20 C 98/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 150 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 99 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po 1 000 Kč splatných ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 20 085 Kč s úrokem ve výši 9,27 % ročně z částky 119 012,38 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 14,75 % ročně z částky 119 012,38 Kč od , datum, do , datum, a z částky 118 627,38 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně do doby kdy úrok dosáhne celkem 436 838 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 124 801 Kč od , datum, do , datum, , z částky 123 801 Kč od , datum, do , datum, a z částky 122 801 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení 15 690,22 Kč do devadesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, . Po částečných zpětvzetích žaloby, kterými reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě, se domáhá zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 119 801 Kč, části původně požadovaného úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný nárok neuznal a namítal neplatnost úvěrové smlouvy jednak z důvodu, že k elektronické verzi smlouvy nebyl připojen elektronický podpis ani jiná forma kvalifikované autorizace, jednak pro rozpory s dobrými mravy, které spatřuje v nesrozumitelném a nepřiměřeném ujednání o odměně za zprostředkování, pokutách, úrokových sazbách, a jejich nezastropování. Dále namítl absolutní neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele a v této souvislosti poukázal zejména na své dluhové zatížení v době, kdy sjednával úvěr u žalobkyně, které však žalobkyně neověřila. Uvedl, že domácnost sdílí se svou přítelkyní t.č. na rodičovské dovolené a dvěma nezaopatřenými dětmi a splácí další čtyři úvěry, které sjednal již v době před uzavřením projednávané úvěrové smlouvy. Učinil nesporným, že žalobkyně mu poskytla částku.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vyhotovila návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ; smlouvou se měla zavázat poskytnout žalovanému 120 000 Kč na 48 měsíců za úrok ve výši 71,04 % ročně (RPSN 99,41 %). Žalovaný se měl v rámci splácení úvěru po 8 642 Kč zavázat hradit pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 13,95 % z každé splátky. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou, maximálně 2 999 Kč za rok, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny po zesplatnění úvěru (jistina a přirostlé úroky), k němuž mělo dojít při prodlení s úhradou splátky o 65 dnů (prokázáno návrhem smlouvy o úvěru). Sjednané splátky se promítly do splátkového kalendáře, v němž je zachyceno jejich rozložení na úroky a jistinu (prokázáno splátkovým kalendářem). Informace o parametrech smlouvy, jako výše úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů, sankcí měl žalovaný k dispozici v přehledné formě v předsmluvním formuláři (prokázáno předsmluvním formulářem a prohlášením klienta). Smlouva o úvěru byla uzavírána elektronicky a dálku, jak účastníci zvlášť dojednali (prokázáno dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy). U žalovaného je místo podpisu uveden „jedinečný kód“ , Anonymizováno, a datum , datum, , 18:06:27 (prokázáno smlouvou); žalovaný dne , datum, v 16:57 hodin zaslal žalobkyni 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a s číslem smlouvy , Anonymizováno, v poznámce (prokázáno potvrzením o přijetí platby). Žalobkyně také měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a znala jeho telefonní číslo, e-mail, číslo účtu (prokázáno kopií OP předloženou žalobkyní a jejím souhrnem základních informací o klientovi). Stejně jako o samotném úvěru měl žalovaný předem k dispozici informace o pojištění, např. o limitu pojistného plnění ve výši 600 000 Kč nebo výlukách z pojištění, o osobě pojistníka (žalobkyně). Výše pojistného dle informace o pojištění činí 13,95 % ze splátky shodně, jak je uvedeno v návrhu smlouvy o úvěru (prokázáno informací o pojištění). Přihláška k pojistnému je podepsána totožným kódem jako smlouva o úvěru (prokázáno přihláškou do pojištění). Žalovaný před uzavřením smlouvy mj. prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě (prokázáno prohlášením klienta). Žalobkyně schválila poskytnutí úvěru, což žalovanému písemně sdělila. RPSN oproti návrhu smlouvy v oznámení činí 101,56 % (prokázáno oznámením o schválení úvěru a dodejkou). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, (prokázáno dokladem žalobkyně o vyplacení a výpisem z účtu žalobkyně; mezi účastníky je toto tvrzení nesporné), o vyplacení byl žalovaný informován sms zprávou (prokázáno dokladem o odeslání a přijetí zprávy). Žalobkyně žalovaného opětovně upomínala k úhradě splátek (prokázáno upomínkami z , datum, a ze , datum, ) a následně mu oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru, kdy na jistinu zbývalo doplatit 119 012,38 Kč, na přirostlý úrok 20 040,29 Kč, na smluvní pokuty 998 Kč, na náklady spojené s prodlením 400 Kč a na pojistné 3 174 Kč (prokázáno oznámením z , datum, ). Žalovaný na úvěr uhradil dne , datum, dne a dne , datum, splátky po 8 642 Kč, dále , datum, , , datum, a , datum, uhradil po 1 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do sedmi dnů od odeslání výzvy (prokázáno předžalobní výzvou a podacím archem z , datum, ). Ohledně schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobkyně vyšla z jeho příjmů, které se v období od srpna 2023 do listopadu 2023 pohybovaly v rozmezí od 38 605 Kč do 43 453 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného u RaiffeisenBank). Dále prověřila registry SOLUS (bez záznamu) a NRKI. Žalovaný měl podaných celkem , hodnota, žádostí o úvěry u bank a finančních institucí v souhrnné hodnotě 1 321 079 Kč; po splatnosti neměl žádný úvěr (prokázáno výpisy z registrů SOLUS a NRKI). Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 38 500 Kč a s výdaji ve výši 4 860 Kč coby životním minimem a s náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč. Žalovaný s uvedením stejného kódu jako na smlouvě žalobkyni sdělil, že je svobodný, žije sám, bydlí ve vlastním (prokázáno formulářem hodnocení klienta).

4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru, s jejímž obsahem byl dopředu seznámen, a který odpovídá žalobkyní předložené smlouvě. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému sjednaný úvěr ve výši 120 000 Kč.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněží prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr.

7. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů, především z informací dodaných spotřebitelem. Avšak nemůže se s takto získanými informacemi od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je důkladně prověřit a s odbornou péčí vyhodnotit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti), a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doloženích výplatních pásek, doložením výpisů z účtů žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j , spisová značka, ).

8. Zde žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že z objektivního zdroje (výpis z účtu) ověřila výši příjmu žalovaného, nezabývala se však již jeho výdaji. Vyšla pouze z prohlášení žalovaného a paušalizované částky životního minima, ačkoliv si mohla opatřit výpis z jeho účtu stejně jako ohledně jeho příjmu. Výdaje jsou tedy vykonstruované bez jakékoliv vazby na reálnou situaci žalovaného. Žalobkyně také zjevně vůbec nevzala v potaz celkové možné zadlužení žalovaného a případné splátky jiných úvěrů, byť žádný z nich do té doby nebyl po splatnosti. Přitom soudě dle výrazně vysoké úrokové sazby žalobkyně úvěr musela považovat za značně rizikový. Žalobkyně tak pochybila, když nezjišťovala komplexním způsobem majetkovou situaci žalovaného a nepožadovala její řádné doložení za účelem ověření. Z provedeného dokazování vyplynulo, že již v době posuzování úvěruschopnosti při absenci doplňujících informací o výdajích žalovaného existovaly s ohledem na výsledek lustrace v registru NRKI panovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

9. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ), když vyšla z nesprávných údajů a zcela rezignovala na zkoumání a ověřování výdajů žadatele o úvěr. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná, v důsledku čehož žalobkyni podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době, která je přiměřená možnostem spotřebitele. V projednávané věci vyšlo najevo, že na základě neplatné smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 120 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil před zahájením řízení 19 284 Kč, poté ještě 3 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni zůstatek dlužné jistiny ve výši rozdílu mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a částkou, kterou žalovaný na danou pohledávku uhradil (při zohlednění částečných zpětvzetí žaloby). V této části proto soud žalobě vyhověl, včetně práva na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počítaný z dlužné jistiny; počátek prodlení vychází z předžalobní výzvy. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl (výrok II).

10. Plnění ve splátkách a lhůta k vrácení poskytnuté jistiny včetně úroků z prodlení, byla soudem stanovena ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný ke svým majetkovým poměrům a možnostem úhrady dané pohledávky uvedl, že uplatněnou pohledávku je schopen uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť má více závazků, které se snaží splácet a vyživuje dvě nezletilé děti a svou přítelkyni, která je na rodičovské dovolené. Soud v tomto ohledu vyšel v výpisu NRKI a vyhověl návrhu žalovaného, který se snaží svou dluhovou situaci řešit. Osobní a majetkové poměry žalovaného odůvodňují stanovení formy úhrady ve splátkách po 1 000 Kč, když takto určený časový horizont se soudu jeví jako spravedlivý pro uspořádání práv a povinností účastníků řízení a dostačující pro případné obstarání finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelské úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran určenou dobu rozhodnutím změnit.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Při zohlednění původně požadované částky 150 388 Kč, z níž žalobkyně slevila v reakci na procesní obranu žalovaného, soud přiznal poměrnou část nákladů řízení jako kdyby byla žalobkyně úspěšná z 66,3 % a neúspěšná z 33,7 %, náleží jí proto z náhrady nákladů řízení 32,6 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 520 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Do prvního částečného zpětvzetí žaloby byla tarifní hodnota 150 388 Kč, poté 121 801 Kč. Náklady zastoupení tvoří odměna za jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) ve výši 3 570 Kč, za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu a částečné zpětvzetí po 7 140 Kč a za účast u jednání ve výši 5 980 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), dále náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý z úkonů (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za 4 půlhodiny promeškaného času po 100 Kč (§ 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu) a cestovné ve výši 691,58 Kč za cestu z , adresa, a zpět, tj. 100 km při spotřebě 3,4 l nafty na 100 km dle technického průkazu při průměrné ceně 38,70 Kč za l nafty a sazbě 5,60 Kč na km za amortizaci dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Z nákladů zastoupení včetně cestovného se počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem k poměrům žalovaného stanovena na 90 dnů.