19 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená JUDr. ing. jméno příjmení , Ph.D., advokátem, sídlem obec a číslo – část obce , ulice a číslo , PSČ PSČ proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 433 840, 35 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 446 207, 26 Kč s úrokem ve výši 12, 99 % p.a. z částky 430 034, 43 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11, 75 % p.a. z částky 433 840, 35 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 433 840, 35 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 418 875 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 12, 99 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 691 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice uzavřely dne [datum], se věřitelkou těchto pohledávek stala žalobkyně. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 418 013, 93 Kč, jejímž příslušenstvím je úrok za období do [datum] ve výši 12 020, 50 Kč, ve výši 12, 99 % p.a. z částky 430 034, 43 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 366, 91 Kč za období od [datum] do [datum] a ve výši 11, 75 % p.a. z částky 433 840, 35 Kč od [datum] do zaplacení, a dále na zaplacení úhrady za účast žalovaného na pojištění ve výši 434 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum], tj. celkem 1 806 Kč, a smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splněním splátek, které dospěly v období od listopadu 2021 do ledna 2022 ve výši 1 999, 92 Kč. Žalovaný je však nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum], soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 418 875 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s cenou„ za vyřízení úvěru“ ve výši 4 188 Kč, s úrokem ve výši 12, 99 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši 434 Kč měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 691 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný ujednali započtení části pohledávky žalovaného za právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 344 198 Kč se vzájemnou pohledávkou žalobkyně za žalovaným založenou jinou smlouvou o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla žádat splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku, ocitl-li se žalovaný v prodlení s plněním ujednané splátky, které trvalo déle než tři měsíce, nebo s plněním více než dvou splátek.

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že mu právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poukázala 78 085, 80 Kč.

5. Z dopisu [právnická osoba], žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 23 131 Kč, a to do [datum]. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

6. Z dopisu [právnická osoba], žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhů, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], jako postupitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že [právnická osoba], žalobkyni postoupila soubor pohledávek, mezi nimi též pohledávky za žalovaným, které měla založit uzavřená smlouva o úvěru. Ke změně v osobě věřitele postoupených pohledávek mělo dojít zaplacením úplaty za jejich postoupení.

8. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaplatila [právnická osoba], úplatu za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřely dne [datum].

9. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 10. [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 78 085, 80 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s cenou„ za vyřízení úvěru“ ve výši 4 188 Kč, s úrokem ve výši 12, 99 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši 434 Kč měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 691 Kč. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], vyzvala žalovaného k zaplacení 23 131 Kč, a to do [datum]. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], jako postupitelka uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, postoupila žalobkyni pohledávky, které měla založit smlouva o úvěru uzavřená se žalovaným. Zástupkyně žalobkyně poté vyzvala žalovaného k jejich splnění dopisem ze dne [datum].

11. Z ceníku [právnická osoba], pro bankovní obchody účinného od 18. 10. 2020, ze všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], účinných od [datum], ze všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], účinných od [datum], z dohody o úplatě ze dne [datum], z nepodepsaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku, ani z výpisu z úvěrového účtu soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

16. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

17. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

22. Jak vyplývá ze žádosti o úvěr ze dne [datum], žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že výkonem závislé práce dosahuje příjmu ve výši 14 033, 33 Kč. Žije u rodičů. Nemá žádné výdaje, s výjimkou splátek jiného dluhu vůči právní předchůdkyni žalobkyně.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně údaj o příjmu žalovaného prověřila na základě výpisu z účtu vedeného pro žalovaného. Naopak zjištění jejích výdajů nahradila„ interním ekonomickým modelem“, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má, jak vyplývá ze záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum]. Přihlédla pouze k tomu, že žalovaný má vůči ní jiné dluhy, které plní ve splátkách po 7 213 Kč měsíčně. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Ostatně naprostá většina peněžních prostředků, k jejichž poskytnutí se právní předchůdkyně žalobkyně měla vůči žalovanému zavázat, měla být určena právě ke splnění jiného dluhu žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně.

24. Vždyť i ze záznamu právní předchůdkyně žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že celková výše splátek jiných dluhů žalovaného vůči žalobkyni činila 7 213 Kč. V důsledku uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne mělo dojít k jejich zvýšení o dalších 1 532 Kč. Na splátky všech dluhů vůči právní předchůdkyni žalobkyně by tak připadaly téměř dvě třetiny příjmu žalovaného.

25. Z toho vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně – s výjimkou jiných dluhů žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně – vůbec neprověřila údaje, které jí žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil o svých výdajích. Již z tohoto důvodu nemohla právní předchůdkyně žalobkyně s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného. Mimoto by na tyto jiné výdaje žalovanému zůstala jen přibližně jedna třetina jeho příjmu.

26. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

27. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

28. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

30. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

31. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

32. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

33. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

34. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

35. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

36. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

37. Smlouva o úvěru, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum], je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

38. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

41. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

42. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru, tj. ve výši 78 085, 80 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 84 240, 72 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, je zřejmé, že zde již v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba], a žalobkyní nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně po žalovaném podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] domáhá.

43. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

44. Pro úplnost soud uvádí, že část peněžních prostředků, které se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému, ve výši 344 198 Kč měla být určena ke„ konsolidaci“ jiného dluhu žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně, který měla založit smlouva o úvěru ze dne [datum], tj. k započtení pohledávky žalovaného za právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí peněžních prostředků, kterou měla založit smlouva o úvěru ze dne [datum], se vzájemnou pohledávkou právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným na vrácení peněžních prostředků, které mu měla [právnická osoba], poskytnout na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. K listině, která zachycuje obsah smlouvy o úvěru ze dne [datum], není připojen podpis žádné ze smluvních stran, jak vyplývá z této listiny.

45. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může podle § 1982 odst. 1 o.z. každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

46. Podle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

47. Podle § 1991 část věty před středníkem zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly.

48. Jestliže však pohledávka žalovaného za právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí peněžních prostředků v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru vůbec nevznikla, chyběla zde vzájemnost pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a o dohodu o započtení proto vůbec nešlo. Peněžní prostředky, které poté právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, proto i z uvedeného důvodu představovaly bezdůvodné obohacení, které byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně vydat.

49. Započtení přitom zpravidla nemá význam uznání dluhu, který odpovídá pohledávce, vůči níž směřuje (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1206/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1400/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3549/2007, uveřejněné v časopisu Soudní rozhledy, roč. 2010, [číslo] s. 139, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 720/2017, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3243/2017, rozsudek ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3549/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1443/2021). O takový případ jde i v projednávané věci, protože žalovaný nedal najevo, že snad vzájemnou pohledávku [právnická osoba], bez zřetele k započtení uznává.

50. Pokud uvedená vzájemná pohledávka [právnická osoba], za žalovaným podle smlouvy o úvěru, kterou měli [právnická osoba], a žalovaný uzavřít dne [datum], vskutku vznikla, nezanikla proto v důsledku dohody o započtení obsažené v (neplatné) smlouvě o úvěru ze dne [datum] a dosud trvá. Přitom nebyla předmětem postoupení podle smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba], a žalobkyně uzavřely dne [datum]. Její postoupení ostatně nebylo možné očekávat, protože [právnická osoba], zjevně vycházela z toho, že tato pohledávka zanikla na základě dohody o započtení obsažené v (neplatné) smlouvě o úvěru ze dne [datum]. K započtení však z uvedených důvodů nedošlo.

51. Plně procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.