7 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 166 342,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 642,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 642,31 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 83 700,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 943,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 505,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 166 342,93 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 700,62 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 19,2 % ročně z částky 162 897,93 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 166 342,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO (dále také jako„ banka“), uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 192 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 19,20 % ročně. Dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a sjednal si pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit bance poplatek za pojištění ve výši dle čl. II. smlouvy. Poskytnutý úvěr a sjednané úroky byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, čímž porušil své závazky ze smlouvy. příjmení proto využila svého práva a dopisem ze dne datum ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni datum. V souladu se smluvním ujednáním uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 180 239,69 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 187 792,76 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala konkrétně zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 162 897,93 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 445 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěrů ve výši 13 505,90 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 7 943,93 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků ve výši 19,20 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 162 897,93 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši 166 342,93 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvní pokuty od datum do zaplacení. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízeným jednáním bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. V řízení bylo z listinných důkazů předložených žalobkyní prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, banka právnická osoba, a žalovaný sjednali dne datum dohodu označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček). Na základě této dohody se banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 192 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 927,75 Kč. Dále si žalovaný sjednal pojištění, za které se zavázal hradit pojistné ve výši 389 Kč měsíčně. Měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění tak celkem činila 4 316,75 Kč. Splátky byly splatné vždy do 12. dne v kalendářním měsíci počínaje dnem datum. Roční úroková sazba činila 19,20 %. Bylo ujednáno, že část peněžních prostředků bude poskytnuta na úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným, a to konkrétně v rozsahu 119 011,32 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. bankovní účet, v rozsahu 52 592,06 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. bankovní účet a v rozsahu 3 116,80 Kč dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Zbývající část jistiny úvěru měla být poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že úvěr bude splácen formou zápočtu z běžného účtu č. bankovní účet na úvěrový účet č. bankovní účet (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro spotřebitelské a kontokorentní úvěry, sazebníkem poplatků, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru). K čerpání úvěru došlo dne datum (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas dle dohodnutých podmínek. V důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě tehdy aktuální celkové dlužné částky ve výši 180 239,69 Kč do datum, přičemž dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 162 897,93 Kč, smluvního úroku ke dni prohlášení okamžité splatnosti ve výši 13 505,90 Kč, úroků z prodlení ke dni prohlášení ve výši 390,86 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu + dlužných nákladů upomínání ve výši 3 145 Kč a nákladů upomínání ve výši 300 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum, výpisem z úvěrového účtu). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 109 357,69 Kč (prokázáno platební historií ke smlouvě číslo výpisem z úvěrového účtu). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla s účinností ke dni datum pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, dohodou o úplatě za postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzením o zaplacení kupní ceny za portfolio pohledávek ze dne datum). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne datum (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum). K úhradě celkové dlužné částky v aktuální výši 213 182,56 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum, přičemž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 ost. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Poskytovatel úvěru byl tedy dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 24 420 Kč, uvedl, že je ode dne datum zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 35 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nař. vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výši měsíčních splátek 160,11 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výši splátek 8 391 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, banka žádosti vyhověla a žalovanému konsolidovala jeho dosavadní závazky se splátkami 4 644,65 Kč úvěrem 192 000 Kč, když výše nové splátky byla 3 927,75 Kč. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně žádosti o úvěr, výpis z náhledu do interního registru a výpisy z účtu žalovaného.

12. Soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně své povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, nedostál. Lze konstatovat, že předchůdce žalobkyně zjistil, že příjem žalovaného byl v době poskytnutí úvěru pravidelný a pocházel ze stálého zaměstnání u právnická osoba Central Europe. Výše příjmu žalovaného byla však o něco nižší, než deklaroval v žádosti o úvěr, kde jej uvedl v částce 24 420 Kč. Dle výpisů z účtu činil tento příjem ze zaměstnání v listopadu 2019 částku 20 903 Kč a v prosinci 2019 částku 18 347 Kč. Předchůdce žalobkyně však dostatečně zodpovědně nepřistoupil ke zjišťování výdajů žalovaného a k závěrům o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Z náhledu do registru, který žalobkyně soudu předložila, vyplývá, že žalovaný měl v době poskytnutí v tomto řízení řešeného úvěru již dalších 6 půjček, které splácel v souhrnu částkou 13 195,76 Kč. jméno splátkových výdajů žalovaného tak byla vůči jeho výše uvedenému prokázanému příjmu značná. Z obsahu spisu vyplývá, že byť předmětný poskytnutý úvěr sloužil jako konsolidační, došlo jeho čerpáním k vypořádání pouze tří z uvedených závazků, které žalovaný do té doby splácel celkem částkou 4 644,65 Kč. Pokud namísto této částky měl žalovaný splácet nově částku 3 927,75 Kč a pojistné ve výši 389 Kč měsíčně, nejedná se o nikterak výrazné snížení splátkového zatížení žalovaného. Další výdaje žalovaného pak předchůdce žalobkyně fakticky nezjišťoval a spokojil se s využitím statistických dat (životní minimum, normativní náklady na bydlení). Tento postup soud hodnotí jako laxní, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že předchůdce žalobkyně měl přístup k běžnému účtu žalovaného, z něhož šlo získat poměrně ucelené informace o tom, jak žalovaný skutečně hospodaří. Z výpisů z běžného účtu žalovaného např. vyplývá, že v období od datum do datum činil počáteční zůstatek na tomto účtu - 3 706,05 Kč a konečný zůstatek - 9 500 Kč, z daného účtu přitom v tomto období odešlo - 26 696,95 Kč. V období od datum do datum pak činil počáteční zůstatek na účtu - 9 500 Kč a konečný zůstatek - 8 905,35 Kč, z daného účtu přitom v daném období odešlo - 57 752,35 Kč. Soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně tak vzhledem k výše uvedenému nebyl v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

13. S ohledem na to, že žalobkyně věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.

14. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že její předchůdce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 192 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 109 357,69 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 82 642,31 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci za situace, kdy při zohlednění příslušenství v řízení převážně úspěšnému žalovanému v jeho průběhu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.