20 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné pro zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací se v rozsahu, v jakém bylo pro dobu po rozvodu manželství rozhodnuto o výživném ve vztahu k žalobkyni, mění tak, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 500 Kč měsíčně splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje od datum.

II. Nedoplatek na výživném za období od datum do datum ve výši 5 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč nad rámec částka, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, naposled stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, na částka měsíčně počínaje od datum. příjmení na vysokou školu, čímž se výrazně zvýšily její výdaje.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jeho majetkové poměry mu dovolují přispívat na výživu žalobkyně nejvýše částkou částka měsíčně.

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla původně upravena rozsudkem zdejšího soudu, kterým byla schválena dohoda rodičů týkající se kromě žalobkyně také dvou dosud nezletilých dcer žalovaného. Žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou částka měsíčně, na výživu nezl. jméno částkou částka měsíčně a na výživu nezl. jméno částkou částka měsíčně. Soud tehdy ohledně žalobkyně vyšel ze zjištění, že navštěvuje druhý ročník anonymizováno v kutné Hoře, za dojíždění platí částka a za stravné částka měsíčně, užívá inzulin. Poměry žalovaného při původním rozhodování o výživném příjem částka měsíčně, náklady na bydlení ve výši částka měsíčně; žalovaný tehdy obýval byt patřící do společného jmění manželů. I tehdy byl zaměstnán jako řidič vysokozdvižného vozíků (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací). Ve věci nezletilých jméno a jméno příjmení je vedeno řízení o návrhu matky na zvýšení výživného (prokázáno návrhem ve věci spisová značka). Jiné děti kromě žalobkyně a jejích výše zmíněných sester žalovaný nemá (prokázáno výpisem z evidence obyvatel). Žalovaná je ve školním od datum zapsaná v prezenčním bakalářském studiu na Univerzitě obec (prokázáno potvrzením o studiu), kam dojíždí z obec (prokázáno jízdenkami). Žalovaný je již dvacet let zaměstnán u právnická osoba & právnická osoba se sídlem ve obec, kde si jako řidič vysokozdvižného vozíku v období od října do prosince 2021 vydělal v průměru částka měsíčně (prokázáno potvrzením zaměstnavatele a výpovědí žalovaného).

4. Z výpovědi žalovaného vzal soud dále za prokázané, že vzděláním je vyučený soustružník. Bydlí čtvrtým rokem spolu s přítelkyní u své sestry v obec, které za užívání pokoje a za spotřebované energie platí měsíčně částka, aniž by měli uzavřenou smlouvu v písemné formě a aniž by oproti platbám dostával kvitance. Do práce, kde začíná od půl šesté ráno, dojíždí vozem; za dojíždění vydá měsíčně částka. Z příjmu ze zaměstnání mu prakticky nic navíc nezbývá. Na dovolené nejezdí; věnuje se myslivosti, s čímž jsou spojeny náklady ve výši částka ročně. Nad rámec výživného neposkytuje žalobkyni žádné plnění. Rekonstruuje dům, který patří jeho otci a kde má do budoucna přislíbené bydlení. Na rekonstrukci použil zatím asi částka, které obdržel z vypořádání společného jmění manželů (soud vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalovanému bylo z titulu vypořádání SJM vyplaceno celkem částka).

5. Soud hodnotil výpověď žalovaného jako celkově věrohodnou. Do rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů žalovaný obýval společný byt; soudu nepřijde na rozdíl od žalobkyně nic podezřelého na tom, že se žalovaný za této situace přestěhoval ke své sestře, zvlášť když si upravuje vlastní bydlení. Nijak se nevymyká běžnému chodu života, když rodič poskytne svému dospělému dítěti k užívání vlastní nemovitost a když mezi sourozenci neexistuje písemná smlouva nebo se nevystavují potvrzení o platbách za užívání části bytu. Z žádných okolností věci se nepodává, že by se žalovaný účelově snažil tímto způsobem ukrýt část svého příjmu. Soud nemá důvod ho podezřívat, že by několik let předem (poté co o výživném uzavřel před soudem dohodu) kalkuloval s možným návrhem na zvýšení výživného.

6. Soud pro účely rozhodnutí ve věci nepovažoval za relevantní, jaké částky žalovaný vynaložil na konkrétní úpravy nemovitosti svého otce, neprováděl tedy k důkazu žalobkyní navržené doklady o rekonstrukci domu. Za dostatečné ohledně objasnění jeho poměrů považuje zjištění o výši plnění získaného z vypořádání společného jmění manželů.

7. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 912 o. z. lze přiznat výživné, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 923 odst. 1 o. z. Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

8. Na straně žalobkyně došlo od datum ke změně poměrů v podobě nástupu na vysokou školu v obec. Soud na základě této skutečnosti rozhodl o zvýšení výživného. Rozsah vyživovací povinnosti je dán jednak odůvodněnými potřebami oprávněného, jednak poměry oprávněného a povinného, přičemž na posledně zmíněné kritérium se klade větší důraz. Přestože tedy soud nepominul ani při stanovení výše výživného zvýšení potřeb žalobkyně, vyšel především z poměrů žalovaného.

9. Poměry žalovaného se co do příjmů a výdajů oproti minulému rozhodnutí v zásadě nezměnily. Jeho příjem se zvýšil o částka, zároveň s tím však vzrostly jeho výdaje na bydlení o částka obec, odkud žalovaný nyní dojíždí do práce, přímo sousedí s Kolínem, proto soud náklady spojené s dojížděním do zaměstnání nepočítal. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by žalovaný mohl dosahovat vyšších příjmů. Skutečnost, že již dvacet let působí u téhož zaměstnavatele, nutně neznamená, že nenaplňuje svůj potenciál. Žalovaný má„ pouze“ středoškolské vzdělání bez maturity, práci se evidentně nevyhýbá a z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by řádně a včas neplatil dosud stanovené výživné. Těžko po něm lze za zmíněných okolností spravedlivě požadovat, aby odcházel ze zaměstnání, kde je spokojen. Krom toho stejná námitka mohla být vznesena již při původním rozhodování o výši výživného; soud nyní nevidí důvod odchylovat se v tomto směru od původního rozhodnutí, v němž opatrovnický soud (byť implicitně) vážil možnosti žalovaného z hlediska rozhodujícího kritéria v podobě zájmu tehdy ještě nezletilé žalobkyně.

10. Pro stanovení výše výživného bylo pro soud z majetkových poměrů žalovaného podstatné plnění, kterého se mu dostalo z vypořádání společného jmění manželů. Jde o majetkovou hodnotu (zřejmě zejména o náhradu za společný byt), z níž by jinak žalovaný uspokojoval potřeby žalobkyně, kdyby nedošlo k rozluce s matkou žalobkyně. Soud si je vědom judikatury, podle níž změnou poměrů nemůže být jen skutečnost, že otci byl vyplacen vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 1999 sp. zn. spisová značka publikované v soudních rozhledech č. 10/2000). Nyní vydané rozhodnutí s ní není v rozporu, neboť ve vypořádání SJM soud nespatřuje změnu poměrů na straně žalovaného, ale (jak je uvedeno shora) jeho výše soudu slouží k „ ohodnocení“ co do hodnoty nezměněného transformovaného majetku za účelem zjištění poměrů žalovaného. Protože soud rozhoduje podle stavu ke dni vydání rozhodnutí, je bez významu, že žalovaný v budoucnu může nabýt nemovitost po otci, případně ji následně prodat. Majetkovou hodnotou, která ovlivňuje poměry žalovaného, je v zásadě pouze plnění z titulu vypořádání společného jmění manželů, byť jej žalovaný investoval do bydlení. Je pravdou, že žalovaný použil získané prostředky k uspokojení své bytové potřeby, kterou však může (a taky tak činí) saturovat i jinak - nyní si v podstatě platí dvojí bydlení. Na druhé straně však soud vnímá, že na bydlení u své sestry, které v současných poměrech není ani zdaleka nákladné, žalovaný vynaloží 30 % svého příjmu. Žalovaný má další dvě vyživovací povinnosti (kde je také rozhodováno o návrhu na zvýšení výživného), soud proto musel při stanovení výživného pro žalobkyni ponechat prostor i pro ně. Zvýšené výživné tedy zohledňuje především nárůst životních nákladů žalobkyně tak, aby zároveň odpovídalo možnostem žalovaného.

11. Žaloba je tedy důvodná pouze co do zvýšení stávajícího výživného o částka; v tomto rozsahu soud změnil původní rozhodnutí o výši výživného, které je žalovaný povinen platit žalobkyni.

12. Protože bylo výživné stanoveno zpětně ke dni datum, žalovaný je povinen doplatit žalobkyni rozdíl mezi původním a nově stanoveným výživným. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k poměrům žalovaného v délce dvou měsíců.

13. V rozsahu zbylého požadovaného zvýšení výživného o částka soud posoudil žalobu na základě shora uvedeného jako nedůvodnou a zamítl ji.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně požadovala zvýšení výživného o částka, zvýšeno bylo o částka a pro částka byla žaloba zamítnuta. jméno úspěchu a neúspěchu ve věci je u obou účastníků stejná, odtud výrok IV. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.