19 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem , jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený titul . příjmení příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení 1 852, částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 644, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 1 644, [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 208, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 8, [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 0, 75 % p.a. z částky 1 644, [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 1 852, [částka] s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že jako pojistitelka uzavřela se žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění dne [datum]. Pojištění zaniklo dne [datum] v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením pojistného. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 1 652, [částka]. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 9, 75 % p.a. z částky 1 652, [částka] od [datum] do zaplacení. Vedle toho se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení poplatku za odeslání upomínky ze dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný tyto pohledávky žalobkyně nesplnil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě skutkově tvrdil shodně se žalobkyní, že účastníci řízení uzavřeli pojistnou smlouvu, avšak popřel, že by mu žalobkyně doručila upomínku o zaplacení pojistného, ohledně níž se domáhá zaplacení„ poplatku“ ve výši [částka]. Z toho zároveň vyplývá pochybnost o splatnosti pohledávky na zaplacení pojistného, která je předmětem řízení v projednávané věci.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky.

4. V projednávané věci se nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Při zjišťování bydliště žalovaného a pokusech o doručení žalovanému nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný má bydliště na území jiného členského státu Evropské unie ani mimo území Evropské unie.

5. Z výsledků rozhodovací činnosti Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Z uvedených důvodů se ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 použijí i na takové případy, kdy soudy nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Pokud žalovaný své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C [číslo]).

6. Poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na území České republiky, a proto je podle čl. 14 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně jako pojistitelka uzavřela dne [datum] se žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění dne [datum]. Účastníci řízení v uzavřené pojistné smlouvě ujednali pojistné období v délce jednoho roku. Výše pojistného činila [částka] za pojistné období a bylo splatné v pololetních splátkách po [částka]. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením splátky pojistného ve výši [částka] splatné dne [datum], a žalobkyně jej proto dopisem ze dne [datum] vyzvala k jeho zaplacení v dodatečné lhůtě do [datum], s tím, že jinak pojištění zanikne. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zániku pojištění ke dni [datum] a vyzvala jej k zaplacení pojistného ve výši [částka].

8. Účastníci řízení zvolili pro závazkový právní poměr založený uzavřenou pojistnou smlouvou právo České republiky (čl. 11 odst. 1 všeobecných pojistných podmínek žalobkyně pro pojištění vozidel, na které odkazovala uzavřená pojistná smlouva), a to v souladu s čl. 7 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

9. Žalovaný se tedy v uzavřené pojistné smlouvě zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši [částka] za každé pojistné období v délce jednoho roku, a to v pololetních splátkách po [částka] (§ 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů). Splátku pojistného, která dospěla dne [datum] však nezaplatil ani v dodatečné lhůtě do [datum], kterou žalobkyně stanovila žalovanému v dopisu ze dne [datum]. Po jejím marném uplynutí pojištění zaniklo následující den, tj. [datum] (§ 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 1 644, [částka]. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení v zákonné výši 9 % p.a. z částky 1 644, [částka] od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). Za období před [datum] se však žalobkyně po žalovaném úroku z prodlení nedomáhala a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

10. Žalobu pak soud zčásti zamítl, žádala-li žalobkyně na pojistném částku převyšující 1 644, [částka], tj. do co do částky 8, [částka] (1 652, [částka] – 1 644, [částka]), s příslušenstvím.

11. Soud žalobu zároveň zčásti zamítl, i pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení převyšující jeho zákonnou výši, tj. co do žalobního požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0, 75 % p.a. z částky 1 644, [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně totiž přehlédla, že pohledávka, která je předmětem řízení v projednávané věci, dospěla již dne [datum].

12. Podle čl. 4 odst. 7 pojistných podmínek, na které odkazovala uzavřená pojistná smlouva, měla žalobkyně v případě prodlení žalovaného s placením pojistného právo na náhradu nákladů s upomínáním a uplatňováním této pohledávky, a to ve výši podle sazebníku poplatků žalobkyně. Podle sazebníku poplatků ze dne [datum] činila výše„ poplatku“ za upomínku o zaplacení dlužného pojistného po zániku pojištění [částka]. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni v případě prodlení žalovaného se splněním povinnosti zaplatit žalobkyni pojistné paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobkyně na zaplacení pojistného ve skutečnosti představuje utvrzení dluhu žalovaného smluvní pokutou (§ 555 odst. 1 o.z.). Ujednání zakládající smluvní pokutu však zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), jak vyložil Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 71, pod [číslo]. Odtud vyplývá, že k ujednání o„ poplatku“ za odeslání upomínky nelze podle § 1815 o.z. přihlédnout, neboť jde o nepřiměřené ujednání a žalovaný se jej nedovolal. Soud proto žalobu dále zamítl co do žalobního požadavku na zaplacení [částka].

13. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.

14. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 89 % a žalovaný v rozsahu 11 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení 1 644, [částka] s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši 208, [částka], soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 78 % Náklady řízení přitom činí [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů v celkové výši [částka] (dva úkony právní služby po [částka] při tarifní hodnotě 1 852, [částka], a to převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jeden úkon právní služby po [částka] při tarifní hodnotě 1 852, [částka], a to výzva k plnění ze dne [datum], dále tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka], celkem tedy [částka], a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]). Žalobkyni pak náleží náhrada jejich poměrné části ve výši 78 %, tj. [částka]. Výzvu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, za niž náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, neboť se její obsah co do právního rozboru omezil pouze na to, že se pojistná smlouva řídí občanským zákoníkem. Náklad na podání ze dne [datum] soud nemá za účelně vynaložený, neboť jím žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

15. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou zjevně založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod [číslo] 2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka] na jistině.