19 C 360/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená JUDr. ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem, sídlem obec a číslo – část obce, ulice a číslo, PSČ PSČ proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 11 600 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1 164, 35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 11 600 Kč od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 738 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 11 600 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba, přenechala žalované 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnu za výběr splátek v hotovosti ve výši 12 000 Kč, a to v šedesáti týdenních splátkách po 900 Kč. Svůj dluh spočívající v povinnosti vrátit předmět zápůjčky žalovaná splnila jen zčásti do výše 18 400 Kč, a je proto povinna zaplatit 11 600 Kč. Příslušenstvím této pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši 8, 25 % p.a. z částky 11 600 Kč za období od datum do datum, tj. 1 164, 35 Kč, a dále od datum do zaplacení. právnická osoba, tuto pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně ze dne datum však žalovaná odpovídající dluh nesplnila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná nabídla společnosti právnická osoba, sídlem adresa, IČO, uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou by právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované 30 000 Kč. V nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce uvedla, že výkonem závislé práce dosahuje příjmu ve výši 12 500 Kč měsíčně. Bydlí u rodičů, kterým na náklady na bydlení přispívá částkou 1 000 Kč měsíčně. Její osobní výdaje dosahují 4 000 Kč měsíčně. Mimoto má vůči právnická osoba, jiný dluh ve výši 14 300 Kč, který plní ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Je vůči ní vedeno exekuční řízení. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklad sdruženého inkasa plateb obyvatelstva.

4. Ze smlouvy o zápůjčce, kterou právnická osoba, jako zapůjčitelka uzavřela dne datum se žalovanou jako vydlužitelkou, soud zjistil, že právnická osoba, žalované přenechala 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je společnosti právnická osoba, vrátit a zaplatit úrok ve výši 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za výběr splátek v hotovosti ve výši 12 000 Kč, celkem tedy 54 000 Kč, a to v šedesáti týdenních splátkách po 900 Kč. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala předmět zápůjčky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba, jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že právnická osoba, postoupila žalobkyni soubor pohledávek založených smlouvami o zápůjčce, mezi nimi též pohledávky, které měla založit smlouva o zápůjčce uzavřená dne datum mezi právnická osoba, a žalovanou (čl. I. odst. 1, čl. II. odst. 1 a příloha číslo smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně se věřitelkou postoupených pohledávek stala zaplacením úplaty za jejich postoupení (čl. II. odst. 3 smlouvy o postoupení pohledávek).

6. Z oznámení právnická osoba, žalované ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba, žalované oznámila postoupení pohledávek založených smlouvou o zápůjčce, kterou právnická osoba, dne datum uzavřela se žalovanou, žalobkyni a vyzvala ji k jejich splnění ve lhůtě deseti dnů. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne datum, jak soud zjistil z podacího lístku.

7. Z výzvy zástupce žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to v čase do datum. Tuto výzvu zástupce žalobkyně žalované odeslal dne datum, jak soud zjistil z podacího lístku.

8. Žalovaná jako vydlužitelka tedy uzavřela dne datum s právnická osoba, jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba, přenechala žalované 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je společnosti právnická osoba, vrátit a zaplatit úrok ve výši 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za výběr splátek v hotovosti ve výši 12 000 Kč, celkem tedy 54 000 Kč, a to v šedesáti týdenních splátkách po 900 Kč. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala předmět zápůjčky. právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky založené podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum se žalovanou a postoupení oznámila žalované dopisem ze dne datum. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne datum.

9. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne podle § 2390 o.z. smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

12. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

13. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

18. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělila žalovaná, na základě dokladů označených v nabídce žalované na uzavření smlouvy o úvěru (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaná v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru (zákaznické kartě) uvedla. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom byla povinna uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to nejméně pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Z uvedeného důvodu v projednávané věci nelze dobře uplatnit závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2009 – 97, na nějž poukazuje žalobkyně a podle něhož postačí, že listiny, ze kterých vycházel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl poskytovatel spotřebitelského úvěru v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

20. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru nespoléhala jen na sdělení žalované obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o úvěru (zákaznické kartě) a že listiny, které předložila, jejímu sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

21. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

22. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

27. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

28. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

29. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

30. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o zápůjčce, kterou právnická osoba, jako zapůjčitelka a žalovaná jako vydlužitelka uzavřely dne datum, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum, tj. ve výši 30 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaná zaplatila 18 400 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 600 Kč na jistině (30 000 Kč – 18 400 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalované ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do datum. Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne datum její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila právnická osoba, v době, kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.

39. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 11 600 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Žalobkyně se však po žalované domáhá úroku z prodlení jen ve výši 8, 25 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

40. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala částky převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, které žalovaná získala, tj. co do 1 164, 35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 11 600 Kč od datum do datum.

41. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

42. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 91 % a žalovaná v rozsahu 9 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 11 600 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši 1 164, 35 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 82 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) Náklady řízení, které žalobkyně platila, spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši 800 Kč. Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je totiž zároveň akcionářem žalobkyně, jak vyplývá z notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo a N 1539/2020. Jeho prostřednictvím je ostatně se žalobkyní propojena i společnost, ve které její zástupce vykonává advokacii. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval jen na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který je jejím akcionářem, protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné (obdobně ve vztahu k témuž zástupci usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. 27 Co 138/2017). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k jedné paušální náhradě hotových výdajů (žaloba) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ni by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí 900 Kč. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 82 %, tj. 738 Kč.

43. Náklad na podání ze dne datum soud rovněž nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, které měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

44. Na základě výzvy zástupce žalobkyně žalované ze dne datum teprve dospěla pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, a proto nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. (shodně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 23 Co 210/2013). Výzva k plnění má totiž poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.