24 C 133/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 54 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 17 170,40 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 797 Kč ve výši 15% od , datum, do , datum, a z částky 7 797 Kč ve výši 15% od , datum, do zaplacení a co do úroku ve výši 64,31% z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 15% z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 134 438 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 261 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 54 170,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 797 Kč ve výši 15% ročně od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 797 Kč ve výši 15% od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 64,31% p. a. z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 134 438 Kč. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,31% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 334 Kč splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2023. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná ničeho neuhradila. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se staly splatnými. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena dne , datum, částka 3 000 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od , datum, do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 9 373,40 Kč. Žalovaná zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatila.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila, neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalované se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne , datum, ). Úvěr byl schválen a žalované schválení oznámeno dopisem ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě č. , hodnota, ). Úvěr ve výši 40 000 Kč byl žalované vyplacen v plné výši na její bankovní účet dne , datum, (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 64,3 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 334 Kč splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2023 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Žalovaná byla opakovaně písemně vyzvána k úhradě a upozorněna na zesplatnění (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, včetně dodejek). Následně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, ). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 64,3 % ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila částku 3 000 Kč (prokázáno: kartou klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 44 797 Kč s příslušenstvím byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne , datum, ).Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovanou k jejím výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne , datum, ). Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná je v důchodu a disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč. Výdaje na bydlení žalovaná sdělila ve výši 3 600 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček, apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne , datum, ). Výdaje žalované pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje, které uvedla žalovaná ve formuláři hodnocení klienta, tedy použila zákonem stanovené životní minimum ve výši 4 860 Kč, neboť žalovaná neuvedla ve formuláři výdaje vyšší. Žalobkyně rovněž soudu předložila výpis z účtu žalované za období , datum, - , datum, , tedy více než pět měsíců předcházející měsíci, v němž byl úvěr sjednán (leden 2023). Počáteční zůstatek na účtu žalované byl 335 Kč, konečný zůstatek ve výši 100 Kč. Za období , datum, do , datum, je na účtu evidován pouze jeden obrat: odepsáno 235 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalované ze dne , datum, ).

4. Soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalované není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopna splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalované, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů či zákonem na částku 4 860 Kč měsíčně, případně u bydlení na částku 3 600 Kč, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování; nehledě na skutečnost, že se zjevně u výdajů u bydlení jedná o částku v současné době neadekvátní, nepodloženou žádnou nájemní smlouvou či jinou listinou prokazující tvrzenou výši. Příjem žalované ve výši 17 000 Kč (důchod) není jakýmkoliv způsobem doložen, ani není přiložen např. výpis z jejího účtu, který by jej prokazoval. Žalobkyně tedy nezkoumala příjmy ani výdaje žalované, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Předložený výpis z účtu žalované za červen a červenec 2022 je s konečným zůstatkem pouhých 100 Kč. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

5. Současně podle ustálené soudní praxe platí, že se poskytovatel úvěru nemůže zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí částky ve výši 40 000 Kč žalobkyní na účet žalované i skutečnost, že žalovaná po zesplatnění celého úvěru uhradila částku 3 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně velmi laxně přistoupila ke zjišťování možností žalované splácet spotřebitelský úvěr před jeho poskytnutím, provedené vyhodnocení bylo ryze formální, žalobkyně se dostatečně nezajímala o příjmy žalované, neověřila výši důchodu, skutečné náklady na bydlení, výdajů na stravu a další základní životní potřeby.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (ust. § 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda žalobkyně dostála své povinnosti stanovené jí v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřila její schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18 a další navazující konstantní judikatury vyšších soudů. Žalobkyně sdělila, že nedisponuje žádnými dalšími doklady k šetření k osobě žalované a k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tak řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. tuto skutečnost není schopna v řízení prokázat.

16. Ze shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 40 000 Kč. Žalovaná na dluh ve výši 40 000 Kč uhradila částku 3 000 Kč. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Spor o lhůtu ve smyslu ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nevyvstal. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě od okamžiku, kdy se ocitla v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde jí byla stanovena další lhůta, uběhla doba více než dostatečná, aby byla žalovaná schopna svému závazku dostát.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci je nutno zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neoddělitelně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné pod číslem 102/2010 Sbírky rozhodnutí). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08). Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu. Soud tak při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přihlédl i k příslušenství pohledávky žalobkyni přiznané i nepřiznané. Žalobkyně měla ve věci úspěch ohledně jistiny ve výši 37 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 000 Kč od , datum, do zaplacení, který byl pro účely řádného výpočtu nákladů řízení kapitalizován ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (, datum, ) v částce 6 097,39 Kč. Žalobkyně byla naopak neúspěšná ohledně částky 17 170,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 797 Kč od , datum, do zaplacení (kapitalizován ke dni , datum, ), tj. ve výši 319,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 797 Kč od , datum, do zaplacení (kapitalizován ke dni , datum, ), tj. ve výši 1 054,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení(kapitalizován ke dni , datum, ), tj. ve výši 6 216,39 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 64,31 % ročně z částky 40 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 620,96 Kč.Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 43 097,39 Kč, neúspěch ohledně částky 26 378,71 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 24 %. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:- 2 709 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. d/ adv. tarifu), účast při jednání dne , datum, :o Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 4 x 3 300 Kč (§ 7 bod 5.).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu).o cestovné ve výši 932 Kč (cesta , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 3,5 l/100km a vyhláškové ceně paliva 38,70 Kč/l a při započtení 5,6 Kč za kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.),o náhrada za promeškaný čas ve výši 500 Kč za celkem , hodnota, půlhodin za cestu na jednání soudu a zpět (dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).- 3 324,72 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 24 % tj. 5 261 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud přiznal náhradu nákladů za 4 úkony právní služby, neboť podání nazvané „úvěruschopnost“ soud posoudil jako úkon neúčelný, neboť se jednalo o pouhé doplnění žaloby o informace, které měly být již součástí žaloby. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.