5 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 84 791,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 791,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 791,53 Kč od , datum, do , datum, a z částky 15 791,53 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 69 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 741,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 84 791,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 69 000 Kč, který měl být splacen spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně ve 48 měsíčních splátkách, nejpozději dne , datum, . Žalovaná však neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 69 000 Kč a smluvního úroku ve výši 15 791,53 Kč, který dle smlouvy přirůstá k jistině. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 84 791,53 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:Předchůdce žalobkyně vyhotovil návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ; smlouvou se měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 69 000 Kč za úrok ve výši 78,07 % ročně (RPSN 113,04 %). Žalovaná se měla zavázat hradit úvěr a pojistné za pojištění schopnosti splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 377 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru č. , hodnota, a dodatkem č. , hodnota, k návrhu o smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Smlouva o úvěru byla uzavírána elektronicky na dálku. U žalované je místo podpisu uveden „jedinečný kód“ 9586981966 a datum , datum, , 07:16:07 (prokázáno smlouvou č. , hodnota, ). Předchůdce žalobkyně měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované (prokázáno kopií OP žalované). Žalovaná měla k dispozici informace o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem). Ohledně schopnosti žalované splácet sjednaný úvěr předchůdce žalobkyně vycházel z jejích příjmů od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 17 984 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované za měsíce březen a květen 2024 a vybranými pohyby na účtu žalované u Raiffeisenbank). Žalovaná předchůdci žalobkyně sdělila, že je svobodná, má vlastní bydlení, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, (prokázáno formulářem hodnocení klienta). Předchůdce žalobkyně poskytnutí úvěru schválil, což žalované písemně sdělil (prokázáno oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, ). Úvěr byl žalované vyplacen dne , datum, na její bankovní účet vedený u , právnická osoba, . (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, proto byl úvěr zesplatněn (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek včetně Přílohy č. , hodnota, ze dne , datum, ). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná informována (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne , datum, , a to nejpozději do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřil její schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“16. Podle závěru Nejvyššího soudu dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, případně zadlužení žadatele o úvěr. Tento požadavek je třeba vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti podkladů shromážděných pro uvedený myšlenkový proces (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

17. Předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že z výpisu z účtu a z výplatních pásek ověřil výši příjmu žalované, nezabýval se však vůbec jejími výdaji. Vycházel pouze z prohlášení žalované a paušalizované částky životního minima, ačkoliv si mohl opatřit výpis z jejího účtu, kde by se její výdaje reálně projevily. Výdaje na bydlení ve výši 4 621 Kč přitom působí nereálně a nereálné jsou také ostatní výdaje na dopravu, kurzy a záliby v nulové výši.

18. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalované jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18).

19. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a je povinna žalobkyni vrátit to, oč se obohatila na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalované plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 69 000 Kč, žalovaná nevrátila ničeho. Jelikož žalobkyně zaslala dne , datum, žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do tří dnů a žalovaná na tuto výzvu nereagovala, dostala se den následující po dni splatnosti – , datum, - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

20. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k , datum, . V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 69 000 Kč a běžící úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, , který ke dni vyhlášení rozsudku činí 7 667,50 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch celkem ohledně částky 76 667,50 Kč. Žalovaná měla naproti tomu úspěch ohledně částky 15 791,53 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 84 791,53 Kč od , datum, do , datum, , z částky 15 791,53 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 69 000 Kč od , datum, do zaplacení a měla tak úspěch ohledně částky 23 290,33 Kč. Rozdíl v úspěchu účastníků činí 53,4 % ve prospěch žalobkyně, které tak přísluší vůči neúspěšné žalované náhrada nákladů řízení. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátkou, vznikly náklady řízení v celkové výši 18 242 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 392 Kč a z odměny advokátky žalobkyně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 84 791,53 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a žaloba) ve výši 4 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 53,4 % z částky 18 242 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 9 741,23 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).