19 C 37/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem ve výši 21, 05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, z toho částka za účelem zaplacení odměny zprostředkovateli úvěru, a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 21, 05 % p.a., a to ve 40 týdenních splátkách po částka. V důsledku prodlení žalovaného tento dluh dospěl na základě výzvy žalobkyně ze dne datum jako celek. Žalovaný však tyto dluhy splnil jen zčásti. Žalobkyně tak má za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši částka na jistině, jejímž příslušenstvím je úrok ve výši částka za období do datum, úrok ve výši 21, 05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek vzniklo právo na zaplacení úhrady nákladů, které žalobkyně vynaložila na odeslání upomínek ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum a výzvy ze dne datum po částka, celkem tedy částka, smluvní pokuty ve výši po částka za prodlení žalovaného se splněním splátek, které dospěly dne datum, dne datum, dne datum a dne datum, celkem tedy částka, a smluvní pokuty za prodlení se splněním dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku ve výši 0, 1 % denně z částky částka od datum do datum, tj. částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení.

4. Ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovaným jako úvěrovaným, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky částka z toho částka za účelem zaplacení odměny zprostředkovateli úvěru, a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 21, 05 % p.a., a to ve 40 měsíčních splátkách po částka. V případě prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky (čl. IV. odst. 2 písm. a) smlouvy o úvěru) a částka (čl. IV. odst. 2 písm. c) smlouvy o úvěru), jakož i účelně vynaložené náklady na odeslání upomínek ve výši částka (čl. IV. odst. 4 písm. b) a d) smlouvy o úvěru). Bude-li prodlení žalovaného s plněním některé ze splátek trvat déle než dva měsíce, má žalobkyně právo žádat splnění dluhu založeného smlouvou o úvěru jako celku (čl. IV. odst. 1 písm. d) smlouvy o úvěru) a žalobkyni vznikne též právo na smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně (čl. IV. odst. 2 písm. b) smlouvy o úvěru).

5. Z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne datum žalovanému částka.

6. Z výzvy žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku, a to do deseti dnů ode dne odeslání této výzvy. Tuto výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne datum, jak soud zjistil z poštovního podacího archu.

7. Žalovaný tedy jako úvěrovaný uzavřel dne datum se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 21, 05 % p.a., a to ve čtyřiceti měsíčních splátkách po částka. Tento dluh účastníci řízení utvrdili smluvními pokutami ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky a částka za prodlení se splněním některé z ujednaných splátek a ve výši 0, 1 % z dlužné částky denně v případě, že prodlení žalovaného trvá i poté, co v jeho důsledku dospěla pohledávka založená smlouvou o úvěru jako celek. Ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum.

8. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu sdělením České pošty, s.p., a výslechem jednatele žalobkyně jméno jméno, protože již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci. Výslech jednatele žalobkyně je mimoto nepřípustný podle § 131 odst. 1 o.s.ř., protože jej žalobkyně nenavrhuje k prokázání skutkových tvrzená, která by nebylo možné prokázat jinak.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z úvěrových podmínek žalobkyně účinných od datum, z tabulky umoření ze dne datum, z výpisu z účtu vedeného pro žalobkyni ze dne datum o poukázání částky ve výši částka ani z upomínek ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

19. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy úvěru sdělil žalobkyni, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši částka měsíčně čistého a jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení dosahují částka. Žalovaný nemá žádné dluhy.

20. Z prohlášení matky žalovaného ze dne datum soud zjistil, že jí žalovaný přispíval na náklady bydlení částkou ve výši částka měsíčně.

21. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného ze dne datum soud zjistil, že žalovaný za období března 2021 dosáhl mzdy ve výši částka čistého.

22. Z vyúčtování mzdy žalovaného za období dubna 2021 soud zjistil, že žalovaný dosáhl mzdy ve výši částka čistého. Na účet vedený pro žalovaného mu zaměstnavatelka poukázala částka, jak vyplývá z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného ze dne datum.

23. Z vyúčtování mzdy žalovaného za období května 2021 soud zjistil, že žalovaný dosáhl mzdy ve výši částka čistého. Na účet vedený pro žalovaného mu zaměstnavatelka poukázala částka, jak vyplývá z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného ze dne datum.

24. Z výpisů žalovaného z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v nich neměl žádné záznamy.

25. Z toho vyplývá, že žalobkyně sice prověřila údaje žalovaného o výši jeho příjmu a o pravidelných výdajích na bydlení, avšak sdělení žalovaného, že nemá žádné dluhy, žalobkyně ověřovala pouze nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, a to až dne datum, tj. po uzavření smlouvy o úvěru. Přitom ani nepoužila žádnou z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

26. Nelze proto uzavřít, že by žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

27. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

28. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

29. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

31. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

32. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

33. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

34. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

35. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

36. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

37. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

38. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne datum, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

39. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

43. Žalobkyni proto ve skutečnosti náleží pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobkyni částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, má žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši částka na jistině (částka – částka). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do deseti dnů od odeslání této výzvy, tj. od datum.

44. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Žalobkyně se však vůči žalovanému domáhala úroku z prodlení jen ve výši 8, 25 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

45. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující částka s příslušenstvím, tj. co do částka s úrokem ve výši 21, 05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.

46. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

47. Žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 77 % a žalovaný v rozsahu 23 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši částka s příslušenstvím, a proto soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 % Náklady řízení přitom činí částka a sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši částka a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši částka (dva úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení a žaloba, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka, celkem tedy částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 54 %, tj. částka.

48. Na základě výzvy žalobkyně žalovanému ze dne datum teprve dospěla pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, a proto nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. (shodně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 23 Co 210/2013). Výzva k plnění má totiž poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem.

49. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod číslo 2012). Předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje částka na jistině.

50. Výše soudního poplatku za řízení činila 4 % z částky částka (§ 6 odst. 1 a 7 a položka 2 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), tj. částka. Žalobkyně však zaplatila na soudním poplatku za řízení částka. Soud proto postupem podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši částka žalobkyni (výrok IV. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.