20 C 93/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 478 722 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 478 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 191 167,12 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu povinného dílu žalobkyně coby nepominutelného dědice vůči žalované coby závětnímu dědici. Žalobkyně tvrdila, že její otec [příjmení] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum] (dále také jen„ zůstavitel“), ji formou notářského zápisu vydědil z důvodu, že od rozvodu jeho prvního manželství s její matkou, což je více než třicet pět let, se již nikdy nekontakztovali a o té doby o něj neprojevila opravdový zájem, jaký by měl potomek projevovat, a neposkytla mu potřebnou pomoc v nouzi. Vydědění však nebylo po právu - žalobkyně má za to, že to byl naopak zůstavitel, který o ni přestal jevit zájem. Přestal se s ní stýkat bezprostředně po rozvodu manželství s matkou žalobkyně vyjma omezeného kontaktu u prarodičů z jeho strany, který ustal po jejich odstěhování počátkem 80. let do [obec]. V opatrovnických věcech projevoval negativní vztah vůči matce žalobkyně a přes nadstandardní plat se snažil docílit co nejnižšího výživného. Nikdy k sobě žalobkyni nepozval, neposílal jí žádná přání či dárky k narozeninám, svátkům, k Vánocům. Žalobkyně se o kontakt se zůstavitelem několikrát pokusila po dosažení své zletilosti, ale byla odmítnuta. V roce 1991 zůstavitele telefonicky pozvala na svoji svatbu a poslala mu oznámení, ale zůstavitel odmítl. Koncem 90. let se díky politické aktivitě zůstavitele v [obec] dozvěděla, že žije a kde. Žalobkyně nevěděla, že se později odstěhoval do okresu [obec] a že je vážně nemocný O jeho úmrtí se dozvěděla až z předvolání notáře. Zůstavitel ji za 20 let telefonicky kontaktoval jednou, aby se zeptal na datum jejího narození kvůli důchodu. Hodnota celé pozůstalosti zůstavitele činí 11 829 775,01 Kč, jako jedinému dítěti žalobkyni náleží dle zákonné dědické posloupnosti ½, tj. 5 914 887,51 Kč, z čehož činí povinný díl ¼, tj. 1 478 721,88 Kč. Žalobkyně bezúspěšně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky do [datum].

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Uznává, že se žalobkyně se zůstavitelem nestýkala od své zletilosti do jeho smrti, nicméně odmítá, že výlučně vinným tímto stavem byl právě jen zůstavitel. Žalobkyně převzala negativní postoj své matky vůči zůstaviteli, a proto zůstavitele odmítala. Zůstavitel neměl v době rozvodu a v době řízení o stanovení výživného nadstandardní plat. Žalovaná uzavřela manželství se zůstavitelem v roce 2001 a až po pětileté známosti se od něj dozvěděla, že má dceru-žalobkyni, jelikož to pro něj bylo až traumatizující téma. Po rozvodu s matkou žalobkyně využíval možnost bezproblémově se stýkat s žalobkyní prostřednictvím svých rodičů. Když se odstěhovali do [obec], neúspěšně se pokusil dohodnout s matkou žalobkyně na způsobu dalších návštěv. Zůstavitel se dále pokusil o navázání vztahů s žalobkyní při její zletilosti. Napsal jí gratulaci k osmnáctinám s tím, že by se s ní rád setkal a osobně jí předal dar. Obdržel ale odpověď, že dar přece může poslat poštou. Po třech letech mu žalobkyně zavolala, že se bude vdávat a že jestli chce odčinit, čím se na ní provinil, ráda ho uvidí na své svatbě jako velkorysého otce, který ví, co se sluší a patří, když se mu vdává jeho jediná dcera. Pozvání nepřijal. V roce 1999 zůstavitel navštívil žalobkyni v její práci, vyměnili si navzájem čísla mobilů a zůstavitel nabídl přijet na setkání s ní do [obec] na termín, který si dohodnou. Když k setkání v [obec] nedošlo, stavil se v jejím bydlišti, ale nezastihl ji. Označil to za svůj poslední krok a požádal žalovanou, aby na to, co jí o dceři kdy řekl, zapomněla a vymazala si ji z paměti stejně, jako to učiní sám. Protože se mu žalobkyně neozvala do [datum], vydědil ji. Hodnotu pozůstalosti žalovavaná učinila nespornou.

3. K tvrzení žalované, že po návštěvě žalobkyně v roce 1999 se otec marně pokusil o další 2 návštěvy žalobkyně, soud nepřihlédl, neboť jej tvrdila po koncentraci řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dale jen o. s. ř.) a výjimky tam uvedené se neuplatní. Zůstává tak tvrzení žalované, že po roce 1999 se otec marně pokusil o jednu návštěvu.

4. K tvrzení žalobkyně, že matka žalobkyně se zdržovala na stejném místě a mohl tak otec žalobkyni kontaktovat a otec měl celkem 3 manželství, soud nepřihlédl, neboť je tvrdila po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a výjimky tam uvedené se neuplatní.

5. Na základě dokazování a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil následující skutková zjištění.

6. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud zjisil, že po rozvodu otce s matkou žalobkyně se žalobkyně s otcem stýkali do počátku 80. let 20. století u rodičů otce. Po odstěhování rodičů otce do [obec] se již nestýkali. V roce 1991 žalobkyně pozvala otce na svoji svatbu, což odmítl a na svatbu nepřijel. Hodnota pozůstalosti otce činí 11 829 775,01 Kč.

7. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně je dcerou [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (zjištěno z rodného listu žalobkyně) a jeho jediným dítětem (zjištěno z protokolu o předběžném a šetření ve spojení se závětí a prohlášením o vydědění ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok], a usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Zůstavitel zemřel dne [datum] se zanecháním závěti a prohlášení o vydědění ze dne [datum], ve formě notářského zápisu [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], kterou byla„ jeho dcera [jméno] [celé jméno žalované], nar. roku [rok], bytem neznámo kde“ v části čtvrté vyděděna z důvodu, že„ od doby po rozvodu mého 1. manželství s její matkou jsme se již nikdy nekontaktovali, což je více než 35 (třicet pět) let. Od té doby nikdy o mně neprojevila žádný zájem, zřejmě z důvodu vlivu její matky, neposkytuje mi potřebnou pomoci v nouzi a neprojevuje o mne tedy opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl“ (zjištěno z uvedeného notářského zápisu). Jedinou závětní dědičkou zůstavitele se stala žalovaná dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci [datum] (zjištěno z uvedeného usnesení). V roce 1977 bylo manželství rodičů žalobkyně rozvedeno, žalobkyně byla svěřena do péče matky a zůstaviteli stanovena povinnost platit výživné pro žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]); zůstavitel v roce 1979 neúspěšně navrhoval snížení výživného na žalobkyni (zjištěno z návrhu zůstavitele ze [datum] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]); v roce 1982 se neúspěšně odvolal proti rozsudku o zvýšení výživného na žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]); v roce 1985 1986 se neúspěšně odvolal proti rozsudku o zvýšení výživného na žalobkyni (zjištěno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky do [datum] s tím, že důvod vydědění není dán, a s upozorněním na případné soudní vymáhání, a to výzvou ze dne [datum] (zjištěno z uvedené výzvy ve spojení s doručenkou).

8. Z výpovědi žalobkyně a svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalobkyně, soud zjistil, že v roce 1999 zůstavitel marně navštívil žalobkyni v její práci, kde ji nezastihl. Setkali se zhruba týden poté, přičemž si vyměnili čísla mobilních telefonů. Z výpovědi žalobkyně soud dále zjistil, že ji zůstavitel při návštěvě v roce 1999 pozval k sobě do [obec]. To však bylo 600 km od jejího bydliště, proto navrhla setkání v [obec]. Také jí sdělil, že mu má v případě potřeby zavolat. Setkání se však neuskutečnilo, byl to jejich poslední osobní kontakt. Zavolala mu zhruba po roce, a dále několikrát. V roce 2002 se rozváděla a telefonicky se pokusila domluvit se zůstavitelem na schůzce. Skutečnostem, že žalobkyně zůstaviteli telefonovala, ovšem on ji nikdy sám nezkontaktoval, odpovídá shodná výpověď svědka [příjmení]. Svědek se žalobkyně zeptal, komu telefonovala ze společného mobilního telefonu, který používali k osobním účelům i při provozu společného obchodu. Dále soud z výpovědi žalobkyně zjistil, že později po přestěhování do [obec] zvala zůstavitele na návštěvu. Zůstavitel však setkání odmítal s tím, že má zrovna schůzi s ODS, další rok byl na dovolené, pak, že je na služební cestě. V roce 2010 to bylo poprvé, kdy se ozval sám. Chtěl rodné číslo žalobkyně kvůli odchodu do předčasného důchodu kvůli zdravotními potížím, které blíže neupřesnil. Žalobkyně ho při tom pozvala na návštěvu. To byl jejich poslední telefonický kontakt. V roce 2012 zůstaviteli volala kvůli anamnéze k její operaci, telefon poprvé vyzváněl bez přijmutí, podruhé byl“ hluchý”. Poté zůstaviteli telefonala zhruba dvou letech, poprvé vyzváněl bez přijmutí, podruhé byl znovu hluchý.

9. Výpovědi žalobkyně a svědka [příjmení] soud hodnotí jako věrohodné. Svědek je sice bývalým manželem žalobkyně, nicméně jsou rozvedeni zhruba 20 let, vztah mají vcelku dobrý (občas jsou v kontaktu), a svědek tedy nemá zájem vypovídat v neprospěch či naopak ve prospěch žalobkyně. Svědek nepůsobil nervózním dojmem, choval se konzistentně a v jeho výpovědi nejsou vnitřní rozpory. Užívání společného mobilního telefonu se nevymyká tehdejšímu běžnému chodu života. Skutečnost, že si svěděk i po takové době vybavuje telefonáty žalobkyně zůstaviteli, nesnižuje věrohodnost jeho výpovědi; kontakt se zůstavitelem byl jistě z pohledu žalobkyně podstatným tématem a svědek přesvědčivě vysvětlil, že se v době rozvodového řízení ptal žalobkyně na cizí číslo v odchozích hovorech. Výpověď žalobkyně je vnitřně konzistentní a neodporuje ostatním důkazům (zejména výpovědi svědka [příjmení]). Oba pokusy žalobkyně o telefonický kontakt soud považuje za prokázané, neboť její snaha odpovídá tomu, že v období 1999 - 2002 zůstavitele několikrát aktivně telefonicky kontaktovala. Žalobkyně nevěděla, že byl zůstavitel závažně nemocný, že se přestěhoval na [anonymizováno]. Až z předvolání se žalobkyně se dozvěděla, že zemřel a vydědil ji. Ohledně telefonátu ze strany zůstavitele a jeho telefonátu má rovněž výpověď žalobkyně za věrohodnou, neboť žalobkyně z této skutečnosti v řízení netěží a z tvrzení žalované je zřejmé, že zůstavitel skutečně odešel do předčasného důchodu, přičemž s vyřizováním této záležitosti se může pojit nezbytné zjišťování informací o blízkých příbuzných. Rozpor v tom, že dle svědka se žalobkyně dozvěděla o kandidatuře na starostu v [obec] v roce 2001 či 2002 od strýce a nikoliv z internetu, jak tvrdila žalobkyně, není i s ohledem na dobu, která uplynula, podstatný. Podstatné je, že se o významné události v životě otce žalobkyně dozvídala nikoliv od zůstavitele, ale z jiných zdrojů. Na věrohodnosti výpovědi žalobkyně ani neubírá fakt, že zůstavitel nakandidoval na starostu v [obec], poněvadž dle žalované byl pouze v zastupitelstvu.

10. Na základě dokazování a shodných tvrzení účastníků řízení soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je jediným dítětem zůstavitele. Ten zemřel dne [datum] se zanecháním závěti a prohlášení o vydědění ze dne [datum] ve formě notářského zápisu, kterou byla žalobkyně vyděděna z důvodu, že po rozvodu manželství zůstavitele s její matkou se s žalobkyní již nikdy nekontaktovali. Od té doby nikdy o něj neprojevila žádný zájem, neposkytuje mu potřebnou pomoci v nouzi a neprojevuje o něj opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla. Jedinou závětní dědičkou zůstavitele se stala žalovaná. Po rozvodu se žalobkyně a zůstavitel stýkali do počátku 80. let 20. století u jeho rodičů. Po odstěhování rodičů otce do [obec] se již nestýkali. V letech 1979 až 1986 se zůstavitel neúspěšně domáhal snížení výživného nebo bránil proti jeho zvýšení. V roce 1991 žalobkyně pozvala zůstavitele na svoji svatbu, což odmítl a na svatbu nepřijel. V roce 1999 zůstavitel žalobkyni navštívil, vyměnili si čísla mobilních telefonů a domlulvili se na setkání v [obec]. Zůstavitel při té příležitosti žalobkyni řekl, že mu má v případě potřeby zavolat. Setkání se neuskutečnilo, byl to jejich poslední osobní kontakt. V období 1999 - 2014 žalobkyně zůstaviteli zatelefonovala minimálně sedmkrát, přičemž v roce 2012 ho kontaktovala kvůli informacím k její plánované operaci; telefon poprvé vyzváněl bez přijmutí, podruhé byl hluchý, což se v roce 2014 opakovalo. V roce 2010 poprvé sám zůstavitel zatelefonoval žalobkyni s žádostí o sdělení rodného čísla žalobkyně pro odchod do předčasného důchodu kvůli zdravotními potížím, které blíže neupřesnil; žalobkyně ho při tom pozvala na návštěvu. To byl jejich poslední telefonický kontakt. Žalobkyně nevěděla, že byl zůstavitel závažně nemocný, že se přestěhoval do [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky do [datum] s tím, že důvod vydědění není dán, a s upozorněním na případné soudní vymáhání, a to výzvou ze dne [datum]. Hodnota pozůstalosti činí 11 829 775,01 Kč.

11. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní, konkrétně novinové články dílem pro nedůvodnost a dílem pro nadybtečnost a kopii části spisu [spisová značka], odpověď žalované na předžalobní výzvu, kupní smlouvu [spisová značka], návrh na vklad vlastnického práva z [datum], smlouvu o převodu obchodního podílu z [datum], výpisy z obchodního rejstříku 8 společností a 3 dotazy na různé subjekty uvedenými v podání na čl. 81 pro nadbytečnost. Novinovými články mělo být prokázáno, že zůstavitel byl zaneprázdněný, což však není pro věc významné. Částí spisu [spisová značka], kupní smlouvou [spisová značka], návrhem na vklad vlastnického práva z [datum], výpisy z obchodního rejstříku 8 společností a 3 dotazy na různé subjekty uvedenými v podání na čl. 81 spisu měla být prokázána hodnota pozůstalosti, která však byla mezi účastníky nesporná. Z odpovědi žalované na předžalobní výzvu vyjadřuje její postoj k uplatněnému nároku, který projevuje v celém tomto řízení.

12. Soud neprovedl důkazy navržené žalovanou, konkrétně originál a kopii kupních smluv o prodeji nemovitých věcí žalované a emailovou komunikaci pro nedůvodnost. Kupními smlouvami mělo být prokázáno, jaké věci žalovaná vnesla do společného jmění manželů, což není pro věc podstatné. Emailová komunikace spočívá v e-mailu žalobkyni vůči žalované se shrnutím vztahu žalobkyně vůči otci, což rovněž není pro věc podstatné, neboť soud má k dispozici tvrzení v žalobě a účastnickou výpověď žalobkyně a žalovaná nepoukazuje na žádný rozpor oproti jejím dřívějším tvrzení v podstatné části.

13. Třebaže soud provedl důkazy e-maily čl. 82-85 a přípis [anonymizována dvě slova] [obec] z [datum], neučinil z nich žádná skutková zjištění, neboť byly navrženy po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a výjimky tam uvedené se neuplatní.

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

15. Dle § 1642 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dale jen o. z.) nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

16. Dle § 1643 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (odstavec 1). Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (odstavec 2).

17. Dle § 1645 o. z. kdo se zřekl dědictví nebo povinného dílu, kdo je nezpůsobilý dědit nebo kdo byl zůstavitelem vyděděn, právo na povinný díl nemá, ale při výpočtu povinných dílů ostatních dědiců se k němu hledí právě tak, jako by z dědického práva nebyl vyloučen.

18. Dle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi (písmeno a), o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl (písmeno b), byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze (písmeno c) nebo vede trvale nezřízený život (písmeno d).

19. Dle § 1650 část věty před tředníkem o. z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl.

20. Dle § 1654 odst. 1 věty první o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

21. Dle § 1635 odst. 1 o. z. v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

22. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nedůvodně vyděděný nepominutelný dědic má pohledávku vůči dědici v podobě práva na povinný díl. Ten v případě zletilého dítěte zůstavitele odpovídá jedné čtvrtině dědického podílu dle zákonné dědické posloupnosti, dle které děti a manžel zůstavitele dědí každý stejným dílem. Vydědit lze ze shora uvedených zákonných důvodů mimo jiné proto, že nepominutelný dědic neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, který by potomek projvevovat měl, a v nouzi mu neposkytl pomoc.

23. Otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako poto-mek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1998, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019). Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopisu Soudní judikatura pod [číslo] ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012). K platnému vydědění je nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1777/2019).

24. Žalobkyně je zletilou dcerou zůstavitele, tudíž je nepominutelným dědicem s právem na povinný díl v rozsahu jedné čtvrtiny dědického podílu dle zákonné dědické posloupnosti ve smyslu §§ 1642, 1643, 1654 odst. 1 věty první a 1635 odst. 1 o. z. Žalobkyně byla vyděděna prohlášením o vydědění pro nezájem a neposkytnutí pomoci v nouzi. V řízení nevyvstaly pochybnosti o tom, že prohlášení o vydědění je právním jednáním zůstavitele, soud se tak zabýval tím, zda byly naplněny důvody vydědění uvedené v listině o vydědění (jiné důvody vydědění nebo dědické nezpůsobilosti nebyly v řízení tvrzeny).

25. Konkrétní spornou otázkou je, zda žalobkyně reálně měla možnost projevovat o otce zájem, resp. kdo podstatným způsobem přispěl k tomu, že jejich vztah neodpovídal běžnému vztahu mezi dcerou a otcem. Za bežný vztah mezi dcerou a otcem soud považuje takový vztah, ve kterém se tyto osoby kontaktují, sdělují si významné události ve svém životě, pomáhají si, vídají se, znají navzájem partnery toho druhého.

26. Soud zhodnotil, že zůstavitel podstatným způsobem přispěl k odcizení mezi ním a žalobkyní. Posuzované období trvalo od počátku 80. let 20. století do úmrtí zůstavitele roku 2021, tj. zhruba 38 let. V tomto období byly prokázané dva případy, kdy zůstavitel žalobkyni kontaktoval (návštěva v roce 1999 a telefonát v roce 2010), z nichž svědčí o projevení skutečného zájmu pouze jeden (návštěva). Naproti tomu žalobkyně ve svých dvaceti letech pozvala zůstavitele na svoji svatbu, kam nepřišel, a to po minimálně sedmi letech bez kontaktu, a následně jej sama telefonicky kontaktovala nejméně sedmkrtá či se o to alespoň pokusila, což svědčí o vyšší míře snahy o navázání kontaktu než u zůstavitele, přestože zpřetrhání vazeb nezapříčinila. Zůstavitel se snažil dosáhnout co nejnižšího výživného, ale o úpravu styku rozhodnutím soudu se nepokusil. Dítěti ve věku čtrnáct až osmnáct let nelze klást za vinu, že samo od sebe nekontaktuje svého rodiče, který s ním nežije, přičemž sám tento rodič o styk aktivně neusiluje, a to tím pokud je dítě negativně ovlivněno počujícím rodičem. Dítě nelze považovat za osobu dospělou s průměrným rozumem, která se dokáže obrnit proti protichůdným postojům spolužijící blízké osoby, stát si za svým názorem a dožadovat se jej, a to ještě vůči osobě (rodiči), který tomuto dítěti výlučně poskytuje zázemí a vychovává jej. Postoj matky žalobkyně k zůstaviteli nebo výdělkové poměry zůstavitele v době nzletilosti žalobkyně o jejich vztahu nic nevypovídají. V období kolem 20 let žalobkyně tak byl jejich vztah podstatně narušen absencí kontaktu z důvodů na straně zůstavitele. Proto nelze ani žalobkyni upřít případný pocit ukřivděnosti, který se mohl projevit při telefonickém pozvání na svatbu. Bez ohledu na formu pozvání na svatbu bylo pro soud podstatné, že zůstavitel na svatbu žalobkyně nepřišel. Je zřejmé, že obnova takto narušeného vztahu mezi osobami, které se prakticky neznají, by byla obtížná a obnášela by těžkosti. Nicméně nelze žalobkyni upřít vstřícný krok a zároveň nelze než považovat odmítnutí pozvání ze strany otce za nevyvinutí dostatečné snahy k nápravě vztahu. Na uvedeném by nic neměnilo, i kdyby se zůstavitel pokusil o osobní předání daru k osmnáctinám a žalobkyně by jej odkázala na zaslání daru poštou. Jak již bylo shora uvedeno, případný pocit ukřivděnosti žalobkyně by byl pochopitelný po letech nedostatečné snahy o kontakt ze strany zůstavitele ve významném období dospívání, a to za současného brojení proti zvyšování výživného. Bylo proto právě z větší části na zůstaviteli, aby vynaložil dostatečné úsilí za účelem nápravy vzájemného vztahu, jestli by o to skutečně stál. 27. [jméno] žalobkyně tedy převážně nezavinila špatnou kvalitu vztahu mezi ní a zůstavitelem, naopak zůstavitel k němu významně přispěl nedostatečně projeveným přáním o navázání vztahu. To platí, i kdyby zůstavitel stávající stav subjektivně vnímal jako nevyhovující, neboť své pocity ohledně vztahu s žalobkyní nepřeměnil v činy. Jedna návštěva, pozvání na setkání a jedno zatelefonování za zhruba 38 let skutečně nevypovídá o dostatečné snaze. Nadto nejpozději ke dni vyhotovení prohlášení o vydědění v roce 2016, měl-li by soud vyjít tvrzení žalované, již sám zůstavitel ztratil zájem o jakýkoliv kontakt, když prohlásil, že v návaznosti na jeho tvrzenou neúspěšnou návštěvu v bydlišti žalobkyně musí na žalobkyni zapomenout. O hloubce vztahu zůstavitele k žalobkyni svědčí nesprávně uvedený tvar jejího křestního jména a neúplné datum narození (chybí den a měsíc) v prohlášení o vydědění. Žalobkyně je jediné dítě otce a rodič si běžně pamatuje zvláštnosti křestního jména jediného dítěte a i datum takové významné události, jako je narození jediného dítěte. V důsldeku jednání zůstavitele neměla žalobkyně reálnou možnost projevovat vůči němu opravdový zájem, který měla jako dítě otci projevovat. Proto není naplněn tento důvod vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z.

28. Poslední telefonický kontakt mezi žalobkyní a zůstavitelem proběhl v roce 2010 a žalobkyně do doručení oznámení o zahájení pozůstalostního řízení nevěděla, že je zůstavitel vážně nemocný nebo že se přestěhoval z [obec] do blízkosti [obec]. Vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti nevěděla, sám zůstavitel ji neinformoval a nepožádal o pomoc, žalobkyně ani neměla reálnou možnost mu pomoci v jeho nemoci. Soud nepovažuje za opodstatněnou argumentaci žalované, že žalobkyně měla vyvinout větší snahu zjistit si aktuální bydliště zůstavitele v průběhu jedenácti let do jeho smrti už kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu, o kterém věděla z telefonátu z roku 2010, a to např. vyhledáním přes katastr nemovitostí. Žalobkyně se bezúspěšně pokoušela telefonovat zůstaviteli v roce 2012, pak zhruba v roce 2014. Vzhledem k tomu, že jej v průběhu zhruba 38 let telefonicky kontaktovala nejméně sedmkrát a předtím bezúspěšně pozvala na svoji svatbu, kdežto zůstavitel ji v době dospívání nevyhhledal, později ji jednou navštívil a jednou jí zavolal, jeví se aktivita žalované jako dostatečná. V důsledku uvedeného proto není naplněn důvod vydědění spočívající v nepomáhání v nouzi dle § 1646 odst. 1 písm. a) o. z.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla neplatně vyděděna, v důsledku čehož má coby nepominutelný dědic právo na povinný díl dle § 1650 část věty před středníkem o. z. Žalovaná coby manželka zůstavitele a žalobkyně coby jediné dítě zůstavitele by byly dle zákonné posloupnosti dědicové 1. třídy a náležel by jim rovný podíl z pozůstalosti dle § 1635 odst. 1 o. z. Hodnota pozůstalosti otce činí 11 829 775,01 Kč, dědický podíl žalobkyně dle zákonné dědické posloupnosti tvoří ½, tj. 5 914 887,51 Kč, tudíž povinný díl v rozsahu ¼ dědického podílu činí částku 1 478 721,88 Kč. Žalobkyně se svého povinného dílu oprávněně domáhala proti žalované coby jediné dědičce po otci. Žaloba je opodstatněá po skutkové i právní stánce, soudjí proto v plném rozsahu vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 191 167,12 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 73 937 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 1 478 722 Kč sestávající z odměny po 14 220 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci z [datum] a účast u dvou jednání, z nichž první přesáhlo trváním dvě hodiny), a z odměny 7 110 Kč za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě uvedený v § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT; cestovní náhrada v celkové výši 2 354,40 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a dne [datum] náhrada 2 × 1 177,20 Kč, tj. u každé z cest za 108 ujetých km v částce 777,20 Kč (47,10 Kč za litr nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 AT a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × započatých 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 96 884,40 Kč ve výši 20 345,72 Kč. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupkyně žalobkyně.

31. Předžalobní výzva neobsahuje základní skutkový rozbor, aby mohl být úkon nahrazen v plné sazbě. Dále soud nepřiznal náhradu za promeškaný čas po jedné půlhodině na cestě k jednání a zpět konaném [datum], to samé u jednání konaného [datum], neboť průměrná doba cesty ze sídla zástupkyně žalobkyně k soudu trvala 58 min, tedy 1 hod a 56 min, tj. 4 půlhodiny a nikoliv 5 půlhodin dle vyúčtování, což bylo ověřeno na internetových stránkách: Trasa: [ulice a číslo], [obec], Česko ⇒ [název soudu], [ulice a číslo], [část obce], Česko • Mapy.cz. Zároveň soud přiznal náhradu za 108 km za 1 cestu ze sídla zástupkyně žalobkyně k soudu a zpět a nikoliv 120 km dle vyúčtování, přičemž délka cesty byla ověřena tamtéž.

32. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení. Takovým důvodem není v této věci s ohledem na rozsah dědictví (zahrnujícího také pohledávky z bankovních účtů) ani výše přisouzeného plnění.