19 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., sídlem Adresa žalobkyně , IČO Anonymizováno , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem, sídlem Anonymizováno – Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , bydlištěm Anonymizováno Anonymizováno , PSČ Anonymizováno , narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení 298 450, 85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 331 144, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 302 903, , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 298 450, , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 885, , částka, . Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto dluhu, a žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného, aby jej splnil jako celek. Žalobkyně tak má za žalovanému pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 296 350, , částka, , na zaplacení „poplatků“ za odeslání upomínek ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, ve výši po , částka, a „poplatku“ za výzvu ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku ve výši , částka, , tj. celkem , částka, , celkem tedy , hodnota, , , částka, . Příslušenstvím těchto pohledávek žalobkyně za žalovaným je úrok za období od , datum, do , datum, ve výši 6 553, , částka, , úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 26 140, , částka, a úrok z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 302 903, , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z nabídky žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný nabídl žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . V nabídce na uzavření smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši , částka, měsíčně čistého. Bydlí u rodičů. Nemá žádné výdaje ani dluhy vůči jiným osobám než žalobkyni.

4. Ze smlouvy úvěru, kterou dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky až do výše , částka, (čl. II odst. 1 a 2 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění ve výši , částka, měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 885, , částka, (čl. II odst. 3 písm. a) a c) a odst. 4 smlouvy o úvěru). Žalovaný se dále zavázal platit „poplatky“ za písemné upomínky ve výši , částka, a za prohlášení dluhů založených smlouvou o úvěru za splatné jako celek ve výši , částka, (čl. IV odst. 4 smlouvy o úvěru). Žalobkyně mohla prohlásit dluhy založené smlouvou o úvěru za splatné jako celek, ocitl-li se žalovaný v prodlení se splněním její pohledávky (čl. IV odst. 6 smlouvy o úvěru). Účastníci řízení ujednali započtení části pohledávky žalovaného za žalobkyní na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 240 564, , částka, se vzájemnou pohledávkou žalobkyně za žalovaným založenou jinou smlouvou o úvěru (čl. III odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí této smlouvy byly též všeobecné produktové podmínky žalobkyně (čl. I odst. 2 smlouvy o úvěru).

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že na něj žalobkyně dne , datum, připsala 159 435, , částka, a umožnila mu jimi volně nakládat.

6. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek vyzvala žalovaného k zaplacení , částka, , a to do , datum, . Tuto výzvu žalovanému odeslala dne , datum, , jak vyplývá z podací stvrzenky.

7. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve 159 434, , částka, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 6, 5 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění ve výši , částka, měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 885, , částka, . Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení , částka, , a to do , datum, . Žalobkyně ke splnění těchto pohledávek vyzvala žalovaného i dopisem ze dne , datum, .

9. Ze všeobecných produktových podmínek žalobkyně účinných od , datum, , ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od , datum, , ze sazebníku poplatků účinného od , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , ani z výpisu z úvěrového účtu soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z upomínek ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , protože žalobkyně přes poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že je žalovanému doručila.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

15. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

20. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni, že výkonem závislé práce výdělku ve výši , částka, měsíčně čistého. Výši příjmu žalovaného žalobkyně prověřila na základě výpisu z účtu, který pro žalovaného vedla. Nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů klientských informací pak žalobkyně zjistila, že žalovaný plní jiné dluhy ve splátkách po 3 826, , částka, měsíčně.

21. Z toho vyplývá, že žalobkyně vůbec neprověřila údaje o pravidelných výdajích žalovaného – s výjimkou plnění jiných dluhů ve splátkách – a údaj o výši pravidelných výdajů žalovaného nahradila částkou životního minima, jak uvedla v podání ze dne , datum, . Při posouzení úvěruschopnosti žalované tak vycházela z údajů, které neodpovídaly skutečným výdajům žalovaného. K prověření skutečné výše alespoň pravidelných výdajů žalované vybízelo rovněž zjištění, že zůstatky na účtu vedeném pro žalovaného nepřevyšovaly , částka, a často se pohybovaly jen ve stovkách korun.

22. Nadto pouhé převzetí životního minima samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání. Z uvedených částek lze vyjít a přiměřeným způsobem je navýšit (Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. – Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, k § 86, marg. č. , hodnota, ).

23. Nelze proto uzavřít, že by žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Bez zjištění alespoň pravidelných skutečných výdajů žalovaného totiž nemohla určit, jaká částka žalovanému zbývá k plnění ujednaných splátek.

24. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

27. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

28. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12).

29. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C679/18).

30. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne , datum, , je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 159 435, , částka, . Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný až do , datum, žalobkyni vrátil 182 447, , částka, . Z toho vyplývá, že zde není žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně vůči žalovanému v projednávané věci domáhá.

38. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

39. Pro úplnost soud uvádí, že část peněžních prostředků, které se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému, ve výši 240 564, , částka, měla být určena ke splnění jiného dluhu žalovaného vůči žalobkyni, tj. k započtení pohledávky žalovaného za právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí peněžních prostředků, kterou měla založit smlouva o úvěru ze dne , datum, , se vzájemnou pohledávkou žalobkyně za žalovaným na vrácení peněžních prostředků podle jiné smlouvy o úvěru.

40. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může podle § 1982 odst. 1 o.z. každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

41. Podle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

42. Podle § 1991 část věty před středníkem zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly.

43. Jestliže však pohledávka žalovaného za žalobkyní na poskytnutí peněžních prostředků v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru vůbec nevznikla, chyběla zde vzájemnost pohledávek mezi účastníky řízení, a o dohodu o započtení proto vůbec nešlo. Peněžní prostředky, které poté žalobkyně žalovanému poskytla, proto i z uvedeného důvodu představovaly bezdůvodné obohacení, které byl žalovaný povinen žalobkyni vydat.

44. Započtení přitom zpravidla nemá význam uznání dluhu, který odpovídá pohledávce, vůči níž směřuje (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy, roč. 2010, č. , hodnota, , s. 139, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím , právnická osoba, . Beck pod č. C 18207, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). O takový případ jde i v projednávané věci, protože žalovaný nedal najevo, že snad vzájemnou pohledávku žalobkyně bez zřetele k započtení uznává.

45. Pokud uvedená vzájemná pohledávka žalobkyně za žalovaným vskutku vznikla, nezanikla proto v důsledku dohody o započtení obsažené v (neplatné) smlouvě o úvěru ze dne , datum, a dosud trvá.

46. Plně procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.