19 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., sídlem Adresa žalobkyně , IČO Anonymizováno , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem, sídlem Anonymizováno – Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , bydlištěm Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ Anonymizováno , narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení 132 744, 50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 66 326, , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 62 005, , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 80 598, , částka, s úrokem ve výši 5, 29 % p.a. z částky 129 936, , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 67 931, , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 132 744, , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako úvěrující uzavřela dne , datum, se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem ve výši 5, 29 % p.a., a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . V důsledku prodlení žalovaného s plněním ujednaných splátek žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 129 936, , částka, , jejímž příslušenstvím je úrok ve výši 5, 29 % z částky 129 936, , částka, od , datum, do , datum, , tj. 4 026, , částka, , a od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 129 936, , částka, od , datum, do , datum, , tj. 10 154, , částka, , a od , datum, do zaplacení, a dále na zaplacení odměny za účast žalovaného na pojištění za období od listopadu 2024 do dubna 2025 v celkové výši , částka, a „poplatků“ za upomínky ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, v celkové výši , částka, . Žalovaný je však nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně jako úvěrující uzavřela dne , datum, se žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, jako překlenovací úvěr ze stavebního spoření (čl. 3 odst. 3.1 písm. a) smlouvy o úvěru) za účelem uspokojení bytové potřeby (čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o úvěru) a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 5, 25 % p.a. (čl. 4 odst. 4.1 smlouvy o úvěru) a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši , částka, měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, (čl. 8 odst. 8.1 smlouvy o úvěru). Žalobkyně mohla žádat splnění dluhů založených smlouvou o úvěru jako celku, ocitl-li se žalovaný v prodlení s plněním dvou měsíčních splátek nebo jedné měsíční splátky po dobu delší než tři měsíce (čl. 10 odst. 10.1 písm. b) smlouvy o úvěru).

4. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, zaplatila žalovanému , částka, .

5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení , částka, , a to v dodatečné lhůtě do , datum, . Tuto výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

6. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhů, které měla založit smlouva o úvěru, jako celku. Tuto výzvu odeslala žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

7. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z poštovního podacího archu.

8. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný tedy uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 5, 25 % p.a. a úhradou za účast žalovaného na pojištění pro případ neschopnosti plnit ujednané splátky ve výši , částka, měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek založených smlouvou o úvěru jako celku.

9. Ze souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů ze dne , datum, , ze záznamu o poskytnutí informací ze dne , datum, , z prohlášení žalovaného ze dne , datum, , ze soupisu provedených stavebních prací ze dne , datum, , ze shrnutí podmínek ze dne , datum, , z ceníku žalobkyně účinného od , datum, ani z výpisu z úvěrového účtu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění účinném do , datum, , účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen „úvěr ze stavebního spoření“) po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti.

14. Podle § 5 odst. 3 věta první zákona č. 96/1993 Sb. úvěr ze stavebního spoření může být stavební spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb.

15. Podle § 5 odst. 5 zákona č. 96/1993 Sb. stavební spořitelna může poskytnout účastníkovi úvěr do výše cílové částky, který slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření.

16. Podle § 5 odst. 6 zákona č. 96/1993 Sb. smlouva musí obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýše 3 procentní body.

17. Podle § 5 odst. 9 zákona č. 96/1993 Sb. cílová částka se rovná součtu vkladů, státní podpory, úvěru ze stavebního spoření a úroků z vkladů a státní podpory, po odečtení daně z příjmů z těchto úroků. Uspořená částka se rovná součtu vkladů, úroků z vkladů a úroků z připsaných záloh státní podpory, sníženému o daň z příjmů z těchto úroků a o úhrady účtované stavební spořitelnou. Uspořenou částku nelze v době spoření převést na jinou osobu, lze ji však použít k zajištění pohledávek poskytovatele stavebního spoření z úvěru, který poskytovatel stavebního spoření poskytl podle odstavce 2 nebo 5.

18. Podle § 104 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do , datum, , smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

19. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

20. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

25. Jak vyplývá ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne , datum, , žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil žalobkyni, že výkonem závislé práce dosahuje příjmu ve výši , částka, čistého měsíčně. Žije v rodinné domácnosti s manželkou, která je na rodičovské dovolené s příjmem spočívajícím v dávce sociálního zabezpečení ve výši , částka, měsíčně. V rodinné domácnosti žalovaného žije další osoba. Nemá žádné výdaje ani dluhy.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný a jeho manželka byli podle právního stavu ke dni , datum, rovnodílnými podílovými spoluvlastníky bytové jednotky.

27. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne , datum, soud zjistil, že manželka žalovaného byla příjemkyní rodičovského příspěvku ve výši , částka, měsíčně pro nezletilé dítě.

28. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne , datum, soud zjistil, že výše rodičovského příspěvku od , datum, činila , částka, měsíčně.

29. Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že na tento účet byla připisována mzda žalovaného ve výši od , částka, do , částka, . Po celé uvedené období trval kontokorentní úvěr ujednaný s , právnická osoba, . Dne , datum, přijal spotřebitelský úvěr od , právnická osoba, ve výši , částka, , dne , datum, od , právnická osoba, . ve výši , částka, , týž den od , právnická osoba, . ve výši , částka, a dne , datum, od , právnická osoba, . ve výši , částka, . V období od června 2018 do ledna 2019 vykazoval účet vedený pro žalovaného záporné zůstatky. Od ledna a února 2019 vykazoval kladné zůstatky ve výši několika desítek až stovek korun. Teprve v březnu 2019 po připsání částky ve výši , částka, činil konečný zůstatek účtu vedeného pro žalovaného více než , částka, .

30. Ze záznamu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů o výši příjmu a výdajů žalovaného, které jí žalovaný sdělil před uzavřením smlouvy o úvěru, a nahlédla do bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Zjistila, že žalovaný má jiné dluhy založené smlouvami o úvěru ve výši , částka, a , částka, , které splácí v měsíčních splátkách po , částka, a , částka, . Údaj o výši dalších výdajů žalovaného nahradila „ekonomickým modelem“ a stanovila je ve výši , částka, měsíčně.

31. Žalobkyně neprověřila údaje, které jí o svých výdajích – s výjimkou jiných dluhů – sdělil žalovaný, a spokojila se jen prohlášením žalovaného. Prověření údaje o výdajích žalovaného nahradila „ekonomickým modelem“, aniž by zjišťovala podstatné okolnosti pro určení, z čeho sestávají a jaké výše dosahují skutečné výdaje žalovaného zejména na bydlení a vzala v úvahu vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému dítěti. Bez znalosti alespoň pravidelných výdajů žalovaného však nebylo možné zjistit, zda žalovaný má dostatek volných peněžních prostředků ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

32. K takovému prověření přitom přímo vybízelo zjištění, že žalovaný má jiné dluhy, které splácí ve splátkách převyšujících celkem , částka, , ačkoli v žádosti o úvěr uvedl, že jiné dluhy nemá. K prověření výše výdajů žalovaného mělo dojít také s přihlédnutím k obsahu výpisu z účtu vedeného pro žalovaného, ze kterého vyplývá, že přijal další spotřebitelské úvěry, včetně kontokorentního úvěru zatěžujícího tento účet, a že účet vedený pro žalovaného po dlouhou dobu vykazoval záporné nebo jen nepatrně kladné zůstatky. I tato okolnost musela vyvolávat pochybnosti o tom, zda žalovaný má volné prostředky k plnění ujednaných splátek.

33. Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

34. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

35. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

36. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

38. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

39. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

40. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

41. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12).

42. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C679/18).

43. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

44. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

45. Smlouva o úvěru, kterou účastníci řízení uzavřeli dne , datum, , je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

46. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

47. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

48. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

49. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

50. Žalobkyni proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru, tj. ve výši , částka, . Se zřetelem k tomu, že žalobkyni žalovaný vrátil celkem , hodnota, , , částka, , jak skutkově tvrdila žalobkyně, činí její výše 62 005, , částka, na jistině (, částka, – 87 994, , částka, ). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvami žalobkyně žalovanému ze dne , datum, a ze dne , datum, .

51. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 62 005, , částka, od , datum, do , datum, , tj. 4 321, , částka, , a od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů). Za období před , datum, se žalobkyně vůči žalovanému úroku z prodlení nedomáhala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

52. Soud naopak žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky převyšující její pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení 80 598, , částka, s úrokem ve výši 5, 29 % p.a. z částky 129 936, , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 67 931, , částka, od , datum, do zaplacení.

53. Pro úplnost soud uvádí, že pravidlo o času plnění podle § 87 odst. 1 posl. věta zákona o spotřebitelském úvěru se použije jen tam, kde podle zjištěného skutkového stavu není v možnostech spotřebitele vrátit poskytnuté peněžní prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, popřípadě v delším čase určeném v takové výzvě. Žalovaný však ani skutkově netvrdil, že není přiměřené jeho možnostem splnit pohledávku, která je předmětem řízení v projednávané věci, v čase určeném žalobkyní ve výzvách ze dne , datum, a ze dne , datum, , a taková skutečnost nevyšla v řízení ani jinak najevo, a proto se prosadí obecné pravidlo o času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z.

54. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

55. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 45 % a žalovaný v rozsahu 55 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 66 326, , částka, s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši 80 598, , částka, s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Žalovanému však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.