19 C 90/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., sídlem Adresa žalobkyně, IČO Anonymizováno zastoupená JUDr. ing. Jméno Zástupce, advokátem, sídlem Praha 1 – Jméno advokáta A, Jméno advokáta B/8, PSČ Anonymizováno 00 proti žalovanému: Jméno žalovaného A, bydlištěm Anonymizováno, Jméno žalovaného B Anonymizováno, PSČ Anonymizováno, narozený dne Datum narození žalovaného A o zaplacení 20 022 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zčásti zastavuje co do částky 891, částka.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 21 941, částka s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 6 654, částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 6 945, částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum s právnická osoba., sídlem adresa, PSČ adresa (po změně sídla adresa), IČO IČO, jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba., poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši částka, poplatek za uzavření smlouvy ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka a inkasní poplatek ve výši částka. Celkem tedy byl žalovaný povinen zaplatit společnosti právnická osoba., částka, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však tyto dluhy splnil jen zčásti. Nato právnická osoba., své pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně však žalovaný odpovídající dluhy nesplnil. Má tedy žalobkyně za žalovaným pohledávky ve výši částka, z toho 6 654, částka na jistině, 290, částka na úroku, 2 534, částka na poplatku za uzavření smlouvy, 458, částka na poplatku za administrativní činnost, 1 583, částka na inkasním poplatku a částka na smluvní pokutě za prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, jejichž příslušenstvím je úrok ve výši 15 % p.a. z částky 6 654, částka za období od datum do datum, tj. 1 798, částka, a ve výši 15 % p.a. z částky 6 654, částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 05 % p.a. z částky 6 945, částka za období od datum do datum, tj. 1 011, částka, a dále od datum do zaplacení.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět co do části pohledávky na zaplacení smluvní pokuty ve výši 891, částka. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku v uvedeném rozsahu řízení zastavil, aniž by se vyhledával souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 1 a 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru, kterou právnická osoba., jako úvěrující uzavřela dne datum se žalovaným jako úvěrovaným, soud zjistil, že se právnická osoba., zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je společnosti právnická osoba., vrátit a zaplatit úrok ve výši částka, odměnu za uzavření smlouvy ve výši částka, odměnu za „administrativní činnost“ ve výši částka a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po částka. V případě prodlení s plněním ujednaných splátek se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba., smluvní pokutu ve výši 0, 5 % z dlužné částky denně. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal peněžní prostředky ve výši částka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba., jako postupitelka uzavřela dne datum se žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že právnická osoba., postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. hodnota této smlouvy, mezi nimi též pohledávky za žalovaným založené smlouvou o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela dne datum (čl. 1 odst. 1.1, čl. 2 a příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek). Účinky změny v osobě věřitele postoupených pohledávek v poměru mezi právnická osoba., a žalobkyní nastaly v okamžiku uzavření smlouvy o postoupení pohledávek (čl. 5 odst. 5.1 smlouvy o postoupení pohledávek).

6. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, a to do datum. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne datum, jak soud zjistil z podacího lístku.

7. Žalovaný tedy jako úvěrovaný uzavřel dne datum s právnická osoba., jako úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž základě právnická osoba., poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je společnosti právnická osoba., vrátit a zaplatit úrok ve výši ve výši částka, odměnu za uzavření smlouvy ve výši částka, odměnu za „administrativní činnost“ ve výši částka a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po částka. Tyto pohledávky utvrdili smluvní pokutou ve výši 0, 5 % z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného s jejich splněním. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou právnická osoba., jako postupitelka uzavřela se žalobkyní jako postupnicí dne datum, právnická osoba., postoupila žalobkyni též pohledávky, které vznikly podle smlouvy o úvěru uzavřené dne datum se žalovaným. právnická osoba., dopisem ze dne datum postoupení těchto pohledávek oznámila žalovanému. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k jejich splnění dopisem ze dne datum.

8. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu oznámením právnická osoba., žalovanému ze dne datum, protože žalobkyně ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne datum, č.j. spisová značka, nenavrhla žádný důkazní prostředek o jeho doručení žalovanému.

9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 6 odst. 1 věta první zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a věřitel je povinen v ní uvést informace stanovené v příloze č. hodnota k tomuto zákonu.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Není-li prokázán opak, má se podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil.

15. Bez zřetele k povinnosti žalovaného jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod č. 3225/2015).

16. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělil žalovaný, na základě dokladů označených v nabídce žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru, avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaný uvedl. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalovaného a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

17. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalovaného obsažené v nabídkách na uzavření smluv o zápůjčce (zákaznických kartách) a že listiny, které předložil, jeho sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet.

18. Mimoto nelze přehlédnout, že se právní předchůdkyně žalobkyně co do údajů o výdajích žalovaného spokojila jen s prohlášením žalovaného. Bez těchto údajů přitom právní předchůdkyně žalobkyně sotva mohla usoudit na schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

19. I z tohoto důvodu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet.

20. Žalobkyni se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může podle § 586 odst. 1 o.z. vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

22. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. za platné.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřených smluv o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek. Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.

25. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

26. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

27. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

28. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-565/12).

29. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C679/18).

30. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne datum s právnická osoba., jako úvěrující, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2291 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má podle § 2293 o.z. právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel podle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému podle smlouvy o úvěru ze dne datum, tj. ve výši částka. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaný zaplatil částka (částka – částka), jak skutkově tvrdila žalobkyně, zanikl dluh odpovídající dluh žalovaného splněním. Odtud vyplývá, že již v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba., a žalobkyní zde nebyl žádný dluh, jemuž by odpovídala pohledávka, jejíhož splnění se žalobkyně po žalovaném domáhá.

39. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

40. Plně procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.