5 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 389 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 149 280 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 137 517 Kč a částky 103 193,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 288 797 Kč ve výši 12,75 % ročně od 27. 9. 2024 do 22. 11. 2024 ve výši 5 750,16 Kč, z částky 287 797 Kč od 23. 11. 2024 do 3. 2. 2025 ve výši 7 338,69 Kč, z částky 286 797 Kč od 4. 2. 2025 do 23. 9. 2025 a z částky 137 517 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 149 280 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 66,26 % ročně z částky 242 198,43 Kč od 27. 9. 2024 do 20. 10. 2024 ve výši 10 280,16 Kč a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 242 198,43 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 9. 2024 dosáhne částky 860 313 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném plnění z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne 19. 12. 2023 po předchozím posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a sjednaný úrok ve 48 měsíčních splátkách ve výši 16 430 Kč, přičemž ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění ve výši 1 494 Kč. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a uhradil toliko dne 6. 2. 2024, 25. 3. 2024, 2. 5. 2024 a 22. 5. 2024 splátky po 16 430 Kč, dále dne 2. 7. 2024 částku 17 000 Kč a dne 13. 8. 2024 částku 16 000 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 495 Kč. V souladu se smlouvou došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne 22. 11. 2024 částku 1 000 Kč a dne 3. 2. 2025 částku 1 000 Kč. Zažalovaná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 279 914,46 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru), smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 2 495 Kč, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1 400 Kč a smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 103 193,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 66,26 % ročně z částky 242 198,43 Kč od 27. 9. 2024 do 20. 10. 2024 ve výši 10 280,16 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 242 198,43 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 860 313 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 288 797 Kč ve výši 12,75 % ročně od 27. 9. 2024 do 22. 11. 2024 ve výši 5 750,16 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 287 797 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 11. 2024 do 3. 2. 2025 ve výši 7 338,69 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 286 797 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vyhotovila návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ; smlouvou se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč za úrok ve výši 66,25 % ročně (RPSN 90,58 %). Žalovaný se měl zavázat hradit úvěr a pojistné za pojištění schopnosti splácet ve 48 měsíčních splátkách po 16 430 Kč. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou, maximálně 2 999 Kč za rok, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny po zesplatnění úvěru (jistina a přirostlé úroky), k němuž mělo dojít při prodlení s úhradou splátky o 65 dnů (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru č. , hodnota, , přílohou č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, dodatkem č. , hodnota, k návrhu o smlouvě o úvěru č. , hodnota, a splátkovým kalendářem). Informace o parametrech smlouvy, jako výše úrokové sazby, roční procentní sazby nákladů a sankce za porušení měl žalovaný k dispozici v předsmluvním formuláři (prokázáno předsmluvním formulářem a prohlášením klienta). Smlouva o úvěru byla uzavírána elektronicky na dálku. U žalovaného je místo podpisu uveden „jedinečný kód“ 4570062648 a datum 19. 12. 2023, 14:24:10 (prokázáno smlouvou, dodatkem smlouvy a dokumentem podpis na dálku). Žalovaný dne 19. 12. 2023 v 13:29:50 hodin zaslal žalobkyni 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a s číslem smlouvy 9103282022 v poznámce (prokázáno důkazem o odeslání 1 Kč). Žalobkyně měla k dispozici e-mail žalovaného, jeho telefonní číslo, číslo bankovního účtu a kopii občanského průkazu žalovaného (prokázáno základní informací o klientovi a kopií OP žalovaného). Žalovaný měl k dispozici informace o spotřebitelském úvěru a informace o pojištění. Přihláška k pojistnému je podepsána totožným kódem jako smlouva o úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem a přihláškou do skupinového pojištění splácet úvěry). Žalovaný před uzavřením smlouvy mj. prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu a nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku (prokázáno prohlášením klienta). Ohledně schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr žalobkyně vyšla z jeho příjmů od zaměstnavatele, kdy na účet žalovaného byla zaměstnavatelem dne 3. 6. 2022 poukázána částka 41 150 Kč, dne 7. 7. 2022 částka 28 300 Kč, dne 1. 8. 2022 částka 29 268 Kč a dne 5. 9. 2022 částka 30 251 Kč (prokázáno vybranými pohyby na účtu žalovaného u ČSOB). Dále žalobkyně prověřila registry SOLUS (bez záznamu) a NRKI. Žalovaný měl podaných celkem , hodnota, žádostí o úvěry u bank a finančních institucí v souhrnné hodnotě 11 088 464 Kč; po splatnosti neměl žádný úvěr (prokázáno výpisy z registrů SOLUS a NRKI). Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 34 100 Kč a s výdaji ve výši 4 860 Kč coby životním minimem a s náklady na bydlení ve výši 5 100 Kč, se splátkami úvěrů a půjček ve výši 1 000 Kč a s ostatními výdaji ve výši 2 000 Kč. Žalovaný žalobkyni sdělil, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, (prokázáno formulářem hodnocení klienta). Žalobkyně poskytnutí úvěru schválila, což žalovanému písemně sdělila (prokázáno oznámením o schválení úvěru a dodejkou). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 19. 12. 2023 na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, . (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru a sdělením ČSOB ze dne 9. 2. 2026). Žalovaný na úvěr uhradil dne 6. 2. 2024, 25. 3. 2024, 2. 5. 2024 a 22. 5. 2024 splátky po 16 430 Kč, dne 2. 7. 2024 částku 17 000 Kč a dne 13. 8. 2026 částku 16 000 Kč (prokázáno kartou klienta). Protože žalovaný nesplácel řádně, žalobkyně ho opakovaně upomínala k úhradě splátek (prokázáno upomínkami ze dne 22. 4. 2024, 24. 6. 2024, 23. 7. 2024, 22. 8. 2024 a ze dne 23. 9. 2024) a následně mu oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru, kdy na jistinu zbývalo doplatit 242 198,43 Kč, na přirostlý úrok 39 716,03 Kč, na smluvní pokuty 2 495 Kč, na náklady spojené s prodlením 1 400 Kč a na pojistné 2 988 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 9. 2024). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do patnácti dnů od odeslání výzvy (prokázáno předžalobní výzvou z 8. 9. 2026 a podacím archem).

4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalovanému. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřila jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne 5. března 2020, sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“15. Podle závěru Nejvyššího soudu dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, případně zadlužení žadatele o úvěr. Tento požadavek je třeba vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti podkladů shromážděných pro uvedený myšlenkový proces (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, ).

16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že z výpisu z účtu ověřila výši příjmu žalovaného, nezabývala se však již jeho výdaji. Vyšla pouze z prohlášení žalovaného a paušalizované částky životního minima, ačkoliv si mohla opatřit výpis z jeho účtu, kde by se jeho výdaje reálně projevily. Výdaje jsou tedy vykonstruované bez jakékoliv vazby na reálnou situaci žalovaného. Žalobkyně také zjevně vůbec nevzala v potaz celkové možné zadlužení žalovaného a případné splátky jiných úvěrů, byť žádný z nich do té doby nebyl po splatnosti. Žalobkyně tak pochybila, když nezjišťovala komplexním způsobem majetkovou situaci žalovaného a nepožadovala její řádné doložení, a to zejména s ohledem na výši poskytovaného úvěru a výši splátek, kdy žalovanému i podle výpočtů žalobkyně měla zbývat jen velmi malá rezerva. Z provedeného dokazování vyplynulo, že již v době posuzování úvěruschopnosti při absenci doplňujících informací o výdajích žalovaného existovaly s ohledem na výsledek lustrace v registru NRKI důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

17. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském účtu ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18).

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila dle § 2993 věta první o. z. Žalovanému bylo fakticky poskytnuto 250 000 Kč, žalovaný žalobkyni vrátil toliko 100 720 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to co do částky 149 280 Kč. Jelikož žalobkyně zaslala dne 8. 9. 2025 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dní od odeslání výzvy a žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se den následující po dni splatnosti – 24. 9. 2025 - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

19. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, tomu však dle obsahu spisy žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.