19 C 3/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení. V žalobních důvodech uvedla, že jako pojistitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo dne datum v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením pojistného. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od datum do datum v poměrné výši částka. Žalovaný tuto pohledávku žalobkyně nesplnil ani přes výzvu žalobkyně. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě postavil na stanovisko, že pojistná smlouva nevznikla, protože žalobkyni včas nezaplatil prvou splátku pojistného.

3. Soud usnesením ze dne 12. 1. 2021, č.j. 19 C 3/2020 – 96, vyzval žalobkyni a usnesením ze dne 12. 1. 2021, č.j. 19 C 3/2020 – 97, žalovaného, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně i žalovaný s tímto postupem souhlasili. Za souhlasu obou účastníků řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky.

5. V projednávané věci se nepodařilo zjistit bydliště žalovaného na území České republiky. Při zjišťování bydliště žalovaného a pokusech o doručení žalovanému nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný má bydliště na území jiného členského státu Evropské unie ani mimo území Evropské unie.

6. Z výsledků rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Z uvedených důvodů se ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C číslo).

7. Poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na území České republiky, a proto je podle čl. 14 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně jako pojistitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozem vozidla a pro případ poškození a střetu se zvěří. Nabídku žalobkyně na uzavření pojistné smlouvy přijal žalovaný tím, že dne datum zaplatil splátku pojistného za prvé pojistné období. Účastníci řízení v uzavřené pojistné smlouvě ujednali pojistné období v délce jednoho roku s počátkem pojištění dne datum a pojistné ve výši částka za pojistné období splatné ve čtvrtletních splátkách po částka. Výše pojistného od datum činila částka a bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po částka. Výše pojistného od datum činila částka a bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po částka. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky pojistného, která dospěla dne datum, a žalobkyně jej proto dopisem ze dne datum vyzvala k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě do datum, s tím, že jinak pojištění zanikne. Dopisem ze dne datum pak žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zániku pojištění ke dni datum a vyzvala jej k zaplacení pojistného.

9. Účastníci řízení zvolili pro závazkový právní poměr založený uzavřenou pojistnou smlouvou právo České republiky (čl. 1 pojistných podmínek žalobkyně pro pojištění vozidel, na které odkazovala uzavřená pojistná smlouva), a to v souladu s čl. 7 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

10. Žalovaný se v uzavřené pojistné smlouvě (§ 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, § 2758 odst. 1 o.z.), zavázal platit pojistné výši částka za každé pojistné období v délce jednoho roku, a to ve čtvrtletních splátkách po částka. Výše pojistného od datum činila částka a bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po částka. Výše pojistného od datum činila částka a bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po částka. Splátku pojistného, která dospěla dne datum, však žalovaný nezaplatil ani v dodatečné lhůtě do datum, kterou žalobkyně stanovila žalovanému v dopisu ze dne datum. Tato lhůta marně uplynula, a pojištění proto zaniklo následující den, tj. datum (§ 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti, § 2804 o.z.). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část pojistného za období od datum do datum ve výši částka.

11. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období před datum žalobkyně zaplacení úroku z prodlení nežádala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

12. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky, která převyšovala poměrnou část pojistného, na již žalobkyni vzniklo právo, tj. co do částky částka (částka – částka) s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení pojistného za období do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, protože účastníci řízení neujednali pojištění na dobu určitou (§ 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti).

13. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

14. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 90 % a žalovaný v rozsahu 10 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši částka s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 80 % Náklady řízení přitom činí částka a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši částka (dva úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to výzva k plnění ze dne datum, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po částka, celkem tedy částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 80 %, tj. částka.

15. Výzvu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť se neobsahuje žádný právní rozbor. Náklad na podání ze dne datum soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

16. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod číslo 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částka na jistině. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.