19 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 372 194, 95 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 176 325, 19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 173 039, 80 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 255 844, 43 Kč s úrokem ve výši 9, 9 % p.a. z částky 359 945, 95 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 186 906, 15 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 372 194, 95 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 413 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 9, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 289 Kč. Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni úhradu za účast žalovaného na pojištění schopnosti splácet ve výši 413 Kč měsíčně. V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek dospěly dluhy založené smlouvou o úvěru na základě výzvy žalobkyně dne [datum] jako celek. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 359 945, 95 Kč na jistině pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, 9 499 Kč na úhradě za účast žalovaného na pojištění schopnosti splácet za období od října 2019 do srpna 2021, 250 Kč na„ poplatku“ za upomínku ze dne [datum] a po 500 Kč na„ poplatcích“ za upomínky ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], celkem tedy 372 194, 95 Kč. Příslušenstvím pohledávky žalobkyně za žalovaným na vrácení poskytnutých peněžních prostředků je úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 50 342, 75 Kč, úrok ve výši 9, 9 % p.a. z částky 359 945, 95 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 9 631, 92 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 25 % p.a. z částky 359 945, 95 Kč od [datum] do zaplacení. Ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení, zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z nabídky žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný nabídl žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 413 000 Kč, a to zčásti za účelem„ konsolidace“ jiného dluhu žalovaného vůči žalobkyni ve výši 84 000 Kč. V nabídce na uzavření smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že výkonem závislé práce dosahuje výdělku ve výši 34 048 Kč měsíčně. Jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč a splátka hypotéčního úvěru 6 400 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru, kterou dne [datum] uzavřeli žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 413 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit společně s ujednaným úrokem ve výši 9, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 289 Kč. Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni za účast žalovaného na pojištění schopnosti plnit ujednané splátky úhradu ve výši 413 Kč měsíčně. Účelem poskytnutí části peněžních prostředků ve výši 84 000 Kč měla být„ konsolidace“ jiného dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Tato smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky žalobkyně pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník.

5. Z úvěrových podmínek žalobkyně pro fyzické osoby nepodnikatele účinných od [datum], na které odkazovala uzavřená smlouva o úvěru, soud zjistil, že za okamžik poskytnutí peněžních prostředků se považuje jejich připsání na účet ujednaný ve smlouvě o úvěru (čl. 2 odst. 2.2. obchodních podmínek žalobkyně). Žalobkyně mohla žádat splnění pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků jako celku, ocitl-li se žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu (čl. 8 odst. 8.1 písm. a) a čl. 9 odst. 9.1 písm. f) smlouvy o úvěru)

6. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 329 796, 10 Kč.

7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 90 861, 48 Kč, a to do [datum], s tím, že jinak dospějí pohledávky, které měla uzavřená smlouva o úvěru založit, k témuž dni jako celek. Tuto výzvu doručila žalovanému dne [datum], jak vyplývá z obálky zásilky, která ji obsahovala.

8. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

9. Žalovaný tedy jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 329 796, 10 Kč a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 9, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 289 Kč. Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni za účast žalovaného na pojištění schopnosti plnit ujednané splátky úhradu ve výši 413 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním těchto dluhů, a proto jej žalobkyně vyzvala ke splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k jejich splnění rovněž dopisem ze dne [datum].

10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z prohlášení žalovaného o zdravotním stavu ze dne [datum], z účetního dokladu ze dne [datum], ze sazebníku žalobkyně ani ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně účinných od [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc. Žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc soud nezískal ani z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], protože žalobkyni ani přes výzvu postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla žádný důkazní prostředek o jejich doručení žalovanému.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

15. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

20. Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni, že dosahuje příjmu ve výši 34 048 Kč měsíčně. Jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč a splátka hypotéčního úvěru 6 400 Kč. Žalobkyně údaj o příjmech žalovaného prověřila na základě potvrzení zaměstnavatelky žalovaného ze dne [datum], jak vyplývá z tohoto potvrzení. Co do pravidelných výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila pouze prohlášením žalovaného. Přihlédla jen k tomu, že žalovaný má vůči ní jiný dluh, a k výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z něhož vyplývá, že žalovaný mimo žalobkyni žádal o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 1 456 000 Kč a úvěru ze stavebního spoření ve výši 453 000 Kč, aniž by dosud byly uzavřeny smlouvy o úvěru, a že o úvěr ze stavebního spoření ve výši 263 000 Kč bezvýsledně žádal již dne [datum].

21. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně přesto údaje o výdajích žalovaného neověřovala, ačkoli ke zvýšené obezřetnosti měly žalobkyni vést již záznamy o jednáních žalovaného o uzavření dalších smluv o úvěru, jak vyplývaly z bankovního a nebankovního registru klientských informací. Ostatně i sama žalobkyně ve vlastním záznamu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že u žalovaného byla zjištěna„ negativní informace“ 22. Z toho vyplývá, že žalobkyně – s výjimkou jiných dluhů žalovaného – vůbec neprověřila údaje, které jí žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil o svých výdajích. Již z tohoto důvodu nemohla žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného.

23. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

24. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

27. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

28. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

29. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

30. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

31. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

32. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

34. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne [datum], je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 329 796, 10 Kč. Žalobkyně podle obsahu„ historického výpisu“ skutkově tvrdila, že žalovaný až do zahájení řízení v projednávané věci žalobkyni vrátil 156 756, 30 Kč. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 173 039, 80 Kč (329 796, 10 Kč – 156 756, 30 Kč) na jistině. Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou žalobkyně žalovanému ze dne [datum], v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do [datum] splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci.

40. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 173 039, 80 Kč od [datum] do [datum], tj. 3 285, 39 Kč, a od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob).

41. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovanému poskytla na základě uzavřené smlouvy o úvěru dalších 83 203, 90 Kč, avšak opomněla o tomto skutkovém tvrzení navrhnout důkazní prostředek. Z výpisů z úvěrového účtu soud odpovídající skutkové zjištění nezískal, neboť jde o listiny vyhotovené žalobkyní, které mají potud jen význam jejího skutkového tvrzení, nikoli důkazního prostředku. Jde totiž o opak kvitance, neboť jimi žalobkyně jako dlužnice sama sobě potvrzuje, že splnila povinnost poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky, kterou měla založit uzavřená smlouva o úvěru (§ 1949 odst. 1 o.z. a contr.).

42. Jiný důkazní prostředek žalobkyně o svém skutkovém tvrzení, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, nenavrhla ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., přestože se k jeho prokázání nabízí například výpis z účtu, na který žalobkyně uvedenou částku poukázala nebo ji na něj připsala, stejně jako ohledně částky ve výši 329 796, 10 Kč. Je tomu tak proto, že z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného je nejen patrné, že žalobkyně na něj připsala peněžní prostředky, které měla poskytnout žalovanému jako úvěr, kdyby uzavřená smlouva o úvěru byla platná, a v důsledku toho se zvýšila pohledávka žalovaného za žalobkyní z tohoto účtu, nýbrž i okolnost, že jimi žalobkyně naložila podle příkazů žalovaného, a že je tedy žalovanému vskutku poskytla. Naproti tomu z výpisu z úvěrového účtu taková skutková zjištění nevyplývají (nemohou vyplývat).

43. Mimoto nelze přehlédnout, že část peněžních prostředků, které se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému, ve výši 84 000 Kč měla být určena ke„ konsolidaci“ jiného dluhu žalovaného vůči žalobkyni, tj. k započtení pohledávky žalovaného za žalobkyní na poskytnutí peněžních prostředků, kterou měla založit smlouva o úvěru ze dne [datum], se vzájemnou pohledávkou žalobkyně za žalovaným z jiného právního důvodu. Jestliže však pohledávka žalovaného za žalobkyní na poskytnutí peněžních prostředků v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru vůbec nevznikla, chyběla zde vzájemnost pohledávek mezi účastníky řízení, a o dohodu o započtení proto vůbec nešlo. Peněžní prostředky, které poté žalobkyně žalovanému poskytla, proto i z uvedeného důvodu představovaly bezdůvodné obohacení, které byl žalovaný povinen žalobkyni vydat.

44. Jestliže výsledky dokazování neposkytují oporu pro závěr, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši dalších 83 203, 90 Kč, nemohla – v rovině skutkového děje ustaveného podle takových výsledků dokazování – vzniknout žalovanému ani povinnost je žalobkyni jako bezdůvodné obohacení vydat.

45. Soud proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala částky převyšující 176 325, 19 Kč (173 039, 80 Kč + 3 285, 39 Kč) s příslušenstvím, tj. co do 255 844, 43 Kč s úrokem ve výši 9, 9 % p.a. z částky 359 945, 95 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % p.a. z částky 186 906, 15 Kč od [datum] do zaplacení.

46. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

47. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 41 % a žalovaný v rozsahu 59 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 176 325, 19 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši 255 844, 43 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 %. Žalovanému však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.