5 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28 608,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 608,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 608,22 Kč od , datum, do , datum, a z částky 8 608,22 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 982,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 28 608,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč dne , datum, bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná však do sjednaného data splatnosti , datum, poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 8 608,22 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná ani přes výzvy právního předchůdce žalobkyně a právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč dne , datum, bezhotovostně na účet žalované (prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , obchodními podmínkami , právnická osoba, , výpisem z běžného účtu – platba z , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně vůči ní na žalobkyni advokátem žalobkyně dne , datum, , kčemuž byla žalobkyně zmocněna právním předchůdcem společností , právnická osoba, (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, , plnou mocí ze dne , datum, ). Žalovaná na jistinu úvěru neuhradila nic, proto byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne , datum, , a to do tří dnů, tj. do , datum, (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřila její schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“16. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je přitom povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když neměla řádně prověřené její příjmy, výdaje a závazky žalované a porušila tak zákon o spotřebitelském úvěru.

17. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí a v zájmu žalované jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském účtu ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a je povinna žalobkyni vrátit to, oč se obohatila na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co žalované plnila dle § 2993 věta první o. z. Žalované bylo fakticky poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná dosud na dluh neuhradila nic. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to co do částky 20 000 Kč. Jelikož žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky s datem splatnosti , datum, a žalovaná na tuto výzvu nereagovala, dostala se den následující po dni splatnosti – , datum, - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

19. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k , datum, . V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 20 000 Kč a běžící úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, , který ke dni vyhlášení rozsudku činí 2 279,17 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch celkem ohledně částky 22 279,17 Kč. Žalovaná měla naproti tomu úspěch ohledně částky 8 608,22 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 608,22 Kč od , datum, do , datum, a z částky 8 608,22 Kč od , datum, do , datum, a měla tak úspěch ohledně částky 10 051,63 Kč. Rozdíl v úspěchu účastníků činí 37,82 % ve prospěch žalobkyně, které tak přísluší vůči neúspěšné žalované náhrada nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11). Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu ve výši 37,82 % z částky: 1 145 Kč (zaplacený soudní poplatek); 900 Kč [mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby náhrada za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění po 300 Kč/úkon (§ 14b odst. 1 písm. c/ a. t.)]; 300 Kč [paušální náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč/úkon (§ 14b odst. 5 písm. a/ a. t.)]; 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 37,82 % z částky 2 597 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 982,19 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).