19 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená titul ing. jméno příjmení, titul za jménem, advokátem, sídlem obec a číslo – část obce, ulice a číslo, PSČ PSČ proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 396, částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky částka od datum do datum a ve výši 1, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba přenechala žalovanému částka a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši částka, odměnu za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši částka a odměnu za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši částka, a to ve 45 týdenních splátkách po částka. Žalovaný však tyto dluhy splnil jen zčásti. právnická osoba své pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně však žalovaný odpovídající dluhy nesplnil. Má tedy žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši částka na jistině, jejímž příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky částka za období od datum do datum, tj. 396, částka, a z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba přenechala žalovanému částka a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úrok ve výši částka, odměnu za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši částka a odměnu za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši částka, celkem tedy částka, a to ve 45 týdenních splátkách po částka Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne datum, právnická osoba postoupila žalobkyni též pohledávky, které měly vzniknout podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum se žalovaným. právnická osoba dopisem ze dne datum žalovanému oznámila postoupení pohledávek, které měla založit smlouva o zápůjčce ze dne datum. Ke splnění těchto pohledávek pak žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne datum.

4. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

5. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělil žalovaný, na základě dokladů označených v nabídce žalovaného na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) uvedl. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

6. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalovaného obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) a že listiny, které předložil, jeho sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

7. Mimoto nelze přehlédnout, že se právní předchůdkyně žalobkyně co do údajů o výdajích žalovaného a o jiných jeho příjmech než mzdě, jakož i o příjmech dalších osob v rodinné domácnosti žalovaného spokojila jen s prohlášením žalovaného, protože žalovaný podle obsahu nabídky na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické karty) předložil právní předchůdkyni žalobkyně jen pracovní smlouvu a vyúčtování mzdy. Bez těchto údajů přitom právní předchůdkyně žalobkyně sotva mohla usoudit na schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

8. I z těchto důvodů nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

9. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

10. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

11. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

12. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

13. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

14. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

15. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

16. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

18. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání (§ 2991 a § 2293 o.z.) ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni (§ 1879 o.z.) žalovaný zaplatil částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka na jistině (částka – částka). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalovanému ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalovanému lhůtu do datum (§ 1958 odst. 2 o.z.). Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne datum její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila právnická osoba v době, kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.

19. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 8, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob).

20. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovaném domáhala úroku z prodlení za období před datum, tj. co do 396, částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky částka od datum do datum a ve výši 1, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

21. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

22. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 94 % a žalovaný v rozsahu 6 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do 396, částka s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 88 % Náklady řízení, které žalobkyně platila, spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši částka. Náklad na zastupování žalobkyně advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Zástupce žalobkyně je totiž zároveň akcionářem žalobkyně, jak vyplývá z notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo a N 1539/2020. Jeho prostřednictvím je ostatně se žalobkyní propojena i společnost, ve který její zástupce vykonává advokacii. Poměr mezi žalobkyní a jejím zástupcem se tedy neomezoval jen na poskytování právní pomoci, nýbrž zástupce žalobkyně prosazoval v řízení vlastní, třeba jen zprostředkovaný zájem na jeho výsledku. Úspěch žalobkyně v projednávané věci se příznivě projeví v jejích hospodářských poměrech, a v důsledku toho i v majetku zástupce žalobkyně, který je jejím akcionářem, protože hospodářské poměry žalobkyně se odrážejí i v hodnotě účastnických cenných papírů, které emitovala, a v právech s nimi spojených, zejména v právu na podíl na zisku. Taková míra vlastního zájmu zástupce žalobkyně na výsledku řízení se však vymyká postavení zástupce účastníka řízení. Kdyby v poměrech projednávané věci měla mít žalobkyně právo i na náhradu za odměnu za zastoupení advokátem a jeho hotové výdaje, šlo by ve skutečnosti jen o rozmnožování jejího zisku. Z tohoto důvodu se náklady vynaložené na zastoupení žalobkyně advokátem nejeví jako účelné. Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k dvěma paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne datum a žaloba) po částka (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 1 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení, které žalobkyně (účelně) platila, tak činí částka. Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 88 %, tj. částka. Náklad na podání žalobkyně ze dne datum soud rovněž nepovažuje za účelně vynaložený, neboť jím doplnila skutková tvrzení a důkazní prostředky, které měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.