19 C 62/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 103 933 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 79 933 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 79 933 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 79 933 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako obchodní zástupce uzavřel dne [datum] s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako zastoupenou smlouvu o obchodním zastoupení. Žalovaný však opakovaně porušoval závazky, které tato smlouva založila, a způsobil tak [právnická osoba] škodu ve výši 81 533 Kč. Žalovaný a [právnická osoba] dále uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou [právnická osoba] žalovanému přenechala 24 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 14 368 Kč, celkem tedy 38 368 Kč. Žalovaný tyto dluhy vůči [právnická osoba] dne [datum] a zavázal se je splnit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně počínaje zářím 2014. Žalovaný se však ocitl v prodlení s plněním sjednaných splátek, a [právnická osoba] proto vůči žalovanému uplatnila ztrátu výhody splátek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou [právnická osoba] jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice uzavřely dne [datum], se věřitelkou těchto pohledávek stala žalobkyně. Má proto žalobkyně za žalovaným pohledávku na náhradu škody ve výši 79 933 Kč. Jejím příslušenstvím je úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel správnost výpočtů obsažených v uznání závazku a vznesl námitku promlčení pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci.

3. Z uznání závazku a dohody o splátkách ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný vůči [právnická osoba], sídlem [adresa] (po změně sídla [obec] nad [příjmení] – Střekov, [příjmení] [číslo], PSČ [PSČ]), [IČO] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušení povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], insolvenční správkyně [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že insolvenční správkyně [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, mezi nimi též pohledávku za žalovaným, která je předmětem řízení v projednávané věci. Ke zpeněžení těchto pohledávek (prodeji mimo dražbu) Městský soud v Praze jako insolvenční soud udělil souhlas usnesením ze dne 26. 10. 2020, č.j. MSPH 90 INS 20878/2016-B-112, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí.

5. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum], jak soud zjistil z podacího lístku.

6. Žalovaný tedy jako dne [datum] vůči [právnická osoba] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014 Tyto pohledávky insolvenční správkyně [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Insolvenční soud udělil k uzavření této smlouvy souhlas usnesením ze dne 26. 10. 2020, č.j. MSPH 90 INS 20878/2016-B-112. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne [datum].

7. Z dohody o změně smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ani z nepodepsaných oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu, soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

8. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o obchodním zastoupení dne [datum]. V důsledku toho se právní poměr účastníků řízení řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 261 odst. 1 obchodního zákoníku, § 3028 odst. 3 o.z.), a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 1 odst. 2 obch. zák.).

9. Podle § 652 odst. 1 obch. zák. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.

10. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.).

11. Podle § 323 odst. 1 obch. zák. zná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

12. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

13. Podle § 266 odst. 2 obch. zák. v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

14. Podle § 266 odst. 3 obch. zák. při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci.

15. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

16. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

17. Žalovaný vůči [právnická osoba] uznal závazek spočívající v povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti podle smlouvy o obchodním zastoupení, kterou uzavřeli dne [datum]„ Součástí uznání“ byla vlastní půjčka žalovaného. V příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného vznikla [právnická osoba] škoda ve výši 81 533 Kč, kterou se žalovaný zavázal nahradit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje zářím 2014.

18. Žalovaný tedy měl vůči [právnická osoba] dva závazky: závazek nahradit škodu, kterou způsobil porušením povinnosti odevzdat [právnická osoba] peněžní hotovost ve výši 38 368 Kč, a dále závazek vrátit této společnosti blíže neurčený předmět zápůjčky. Na druhé straně výše škody, která měla [právnická osoba] vzniknout, měla činit 81 533 Kč. Není přitom patrné, zda uvedená částka zahrnuje i dluh spočívající v povinnosti vrátit předmět půjčky, jak by vyplývalo z okolnosti, že právě tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit [právnická osoba] ve sjednaných splátkách po 3 000 Kč měsíčně, nebo zda šlo jen o pohledávku na náhradu škody. Při posledně uvedené možnosti však z uznání dluhu nevyplývá, jak mohla porušením povinnosti odevzdat peněžní prostředky ve výši 38 368 Kč v hotovosti vzniknout škodu ve výši 81 533 Kč.

19. Obsah uznání závazku se míjí i se žalobními důvody. Žalobkyně totiž skutkově tvrdila, že žalovaný vůči [právnická osoba] porušil povinnost odevzdat [právnická osoba] hotovost podle smlouvy o obchodním zastoupení, a způsobil tak škodu ve výši 81 933 Kč, a vedle toho byl povinen vrátit předmět půjčky ve výši 24 000 Kč společně s úrokem ve výši 14 368 Kč, celkem tedy 38 368 Kč, tj. částku označenou v uznání závazku za peněžní hotovost, kterou měl žalovaný podle smlouvy o obchodním zastoupení odevzdat společnosti [právnická osoba]

20. Požadavek„ určitosti závazku“ je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován, a podobně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

21. Určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

22. K náležitostem uznání závazku patří i určení rozsahu, v němž je závazek uznán, neboť v uznaném rozsahu se má za to, že závazek v době uznání trvá. Je-li uznán závazek odkazem na listinu, v němž je jeho výše uvedena, nemusí být rozsah uznávaného závazku uveden v samotném uznávacím prohlášení. Je-li však uznáváno několik závazků ať už ze stejného právního titulu nebo z různých právních důvodů, musí být rozsah určitých uznávaných závazků, tedy závazků, jež jsou náležitě specifikovány, zjistitelný z uznávacího prohlášení, nevyplývá-li z listin, na něž je odkazováno. Neurčitost uznávacího prohlášení tak může spočívat i v tom, že není zřejmé, v jakém rozsahu – v jaké výši – dlužník uznává svůj určitý závazek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1419/2010, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

23. O takový případ jde i v projednávané věci. Žalovaný měl mít vůči [právnická osoba] dva různé závazky. Není přitom zřejmé, v jaké výši měl každý z nich uznat. Uznání závazků zachycené v listině ze dne [datum] je proto pro neurčitost neplatné. Neplatné uznání závazků přitom nemohlo působit žádné právní následky, a proto ani nezaložilo vyvratitelnou právní domněnku trvání závazků v době uznání.

24. Žalobkyně skutkově tvrdila, že žalovaný způsobil společnosti [právnická osoba] porušením povinnosti odevzdat hotovost škodu v době, která bezprostředně předcházela podpisu listiny, jež měla obsahovat uznání závazku tuto škodu nahradit, tj. [datum].

25. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

26. Podle § 387 odst. 2 obch. zák. promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

27. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

28. Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba podle § 397 obch. zák. čtyři roky.

29. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

30. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

31. Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží podle § 407 odst. 1 obch. zák. nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání.

32. Neplatné uznání závazku ze dne [datum] nepůsobilo žádné právní následky. Nedošlo tedy v jeho důsledku ani k přetržení promlčecí lhůty. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, dozvěděla nejpozději dne [datum], kdy žalovaný vůči ní učinil (neplatné) prohlášení o uznání dluhu a s právní předchůdkyní žalobkyně ujednal dohodu o povolení splátek. Jakkoli je totiž uznání dluhu neplatné pro neurčitost, je z jeho obsahu patrné, že společnosti [právnická osoba] měla v důsledku protiprávního činu žalovaného vzniknout škoda a že za ni žalovaný odpovídá.

33. Subjektivní promlčecí lhůta v délce čtyř let tak počala běžet nejpozději dne [datum] a dne [datum] marně uplynula. Žalobkyně uplatnila pohledávku na náhradu škody vůči žalovanému žalobou, kterou podala až dne [datum], tj. po marném uplynutí promlčecí doby. Žalovaný vznesl námitku promlčení této pohledávky, a soud proto žalobu zamítl.

34. Soud přitom neprováděl další dokazování k otázce odpovědnosti žalovaného za škodu, zejména k tomu, zda v příčinné souvislosti s protiprávním činem žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně vskutku škoda vznikla, popřípadě v jaké výši. Účelem občanského soudního řízení týkajícího se práva na náhradu škody je totiž rozhodnout na základě účelně a hospodárně zjištěného skutkového stavu, zda lze žalobnímu nároku vyhovět či nikoli, tedy rozhodnout, zda právo na náhradu škody je soudně vynutitelné. Je-li tato vynutitelnost odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo na náhradu škody soudem přiznáno. [obec] hospodárnosti řízení musí vést v takovém případě soud k tomu, aby se přednostně zabýval jen otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé (tak již stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo])

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Plně procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, které spočívají v jedné paušální náhradě hotových výdajů (vyjádření k žalobě) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

36. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.