19 C 280/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 493, 52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 546, 99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 4 546, 99 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 13 779, 10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 8 215, 38 Kč od datum do datum a z částky 3 668, 39 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 12 493, 52 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne datum s právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je společnosti právnická osoba, vrátit společně s úrokem ve výši 1 155 Kč, odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, odměnou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a odměnou za výběr splátek v hotovosti ve výši 2 160 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná však tyto dluhy splnila jen zčásti. V důsledku prodlení žalované se splněním pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků vzniklo právnická osoba, též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0, 1 % denně z částky 8 215, 38 Kč od datum do datum, tj. 1 881, 32 Kč právnická osoba, pohledávky založené smlouvou o úvěru uzavřenou se žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně však žalovaná odpovídající dluhy nesplnila. Má tedy žalobkyně za žalovanou pohledávky ve výši 12 493, 52 Kč, z toho 8 215, 38 Kč na pohledávce na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, 540, 28 Kč na úroku, 3 913, 51 Kč na„ poplatku“ za poskytnutí úvěru (úroku), 742, 20 Kč na„ poplatku“ za vyhodnocení úvěru, 1 437, 62 Kč na„ poplatku“ za hotovostní výběr splátek a 1 881, 32 Kč na smluvní pokutě za prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, jejichž příslušenstvím je úrok ve výši 15 % p.a. z částky 8 215, 38 Kč od datum do datum, tj. 773, 15 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 11, 75 % p.a. z částky 8 215, 38 Kč od datum do datum, tj. 605, 63 Kč, a od datum do zaplacení a dále náklady na vymáhání pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, ve výši 217 Kč za návštěvu žalované dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z výpisu právnická osoba, sídlem adresa, IČO, ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že právnická osoba, je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná nabídla společnosti právnická osoba, uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě by právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V nabídce na uzavření smlouvy o úvěru uvedla, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši 16 098 Kč měsíčně. Dále uvedla, že její výdaje na bydlení dosahují 3 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč měsíčně, výživné a srážky ze mzdy žalované činí 2 124 Kč měsíčně a splátky jiných dluhů 664 Kč měsíčně. Svou bytovou potřebu uspokojuje nájemním bydlením. Žalovaná předložila společnosti právnická osoba, pracovní smlouvu a vyúčtování mzdy žalované.

5. Ze smlouvy o úvěru, kterou společnosti právnická osoba, jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovanou jako úvěrovanou, soud zjistil, že se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je společnosti právnická osoba, vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, odměnu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a odměnu za výběr splátek v hotovosti ve výši 2 160 Kč, celkem tedy 22 302 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 593 Kč. V případě prodlení s plněním ujednaných splátek se žalovaná zavázala zaplatit právnická osoba, smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně, nanejvýš však 500 Kč. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne datum uzavřely právnická osoba, jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice, soud zjistil, že ujednaly podmínky pro dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené v období do datum (§ 1 odst. 5 rámcové smlouvy). Žalobkyně se měla věřitelkou pohledávek postoupených podle dílčích smluv o postoupení pohledávek stát zaplacením úplaty za jejich postoupení (§ 5 rámcové smlouvy o postoupení pohledávek).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba, jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze číslo této smlouvy, mezi nimi též pohledávky za žalovanou založené smlouvou o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela dne datum (čl. 3 a příloha číslo smlouvy o postoupení pohledávek).

8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaplatila společnosti právnická osoba, úplatu za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

9. Z výzvy zástupce žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do datum. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalované dne datum, jak soud zjistil z poštovního podacího archu.

10. Žalovaná tedy jako úvěrovaná uzavřela dne datum s právnická osoba, jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je společnosti právnická osoba, vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, odměnu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a odměnu za výběr splátek v hotovosti ve výši 2 160 Kč, celkem 22 302 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 593 Kč Tyto pohledávky utvrdily smluvní pokutou ve výši 0, 1 % z dlužné částky za každý den prodlení žalované s jejich splněním, nanejvýš však 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba, jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne datum, právnická osoba, postoupila žalobkyni též pohledávky, které vznikly podle smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se žalovanou. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k jejich splnění dopisem ze dne datum.

11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z dohody o změně rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ani z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně poštovního podacího archu ze dne datum soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z výzvy žalobkyně žalované ze dne datum, protože žalobkyně ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 10. 10. 2023, č.j. 19 C 280/2023 – 16, nepředložila doklad o jejím doručení žalované.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila údaje, které jí žalovaná sdělila o svých příjmech, jak vyplývá z potvrzení o zaměstnání ze dne datum, z pracovní smlouvy ze dne datum a z vyúčtování mzdy žalované za období prosince 2020 až února 2021, avšak co do údajů o pravidelných výdajích žalované se spokojila – s výjimkou výše srážek ze mzdy prováděných k uspokojení jiných dluhů žalované – jen s jejím sdělením a nežádala o nich žádné doklady.

22. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru nespoléhala jen na sdělení žalované o jejích výdajích obsažená v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru. Bez jejich znalosti přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaná má dostatek volných peněžních prostředků k plnění ujednaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

23. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

24. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

27. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

28. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

29. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

30. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

31. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

32. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

34. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne datum s právnická osoba, jako úvěrující, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

39. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

40. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o úvěru ze dne datum, tj. ve výši 12 000 Kč. Tato pohledávka přitom před jejím postoupením žalobkyni nedospěla. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaná zaplatila 7 453, 01 Kč, nabyla žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 546, 99 Kč na jistině (12 000 Kč – 7 453, 01 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalované ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do datum.

41. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 4 546, 99 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Žalobkyně se však po žalované domáhala úroku z prodlení jen ve výši 11, 75 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

42. Žalobkyně skutkově tvrdila, že právnická osoba, provedla inkasní úkony spočívající v přijetí plnění na ujednané splátky, avšak nenavrhla k prokázání tohoto skutkového tvrzení provést žádný důkazní prostředek. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

43. Jestliže v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla inkasní úkony, ohledně nichž se žalobkyně domáhala zaplacení odměny za jejich provedení, nemohla být žalobkyně v projednávané věci co do tohoto žalobního požadavku úspěšná ani z hlediska pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

44. Žalobkyni dále nemohlo vzniknout právo na„ náklady mimosoudního vymáhání“ ve výši 217 Kč za návštěvu žalované dne datum. Žalobkyně ani skutkově netvrdila, že snad žalovaná souhlasila s povinností poskytnout žalobkyni takové plnění a jednostranné právní jednání žalobkyně potud nemohlo žalovanou zavazovat.

45. Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Paušalizaci nákladů spojených s uplatněním pohledávky nelze – oproti očekávání žalobkyně – rozšiřovat na jiné právní poměry, a to ani cestou analogie zákona. Ostatním věřitelům tedy příslušejí náklady spojené s uplatněním jejich pohledávek ve skutečné výši (§ 513 o.z.).

46. Soud proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala částky převyšující 4 546, 99 Kč s příslušenstvím, tj. co do 13 779, 10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 8 215, 38 Kč od datum do datum a z částky 3 668, 39 Kč od datum do zaplacení.

47. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

48. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 25 % a žalovaná v rozsahu 75 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 4 546, 99 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 13 779, 10 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalované by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 %. Žalované však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.