19 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 953, 90 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 23 275, 13 Kč s úrokem ve výši 9, 9 % p.a. z částky 19 953, 90 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 19 953, 90 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 19 953, 90 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 9, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 925 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek dospěly dluhy založené smlouvou o úvěru na základě výzvy žalobkyně dne [datum] jako celek. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 19 953, 90 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok za období do [datum] ve výši 2 014, 30 Kč, úrok ve výši 9, 9 % p.a. z částky 19 953, 90 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení za období do [datum] ve výši 1 306, 93 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 9, 75 % p.a. z částky 19 953, 90 Kč od [datum] do zaplacení. Ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení, zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu měli uzavřít žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalobkyně se touto smlouvou měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat je vrátit společně s úrokem ve výši 9, 9 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 925 Kč. K listině, která měla zachycovat obsah smlouvy o úvěru, nepřipojil podpis žádný z účastníků řízení.

4. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 2 729 Kč, a to do [datum]. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhů, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

6. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum], jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Po poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně o svém skutkovém tvrzení, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, navrhla provést důkaz smlouvou o poskytování bankovních služeb, potvrzením o převzetí přístupových kódů do internetového bankovnictví žalovaným a výpisem z„ interního systému“ žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím kódů předaných žalovanému. Z tohoto výpisu mělo vyplývat, kdo a kdy použil přístupové kódy k podpisu smlouvy o úvěru za oba účastníky řízení, avšak nikoli obsah uzavřené smlouvy.

8. Soud návrhy žalobkyně na provedení těchto důkazních prostředků zamítl, protože jejich provedení by mohlo vést nanejvýš ke skutkovému zjištění, že žalovaný použil přístupové heslo do internetového bankovnictví, jakož i kdy takové heslo použil, avšak nebyly by způsobilé prokázat, že za jeho použití uzavřel smlouvu o úvěru o tom obsahu, jakého se v projednávané věci dovolává žalobkyně. Je tomu tak proto, že žalobkyně sama uvedla, že ani její záznamy nezachycují obsah listiny, ke které měl žalovaný připojit podpis prostřednictvím internetového bankovnictví provozovaného žalobkyní. V důsledku toho se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru.

9. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ze dne [datum] ani z ceníku žalobkyně účinného od 20. 1. 2019 soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Mimoto je třeba poukázat na okolnost, že smlouva o úvěru by byla beztak neplatná, i kdyby se žalobkyni její uzavření prokázat podařilo.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

15. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod [číslo]).

20. Žalobkyně prověřila údaje, které jí žalovaný sdělil o svých příjmech, jak vyplývá z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného za období od [datum] do [datum]. Naopak zjištění jeho výdajů nahradila odhadem na základě„ historických dat“ uveřejněných Českým statistickým úřadem, aniž prověřila, zda a jaké skutečné pravidelné výdaje žalovaný má. Přihlédla pouze k tomu, že žalovaný má vůči ní jiné dluhy, které plní ve splátkách po 7 353 Kč měsíčně. Bez znalosti pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

21. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala výši alespoň pravidelných výdajů žalovaného. Bez jejich znalosti přitom nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků k plnění ujednaných splátek. Mimoto nelze přehlédnout, že z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného vyplývalo, že jen v období ledna 2019 vynaložil na sázky částku v celkové výši 87 710 Kč při příjmech z výher ve výši 73 000 Kč. Již tento nepoměr mezi náklady, které žalovaný vynaložil na sázky, a jeho příjmem z výkonu závislé práce měl žalobkyni vést k obezřetnosti při zjišťování výdajů žalovaného.

22. Žalobkyně proto nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

23. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

24. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

27. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

28. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

29. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

30. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

31. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]).

32. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

34. I kdyby proto v řízení vyšlo najevo, že účastníci řízení smlouvu o úvěru uzavřeli, byla by tato smlouva neplatná.

35. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, avšak opomněla o tomto skutkovém tvrzení navrhnout důkazní prostředek. Z výpisu z úvěrového účtu soud odpovídající skutkové zjištění nezískal, neboť jde o listinu vyhotovenou žalobkyní, která má potud jen význam jejího skutkového tvrzení, nikoli důkazního prostředku. Jde totiž o opak kvitance, neboť jí žalobkyně jako dlužnice sama sobě potvrzuje, že splnila povinnost poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky, kterou měla založit smlouva o úvěru (§ 1949 odst. 1 o.z. a contr.).

40. Jiný důkazní prostředek žalobkyně o svém skutkovém tvrzení, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, nenavrhla ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., přestože se k jeho prokázání nabízí například výpis z účtu, který vedla pro žalovaného, za období po [datum], pokud tyto peněžní prostředky připsala na uvedený účet. Z výpisu z tohoto účtu by totiž vyplývalo, že žalobkyně uvedenou částku připsala na účet vedený pro žalovaného a umožnila mu touto částkou nakládat.

41. Jestliže výsledky dokazování neposkytují oporu pro závěr, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky, nemohla – v rovině skutkového děje ustaveného podle takových výsledků dokazování – být žalobkyně úspěšná ani podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

42. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

43. Plně procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladu řízení.