6 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 180 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 90 Kč od 6. 9. 2019 do 16. 12. 2019 a z částky 180 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně soudní poplatek ve výši 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kolíně číslo variabilní symbol. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky, kterou jí žalovaný dluží, neboť dne 28. 8. 2019 a 8. 12. 2019 mu byla poskytnuta zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Pohledávku za poskytnutí zdravotní péče vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou číslo na částku 90 Kč splatnou dne 5. 9. 2019 a fakturou číslo na částku 90 Kč splatnou dne 16. 12. 2019 Tyto faktury žalovaný ani přes upomínky neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Svůj nárok žalobkyně doložila fakturami číslo uznáním dluhu ze dne 28. 8. 2019 a 8. 12. 2019, výzvami k úhradě dlužné částky ze dne 12. 12. 2019 a ze dne 19. 5. 2020. Z těchto listin má soud za prokázán skutkovým stav, jak je uveden v žalobě. Na základě toho dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný byl ošetřen v zařízení žalobkyně. Ve smyslu § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění je žalovaný povinen hradit 90 Kč za každé pohotovostní ošetření. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tuto svou povinnost splnil. Žalobkyni dále vznikl ve smyslu § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to za dva úkony po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Povinnost žalovaného zaplatit soudní poplatek je odůvodněna ustanovením § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť žalobkyně byla od soudního poplatku osvobozena usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2022 č.j. EPR 61586/2022-4. Podle položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek částku 400 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.