5 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 11 450 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 450 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 737,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 405,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 905,56 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 8 905,56 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal splácet právnímu předchůdci žalobkyně úvěr spolu s pevným úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel a uhradil toliko 15 550 Kč. Výše uvedená pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku doposud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Před poskytnutím úvěru žalovaný předchůdci žalobkyně sdělil, že má základní vzdělání, je rozvedený, je trvale hlášen na ohlašovně městského úřadu na adrese , adresa, , , adresa, nad , Jméno žalovaného B, . Je zaměstnán jako zedník u zaměstnavatele město , adresa, nad , Jméno žalovaného B, s příjmem 12 191 Kč, uvedl ještě další příjmy ve výši 5 000 Kč, avšak bez jakékoli specifikace, o jaké příjmy se má jednat. Žalovaný rovněž uvedl, že splácí ještě další úvěr/zápůjčku ve výši 5 000 Kč měsíčně (prokázáno kartou zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o úhradě ze dne , datum, ). O postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný informován (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne , datum, (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvou o úvěru, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto nejprve hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“17. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru velmi nízký příjem z pracovního poměru, u dalších příjmů ve výši 5 000 Kč není vůbec zřejmé, o jaký příjem by se mělo jednat, nadto splácel již další úvěr či zápůjčku u předchůdce žalobkyně ve výši 5 000 Kč měsíčně. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že žalovaný má dlouhodobě pobyt hlášený na ohlašovně městského úřadu. To mělo vést předchůdce žalobkyně k mnohem pečlivějšímu posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele, jak ukládá § 75 a § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a byl povinen vrátit to, oč se obohatila na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 2993 věta první o. z. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně vrátil částku 15 550 Kč. Žalovaný tak předchůdci žalobkyně vrátil vše, oč se obohatil na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z uvedeného důvodu soud rozhodl, jak je ve výroku I. uvedeno, a žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.