7 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Mikšovské a přísedících jméno řešitele příjmení řešitele a anonymizováno jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 3 606 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 606 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 606 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil žalovanou částku s příslušenstvím z titulu odvodu části pojistného, které byl povinen hradit žalovaný jako zaměstnanec. Soud ve věci vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, který byl následně usnesením ze dne [datum] zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. V souladu s ust. § 115a) o.s.ř. soud k projednání věci samé jednání nenařídil, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně se práva účasti na projednání věci vzdala a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevil souhlas. Po provedeném dokazování a to z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které pracoval žalovaný u žalobkyně jako stavěč scénických dekorací s místem výkonu práce [obec] od [datum] do [datum] a dodatkem ze dne [datum] došlo k prodloužení trvání pracovního poměru žalovaného u žalobkyně na dobu neurčitou. Ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně došlo výpovědí ze strany žalovaného ze dne [datum], s tím, že pracovní poměr žalovaného skončil uplynutím výpovědní doby dne [datum]. Žalovaný měl v měsíci říjnu a listopadu 2019 neomluvené absence a nepobíral tak mzdu, z tohoto důvodu mu nemohla být provedena srážka ze mzdy. Žalobkyně však byla jako zaměstnavatel povinna dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů, odvést i část pojistného, které byl povinen hradit žalovaný jakožto zaměstnanec, jednalo se o částku dvakrát 1 803 Kč, celkem tedy o částku 3 606 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky dne [datum] a opakovaně dne [datum] a to na poslední známou adresu, s upozorněním, že nebude-li povinnost plněna, bude se žalobkyně domáhat jejího splnění u soudu. Soud věc právně posoudil podle § 331 a § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění zákona č. 358/2019 Sb. účinného do 31. 12. 2019 a dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když výše tohoto úroku byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to v návaznosti na předžalobní výzvu od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud dle [ustanovení pr. předpisu], když žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada za dva úkony právní služby dle [ustanovení pr. předpisu] po 300 Kč a 21% DPH ve výši 126 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému v obou případech stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.