplývá z podací stvrzenky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], jako postupitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že [právnická osoba], postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, mezi nimi též pohledávky za žalovaným, jež měla založit smlouva o úvěru ze dne [datum] (čl. I. odst. 1, čl. II. odst. 1 a příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek). Účinky změny v osobě věřitele postoupených pohledávek v poměru mezi [právnická osoba], a žalobkyní nastaly v okamžiku zaplacení úplaty postoupení pohledávek (čl. II. odst. 7 smlouvy o postoupení pohledávek).

7. Z potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila [právnická osoba], úplatu za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

8. Z dopisu [právnická osoba], žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], žalovanému oznámila postoupení pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, žalobkyni. Toto oznámení žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku.

9. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 10. [právnická osoba], tedy jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. a úhradou z účast na pojištění ve výši 298 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 306, 77 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], jako postupitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni pohledávky, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Zástupce žalobkyně poté vyzvala žalovaného k jejich splnění dopisem ze dne [datum].

11. Ze všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], účinných od [datum], z produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od [datum], z vyrozumění o změně obchodních podmínek, z informace o pojištění vkladů, ze sazebníku poplatků účinného od 1. 9. 2023, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z vyjádření [právnická osoba], k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum], z výpisu z úvěrového účtu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z dopisů [právnická osoba], žalovanému ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], protože žalobkyně ani poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení o jejich doručení žalovanému. Rovněž žádné skutkové zjištění nevyplývá z výpisu žalovaného ze živnostenského rejstříku, neboť podle obsahu smlouvy o úvěru ji žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně bez souvislosti se svou podnikatelskou činností.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

17. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

22. Jak vyplývá ze žádosti o úvěr ze dne [datum], žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že podnikatelskou činností dosahuje příjmu ve výši 364 678 Kč ročně a po odečtení výdajů 145 871 Kč ročně, bydlí u rodičů. Celková výše příjmů osob v rodinné domácnosti žalovaného dosahuje 77 000 Kč čistého měsíčně. Nemá vyživovací povinnost. O svých příjmech předložil právní předchůdkyni žalobkyně přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

23. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech sdělil žalovaná, na základě přiznání k dani z příjmů fyzických osob, avšak nenavrhla jím provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jeho obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých výdělkových poměrech žalovaný v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru uvedl. Bez zjištění jeho obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jeho základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jeho obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne [datum] neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom byla povinna uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to nejméně pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Z uvedeného důvodu v projednávané věci nelze dobře uplatnit závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2009 – 97, na nějž poukazuje žalobkyně a podle něhož postačí, že listiny, ze kterých vycházel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl poskytovatel spotřebitelského úvěru v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

25. Zjištění výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně nahradila„ odhadem“ založeným na životním minimu, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezjišťovala ani počet osob v rodinné domácnosti žalovaného. Ostatně právní předchůdkyně žalobkyně i v rovině vlastních skutkových tvrzení žalobkyně neprověřovala rovněž údaj o celkové výši příjmů osob v rodinné domácnosti žalovaného. Přitom podle údajů sdělených žalovaným dosahoval jeho příjem průměrné výše přibližně 12 500 Kč měsíčně. Již poměrně nízký příjem žalovaného v protikladu k vysokému celkovému příjmu osob v rodinné domácnosti žalovaného přímo vybízel k prověření údajů o počtu osob v rodinné domácnosti žalovaného, o výši jejich příjmů a o pravidelných výdajích žalovaného a dalších osob v rodinné domácnosti žalovaného.

26. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného i celkových příjmů a výdajů osob v rodinné domácnosti žalovaného tak nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

27. Z toho vyplývá, že právní předchůdkyně vůbec neprověřila alespoň pravidelné výdaje žalovaného. Již z tohoto důvodu nemohla právní předchůdkyně žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného. To vyplývá i ze záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

28. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

29. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

30. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

32. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

33. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

34. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

35. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

36. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

37. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

38. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

39. Smlouva o úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum], je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

40. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

41. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

42. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

43. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

44. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 45. [právnická osoba], proto náležela pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 200 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaný zaplatil celkem 23 147, 39 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně na základě jejího postoupení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 176 852, 61 Kč na jistině (200 000 Kč – 23 147, 39 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou [právnická osoba], ze dne [datum].

46. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 176 852, 61 Kč od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období od [datum] do [datum] se žalobkyně vůči žalovanému úroku z prodlení nedomáhala a úrok z prodlení žádala jen ve výši 11, 75 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

47. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 19 817, 03 Kč s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 13 935, 81 Kč od [datum] do zaplacení.

48. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

49. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 90 % a žalovaný v rozsahu 10 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 176 852, 61 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 19 817, 03 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 80 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) Náklady řízení spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši 7 632 Kč. Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je ve vztahu k žalobkyni ovládající osobou, jak vyplývá z výroční zprávy žalobkyně za rok 2020. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval jen na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který ji ovládá prostřednictvím [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné (obdobně ve vztahu k témuž zástupci usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 27 Co 138/2017). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru ke čtyřem paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum], žaloba, příprava a účast při jednání konaném dne [datum]) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí 8 032 Kč. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 80 %, tj. 6 426 Kč.

50. Ani náklad na podání ze dne [datum] a ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).