7 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 166 342,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 642,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 642,31 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 83 700,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 943,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 505,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 166 342,93 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 700,62 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 162 897,93 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 166 342,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ banka“), uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 192 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 19,20 % ročně. Dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a sjednal si pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit bance poplatek za pojištění ve výši dle čl. II. smlouvy. Poskytnutý úvěr a sjednané úroky byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, čímž porušil své závazky ze smlouvy. [příjmení] proto využila svého práva a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. V souladu se smluvním ujednáním uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 180 239,69 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 187 792,76 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala konkrétně zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 162 897,93 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 445 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěrů ve výši 13 505,90 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 7 943,93 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků ve výši 19,20 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 162 897,93 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 166 342,93 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvní pokuty od [datum] do zaplacení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízeným jednáním bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. V řízení bylo z listinných důkazů předložených žalobkyní prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, banka [právnická osoba], a žalovaný sjednali dne [datum] dohodu označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček). Na základě této dohody se banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 192 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 927,75 Kč. Dále si žalovaný sjednal pojištění, za které se zavázal hradit pojistné ve výši 389 Kč měsíčně. Měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění tak celkem činila 4 316,75 Kč. Splátky byly splatné vždy do 12. dne v kalendářním měsíci počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba činila 19,20 %. Bylo ujednáno, že část peněžních prostředků bude poskytnuta na úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným, a to konkrétně v rozsahu 119 011,32 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], v rozsahu 52 592,06 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a v rozsahu 3 116,80 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Zbývající část jistiny úvěru měla být poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude splácen formou zápočtu z běžného účtu č. [bankovní účet] na úvěrový účet č. [bankovní účet] (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro spotřebitelské a kontokorentní úvěry, sazebníkem poplatků, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru). K čerpání úvěru došlo dne [datum] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas dle dohodnutých podmínek. V důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě tehdy aktuální celkové dlužné částky ve výši 180 239,69 Kč do [datum], přičemž dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 162 897,93 Kč, smluvního úroku ke dni prohlášení okamžité splatnosti ve výši 13 505,90 Kč, úroků z prodlení ke dni prohlášení ve výši 390,86 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu + dlužných nákladů upomínání ve výši 3 145 Kč a nákladů upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum], výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 109 357,69 Kč (prokázáno platební historií ke smlouvě [číslo] výpisem z úvěrového účtu). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohodou o úplatě za postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzením o zaplacení kupní ceny za portfolio pohledávek ze dne [datum]). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). K úhradě celkové dlužné částky v aktuální výši 213 182,56 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], přičemž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do [datum] (prokázáno výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 ost. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Poskytovatel úvěru byl tedy dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 24 420 Kč, uvedl, že je ode dne [datum] zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 35 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nař. vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výši měsíčních splátek 160,11 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výši splátek 8 391 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, banka žádosti vyhověla a žalovanému konsolidovala jeho dosavadní závazky se splátkami 4 644,65 Kč úvěrem 192 000 Kč, když výše nové splátky byla 3 927,75 Kč. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně žádosti o úvěr, výpis z náhledu do interního registru a výpisy z účtu žalovaného.

12. Soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně své povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, nedostál. Lze konstatovat, že předchůdce žalobkyně zjistil, že příjem žalovaného byl v době poskytnutí úvěru pravidelný a pocházel ze stálého zaměstnání u [právnická osoba] Central Europe. Výše příjmu žalovaného byla však o něco nižší, než deklaroval v žádosti o úvěr, kde jej uvedl v částce 24 420 Kč. Dle výpisů z účtu činil tento příjem ze zaměstnání v listopadu 2019 částku 20 903 Kč a v prosinci 2019 částku 18 347 Kč. Předchůdce žalobkyně však dostatečně zodpovědně nepřistoupil ke zjišťování výdajů žalovaného a k závěrům o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z náhledu do registru, který žalobkyně soudu předložila, vyplývá, že žalovaný měl v době poskytnutí v tomto řízení řešeného úvěru již dalších 6 půjček, které splácel v souhrnu částkou 13 195,76 Kč. [jméno] splátkových výdajů žalovaného tak byla vůči jeho výše uvedenému prokázanému příjmu značná. Z obsahu spisu vyplývá, že byť předmětný poskytnutý úvěr sloužil jako konsolidační, došlo jeho čerpáním k vypořádání pouze tří z uvedených závazků, které žalovaný do té doby splácel celkem částkou 4 644,65 Kč. Pokud namísto této částky měl žalovaný splácet nově částku 3 927,75 Kč a pojistné ve výši 389 Kč měsíčně, nejedná se o nikterak výrazné snížení splátkového zatížení žalovaného. Další výdaje žalovaného pak předchůdce žalobkyně fakticky nezjišťoval a spokojil se s využitím statistických dat (životní minimum, normativní náklady na bydlení). Tento postup soud hodnotí jako laxní, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že předchůdce žalobkyně měl přístup k běžnému účtu žalovaného, z něhož šlo získat poměrně ucelené informace o tom, jak žalovaný skutečně hospodaří. Z výpisů z běžného účtu žalovaného např. vyplývá, že v období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek na tomto účtu - 3 706,05 Kč a konečný zůstatek - 9 500 Kč, z daného účtu přitom v tomto období odešlo - 26 696,95 Kč. V období od [datum] do [datum] pak činil počáteční zůstatek na účtu - 9 500 Kč a konečný zůstatek - 8 905,35 Kč, z daného účtu přitom v daném období odešlo - 57 752,35 Kč. Soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně tak vzhledem k výše uvedenému nebyl v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

13. S ohledem na to, že žalobkyně věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

14. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že její předchůdce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 192 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 109 357,69 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 82 642,31 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci za situace, kdy při zohlednění příslušenství v řízení převážně úspěšnému žalovanému v jeho průběhu žádné náklady nevznikly.