22 C 50/2019

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa insolvenční správce dlužníka jméno příjmení, narozeného 23. 7. 1973 bytem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 760 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 760 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 23. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 239 283,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kolíně na soudním poplatku částku ve výši 338 000 Kč do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce (insolvenční správce dlužníka jméno příjmení, jehož úpadek byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č.j. insolvenční spisová značka, dále také jen„ dlužník“) domáhal proti žalovanému zaplacení zažalované částky s tím, že proti jméno příjmení jako povinnému bylo vedeno exekuční řízení u soudního exekutora titul jméno příjmení, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp.zn. spisová značka. V rámci exekuce exekutor exekučním příkazem postihl nemovitost ve vlastnictví dlužníka, a to pozemek parc. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, a pozemek parc. číslo vše zapsané pro obec a katastrální území Kolín v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín (dále též jen„ nemovitosti“) a přistoupil k jejímu prodeji v dražbě. Usnesením ze dne 19. 9. 2017, č.j. číslo jednací, exekutor rozhodl o udělení příklepu žalovanému za nejvyšší podání 10 140 000 Kč. Rozhodnutím č.j. číslo jednací ze dne 12. 7. 2017 pak soudní exekutor rozhodl, že žalovaný je osvobozen od zaplacení nejvyššího podání v rozsahu dvou třetin, proto žalovaný na účet soudního exekutora ke dni 16. 10. 2017 složil pouze částku 3 380 000 Kč. Dne 26. 10. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka jméno příjmení. Vzhledem k účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení nemůže být zbylá část nejvyššího podání (žalovaná částka) hrazena započtením pohledávky žalovaného ve smyslu ust. § 337g o.s.ř. v rámci exekučního řízení pro jasný zákaz plynoucí z ust. § 109 zákona č. 182/2006 Sb. Za situace, kdy žalovaný nabyl vlastnické právo k vydraženým nemovitostem a neuhrazená část nejvyššího podání nemůže být splněna započtením, je žalovaný povinen zaplatit žalovanou částku do majetkové podstaty dlužníka. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 31. 10. 2018 ve věci sp.zn. spisová značka anonymizována dvě slova, číslo k odvolání správce do rozhodnutí exekutora o vydání vymoženého plnění, tj. že k vymáhání neuhrazené části nejvyššího podání je ve věci oprávněn již jen insolvenční správce z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení. Správce pohledávku sepsal a přistoupil k vymáhání touto žalobou po neúspěšném pokusu o dohodu. Argumentaci žalovaného, že není dlužníkem, ale věřitelem pohledávky odmítá, nadto má za to, že jeho pohledávka ze smlouvy o půjčce uzavřená s dlužníkem (pozdějším úpadcem) je promlčená.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. K věci uvedl, že s dlužníkem a jeho manželkou uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které jim poskytl půjčku ve výši 11 600 000 Kč, přičemž tato pohledávka žalovaného byla zajištěna zástavním právem k vydraženým nemovitostem ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Po zahájení exekučního řízení proti dlužníkovi vedeného pod sp. zn. spisová značka žalovaný podal do dražby přihlášku, kterou přihlásil pohledávku ze smlouvy o půjčce včetně příslušenství v celkové výši 12 974 119,94 Kč. Žalovaný nemovitosti vydražil a zaplatil na nejvyšší podání jeho jednu třetinu ve výši 3 380 000 Kč. Ke zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu došlo před vydáním rozvrhového usnesení v rámci popsané exekuce, pohledávka žalovaného tak nebyla uspokojena. Žalobci byla po odečtení nákladů exekuce vydána žalovaným uhrazená částka, aniž by tento nárok správce kdy sepsal do podstaty. Dne 17. 1. 2018 pak byla do majetkové podstaty dlužníka sepsána pohledávka na doplacení neuhrazených dvou třetin nejvyššího podání (žalovaná částka). Vzhledem k tomu, že nebylo a ani nemohlo být po zahájení insolvenčního řízení vydáno rozvrhové usnesení, dosud nezaniklo ani právo žalovaného na vydání výnosu zpeněžení zástavy, resp. právo na uspokojení z výtěžku dražby. Žalovaný je přesvědčen, že rozhodnutí o prohlášení konkursu má právní účinky rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení, čímž dojde k započtení pohledávky insolvenčního správce na doplacení vydražené ceny proti dluhu vydražitele a nárok na vydání části výtěžku z prodeje vydražených nemovitostí, která zůstala po odečtení nákladů exekuce. Právo k výtěžku z vydražených nemovitostí má dle žalovaného on sám, neboť to se transformovalo na právo k výtěžku ze zastavené věci. Žalobcem uplatněná pohledávka není po právu, neboť je to žalovaný, který má k pohledávce přednostní právo. Opačným výkladem by byla popřena podstata zástavního práva, že výnos ze zpeněžení zástavy náleží zajištěnému věřiteli, a teprve v části, v níž převyšuje zajištěnou pohledávku a příslušenství, náleží dlužníkovi (není-li v pořadí dalšího zajištěného věřitele). Hmotné právo, které v této věci svědčí žalovanému, nemůže být popřeno právem procesním, tedy insolvenčním.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř“). Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu smlouvou o půjčce ze dne 9. 10. 2007, zástavní smlouvou ze dne 3. 1. 2008 a přihláškou pohledávky do dražby ze dne 24. 5. 2017, neboť jejich provedení soud shledal nadbytečným, jelikož se nevztahují k předmětu řízení a jsou tak pro posouzení sporu nadbytečné. Potřeba provedení dalšího dokazování nevyšla najevo, když skutkový stav byl provedeným dokazováním zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí s vědomím, že spor účastníků je v rovině právní, nikoli skutkové.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k pozemku parc. č. st. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, a pozemku parc. číslo zahrada, obou zapsaných pro obec a katastrální území Kolín v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, pod list vlastnictví, soud zjistil, že ke dni 1. 8. 2017 byly uvedené nemovitosti ve společném jmění manželů jméno příjmení a jméno příjmení, k nimž bylo mj. ve prospěch žalovaného zřízeno zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 11 600 000 Kč s právními účinky vkladu ke dni 4. 1. 2008. Aktuálně je v katastru nemovitostí jako vlastník výše nemovitostí zapsán žalovaný, a to z titulu usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 19. 9. 2017, č.j. číslo jednací, s účinky zápisu ke dni 17. 10. 2017, přičemž vlastnické právo žalovaného není nijak omezeno zápisem věcného práva k nemovitostem ve prospěch třetí osoby (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí se stavem evidovaným ke dni 18. 9. 2019).

5. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení částky 6 760 000 Kč představující dosud neuhrazenou část nejvyššího podání v rozsahu dvou třetin, výzva byla žalovanému doručena dne 22. 1. 2019 (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 21. 1. 2019 a doručenkou). Žalovaný na návrhy smírného řešení insolvenčního správce týkající se již otevřených sporů nepřistoupil, přičemž zároveň uvedl, že výtěžek ze zpeněžení zajištěné věci nenáleží insolvenčnímu správci, nýbrž zajištěnému věřiteli, a proto nehodlá částku odpovídající dvou třetinám nejvyššího podání uhradit do podstaty (prokázáno e-mailovým sdělením zástupkyně žalovaného ze dne 14. 2. 2019).

6. V exekuční věci proti povinnému jméno příjmení soudní exekutor titul jméno příjmení rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného a dne 12. 6. 2017 pod č.j. číslo jednací vydal dražební vyhlášku, kde určil podmínky exekuční dražby nemovitostí. Nejvyšší podání učinil žalovaný a jako vydražitel byl vyzván k zaplacení částky ve výši 3 130 000 Kč jakožto doplatku k dosud složené dražební jistotě 250 000 Kč, čímž bude uhrazena částka 3 380 000 Kč odpovídající jedné třetině nejvyššího podání, neboť lze předpokládat že dojde k uspokojení jeho pohledávky v rozvrhovém usnesení v rozsahu dvou třetin nejvyššího podání (výzva exekutora ze dne 12. 10. 2017, č.j. číslo jednací). K vydání rozvrhovému usnesení nedošlo, resp. účinně již dojít nemohlo, neboť bylo zahájeno dne 26. 10. 2017 insolvenční řízení a dne 27. 2. 2018 prohlášen konkurs na majetek jméno příjmení (spisová značka). Usnesením ze dne 6. 3. 2018, č.j. číslo jednací, soudní exekutor rozhodl, že z vymoženého plnění ve výši 3 380 000 Kč, což představuje jednu třetinu nejvyššího podání, se odpočítává pohledávka na nákladech exekuce ve výši 1 180 058,55 Kč a zbytek vymoženého plnění ve výši 2 199 941,45 Kč se vydává insolvenčnímu správci (žalobci) ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. insolvenční spisová značka úpadce jméno příjmení. Posledně citované usnesení soudního exekutora pak bylo k odolání správce usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 20 Co 123 a číslo potvrzeno s jednoznačným závěrem, že jestliže v rámci exekuce již nemůže dojít na základě rozvrhového usnesení k započtení přihlášené pohledávky vydražitele proti nejvyššímu podání, zákonné osvobozené vydražitele od zaplacení nejvyššího podání ztrácí svoji účinnost. Pokud k vydraženým věcem nabyl vlastnické právo vydražitel, do majetkové podstaty dále mohou patřit jen peněžité prostředky již vyplacené soudnímu exekutorovi a v rozsahu, v němž finanční prostředky za zpeněžené věci nebyly vydražitelem zaplaceny, peněžitá pohledávka úpadce (povinného) vůči vydražiteli. A je to insolvenční správce, který je povinen uplatnit vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky.

7. Jak uvedeno, z insolvenčního rejstříku se podává, že ve věci dlužníka jméno příjmení bylo dne 26. 10. 2017 na návrh věřitele právnická osoba, zahájeno u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení vedené pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Usnesením ze dne 27. 2. 2018, č.j. insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek dlužníka jméno příjmení a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. V seznamu přihlášených pohledávek byla uvedena i uplatněná pohledávka ve výši 14 136 063,26 Kč věřitele celé jméno žalovaného, kterou insolvenční správce i dlužník popřeli co do pravosti i výše pohledávky. Účastníci vedli dva incidenční spory týkající se pohledávky žalovaného. V rámci prvního Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č.j. spisová značka, zamítl žalobu celé jméno žalovaného proti insolvenčnímu správci o určení, že žalobce má za dlužníkem jméno příjmení nevykonatelnou zajištěnou pohledávku ve výši 2 199 941,45 Kč z důvodu její předčasnosti, neboť přihláška celé jméno žalovaného nemohla být řádně přezkoumána pro její vady. Ve druhém incidenčním sporu, ve kterém se celé jméno žalovaného domáhal určení, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se vylučuje pohledávka za žalobcem (v tomto řízení žalovaným) ve výši 6 760 000 Kč z titulu nezaplacení dvou třetin nejvyššího podání vydražené nemovitosti v rámci exekučního řízení vedeného u soudního exekutora titul jméno příjmení, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. spisová značka, byla žaloba taktéž rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č.j. číslo jednací, zamítnuta. Soud prvostupňový i odvolací shodně dospěly ke shodnému závěru, že k dovršení celého procesu uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, který se stal nabyvatelem předmětu zajištění v exekučním řízení, je nezbytné vydání rozvrhového usnesení. Teprve v důsledku úkonu započtení, je-li rozvrhovým usnesením rozhodnuto o započtení pohledávky vydražitele proti nejvyššímu podání, dojde v tomto rozsahu k zániku pohledávky vydražitele za dlužníkem a pohledávky tvořené dosud nezaplacenou částí nejvyššího podání a k tomu v tomto případě nedošlo, neboť k vydání rozvrhového usnesení nedošlo. Zahájené insolvenční řízení brání provedení rozvrhu, v rámci exekuce tak nemůže dojít k započtení pohledávky vydražitele proti nejvyššímu podání, zákonné osvobození vydražitel od zaplacení nejvyššího podán (jeho části) ztrácí svou účinnost, aniž by to mělo vliv na vydražitelem nabyté vlastnické právo k nemovitostem. Pohledávka tedy byla řádné a právně sepsána, náleží dlužníkovi, dispoziční oprávnění s ní má insolvenční správce, který jí proto sepsal do majetkové podstaty důvodně.

8. V řízení bylo tedy prokázáno - a ani o tom nebylo sporu, neboť ten byl mezi účastníky čistě v rovině právního posouzení - že v exekučním řízení proti povinnému jméno příjmení byla exekuce provedena prodejem nemovitostí v dražbě, nejvyšší podání učinil žalovaný a byl mu udělen příklep. Soudní exekutor rozhodl, že žalovaný (vydražitel) je povinen zaplatit částku 3 380 000 Kč představující jednu třetinu nejvyššího podání, od zaplacení zbylých dvou třetin byl žalovaný osvobozen, neboť lze předpokládat uspokojení jeho pohledávky v tomto rozsahu. S právními účinky vkladu byl ke dni 17. 10. 2017 žalovaný zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník vydražených nemovitostí. Dříve, než soudní exekutor vydal rozvrhové usnesení, bylo zahájeno (dne 26. 10. 2017) insolvenční řízení dlužníka jméno příjmení u Krajského soudu v Praze vedené sp. zn. insolvenční spisová značka; usnesením ze dne 27. 2. 2018 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Soudní exekutor rozhodl o vydání již zaplacené části nejvyššího podání (po odečtení nákladů exekuce) do majetkové podstaty dlužníka, přičemž toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. Do majetkové podstaty dlužníka byla dále sepsána pohledávka za žalovaným v částce 6 760 000 Kč představující dosud neuhrazenou část nejvyššího podání. Žalovaný se v incidenčním sporu domáhal neúspěšně jejího vyloučení z majetkové podstaty.

9. Podle § 246 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

10. Podle § 249 odst. 1, 2 insolvenčního zákona není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.

11. Dle ust. § 109 odst. 1 insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení; právo na uspokojení ze zajištění přitom náleží v případě zajištěné podmíněné pohledávky i dojde-li ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po zahájení insolvenčního řízení; to platí obdobně v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému (k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s tímto omezením se v insolvenčním řízení nepřihlíží).

12. Dle us.t § 336l odst. 3 věta druhá o.s.ř. od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené pohledávky v rozvrhu. Podle ust. § 337g odst. 1 o.s.ř. v rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům a uvede, že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U pohledávky vydražitele uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.

13. S odkazem na shora citované závěry Krajského soudu v Praze učiněné jak v rámci odvolacího řízení v exekuční věci, tak poté v insolvenčním řízení, nemá zdejší soud důvodu se od jasně vysloveného právního závěru jakkoli odchýlit. Žalovaný uplatňuje i v tomto řízení shodnou argumentaci, s níž nebyl úspěšný před krajským soudem. Pokud se žalovaný stal výlučným vlastníkem nemovitostí a byl jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí, protože v exekuční dražbě učinil nejvyšší podání a byl mu také udělen exekutorem příklep, odpovídá tomu jeho povinnost zaplatit nejvyšší podání. Nebylo sporu, že se tak nestalo, a že žalovaný uhradil jen jednu třetinu nejvyššího podání. K započtení ve smyslu ust. § 336l o.s.ř nemohlo dojít, neboť nebylo vydáno rozvrhové usnesení právě v důsledku účinků zahájeného insolvenčního řízení na povinného. Rozhodnutí o úpadku vskutku nemá účinky rozvrhu. Vymožené plnění exekutor vydal do majetkové podstaty a správce do majetkové podstaty zcela důvodně sepsal i dosud neuhrazenou část nejvyššího podání jako pohledávku dlužníka, kterou také ve prospěch podstaty vymáhá. Na opakovaně učiněném závěru, že pohledávka byla sepsána správně a důvodně, že existuje, a že je to žalovaný, kdo je povinen ji uhradit ve prospěch podstaty nic nemění skutečnost, že je žalovaný současně vydražitelem a zajištěným věřitelem či že, zda a jak přihlásil své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení. Po zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o způsobu jeho řešení nelze pohledávky dlužníka řešit jinak, než právě v rámci a podle pravidel insolvenčního řízení. To se týká i případného započtení pohledávek (§ 140 insolvenčního zákona), pro které rovněž nejsou splněny podmínky.

14. Učinil-li žalovaný v dražbě nejvyšší podání ve výši 10 140 000 Kč, dosud zaplatil pouze jednu třetinu (3 380 000 Kč), stal se vlastníkem nemovitostí, aniž by za ně zaplatil zbývající dvě třetiny nejvyššího podání a aniž by k zániku pohledávky došlo jiným způsobem. Ve fázi insolvenčního řízení (po prohlášení konkursu) je to insolvenční správce, který má k pohledávce dispoziční oprávnění, je tak tím, kdo je oprávněn (povinen) ji vymáhat do podstaty. Je to insolvenční správce, kterému svědčí aktivní legitimace ve sporu. Naopak konstrukce žalovaného, podle které je jako dlužník pohledávky současně jejím věřitelem, postrádá smyslu a oporu v hmotném právu.

15. Soud tak v projednávané věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela po právu a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku s úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ode dne následujícího po splatnosti dluhu (výzva k úhradě doručena žalovanému dne 22. 1. 2019) v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvody pro určení jiné než zákonné lhůty k plnění soud neshledal.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem šest úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), žaloba ze dne 20. 2. 2019 a písemné podání ve věci samé ze dne 18. 6. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), odvolání žalobce ze dne 5. 8. 2019 (§ 11 odst. 2 písm. c/ adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne 3. 6. 2020. o) Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a podání ve věci samé ze dne 18. 6. 2019, účast na jednání před soudem dne 3. 6. 2020, 5 x 35 340 Kč (§ 7 bod. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny činí (odvolání žalobce ze dne 5. 8. 2019), 1 x 17 670 Kč (§ 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 6 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 1 184,74 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Hyundai Genesis, registrační značka, při cestě obec - obec a zpět (jednání před soudem dne 3. 6. 2020) o celkové vzdálenosti 146 Km, při ceně 32 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,20 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. -) 400 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce 2 hodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu), -) 41 528,51 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 239 283,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

17. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon“), neboť žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona osvobozen od soudních poplatků a jeho návrhu bylo zcela vyhověno. Výše soudního poplatku byla žalovanému vyměřena dle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků. Pro účely bezhotovostní úhrady soudního poplatku je účet soudu číslo variabilní symbol. Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce.