19 C 271/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 190 788, 42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 176 852, 61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 176 852, 61 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 19 817, 03 Kč s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 13 935, 81 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 190 788, 42 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit ujednaný úrok ve výši 6, 9 % p.a. a úhradu za účast žalovaného na pojištění ve výši 298 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 306, 77 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu. V důsledku toho tento dluh dospěl dne datum jako celek. Pohledávky založené smlouvou o úvěru právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou jako postupitelka dne datum uzavřela se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 187 198, 42 Kč na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, 1 490 Kč na úhradě za účast žalovaného na pojištění za období od února 2022 do června 2022, 1 800 Kč na„ poplatcích“ za upomínky ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum a 300 Kč na„ poplatku“ za prohlášení úvěru za splatný ze dne datum. Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok za období od datum do datum ve výši 5 562, 09 Kč, úrok ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení za období od datum do datum ve výši 319, 13 Kč a úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 190 788, 42 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne datum uzavřeli právnická osoba, jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se právnická osoba, touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč (čl. II odst. 1 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. (čl. II odst. 5 smlouvy o úvěru) a úhradou z účast na pojištění ve výši 298 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 306, 77 Kč (čl. II odst. 4 smlouvy o úvěru). Pokud by se žalovaný ocitl v prodlení se splněním pohledávky založené smlouvou o úvěru (čl. III odst. 10 písm. c) smlouvy o úvěru), mohla právnická osoba, prohlásit dluhy, které měla založit smlouva o úvěru, za splatné jako celek (čl. III odst. 11 písm. a) smlouvy o úvěru).

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že právnická osoba, poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč.

5. Z dopisu právnická osoba, žalovanému ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba, vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které měla založit smlouva o úvěru ze dne datum, jako celku, a to do datum. Tuto výzvu právnická osoba, žalovanému odeslala dne datum, jak vyplývá z podací stvrzenky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba, jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze číslo této smlouvy, mezi nimi též pohledávky za žalovaným, jež měla založit smlouva o úvěru ze dne datum (čl. I. odst. 1, čl. II. odst. 1 a příloha číslo smlouvy o postoupení pohledávek). Účinky změny v osobě věřitele postoupených pohledávek v poměru mezi právnická osoba, a žalobkyní nastaly v okamžiku zaplacení úplaty postoupení pohledávek (čl. II. odst. 7 smlouvy o postoupení pohledávek).

7. Z potvrzení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaplatila právnická osoba, úplatu za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

8. Z dopisu právnická osoba, žalovanému ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba, žalovanému oznámila postoupení pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, žalobkyni. Toto oznámení žalobkyně odeslala žalovanému dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne datum, jak vyplývá z podacího lístku. 10. právnická osoba, tedy jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. a úhradou z účast na pojištění ve výši 298 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 306, 77 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba, jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni pohledávky, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Zástupce žalobkyně poté vyzvala žalovaného k jejich splnění dopisem ze dne datum.

11. Ze všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, účinných od datum, z produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od datum, z vyrozumění o změně obchodních podmínek, z informace o pojištění vkladů, ze sazebníku poplatků účinného od 1. 9. 2023, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z vyjádření právnická osoba, k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne datum, z výpisu z úvěrového účtu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z dopisů právnická osoba, žalovanému ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, protože žalobkyně ani poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení o jejich doručení žalovanému. Rovněž žádné skutkové zjištění nevyplývá z výpisu žalovaného ze živnostenského rejstříku, neboť podle obsahu smlouvy o úvěru ji žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně bez souvislosti se svou podnikatelskou činností.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

17. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

22. Jak vyplývá ze žádosti o úvěr ze dne datum, žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že podnikatelskou činností dosahuje příjmu ve výši 364 678 Kč ročně a po odečtení výdajů 145 871 Kč ročně, bydlí u rodičů. Celková výše příjmů osob v rodinné domácnosti žalovaného dosahuje 77 000 Kč čistého měsíčně. Nemá vyživovací povinnost. O svých příjmech předložil právní předchůdkyni žalobkyně přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

23. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech sdělil žalovaná, na základě přiznání k dani z příjmů fyzických osob, avšak nenavrhla jím provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jeho obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých výdělkových poměrech žalovaný v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru uvedl. Bez zjištění jeho obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jeho základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jeho obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom byla povinna uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to nejméně pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Z uvedeného důvodu v projednávané věci nelze dobře uplatnit závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2009 – 97, na nějž poukazuje žalobkyně a podle něhož postačí, že listiny, ze kterých vycházel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl poskytovatel spotřebitelského úvěru v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

25. Zjištění výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně nahradila„ odhadem“ založeným na životním minimu, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má. Právní předchůdkyně žalobkyně však nezjišťovala ani počet osob v rodinné domácnosti žalovaného. Ostatně právní předchůdkyně žalobkyně i v rovině vlastních skutkových tvrzení žalobkyně neprověřovala rovněž údaj o celkové výši příjmů osob v rodinné domácnosti žalovaného. Přitom podle údajů sdělených žalovaným dosahoval jeho příjem průměrné výše přibližně 12 500 Kč měsíčně. Již poměrně nízký příjem žalovaného v protikladu k vysokému celkovému příjmu osob v rodinné domácnosti žalovaného přímo vybízel k prověření údajů o počtu osob v rodinné domácnosti žalovaného, o výši jejich příjmů a o pravidelných výdajích žalovaného a dalších osob v rodinné domácnosti žalovaného.

26. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného i celkových příjmů a výdajů osob v rodinné domácnosti žalovaného tak nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

27. Z toho vyplývá, že právní předchůdkyně vůbec neprověřila alespoň pravidelné výdaje žalovaného. Již z tohoto důvodu nemohla právní předchůdkyně žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného. To vyplývá i ze záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

28. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

29. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

30. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

32. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

33. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

34. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

35. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

36. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

37. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

38. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

39. Smlouva o úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

40. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

41. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

42. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

43. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

44. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 45. právnická osoba, proto náležela pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 200 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaný zaplatil celkem 23 147, 39 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně na základě jejího postoupení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 176 852, 61 Kč na jistině (200 000 Kč – 23 147, 39 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou právnická osoba, ze dne datum.

46. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 176 852, 61 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období od datum do datum se žalobkyně vůči žalovanému úroku z prodlení nedomáhala a úrok z prodlení žádala jen ve výši 11, 75 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

47. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 19 817, 03 Kč s úrokem ve výši 6, 9 % p.a. z částky 187 198, 42 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 13 935, 81 Kč od datum do zaplacení.

48. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

49. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 90 % a žalovaný v rozsahu 10 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 176 852, 61 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 19 817, 03 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 80 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) Náklady řízení spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši 7 632 Kč. Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je ve vztahu k žalobkyni ovládající osobou, jak vyplývá z výroční zprávy žalobkyně za rok 2020. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval jen na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který ji ovládá prostřednictvím právnická osoba, sídlem adresa, IČO, protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné (obdobně ve vztahu k témuž zástupci usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 27 Co 138/2017). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru ke čtyřem paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne datum, žaloba, příprava a účast při jednání konaném dne datum) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí 8 032 Kč. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 80 %, tj. 6 426 Kč.

50. Ani náklad na podání ze dne datum a ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.