19 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu titul Markem Jägerem, titul za jménem, jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená titul ing. jméno příjmení, titul za jménem, advokátem, sídlem obec a číslo – část obce, ulice a číslo, PSČ PSČ proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 15 999, částka s úrokem ve výši 20, 5 % p.a. z částky 5 675, částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 5 675, částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba přenechala žalované částka a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši částka a odměnu za„ administrativní činnost“ ve výši částka a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaná však tyto dluhy splnila jen zčásti. právnická osoba své pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupila žalobkyni. Má tedy žalobkyně za žalovanou pohledávky ve výši částka, z toho 5 675, částka na jistině a 2 391, částka na„ poplatku“, jejichž příslušenstvím je úrok ve výši 20, 5 % p.a. z částky 5 675, částka za období od datum do datum, tj. 3 969, částka, a ve výši 20, 5 % p.a. z částky 5 675, částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 05 % p.a. z částky 5 675, částka za období od datum do datum, tj. 3 962, částka, a dále od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou právnická osoba přenechala žalované částka a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit úrok ve výši částka, odměnu za„ administrativní činnost“ ve výši částka a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši částka, celkem tedy částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka Tyto dluhy žalovaná vůči právnická osoba dne datum písemně uznala. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne datum, právnická osoba postoupila žalobkyni též pohledávky, které měly vzniknout podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum se žalovanou. právnická osoba dopisem ze dne datum žalované oznámila postoupení pohledávek, které měla založit smlouva o zápůjčce ze dne datum. Ke splnění této pohledávky pak žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne datum.

4. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).

5. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělila žalovaná, na základě dokladů označených v nabídce žalované na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaná v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) uvedla. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

6. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalované obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) a že listiny, které předložila, jejímu sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

7. I z těchto důvodů nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

8. Žalobkyni se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Je to přitom žalobkyně, kdo nese důkazní břemeno o svých skutkových tvrzeních o posouzení úvěruschopnosti žalované. Listiny, ve kterých žalovaná potvrzuje, že žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady o (některých) příjmech a výdajích, přitom k prokázání splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované samy o sobě nedostačují. Ostatně poskytovatel úvěru postupující s řádnou péčí si musí být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o splnění předsmluvních povinností (bod 28 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

10. Z uvedených důvodů v projednávané věci nelze dobře uplatnit závěr vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2009 – 97, na nějž poukazuje žalobkyně a podle něhož postačí, že listiny, ze kterých vycházel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele měl poskytovatel spotřebitelského úvěru v době uzavření smlouvy o zápůjčce.

11. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

13. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

14. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

15. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

16. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).

17. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

18. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s právnická osoba jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

20. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání (§ 2991 a § 2293 o.z.) ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaná zaplatila částka, jak skutkově tvrdila žalobkyně, je zřejmé, že zde již v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a žalobkyní nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně po žalované podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum domáhá.

21. Do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a žalobkyní pohledávka právnická osoba na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaná získala dne datum přijetím částky ve výši částka, nedospěla, protože v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou v době před datum k jejímu splnění. Žalovaná tak nemohla být v této době v prodlení s jejím splněním, a právní předchůdkyni žalobkyně v důsledku toho nemohlo vzniknout ani právo na úrok z prodlení. V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek pak zde již nebyl žádný dluh žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně, který by byl předmětem postoupení.

22. Ze stejného důvodu právní předchůdkyni žalobkyně nemohlo se zřetelem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniknout právo na ujednaný úrok ani odměnu„ administrativní činnost“.

23. Žalobkyně skutkově tvrdila, že právnická osoba provedla inkasní úkony spočívající v přijetí plnění na ujednané splátky, avšak navrhla k prokázání tohoto skutkového tvrzení provést důkaz pouze nepodepsanou listinou, která obsahuje seznam ujednaných splátek a přehled částečných plnění žalované. Taková listina není způsobilá prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně vskutku provedla všechny ujednané inkasní úkony, tj. 60krát v místě bydliště žalované přijala plnění nebo alespoň byla připravena je přijmout. Ostatně se takový postup právní předchůdkyně žalobkyně i podle listin, kterých se žalobkyně dovolává, jeví jako nepravděpodobný, i kdyby záznamy, které tato listina obsahuje, odpovídaly skutečnosti. Poté, co v důsledku prodlení žalované měly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně – kdyby byla uzavřená smlouva o zápůjčce platná – dospět jako celek, je totiž nepravděpodobné, že by právní předchůdkyně žalobkyně nadále každý týden prováděla v místě bydliště žalované inkasní úkony. Není tedy dobře možné z této listiny usoudit, zda a v jakém rozsahu právní předchůdkyně žalobkyně inkasní úkony provedla. Mimoto z ní ani nevyplývá, zda se dílčí plnění žalované stala v důsledku inkasních úkonů právní předchůdkyně žalobkyně, nebo zda žalovaná plnila jinak. Na tom nic nemění okolnost, že žalovaná vůči právní předchůdkyni žalobkyně dne datum písemně uznala dluhy založené smlouvou o zápůjčce, kterou uzavřely dne datum, protože v době tohoto uznání ještě trvala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně provádět inkasní úkony, ke kterým se zavázala vůči žalované, a proto uvedená pohledávka ještě ani nemohla vzniknout. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

24. Jestliže v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla inkasní úkony, ohledně nichž se žalobkyně domáhala zaplacení odměny za jejich provedení, nemohla být žalobkyně v projednávané věci co do tohoto žalobního požadavku úspěšná ani z hlediska pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

25. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

26. Plně procesně úspěšné žalované v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).