19 C 49/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Jägera, Ph.D., a přísedících MUDr. Marcely Güttnerové a JUDr. Jiřího Noska ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , bydlištěm Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno , narozená dne Datum narození žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce A , advokátem, sídlem Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., sídlem Adresa žalované , IČO Anonymizováno , zastoupená Jméno Zástupce B , advokátem, sídlem Anonymizováno – Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno o zaplacení 83 811 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že na základě pracovní smlouvy, kterou účastnice řízení uzavřely dne , datum, , vykonávala pro žalovanou práci asistentky jednatele. Po zániku pracovního poměru účastnic řízení žalovaná neposkytla žalobkyni náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši , částka, . Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě postavila na stanovisko, že žalovaná pověřila žalobkyni vedením evidence pracovní doby zaměstnanců žalované, mezi nimi i žalobkyně. Žalobkyně toho zneužila, aby v evidenci pracovní doby uvedla i hodiny, které ve skutečnosti neodpracovala, a proto jí pohledávka na poskytnutí náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve skutečnosti nevznikla.

3. Z pracovní smlouvy, kterou žalovaná jako zaměstnavatelka uzavřela dne , datum, se žalobkyní jako zaměstnankyní, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovanou práci asistentky s nástupem do práce dne , datum, .

4. Z krátkých textových zpráv, které si žalobkyně a jednatel žalované vyměnili v období od , datum, do , datum, , soud zjistil, že žalobkyně ohlásila jednateli žalované, že bude vykonávat práci z domova ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, – , datum, , požádala o dovolenou pro období po , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, (správně , datum, ), , datum, – , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , po , datum, , , datum, , 174. 2. 2023, , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, a , datum, – , datum, a oznámila překážky v práci na straně žalobkyně pro dny , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a od , datum, .

5. Z výkazu nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti soud zjistil, že žalobkyně čerpala dovolenou ve dnech , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, – , datum, , , datum, a , datum, – , datum, a že v období od , datum, do , datum, trvala dočasná pracovní neschopnost žalobkyně.

6. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období července až prosince 2023 soud zjistil, že žalobkyně nevyčerpala dovolenou v období do , datum, v rozsahu 472 hodin, v období do , datum, v rozsahu 464 hodin, v období do , datum, v rozsahu 432 hodin a v období od , datum, v rozsahu 416 hodin.

7. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně dala žalované výpověď. Tuto výpověď žalobkyně doručila žalované dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku a z výpisu o sledování zásilky, která ji obsahovala.

8. Žalovaná jako zaměstnavatelka tedy dne , datum, uzavřela se žalobkyní jako zaměstnankyní pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci asistentky. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně rozvázala pracovní poměr účastnic řízení výpovědí. Do skončení pracovního poměru žalobkyně nevyčerpala dovolenou v rozsahu 416 hodin.

9. Soud provedl důkaz též krátkými textovými zprávami, které si vyměnili žalobkyně a jednatel žalované. Výsledky rozhodovací činnost soudů se ustálily v závěru, že hovoru fyzických osob v rámci výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti lze upřít povahu hovoru osobní povahy, jeho případný záznam nehodnotit jako zasahující do osobnostních práv osob hovořících a připustit jej jako důkaz v občanském soudním řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopisu Právní rozhledy, roč. 2005, č. , hodnota, , s. 647, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím , právnická osoba, . Beck pod č. C 8622, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím , právnická osoba, . Beck pod č. C 13346 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K uvedeným závěrům se přihlásil i Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2299/17, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 88, roč. 2018, s. 491, pod poř. č. , hodnota, . O takový případ jde i v projednávané věci, protože jednatel žalované vystupoval ve věcech obchodního vedení žalované a žalobkyně v souvislosti s výkonem práce pro žalovanou.

10. Ze zprávy elektronické pošty ze dne , datum, , z dopisu žalobkyně a ing. , jméno FO, žalované ze dne , datum, , včetně výpisu o datových zprávách, ani z krátkých textových zpráv, které si žalobkyně vyměnila v červenci 2021, dne , datum, a v období od , datum, do , datum, s jednatelem žalované, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

11. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem žalobkyně, zvukovými záznamy rozhovorů mezi žalobkyní a jednatelem žalované, zprávami elektronické pošty, které si žalobkyně a jednatel žalované vyměnili za dobu trvání pracovního poměru účastnic řízení, a vnitřními předpisy žalované o pravidlech čerpání dovolené, protože je žalobkyně navrhla k prokázání skutečností, o kterých nenese procesní břemena. Soud dále zamítl návrh žalované na provedení důkazu krátkými textovými zprávami, které si žalobkyně vyměnila s , jméno FO, , evidencí pracovní doby ostatních zaměstnanců žalované a výslechem jednatele žalované a svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , protože je žalovaná navrhla k prokázání skutkových tvrzení, která nejsou významná pro právní posouzení věci.

12. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny [§ 78 odst. 1 písm. c)], práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93], noční práce (§ 94), doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2), pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95].

13. Podle § 96 odst. 2 zákoníku práce a žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.

14. Podle § 211 zákoníku práce zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.

15. Podle § 212 odst. 1 zákoníku práce výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.

16. Podle § 213 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.

17. Podle § 216 odst. 5 zákoníku práce dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.

18. Podle § 217 odst. 1 zákoníku práce dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li dále stanoveno jinak. Při určení čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen přihlížet vedle provozních důvodů též k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

19. Podle § 222 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru.

20. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada podle § 222 odst. 3 zákoníku práce přísluší ve výši průměrného výdělku.

21. Má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se podle § 351 zákoníku práce postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

22. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

23. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

24. Podle § 353 odst. 2 zákoníku práce za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

25. Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je podle § 354 odst. 1 zákoníku práce rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

26. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

27. Z vyúčtování mzdy žalobkyně za období prosince 2023 vyplývá, že žalobkyně nevyčerpala dovolenou v rozsahu 416 hodin. Vyúčtování mzdy je v údaji o rozsahu práva žalobkyně na dovolenou odrazem evidence pracovní doby, kterou je žalovaná jako zaměstnavatelka povinna vést.

28. Zákoník práce neurčuje, jakým způsobem (jakou formou) má být pracovní doba evidována. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jemuž je povinnost vést evidenci pracovní doby uložena, jaký způsob evidence zvolí tak, aby byl průkazný a vypovídal o tom, zda zaměstnanec odpracoval či neodpracoval stanovenou (nebo dohodnutou) pracovní dobu, kdy ji odpracoval, v jakém rozsahu, případně o dalších skutečnostech, které jsou významné pro posuzování nároků s odpracováním pracovní doby souvisejících (tak již v poměru k právní úpravě účinné před , datum, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

29. Není přitom vyloučeno, aby zaměstnavatel uložil zaměstnancům povinnosti při přípravě podkladů pro evidenci pracovní doby. V určité míře ostatně může být součinnost zaměstnanců při evidenci pracovní doby nezbytná. To však nic nemění na tom, že nositelem právní povinnosti vést evidenci pracovní doby je zaměstnavatel.

30. Prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na náhradu mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013 pod poř. č. , hodnota, ).

31. Popírá-li žalovaná v projednávané věci správnost údaje o době odpracované žalobkyní, bylo na ní, aby prokázala, že podle evidence pracovní doby žalobkyně ve skutečnosti práci po určitou dobu nevykonávala. Žalovaná potud navrhla provést důkaz krátkými textovými zprávami, které si v době trvání pracovního poměru účastnic řízení vyměnili žalobkyně a jednatel žalované. Z jejich obsahu sice vyplývá, že žalobkyně žádala žalovanou o dovolenou i v jiných obdobích, než jaké vyplývají z výkazu nepřítomnosti žalobkyně a z vyúčtování mzdy žalobkyně, nikoli však skutkové zjištění o tom, že žalobkyně v takových obdobích pro žalovanou nevykonávala práci. Je tomu tak jednak proto, že jednatel žalované na tyto zprávy žalobkyně neodpověděl tím, že by žalobkyni určil čerpání dovolené podle požadavku žalobkyně, jednak proto, že uvedená období se nijak neodrazila ve výkazu nepřítomnosti žalobkyně ani ve vyúčtování mzdy žalobkyně. Pouhé skutkové tvrzení, že žalovaná pověřila žalobkyni evidencí pracovní doby a že žalobkyně zneužila důvěry žalované, k prokázání skutkového tvrzení, že žalobkyně ve skutečnosti čerpala dovolenou ve větším rozsahu, než jaký vyplývá z výkazů nepřítomnosti žalobkyně, nedostačuje. Jiné důkazní prostředky o tomto skutkovém tvrzení žalovaná nenavrhla ani přes poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

32. V ostatním pak žalovaná zaměňuje čerpání dovolené s výkonem práce na dálku (§ 317 zákoníku práce), popřípadě s překážkami v práci na straně zaměstnance (§ 191 a násl. zákoníku práce). Překážky v práce na straně žalobkyně by sice mohly mít význam pro určení rozsahu odpracované doby, a v důsledku toho i pro právo žalobkyně na dovolenou, avšak ani v tomto směru se nepromítly do evidence pracovní doby vedené žalovanou, a nelze proto zjistit, zda a v jakém rozsahu pro ně žalobkyně popřípadě zameškala práci.

33. Naopak žalobkyně skutkově netvrdila, že by pro žalovanou vykonávala práci ve větším rozsahu (po delší dobu), než jaký vyplýval z evidence pracovní doby (kromě neurčitého skutkového tvrzení o práci přesčas), ani o tom nenavrhovala důkazní prostředky.

34. Z uvedeného důvodu soud co do rozsahu práva žalobkyně na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou vycházel z údajů evidence pracovní doby.

35. Žalobkyně tak má právo na náhradu za nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 416 hodin.

36. Jak vyplývá ze mzdového listu zaměstnankyně žalobkyně za období roku 2023, průměrný hodinový výdělek žalobkyně za období třetího čtvrtletí roku 2023 činil 201, , částka, hrubého (, částka, /464 hod.). Žalobkyně má proto právo na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši , částka, (416*201, , částka, ).

37. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 14, 75 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Její splatnost se pojí se zánikem pracovního poměru účastnic řízení. Za období od , datum, do , datum, se však žalobkyně vůči žalované úroku z prodlení nedomáhala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

38. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná dopisem ze dne , datum, projevila vůli okamžitě zrušit pracovní poměr účastnic řízení. Jednatel žalované zásilku, která tento projev vůle obsahovala, doručoval žalobkyni v místě jejího bydliště, jak vyplývá ze zvukově obrazových záznamů o tomto doručování. Poté, co žalobkyni nezastihl, vložil zásilku, která obsahovala projev vůle žalované směřující k okamžitému zrušení pracovního poměru účastnic řízení, do domovní schránky žalobkyně. V takovém případě však k doručení nedošlo (§ 334a odst. 1 písm. b) zákoníku práce), protože při osobním doručování písemností, které se týkají skončení pracovního poměru (§ 334a zákoníku práce), nastanou účinky doručení jen při převzetí písemnosti zaměstnancem nebo odmítnutí jejího převzetí (Putna, M. in Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, k § 334a, marg. č. , hodnota, ).

39. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

40. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které sestávají ze soudního poplatku zaplaceného za řízení ve výši , částka, a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši , částka, (šest úkonů právní služby po , částka, při tarifní hodnotě , částka, , a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne , datum, a ze dne , datum, a účast při jednáních konaných dne , datum, a dne , datum, , a dále šest paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, , celkem , částka, , a náhrada za daň přidané hodnoty ve výši , částka, ), cestovné ve výši , částka, při dvou cestách , adresa, a zpět dne , datum, a dne , datum, v délce po 121 km, průměrné spotřebě 5, 2 l/100 km a průměrné ceně motorové nafty ve výši 34, , částka, za litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 5, , částka, za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., a náhrada za promeškaný čas v rozsahu osmi půlhodin po , částka, , tj. , částka, ).

41. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, až po jeho zahájení dopisem ze dne , datum, , a proto nejde o výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Je tomu tak proto, že výzva k plnění má poskytnout prodlévajícímu dlužníku ještě jednou příležitost k dobrovolnému splnění, než věřitel přistoupí k uplatnění pohledávky v řízení před soudem. Náklad na podání ze dne , datum, a ze dne , datum, soud nemá za účelně vynaložený, neboť jimi žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba, třebaže jimi zároveň změnila žalobu.

42. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).