5 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Černou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 884,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 803,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 803,84 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:a) částky 4 104,90 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 236,03 Kč, kapitalizovaným úrok ve výši 4 973,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 104,9 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 4 104,9 Kč od , datum, do zaplacení,b) částky 16 975,95 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 445,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15 970,50 Kč, zákonný úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 13 731,94 Kč od , datum, do , datum, a z částky 11 928,10 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 13 731,94 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne , datum, domáhala zaplacení částky 4 104,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 973,77 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 236,03 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 4 104,90 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 104,90 Kč od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Dále se žalobkyně tímto návrhem domáhala zaplacení částky 18 779,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 970,50 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 445,53 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 13 731,94 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 13 731,94 Kč od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, . Žalovaný neplatil splátky půjček řádně a včas. Uvedené pohledávky za žalovaným byly společností , právnická osoba, postoupeny na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce, kterou se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 28 000 Kč za poplatek v celkové výši 23 408 Kč sestávající z úroku ve výši 3 575 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 320 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 513 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí částky 28 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se splatit půjčku v šedesáti týdenních splátkách (prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek). Žalovaný dohromady na tuto půjčku vrátil 26 196,16 Kč (prokázáno přehledem plateb – tabulkou umoření). V zákaznické kartě ze dne , datum, je uvedeno, že půjčka je na vybavení domácnosti. Žalovaný je zaměstnán jako řidič autobusu OAD s příjmem 21 800 Kč měsíčně. Jako další příjmy domácnosti je uvedena částka 11 600 Kč, aniž by bylo jakkoli specifikováno, o jaké příjmy se jedná. Výdaje na nájem/inkaso jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 9 500 Kč, žalovaný má u společnosti , právnická osoba, další půjčku, splátky půjček a výživného činí 9 000 Kč měsíčně (prokázáno zákaznickou kartou ze dne , datum, ). Dále dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce, kterou se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč za poplatek v celkové výši 14 501 Kč sestávající z úroku ve výši 1 907 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 200 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 394 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se splatit půjčku ve čtyřiceti pěti týdenních splátkách (prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek). Žalovaný dohromady na tuto půjčku vrátil 27 419,84 Kč (prokázáno přehledem plateb – tabulkou umoření). V zákaznické kartě ze dne , datum, je uvedeno, že žalovaný má další půjčku u Profident Financial s.r.o., půjčku potřebuje na opravy/rekonstrukce. Žalovaný je zaměstnán jako řidič autobusu OAD s příjmem 21 300 Kč měsíčně. Jako další příjmy domácnosti je uvedena částka 11 000 Kč, aniž by bylo jakkoli specifikováno, o jaké příjmy se jedná. Výdaje na nájem/inkaso jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 9 900 Kč, žalovaný má u společnosti , právnická osoba, další půjčku, splátky půjček a výživného činí 8 000 Kč měsíčně (prokázáno zákaznickou kartou ze dne , datum, ). , právnická osoba, postoupila žalobkyni svou pohledávku vůči žalovanému (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty ze dne , datum, ) a postoupení žalovanému oznámila. Žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení oznámení (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem téhož dne).

4. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:

5. Dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Dle § 657 zák. č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Dle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Dle § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, se řídí práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.

9. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

11. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl založen dvěma smlouvami o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., na základě kterých předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému částku 28 000 Kč a částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal předmět půjčky vrátit. Na daný právní vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, založený smlouvami o půjčce, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdce žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 obč. zák.). Předchůdce žalobkyně tak byl povinen dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím půjčky. Soud proto hodnotil, zda předchůdce žalobkyně dostál této povinnosti a zda před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně prověřil jehi schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“13. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně vůbec neprověřoval výdaje žalovaného, nadto v zákaznických kartách není uvedeno, co je „dalšími běžnými příjmy domácnosti“. Mnohem důkladnější zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo namístě již s ohledem na skutečnost, že žalovaný splácel již půjčku jinou. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je přitom povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále tyto skutečnosti ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s dostatečnou odbornou péči, když neměl řádně prověřené příjmy, výdaje a závazky žalovaného a porušil tak § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí a v zájmu žalovaného jako spotřebitele dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou proto z tohoto důvodu absolutně neplatné (srov. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).

15. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly soudem posouzeny jako absolutně neplatné, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. a je povinen žalobkyni vrátit to, oč se obohatil na základě neexistujícího právního důvodu (absolutně neplatných smluv o půjčce) a žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení toho, co její předchůdce žalovanému plnil dle § 451 obč. zák. V případě půjčky č. , hodnota, byla žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný vrátil 27 419,84 Kč, soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je ohledně této půjčky nedůvodná. V případě půjčky č. , hodnota, byla žalovanému fakticky poskytnuta částka 28 000 Kč a žalovaný vrátil 26 196,16 Kč, soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to co do částky 1 803,84 Kč. Jelikož žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne , datum, vyzván k zaplacení do deseti dnů a žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se den následující po dni splatnosti , datum, - do prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvody pro její prodloužení.

16. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť smlouvy uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly soudem posouzeny jako absolutně neplatné, a proto žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, měl by proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení, dle obsahu spisu mu však žádné nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.