5 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 109 154,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 927,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 105 927,25 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 226,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 105 927,25 Kč od , datum, do , datum, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 217 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 109 154,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , , adresa, , jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru „PRESTO Půjčka“, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč, který měl být splacen spolu s úrokem ve výši 4,9 % v 96 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně, proto byl úvěr zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 105 927,25 Kč a smluvního úroku ve výši 3 226,79 Kč Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 105 927,25 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Předchůdce žalobkyně vyhotovil návrh na uzavření smlouvy o úvěru „PRESTO Půjčka“ č. 2021_CZ_00297929; smlouvou se měl zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč s fixní úvěrovou sazbou 4,9 %. Žalovaný se měl zavázat hradit úvěr v 96 měsíčních splátkách po 5 377 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru PRESTO Půjčka“ č. 2021_CZ_00297929). Smlouva o úvěru byla uzavírána elektronicky na dálku (prokázáno záznamem o digitální aktivitě). Žalovaný měl k dispozici informace o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem). Žalovaný předchůdci žalobkyně v žádosti o úvěr sdělil, že je svobodný, má střední vzdělání s maturitou a je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , deklarované příjmy jsou uváděny v částce 14 977 Kč, deklarované výdaje ve výši 6 209 Kč. Předchůdce žalobce zjišťoval údaje o žalovaném registru SOLUS a nebankovním registru bankovních informací (prokázáno záznamem o digitální aktivitě a sumarizací klienta č. , hodnota, ). Předchůdce žalobkyně poskytnutí úvěru schválil (prokázáno oznámením o schválení úvěru PRESTO Půjčka“ č. 2021_CZ_00297929 z , datum, ). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na jeho bankovní účet (prokázáno výpisem z úvěru za období od , datum, do , datum, a sdělením UniCredit Bank ze dne , datum, ). Žalovaný nesplácel úvěr řádně, proto byl opakovaně upomínán (prokázáno výpisem úvěru za období od , datum, do , datum, , upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a poštovních podacím archem ze dne , datum, ). Dne , datum, byl úvěr předchůdcem žalobkyně zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru a výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, a poštovním podacím archem z téhož dne). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Seznamem postoupených pohledávek). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný informován (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a poštovním podacím archem ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne , datum, ).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalovanému. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil její schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“17. Podle závěru Nejvyššího soudu dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, případně zadlužení žadatele o úvěr. Tento požadavek je třeba vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti podkladů shromážděných pro uvedený myšlenkový proces (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ).

18. Předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnost žalovaného vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a z údajů v nebankovních registrech. Takového posouzení je však nedostatečné, a to zejména s ohledem na výši úvěru, jakož i na skutečnost, že z dostupných registrů bylo předchůdci žalobkyně známo, že žalovaný již další úvěry splácí.

19. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

20. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a je povinen žalobkyni vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 140 000 Kč, žalovaný vrátil 34 072,75 Kč, k úhradě tak zbývá 105 927,25 Kč. Jelikož předchůdce žalobkyně zaslal dne , datum, žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, a žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se den následující po dni splatnosti – , datum, - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

21. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátkou přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 217 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 367 Kč a z odměny advokátky žalobkyně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 109 154,04 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) ve výši 5 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 a. t. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám této advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.