5 C 132/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 528 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 528 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 528 Kč od , datum, do , datum, a z částky 528 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 528 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný však neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 528 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 528 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne , datum, pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného (prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatkem smlouvy o úvěru č. , hodnota, , sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisem z běžného účtu ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatkem č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný informován a byl vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne , datum, , a to nejpozději do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalovanému. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“17. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a je povinen žalobkyni vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč, žalovaný mu nevrátil ničeho. Jelikož žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do tří dnů a žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se den následující po dni splatnosti – , datum, - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

19. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně byla úspěšná z 96,8 %, žalovaný ohledně 3,2 %. Rozdíl v úspěchu účastníků činí 93,6 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně tak byla měla ve věci úspěch sice jen částečný, ale neúspěšná byla je v poměrně nepatrné části (její neúspěch byl nižší než 10 %), proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši vůči žalovanému. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“), za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 400 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.