20 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 129 709,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 78 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 50 739,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 48 678,72 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 127 648,72 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 659,92 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 1 240,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota. Žalovaná na základě smlouvy od žalobkyně obdržela 150 000 Kč a uhradila splátky od datum do datum po 2 291 Kč a navíc 9 Kč na splátku splatnou datum. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu ve výši 127 648,72 Kč, úrok kapitalizovaný do zesplatnění dne datum ve výši 3 659,92 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, pojistné ve výši 561 Kč, úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 150 000 Kč do datum za poplatek ve výši 3 000 Kč a úrok ve výši 10,99 % ročně, s pojištěním schopnosti splácet za pojistné ve výši 187 Kč měsíčně. Žalovaná měla poskytnuté prostředky vrátit ve 120 splátkách po 2 291 Kč (prokázáno smlouvou, kopií občanského průkazu a potvrzením o zaslání ověřovací SMS). Úvěr ve výši 150 000 Kč byl žalované vyplacen na její účet dne datum (prokázáno potvrzením o proplacení úvěru a sdělením ČSOB). Žalovaná uhradila celkem 72 674 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem). Zesplatněný zůstatek dluhu žalobkyně evidovala ve výši 133 369,64 Kč (prokázáno výzvou z datum). Pokud jde o úvěruschopnost žalované, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná má příjem ze zaměstnání 22 000 Kč měsíčně a dalších 6 000 Kč jako výživné, oba ověřené z bankovního výpisu. Je vdaná a má dvě děti, bydlí s manželem, který bere měsíčně 40 000 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti žalované včetně splátek jiných úvěrů měly dosahovat 35 000 Kč (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti). V bankovním i nebankovním registru žalovaná neměla žádný záznam (prokázáno úvěrovou zprávou). Výživné ve výši 6 000 Kč, které žalovaná dostávala, náleželo jejím dětem žalované. V únoru 2023 přišla žalované mzda od zaměstnavatele ve výši 16 972 Kč a ošetřovné od ČSSZ ve výši 4 266 Kč, v lednu 2023 dostala od ČSSZ ošetřovné ve výši 6 852 Kč a mzdu ve výši 17 820 Kč, v prosinci 2022 jí přišlo ošetřovné ve výši 4 266 Kč a mzda ve výši 13 766 Kč. Za období od datum do datum měla žalovaná na účtu zůstatek 10 176, přičemž dne datum byly na účet připsány platby ve výši 5 000 Kč od jméno FO a ve výši 20 000 Kč od jméno FO (prokázáno výpisem z účtu žalované).

4. Pro nadbytečnost sodu neprovedl k důkazu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dodatek č. hodnota o změně data splátky a úvěrové podmínky.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18).

9. Ohledně prověření úvěruschopnosti z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně do příjmů žalované počítala jednak výživné ve výši 6 000 Kč, které však dle výpisů z účtu bylo placeno ve prospěch dětí žalované a nejednalo se tedy o příjem žalované. Na konci sledovaného období měla žalovaná na účtu zůstatek kolem 10 000 Kč, avšak jedině díky 25 000 Kč, které jí na účet přišly v listopadu 2022 od dvou fyzických osob. Žalobkyně se nezajímala o to, zda nešlo o zápůjčku, a neřešila, že bez těchto prostředků by byla žalovaná v mínusu. Jinak řečeno, z výpisu z účtu měla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná má problém vyjít se svými příjmy. Ty i s ohledem na péči o děti (viz ošetřovné) nebyly zcela stálé. Vůbec pak nebyl ověřen příjem manžela povinné, který byl tvrzen ve výši 40 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované žalobkyně neověřovala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.

10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Žalovaná žalobkyni vrátila ve splátkách celkem 71 030 Kč. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalované bez právního důvodu. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu přesahujícím poskytnuté plnění a odpovídající části úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

12. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 61 % a neúspěšná z 39 %, má proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení v rozsahu 22 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 189 Kč a z paušální náhrady za žalobu ve výši 450 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř.

13. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí dle části šesté o.s.ř. či na exekuci dle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.