4 T 8/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Králové a přísedících Marie Horáčkové a Bc. Evy Dobiášové v hlavním líčení konaném dne 28. července 2021 <b>obžalovaný</b> [jméno] [příjmení], (datum narození), místo narození (obec a číslo), administrativní pracovník ve společnosti (právnická osoba), trvale bytem (adresa), (obec a číslo) – (část obce), <b>je vinen, že</b> dne 20. 7. 2012, v době kolem 09:00 hodin, v kanceláři číslo dveří 202, budovy Městského úřadu Kolín, v ulici Na Valech č. p. 72, v Kolíně I, na žádost (jméno) (jméno) záměrně předal (jméno) (příjmení), úřední osobě, v postavení referenta státní správy a samosprávy, ve funkci vedoucího Oddělení evidence vozidel a schvalování technické způsobilosti vozidel, Odboru dopravy, Městského úřadu Kolín, finanční hotovost ve výši 4 000 Kč jako neoprávněnou odměnu za to, že shora uvedená úřední osoba obratem vyřídila správní řízení spočívající ve schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla podle §§ 34, 35 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014, a to konkrétně vozidla BMW X5, (anonymizováno), vedeno pod č. j. D - (číslo) (rok), a vozidla BMW X5, (anonymizováno), vedeno pod č. j. D - (číslo) (rok), a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že takto konal vůči úřední osobě a byl s tím srozuměn. <b>tedy</b> úmyslně umožnil jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, aby poskytl úplatek a takový čin spáchal vůči úřední osobě, <b>čímž spáchal</b> účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ke zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 <b>a odsuzuje se</b> Podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b), tr. zákoníku k peněžitému trestu o výměře 50 (padesát) denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 10.000 Kč (desettisíckč).

1. Předně soud konstatuje, že tento rozsudek je již v pořadí druhým meritorním rozhodnutím, když usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2021, č. j. 13 To 116/2021-321, byl zrušen rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2021, č. j. 4 T 8/2021-305, kterým byl obžalovaný zproštěn obžaloby. Citovaným usnesením bylo zdejšímu soudu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Pro úplnost soud níže shrnuje výpovědi obžalovaného a svědků, které byly učiněné v rámci hlavního líčení dne 31. 3. 2021 a listinné důkazy, které byly téhož dne provedeny. Soud tedy provedl veškeré důkazy, které byly potřebné pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu).

2. Obžalovaný vypověděl, že se cítí nevinen, rozhodně není pravda to, co je napsáno v obžalobě. Žádný úplatek nikomu nedával. Je pravda, že na žádost sv. (jméno) a ještě nějakého (jméno), ale to byl jeho kolega, kterého obžalovaný nezná, vše zařizoval sv. (jméno) vůči obžalovanému, jel na dopravku v Kolíně vyřídit přihlášení vozidel. Měl složku s doklady od (jméno), tam byly i peníze na poplatky, nevyzná se v tom, kolik ty poplatky činí, navíc za každý typ vozidla byla údajně jiná částka. Takže když složku s doklady předal panu (příjmení), tak ten mu řekl, že má jít zaplatit správní poplatky na pokladnu, to učinil, použil na to peníze, které byly v té složce spolu s doklady, nic mu nezbylo, nic si nenechával, a to nikdy. Když mu sv. (jméno) doklady předával, neví, kolik tam bylo peněz. Když šel na pokladnu, tak sv. (příjmení) si ponechal doklady a obžalovanému dal tu finanční hotovost, která odpovídala poplatku. Doklady si nechal. Viděl, jak otevřel složku, vyndal doklady, peníze dal stranou, ty si vzal pak na ty poplatky, neviděl, že by tam nějaké peníze zůstaly.

3. Nato byla obžalovanému ve smyslu § 207 odst. 2 tr. řádu čtena část výpovědi obžalovaného z protokolu o výslechu obviněného, kdy uvedl, že sv. (příjmení) předal příslušnou služku, ten ji otevřel, řekl, ať si obžalovaný vezme peníze a jde na pokladnu zaplatit správní poplatek, obžalovaný tak ze složky vzal všechnu hotovost a poplatek uhradil. K tomu obžalovaný nyní uvedl, že je možné, že z té složky bral peníze přímo on a nevyndával je sv. (příjmení), je to už dlouho.

4. Obžalovaný dále vypověděl, že pracoval pro sv. (jméno) jako řidič, vozil ho, kam bylo potřeba, sám na úřadě, jako v tomto případě, byl zcela výjimečně. Řekl by v jednotkách případů. Jinam než do Kolína, sám nejezdil. Pokud jel sám na úřad do Kolína, takto vždy předem telefonicky sv. (jméno) vyjednal a obžalovaný měl pokyn jít přímo za sv. (příjmení). Bylo to výjimečně, obvykle si tyto záležitosti vyřizoval sv. (jméno) osobně.

5. Obžalovaný k následným dotazům uvedl, že sv. (jméno) to vždy dohodl předem se sv. (příjmení), ten věděl, že obžalovaný přijede s dokumenty k vozům, takže nebyl překvapen, co mu tam nese. Plnou moc neměl. Neorientuje se v tom, co je potřeba k přihlášení vozidla, předpokládá, že to je technický průkaz, doklad o evidenční kontrole, případně nějaké celní doklady. Když z úřadu odjížděl, takto bylo různé, někdy dostal velký technický průkaz, někdy nic a vyzvedával si hotové doklady potom osobně sv. (jméno). Pokud bylo obžalovanému předloženo rozhodnutí na č.l. 150 k vyjádření, zda je mu toto rozhodnutí známo, zda něco podepisoval, tak uvedl, že mu to nic neříká, on nikdy nic za sebe, ani za sv. (jméno) nepodepisoval, je možné, že sv. (jméno) se na úřad dostavil téhož dne někdy v odpoledních hodinách, pokud tam je datum 20. 7. 2012, nebo to datum je vyznačeno chybně, ale o tom nic neví. Je pravda, že někdy jeli na úřad i dvakrát za den, když např. sv. (příjmení) měl hodně práce a dopoledne to nestihl vyřídit, tak si to pak vyzvedával odpoledne, ale opravdu si po těch letech není schopen vzpomenout, zda to tak bylo 20. 7. 2012. Osobně se vůbec nevyzná v tom, jak to na úřadu chodí. Zda musí být rozhodnutí, které mu bylo předloženo, vydáno dříve, než je vydán TP. Trvá na tom, že nic nepodepisoval, není schopen říct, zda a kdy odvážel TP k těm konkrétním vozidlům uvedeným v obžalobě a případně, kdy to sv. (jméno) podepsal. Osobně se domnívá, že pokud byli domluveni, tak asi není problém, aby listiny byly vydány a sv. (jméno) to podepsal dodatečně, ale to je domněnka. Skutečně nic víc neví. Když vezl sv. (jméno), tak s ním na úřad nechodil, čekal dole v autě, případně si naproti v Bille koupil něco k jídlu. Výši správních poplatků nezná. Dokumenty nezkoumal, prostě pokud něco odvážel, tak opět obdržel složku, kterou předal. Skutečně se v tom nevyzná. Informace pro něho byla vždy maximálně taková, že buď je vše v pořádku, dokumenty kompletní a přihlášení lze provést, nebo že něco chybí, dokud se to nedoplní, tak vozidlo přihlášeno nebude. Co dostal ve složce, neotvíral, jen to předal. Neví, zda odvážel čistopisy technických průkazů apod., opravdu to nezkoumal.

6. Svědek (příjmení) vypověděl, že obžalovaného zná okrajově, ví, že občas přivezl nějaké doklady od sv. (jméno). Pro sv. (jméno) se toho dělalo hodně, že by se dělalo něco osobně pro obžalovaného, to neví. Nepamatuje si, že by obžalovaný něco podepisoval, to by musel mít plnou moc. Ale je to už 9 let, na žádný konkrétní případ si nevzpomíná, bylo běžné, že s doklady se předávaly peníze a žadatel buď uhradil poplatek na pokladně, nebo tam nechal peníze, to např. když pokladní nebyla přítomna nebo měla jinou práci. Svědek poplatek zaplatil a případný přebytek peněz vrátil. Je možné, že by bylo vydáno rozhodnutí a TP a žadatel sv. (jméno) to podepsal až dodatečně, to se stát mohlo, ale opravdu už neví. Obžalovaný mu určitě žádný úplatek nepředával. Sv. (jméno) měl v dokladech velký nepořádek, neustále se něco doplňovalo, řešilo, celkově měli práce na úřadu velmi mnoho.

7. Svědek k následným dotazům uvedl, že schvaloval i technickou způsobilost vozidel dovezených ze zahraničí. Musel se doložit TP, protokol z STK, případně další doklady ohledně homologací apod. Jeho úkol byl, pokud bylo vše v pořádku, vydat technický průkaz a rozhodnutí. Dělalo se to najednou, není možné, aby existoval technický průkaz bez rozhodnutí. Výjimečně se to nedělalo najednou, když např. nešel systém. Takže to by vydal rozhodnutí až následně. Rozhodnutí nedoručovali, vydávali ho na místě, vydávali ho s TP. Rozhodnutí bylo podepsáno žadatelem při převzetí. Nepamatuje se, že by obžalovaný přišel společně se sv. (jméno). Ale konkrétně si to nepamatuje. Mohlo se to stát. Znal ty lidi, co tam chodili řadu let, takže tam běžně nechávali doklady od více vozidel, peníze na poplatky, něco se pak vracelo, prostě dělalo se to různě.

8. Svědek (jméno) vypověděl, že obžalovaného zná, pracoval pro něho jako řidič. Když neměl čas, tak mu doručoval doklady mezi Prahou a Kolínem, a to je vše. Vozil doklady k autům, která byla potřeba přihlásit, peníze dostával na poplatky, případně jako odměnu pro sebe, nikoli jako odměnu pro kohokoli dalšího. Pokud vezl na nějaké jednání sv. (jméno), tak těch jednání se neúčastnil, čekal v autě. Obecně může říci, že poplatek za vozidlo z EU činil 1 500 Kč, mimo EU 2 000 Kč, ale není si tím jist. Doklady předával v Kolíně vždy sv. (příjmení), byl to kamarád, prostě to dělali tímto způsobem. Na konkrétní případ, uvedený v obžalobě, po předestření typů vozidel a data, si konkrétně nevzpomíná. Je pravda, že záležitost přihlašování těch vozidel se řeší spoustu let, byl vyslýchán opakovaně. Není pravdou, že by sv. (příjmení) prostřednictvím obžalovaného posílal nějakou„ odměnu“, vždy doručoval pouze doklady a peníze na poplatky. S ohledem na dobré vztahy se sv. (příjmení) bylo běžné, že ty peníze nebyly přesně na ta vozidla, která se ten den řešila, stávalo se, že mu sv. (jméno) dlužil poplatky nebo naopak tam zůstaly nějaké peníze navíc, ale většinou dlužil a vypořádali to dodatečně. Prostě neúčtovalo se to každé auto do koruny ten den.

9. Svědek (jméno) k následným dotazům uvedl, že peníze posílal k tomu, aby vozidlo mělo technickou způsobilost, alespoň většinou. Tím dostali čistopis technického průkazu, kde nebyl uveden žádný vlastník. Žadatelem o schválení té technické způsobilosti byla firma (právnická osoba), ale nebylo to vždy. Někdy obžalovaný na úřad doklady vezl, někdy naopak jel pro doklady, nebylo to nijak ucelené, řešilo se to operativně, co bylo zrovna potřeba. Neví, jestli mu někdy přivezl čistopis technického průkazu, to většinou dával sv. (příjmení) jemu, ale opravdu již neví. Podle sv. (jméno) není problém, aby vozidlo, které 20. 7. 2012 v 9.00 hod. dostalo technickou způsobilost, tak týž den odpoledne mohlo být přihlášeno a dostat přidělenou registrační značku.

10. Z příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 5 2012, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], bylo zjištěno, že byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu tel. č. (tel. číslo), které užíval sv. (jméno), kdy dne 20. 7. 2012 cca v 8:25 hod. měl proběhnout rozhovor mezi obžalovaným a sv. (jméno), ze kterého soud zjistil, že obžalovaný volal sv. (příjmení), když dostal od osoby jménem (jméno) 7 000, nevěděl co s nimi, když zprvu se bavili o třech papírech, poté pouze o dvou, osoba jménem (jméno) dala obžalovanému v deskách„ čtyři“ a pak ještě„ trojku“, ani sv. (jméno), ani obžalovaný nevěděli za co ty peníze jsou, zda za všechny papíry, sv. (jméno) řekl obžalovanému, ať dá sv. (příjmení) všechny peníze, protože to je za dvoje papíry od osoby jménem (jméno), a to je sedmička. Nahrávka rozhovoru byla v hlavním líčení přehrána, přičemž žádná ze stran nevznesla námitku proti její autentičnosti, neměla ani jiných připomínek.

11. Z kopie knihy pošty odboru dopravy bylo zjištěno, že dne 20. 7. 2012 (právnická osoba) podala dvě žádosti evidovány pod (číslo).

12. Ze zprávy Ministerstva dopravy ČR bylo zjištěno, že sv. (příjmení) dne 20. 7. 2012 v době kolem 9:00 hod. schválil technickou způsobilost dvou dovezených vozidel BMW, [příjmení]: (anonymizováno) a [příjmení]: (anonymizováno), žadateli byla (právnická osoba).

13. Ze spisů MÚ Kolín, odboru dopravy (číslo jednací), a (číslo jednací), bylo zjištěno, že společnost (právnická osoba) požádala o schválení technické způsobilosti dvou dovezených vozidel zn. BMW, kdy rozhodnuto bylo dne 20. 7. 2012, poplatek ve výši 1.500 Kč byl uhrazen hotově a rozhodnutí si žadatel převzal osobně téhož dne.

14. Z pokladních dokladů ze dne 20. 7. 2012 vystavených v 9: 14:54 hod. a 9: 15:09 hod. se podává, že byl uhrazen správní poplatek za technickou způsobilost ve výši 2 x 1.500 Kč, kdy tyto částky byly přijaty od společnosti (právnická osoba)

15. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 3. 2019, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 9. 1. 2020, pozměněného rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 12 To 266/2019-12739, se podává, že sv. (jméno) byl uznán vinným zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a sv. (příjmení) zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kdy skutku se měli stručně řečeno dopustit tím, že dne 20. 7. 2012, v době kolem 09:00 hod. v budově Městského úřadu Kolín, sv. (příjmení), v rámci správního řízení spočívajícího ve schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, úmyslně převzal od sv. (jméno) jako úplatek finanční hotovost v přesně nezjištěné výši jako odměnu za to, že správní řízení vyřídí obratem, sv. (jméno) mu s tímto odměňovacím úmyslem finanční hotovost předal prostřednictvím obžalovaného, ačkoliv věděl, že takto konal vůči úřední osobě, a byl s tím srozuměn.

16. K osobě obžalovaného soud zjistil, že tento má v rejstříku trestů jeden záznam z roku 2004, ke kterému již nelze přihlížet, v evidenci přestupků nemá záznam žádný a zaměstnavatel je s jeho prací spokojen.

17. Návrhu obžalovaného na doplnění dokazování o výslech sv. (jméno) bylo vyhověno, jiné návrhy vzneseny nebyly.

18. Provedené důkazy soud postupem podle § 2 odst. 6 tr. řádu znovu zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a jsa vázán názorem odvolacího soudu pak dospěl k následujícím závěrům.

19. Na základě provedených důkazů lze spolehlivě stanovit časovou osu protiprávního jednání obžalovaného, který se dne 20. 7. 2012 dostavil na MÚ Kolín, odbor dopravy, aby za společnost svědka (jméno) ( (anonymizována dvě slova)) podal dvě žádosti o schválení technické způsobilosti dvou dovezených vozidel zn. BMW, přičemž k jednání před správním orgánem neměl plnou moc. Tyto dvě žádosti byly evidovány pod (číslo) v knize pošty MÚ (obec), odboru dopravy. Svědek (příjmení), se kterým obžalovaný jednal, v čase 8:55 hod. a 9:01 hod. schválil technickou způsobilost předmětných vozidel a vystavil k nim čistopisy technických průkazů. V čase 9:15 hod. pak byl na pokladně MÚ Kolín, odbor dopravy uhrazen správní poplatek ve výši 2 x 1 500 Kč, potvrzení vystavil pokladník (jméno) (příjmení). Téhož dne pak byla vydána rozhodnutí o schválení technické způsobilosti dovezeného silničního vozidla, pod kterými byl podepsán sv. (příjmení) a téhož dne byla předána i žadateli, který se na místě vzdal práva odvolání proti těmto rozhodnutím.

20. Vinu obžalovaného pak soud dovozuje zejména na základě záznamu telefonátu mezi ním a sv. (jméno), který se odehrál dne 20. 7. 2012 v čase 8:25 hod. (tj. těsně před vstupem do budovy MÚ Kolín), ze kterého plyne, že obžalovaný od blíže neztotožněné osoby jménem (jméno) převzal 4 000 Kč a následně mu ta samá osoba dala další 3 000 Kč, přičemž věděla o celkové vynaložené částce. Z telefonátu je patrné rozčarování obžalovaného, když se oba aktéři baví o tom, jakou částku má obžalovaný sv. (příjmení) dát, přičemž v průběhu hovoru sv. (jméno) obžalovanému potvrdí, že„ čtyřka“ je na poplatky, nicméně vzápětí obžalovanému řekne, že sv. (příjmení) má dát všechno, tedy celých 7 000 Kč. Následně pak ještě proběhne ze strany sv. (jméno) návrh, aby si obžalovaný ponechal 1 000 Kč např. na benzin, ovšem to obžalovaný odmítne, protože má natankováno, proto mu sv. (jméno) opět potvrdí, že má tedy dát 7 000 Kč sv. (příjmení). Obžalovanému tak muselo být jasné, že finanční prostředky, které obdržel, nejsou určeny výlučně na správní poplatky. To celé pak potvrzuje i skutečnost, že obžalovaný hradil celkem (částka) na pokladně MÚ Kolín osobně, což sám obžalovaný potvrdil.

21. Na podkladě rozsudku zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 76/2016 je zřejmé, že k uplácení mezi svědky (jméno) a (příjmení) docházelo, přičemž zřejmý úmysl lze spatřovat v urychlení celého procesu a jeho vyřízení i bez osobní přítomnosti osoby oprávněné k jednání, tedy sv. (jméno). Z rozhodnutí MÚ Kolín, odbor dopravy ze dne 20. 7. 2012 je zřejmé, že ke schválení došlo prakticky ihned poté, co byly žádosti podány, a to aniž by byl přítomen sv. (jméno), bylo vydáno rozhodnutí a též i technický průkaz. Sv. (příjmení) potvrdil, že není možné, aby existoval technický průkaz bez rozhodnutí o schválení žádosti, nicméně v posuzovaném případě se tomu stalo, byť obžalovaný si není vědom, zda ten den obdržel technické průkazy.

22. Provedené výslechy a listinné důkazy ve svém celku tvoří zřetelný řetězec důkazů, který svědčí o vině obžalovaného, byť si vyslýchané osoby nebyly schopny vzpomenout na některé detaily, to však lze vzhledem k odstupu času od skutku pochopit. I přesto tak bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obžalovaný musel být minimálně srozuměn s tím, že jemu předané peníze nejsou v plné výši určené výlučně k úhradě správních poplatků, ale mají sloužit i jiným účelům (zrychlení řízení, absence sv. (jméno) jako osoby oprávněné).

23. Soud protiprávní jednání obžalovaného kvalifikoval shodně jako státní zástupce v obžaloba, tedy jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Tohoto trestného činu se obžalovaný dopustil tím, že jako prostředník sv. (jméno) poskytl úplatek sv. (příjmení), tedy zprostředkoval poskytnutí úplatku ze strany sv. (jméno) sv. (příjmení), který vůči obžalovanému vystupoval jako úřední osoba, s čímž byl obžalovaný srozuměn.

24. Při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel z hledisek uvedených v §§ 37 až 42 tr. zákoníku, kdy zvážil všechny okolnosti případu a osobu obžalovaného i možnost jeho nápravy a dospěl k následujícímu. Obžalovaný je osobou trestněprávně zachovalou, v rejstříku trestů má toliko jeden záznam, avšak tento je již staršího data a je zahlazen, soud proto k němu nepřihlížel. Obžalovaný je kladně hodnocen ze zaměstnání a z místa bydliště rovněž nebyly zjištěny negativní poznatky. Byť obžalovaný svou vinu popřel, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, vypovídal. Soud při ukládání trestu vzal rovněž v úvahu, že obžalovaný není hlavním pachatelem, ale toliko účastníkem, sám by pravděpodobně projednávané jednání neinicializoval, ale v tomto případě byl tzv. vtažen do řetězce uplácení, čímž ovšem soud jeho jednání nikterak nezlehčuje. Obžalovaný je osobou dospělou, svéprávnou, je si vědom svých práv a povinností, je tak zodpovědný za své činy a jednání, kterého se dopustil, se dopustil minimálně v úmyslu nepřímém. Vzhledem k tomu, že obžalovaný projednávaným skutkem získal pro jiného majetkový prospěch, je namístě ukládat trest peněžitý, který soud po zvážení majetkových poměrů obžalovaného uložil ve výši 10 000 Kč. Soud vzal při stanovení výměry trestu v úvahu i výši peněžitých trestů, které soud ukládal ve věci sp. zn. 8 T 76/2016. Peněžitý trest tak odráží průměrný příjem obžalovaného (za rok 2020 jde o 35 306 Kč) a výši poskytnutého úplatku; je vyměřen 50 denními sazbami po 200 Kč. Podle názoru soudu jde o trest toliko výchovný, jehož výše není pro obžalovaného v žádném případě likvidační. Uložený alternativní trest je dostatečně přiléhavý k závažnosti spáchaného jednání, časovému odstupu od spáchání skutku, i jeho účasti na trestném činu a osobě obžalovaného, kdy soud seznal, že jiným trestem není na obžalovaného nezbytné působit, když tento dostatečně splní svůj účel.