20 C 112/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované . Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C 2 - Slovany, Východní Předměstí zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D 3. Jméno advokáta E , narozený Datum narození advokáta E bytem Adresa advokáta E zastoupený advokátem Jméno advokáta F sídlem Adresa advokáta F o určení dědického práva I. Určuje se, že , tituly před jménem, , jméno FO, , narozená , datum, , zemřelá , datum, , , Jméno žalobce B, , narozený , Datum narození žalobce B, , a , Jméno žalované, , narozený , Datum narození žalované, , jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , ze závěti ze dne , datum, .II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobcůIII. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobci se žalobou podanou dne , datum, domáhají určení dědického práva ze závěti po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé , datum, . Domnívají se, že neobstojí argument žalovaných, že je závěť zůstavitelky neplatná, protože nebyla podepsána zůstavitelkou v přítomnosti svědkyň. Zůstavitel nemusí podepsat závěť před zraky svědků, ale postačí, když před nimi prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Stejně tak na platnosti závěti nic nemění ani další namítané nejasnosti provázející sepis a podpis závěti.

2. Žalovaní s uplatněným nárokem nesouhlasili. Dle jejich názoru allografní závěť ze dne , datum, , která svědčila žalobcům a žalovanému č. , hodnota, , není platná a nemůže zakládat dědické právo žalobců ani žalovaného č. , hodnota, . Zpochybňují výpovědi svědkyň paní , jméno FO, a paní , jméno FO, s poukazem na jejich rozpory s tím, že podpis závěti však provází řada pochybností. Žalobci uplatněný nárok opírají o tvrzení, že zůstavitelka dne , datum, sepsala na počítači allografní závěť, kterou následně podepsaly svědkyně.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. , spisová značka, má soud zjištěno, že je vedeno pozůstalostní řízení ve věci zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé , datum, . Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo žalobcům uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců podali u Okresního soudu v Kolíně proti žalovaným žalobu na určení, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , Jméno žalované, mají dědické právo ze závěti zůstavitelky ze dne 25. 6 2014. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaní popřeli pravost závět, všichni účastníci si nárokují dědické právo po zůstavitelce (prokázáno citovaným usnesením). Soudní komisař zjistil stav a obsah závěti ze dne , datum, tak, že listina sepsaná na počítači byla předložena při předběžném šetření první žalobkyní, podpis zůstavitelky byl úředně ověřen, připojeny podpisy dvou svědků paní , jméno FO, a , jméno FO, . Veškerý svůj majetek zůstavitelka odkázala žalobcům a 1. žalovanému. Žalobkyni a) ustanovila dědicem domu č.p. , Anonymizováno, , , jméno FO, , pozemku, jehož je dům součástí, a zahrady, vše zapsaného na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , 1. žalovanému , Jméno žalované, odkázala ostatní nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jméno FO, , který zemřel dne , datum, , odkázala finanční hotovost a hrobové místo na pohřebišti , adresa, a žalobci b) finanční hotovost ve výši , částka, . U doložky o prohlášení o pravosti podpisu je uvedené běžné číslo knihy 007855, č. zápisu 350, rok 2014, C. Prohlášení pravosti podpisu učinil , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát se sídlem , adresa, , který potvrdil, že listinu ve třech vyhotoveních před ním podepsala zůstavitelka, a to v Praze dne , datum, . Na další straně připojily své podpisy obě svědkyně. Učinit tak měly v , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, dne , datum, (prokázáno protokolem o zjištění stavu a obsahu závěti a závětí).

5. Ze záznamů v ověřovací knize a z konceptu ověřovací doložky předložené svědkem , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že v ověřovací knize, která je nyní uložena u , jméno FO, advokátní komory, je zápis z , datum, o ověření podpisů zůstavitelky, jejíž totožnost byla ověřena dle občanského průkazu, na třech vyhotoveních závěti. Koncept doložky odpovídá doložce na závěti a občanský průkaz zůstavitelky na doložce se shoduje s tím, který je zaznamenaný v ověřovací knize.

6. Soudní komisař vyslechl též svědkyně, které závěť podepsaly (prokázáno protokolem ze dne , datum, ). Svědkyně , jméno FO, po poučení podle § 126 o.s.ř. uvedla, že její manžel pro zůstavitelku občas opravoval věci v domě. U podpisu závěti byla ještě další osoba, kterou svědkyně neznala. Závěť se podepisovala v domě zůstavitelky, listina byla již sepsána, když se svědkyně k podpisu dostavila. Dále vypověděla, že na listině byl již podpis zůstavitelky. Svědkyně měla připojit podpis jako poslední, před ní podepisovala listinu druhá svědkyně. Zůstavitelka na místě uvedla, že se sepsala závět a potřebuje, aby jí svědkyně podepsala. Závěť četla osoba, o které si myslela, že je notářka. Po podpisu zůstala ještě na kávu, pak se rozloučila a odešla domů. Nevěděla, kdo závěť sepisoval. Dále uvedla, že další osoba, která byla podpisu přítomna, osobně neznala, ale věděla, že se o zůstavitelku starala, chodila s ní na procházky. Zopakovala, že na místě samém zůstavitelka uvedla, že se jedná o závěť. Nebyla si jistá, jak byla listina sepsaná, domnívala se, že rukou, ale s odkazem na uplynulá léta to nevěděla jistě. Upamatovala si, že listina byla sepsaná na jednom listu papíru. Dále sdělila, že se v místnosti nacházely čtyři osoby, z toho dvě svědkyně, zůstavitelka, a další osoba, o které se domnívala, že se jedná o notářku. Nejistotu vyslovila i pokud byla tázána, kolik vyhotovení závěti se podepisovala. Domnívá se, že dvě. Neviděla, jak závěť podepisovala další svědkyně či zůstavitelka.

7. Svědkyně , jméno FO, po poučení podle § 126 o.s.ř. uvedla, že si se zůstavitelkou často telefonovala, chodila k ní na návštěvu. Jednou jí požádala, aby byla svědkyní u podpisu její závěti, a svědkyně jí to přislíbila. Dle svědkyně bylo na místě pět lidí, obě svědkyně, paní , jméno FO, , zůstavitelka a další osoba, kterou neznala. Vše si řídila sama zůstavitelka, položila na stůl listinu sepsanou na stroji, která obsahovala více než jeden list, vyzvala svědkyně, aby si listinu přečetly. Listina byla předem připravena, nebyla podepsaná, podepisovala se na místě při setkání. Nikdo z přítomných závěť nečetl. Zůstavitelku viděla na konci roku 2019, zdravotně na tom byla velmi dobře. Sice používala chodítko, ale mentálně na tom byla dobře, vše jí zajímalo, pamatovala si letopočty i jména.

8. Soud kvůli předchozím rozporům ve výpovědích vyslechl znovu obě svědkyně.9. , jméno FO, u soudu shodně popsala okolnosti svého vztahu k zůstavitelce. O autenticitě její výpovědi svědčí zkomolené příjmení zůstavitelky. Nejdříve oba s manželem odmítli být svědky, avšak svědkyně vyslyšela opětovnou prosbu zůstavitelky. Názor na svědectví změnila, na naléhání mladé ženy odlišné od zůstavitelky, která pak byla i u podpisu závěti. Tuto ženu si dle reakcí u jednání zjevně nepamatuje. Dále měl být přítomen u podpisu přítomen ještě mladý muž, který seděl vedle zůstavitelky. Mladší z přítomných dam přinesla svědkyni papír se závětí. U sepisu závěti svědkyně byla, seděla vedle zůstavitelky, byla tam ještě další svědkyně, kterou poznala na chodbě soudu před vstupem do jednací síně. Opět díky jejímu bezelstnému přiznání o rozhovoru se svědkyní , jméno FO, po výslechu u soudní komisařky zcela věrohodně vyjasnila, proč dříve opomněla přítomnost mladého muže u sepisu závěti. I vzhledem k věku svědkyně a době, která od popisu závěti uplynula, působí přirozeně, když si svědkyně nevybavuje podobné detaily. Z pohledu osoby, která se zná pouze povrchně se zůstavitelkou, ocitá se v neznámém prostředí, kde se má soustředit na konkrétní úkon vybočující z běžného života, není nepochopitelné opomenutí okolností, které se jeví jako podstatné až nyní ve světle argumentace obou stran. Na rozdíl od výpovědi u soudní komisařky si již nevzpomněla, jestli byla závěť na jednom nebo na více listech, ale hovořila o složce a o tom, že se podepisovala vícekrát. Také už si nevzpomněla, zda byla závěť sepsaná rukou nebo jinak. Konkrétně si již nevybavila, o čem se hovořilo, ale zaznělo, že se jedná o závět zůstavitelky, čemuž byla přítomna i druhá svědkyně. Zůstavitelka všem řekla, když se u ní sešli, že je to kvůli její závěti, dále už to neřekla. Ohledně pořadí podpisů se výpověď svědkyně v podstatě shoduje s výpovědí u soudní komisařky. Zůstavitelku svědkyně vnímala při sepisu závěti jako příčetnou, pouze ji tenkrát nezajímalo, co se při sepisu závěti děje, vše vyřizovala ta mladá paní. Dále popsala stav svědkyně obdobně jako u soudního komisaře. Při podpisu závěti zůstavitelka neměla brýle. Zůstavitelka o své neteři nikdy nemluvila, při sepisování závěti a ani nikdy poté. Mladou paní pak už nikdy neviděla, jenom možná v , jméno FO, u notářky.

10. Svědkyně , jméno FO, před soudem vypověděla, že znala pouze zůstavitelku a z účastníků řízení paní , jméno FO, . O svědectví k závěti ji zůstavitelka požádala asi dva měsíce předem. U podepisování závěti byli čtyři lidé, tj. sama svědkyně, zůstavitelka, právník a druhá svědkyně, kterou poprvé potkala až při podpisu závěti. Pokud jde o (ne)přítomnost paní , jméno FO, , tu svědkyně věrohodně objasnila chybou v protokolaci, které nevěnovala dostatečnou pozornost. Nepůsobila přitom jakkoliv nervózně, což by se dalo očekávat, pokud by takto jasně vyplynula najevo její lež. Její výpověď navíc ohledně paní , jméno FO, koresponduje s výpovědí svědka , jméno FO, (viz níže). Pokud u soudního komisaře hovořila o jí neznámé osobě, nebyla si jistá, zda šlo o muže nebo o ženu. Seděla vedle druhé svědkyně a zůstavitelka seděla naproti nim. Byly jim předložené desky s připravenými papíry. Vypověděla, že je možná právník nebo právnička četli nahlas. Zůstavitelka jí řekla, že půjde o její poslední vůli, když žádala, aby přišla svědčit, přímo na místě pak už toto neřekla. Později v průběhu výpovědi však svědkyně uvedla, že si nevybavuje, jestli zůstavitelka během podepisování závěti řekla, že jde o její poslední vůli, ale bylo to tam napsané. Závěť mohly tvořit tři papíry, byl tam řádek, kde se svědkyně podepsala jako svědek poslední vůle zůstavitelky. Podepisovalo se více listů formátu A4; svědkyně si nepamatovala, jestli byly psané rukou, na stroji nebo na počítači, bylo tam vyznačené místo na podpisy. Nevzpomněla si na pořadí, v jakém listinu podepisovala, ale všichni listinu podepisovali přímo v té místnosti, poté ji pravděpodobně podepisoval i právník nebo právnička, zůstavitelka se asi podepsala jako první. Jeden ten podepsaný papír svědkyně dostala, ale po pěti letech ho skartovala. Jednání řídila zůstavitelka spolu s právníkem. Zůstavitelka nosila brýle, protože měla něco s okem, určitě je měla na sobě. Zůstavitelka byla pohyblivá, i když chodila pomalu. Asi po půl roce začala používat chodítko.

11. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, před soudem vypověděl, že zůstavitelce ověřoval podpis hned dvakrát mimo kancelář. Poprvé to bylo v zimě 2014 v průběhu hospitalizace zůstavitelky Na Malvazinkách, kdy jí ověřil podpis na plné moci pro paní , jméno FO, , dle zůstavitelky její kmotřenky, k zařizování běžných záležitostí (prokázáno též konceptem ověřovací doložky). Už tehdy s ním zůstavitelka řešila závěť. Svědek zůstavitelce vysvětloval jednotlivé možnosti, upozornil ji, že potřebuje svědky mimo okruh dědiců. Přiblížila mu svoji rodinnou situaci, že bydlí sama, nemá žádné potomky. Sdělila mu svůj záměr, odkázat dům paní , jméno FO, , která se o ni jediná stará, polnosti u , jméno FO, příbuznému, který bydlel někde poblíž, dále nějakou hotovost coby úhradu dluhu jejího manžela. Po delším čase ho zůstavitelka nebo paní , jméno FO, kontaktovala, aby zkontroloval koncept závěti, jehož revize řešili e-maily na adresu paní , jméno FO, . Detailní údaje jako jména dědiců, označení polností, účtů a podobně obdržel svědek od paní , jméno FO, , dodatečně si od ní ještě vyžádal kompletní údaje svědkyň. I u prvního ověření podpisu na plné moci komunikoval s paní , jméno FO, , poté s ní domlouval i termín podpisu závěti. Co domlouval přímo se zůstavitelkou a co s paní , jméno FO, , si už nevybavil. Na jakou osobu vystavoval fakturu, si nevzpomněl, nejspíše mu platila zůstavitelka. Přestože sdělil zůstavitelce, že není nutné podpis ověřovat, byl o to zůstavitelkou požádán. Ověření proběhlo koncem června 2014, kdy se svědek dostavil k zůstavitelce domů do , jméno FO, . Byl to malý dům na předměstí, který přímo přiléhal k chodníku. Otevřít mu přišla paní , jméno FO, , pak byl chvíli o samotě se zůstavitelkou, než dorazily obě svědkyně závěti. V mezidobí zapsal do knihy doložku. Zůstavitelka mu zopakovala, z jakého důvodu chce pořídit pro případ smrti způsobem uvedeným v závěti. Zůstavitelka se mohla se závětí seznámit i přímo na místě. Neměl pocit, že by k sepsání byla nějak donucena, žádnou dřívější závěť před ním nezmínila. Celou záležitost brala jako slavnostní příležitost. Obě svědkyně byly dámy vyššího věku, ale mladší než zůstavitelka, konkrétněji je však svědek nedokázal popsat. Do místnosti, kde se podepisovala závěť, přivedla obě svědkyně paní , jméno FO, . Svědkyním vysvětlil, co je jejich úkolem, tedy podpisem osvědčit, že jde o závěť zůstavitelky. Závěť přivezl sepsanou. Předem poslal znění závěti zůstavitelce e-mailem. Listiny, které se u zůstavitelky doma podepsaly, byly ty, které sám přivezl. Měl s sebou počítač, ale nebylo třeba v závěti nic opravovat. Předem připravenou měl i ověřovací doložku. Když nyní před jednáním vyhledal ověřovací doložku, uvědomil si, že tehdy špatně vyplnil místo podpisu, protože si neuvědomil, že podpis bude ověřovat v Českém , jméno FO, a nikoliv v Praze. Závěť byla asi v několika vyhotoveních, běžně klientům dává tři, kdyby se náhodu některé ztratilo. Běžně klientům doporučuje, aby jedno vyhotovení nechali svědkovi závěti. Je přesvědčený, že zůstavitelka svědkyním řekla, že jde o její závět. Jinak si ale nedokázal vybavit, o čem si spolu dále povídaly. Podpisy na závěť byly připojené v jednom sledu. Nejprve podepsala zůstavitelka a poté připojili doložku. Úkon jako závěť musí být nejprve perfektní, než ho může někdo dosvědčit. Nedokázal si vzpomenout, zda zůstavitelka na místě četla závěť slovo od slova, ale závěť ležela dvacet minut na stole. Svědek zrekapituloval její obsah a zůstavitelka k ní neměla žádné připomínky. Následně ji podepsala. Za celou dobu od prvního setkání v Malvazinkách se vůle zůstavitelky ohledně osob nebo majetku zahrnutého do závěti žádným způsobem nezměnila.

12. Ani jeden z vyslechnutých svědků nesleduje na věci svůj vlastní zájem, nepojí ho vztah k účastníkům, nemá důvod pomáhat žalobcům nebo škodit žalovaným. Pochybnosti vyvolávají především určité rozpory vyplývající z výpovědí svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , a to jak ve výpovědí před soudním komisařem, ale také u soudního jednání. Jak je již uvedeno výše, soud vzal v potaz jednak dobu, která uplynula mezi podpisem závěti a výpovědí svědkyň u soudní komisařky, i dobu mezi jednáním u soudní komisařky a výpovědí svědkyň u soudu. Bylo by naopak podezřelé, kdyby se všechny čtyři výpovědi přesně shodovaly. Soud proto nepřikládal velkou důležitost odlišnostem v popisu dne a okolností, za kterých došlo k podpisu závěti, zda byla závěť přečtena, zda byla napsaná rukou či na počítači. Svědkyně si nebyly si jisté, kolik bylo přítomno osob, kdy která osoba závěť podepsala, atd. Naopak o podstatné skutečnosti, tedy že zůstavitelka před nimi prohlásila, že listina je její závětí, a že poté připojily své podpisy, vypovídají ve shodě, což je zřejmé především z výpovědích učiněných před soudním komisařem. Zde se soud přiklonil spíše k jejím výpovědím před soudní komisařkou, které byly časově blíže podpisu závěti a neovlivněné dalšími úvahami, které např. i v souvislosti s opakovanými dotazy od soudu a od účastníků řízení mohly ve svědkyních vyvolat pochybnosti. Bez povšimnutí nelze ponechat ani věk svědkyň. Zejména svědkyni , jméno FO, bylo již v době podpisu závěti 65 let. Rozpory mezi svědkyněmi soud připisuje vnímání stejné události, které může být u každého odlišné vzhledem k jeho povaze, zkušenostem, intelektu apod. Je naprosto běžné, že stejnou událost mohou dvě osoby vnímat odlišně, nepamatovat si i věci, které se druhé osobě zdají podstatné, na které by nemohla zapomenout. Soud však i přes nesrovnalosti v detailech nemá pochyb, že obě svědkyně věděly, za jakým účelem byly zůstavitelkou pozvány, jaký úkon podepisují, i že se jedná o poslední vůli zůstavitelky. Jejich výpovědi pak staví do kontextu výpověď svědka , jméno FO, , kterou soud hodnotí jako souvislou, nerozpornou, věrohodnou, přesvědčivou a souladnou s ostatními provedenými důkazy. Sám přiznal a logicky vysvětlil svou chybu v místě ověření podpisu zůstavitelky na závěti. Z jeho odpovědí bylo patrné, že neví, co přesně je jádrem sporu, což svědčí o jeho bezprostřednosti. Zjevně kladl důraz na jiné skutečnosti, než je prohlášení zůstavitelky o tom, že podepisovaná listina obsahuje její závěť. Proto soud svědkovi uvěřil, že zůstavitelka toto prohlášení výslovně učinila.

13. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že zůstavitelka, která neměla děti ani manžela, pořídila pro případ smrti listinou, kterou připravil advokát , tituly před jménem, , jméno FO, a kterou dne , datum, podepsala sama zůstavitelka a pod kterou připojily své podpisy i dvě svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Před oběma zároveň přítomnými svědkyněmi zůstavitelka prohlásila, že podepsaná listina obsahuje její poslední vůli. Všechny dědice zůstavitelka v závěti označila jménem, příjmením, datem narození, a bydlištěm. JUDr. , jméno FO, , Anonymizováno, , zemřelou , datum, , ustanovila dědicem domu č.p. 732, , jméno FO, , pozemku, jehož je dům součástí, a zahrady, vše zapsaného na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, . Žalovaného č. , hodnota, ustanovila dědicem ostatních nemovitých věcí zapsaných na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , jméno FO, , který zemřel dne , datum, , povolala jako dědice, pokud jde o finanční hotovost ve výši , částka, a hrobové místo na pohřebišti , adresa, , a žalobci b) odkázala finanční hotovost ve výši , částka, . Žalobcům bylo uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců podali u Okresního soudu v Kolíně proti žalovaným žalobu na určení, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , Jméno žalované, mají dědické právo ze závěti zůstavitelky ze dne 25. 6 2014 (prokázáno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ); žaloba byla podána dne , datum, (viz podací razítko).

14. Podle § 1543 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

15. Podle § 581 odst. 1 věty druhé o. z. neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

16. Závěť vyžaduje písemnou formu. V případě allografní závěti, tj. závěti která není psaná vlastní rukou zůstavitele, není třeba, aby ji zůstavitel sepsal sám, a není na újmu platnosti závěti, pokud ji sepíše sám dědic či odkazovník. V poměrech této věci není rozhodné, s kým svědek , jméno FO, domlouval datum podpisu závěti nebo na jakou adresu posílal revize konceptu či finální verzi závěti, nebo kdo mu za to zaplatil. Nebylo také důležité, zda zůstavitelka sama listinu četla nebo zda ji před svědkyněmi na místě podepsala K platnosti allografní závěti je však třeba, aby dva současně přítomní svědci, kteří nejsou vyloučení ve smyslu § 1540 a 1541 o. z., potvrdili, že zůstavitel prohlásil, že daná listina obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel nemusí při prohlášení listiny za svou závěť doslovně citovat příslušné ustanovení zákona, postačí, když je z jeho prohlášení zřejmé, že daná listina obsahuje jeho poslední vůli. Tento požadavek zde byl naplněn. Dle výpovědí svědků zůstavitelka s listinou, kterou spolu se podepsali, vyslovila souhlas. Soud nemá pochyb, že zůstavitelka ve své závěti vyjádřila svoji poslední vůli a skutečnost, že jde o její vůli prokazatelně projevila i před svědkyněmi, které následně k závěti připojily své podpisy. Podstatnou náležitostí závěti je povolání dědice, což zde bylo rovněž splněno. V řízení nevyšlo najevo, že by zůstavitelka v době pořízení závěti byla omezena ve způsobilosti k právnímu jednání (neuplatní se proto ustanovení § 1525 – 1528 o. z.) nebo trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou pořídit pro případ smrti. V případě sporné závěti byly splněny veškeré náležitosti, které zákon na allografní závěť klade. Žaloba byla podaná včas.

17. Žalobci byli v řízení zcela úspěšní, mají proto právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnota zde činí , částka, dle § 9 odst. 3 písm. a advokátního tarifu. Každému z žalobců náleží odměna zástupce po , částka, dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, odvolání, účast u dvou jednání z nichž to první přesáhlo dvě hodiny). Oba žalobci jsou zastoupeni společně jedním advokátem, odměna se dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů po , částka, za každý z úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za osm půlhodin promeškaného času v souvislosti s cestami k jednáním po , částka, dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu a cestovné vypočtené podle § 1 a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb. Obě cesty byly celkem na 288 km při spotřebě 5,3 litrů nafty na 100 km dle technického průkazu. Z odměny a náhrady hotových výdajů a promeškaného času se dle § 137 odst. 3 o.s.ř. počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobců. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro její prodloužení.

18. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát vůči neúspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení – zde svědečného. O výši náhrady bude rozhodnuto podle § 155 odst. 1 o.s.ř. samostatným usnesením po proplacení přiznaného svědečného.