7 C 244/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 35 697,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 774,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 774,53 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 27 923,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 921,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 027,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 697,89 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 923,36 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 14 % ročně z částky 33 597,89 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem ve výši 35 697,89 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ banka“), uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru – expres půjčka, na základě které poskytl žalované na její běžný účet částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr a hradit úroky z úvěru ve sjednané sazbě 14 % ročně, dále poplatky za poskytnuté bankovní služby a případně i další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši dle smlouvy a sazebníku, v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy ve formě zápočtu z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno čerpání úvěru. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, neboť se opakovaně ocitla v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. [příjmení] proto využila svého práva a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. V souladu se smluvními ujednáními banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovanou byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Do dne sepsání žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Konkrétně žalobkyně žalobou požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 33 597,89 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 027,66 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 921,51 Kč, běžícího smluvního úroku v sazbě 14 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 33 597,89 Kč od [datum] do zaplacení a běžících zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 35 697,89 Kč od [datum] do zaplacení. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k nařízeným jednáním bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn níže uvedený skutkový stav.

5. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], sjednali dne [datum] dohodu označenou jako smlouva o úvěru – expres půjčka, na základě které se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet, a to formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 030,29 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem [datum]. Úroková sazba byla sjednána v sazbě 14 % ročně. Bylo ujednáno, že čerpání úvěru bude provedeno na běžný účet žalované č. [bankovní účet] a zároveň, že z tohoto účtu bude úvěr formou zápočtu splácen (prokázáno smlouvou o úvěru – expres půjčka včetně všeobecných produktových podmínek a sazebníku poplatků). Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, předchůdce žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnil, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne [datum], celková dlužná částka ke dni zesplatnění dle evidence předchůdce žalobkyně činila 37 834,80 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]). Žalovaná celkem zaplatila 42 225,47 Kč (prokázáno platební historií). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka z dané smlouvy o úvěru postoupena z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzvána, přičemž jí byla stanovena lhůta k úhradě do [datum] (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Původní věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti jejího právního předchůdce v průběhu řízení tvrdila a prokázala.

15. K posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Tuto žádost banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V žádosti o úvěr žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 13 646 Kč a uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou a nemá vyživovací povinnost vůči další osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních a externích zdrojů banka zjistila, že vůči bance ani vůči jiným subjektům neměla žalovaná v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka žádosti žalované vyhověla a schválila žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Ke svým tvrzením žalobkyně přiložila vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, výpis z náhledu do registru a výpisy z běžného účtu žalované.

16. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdce žalobkyně považuje za nedostatečné. V dokumentu vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo přitom počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26a zákona č. 117/1995 Sb. a výší splátek dosavadních závazků. V tabulce, která je součástí vyjádření, není položka„ ostatní výdaje“ vyplněna. Smlouva o úvěru byla sjednána dne [datum], přičemž z výpisů z běžného účtu žalované vyplývá, že ke dni [datum], tedy prakticky bezprostředně před poskytnutím úvěru, činil zůstatek na účtu žalované 493,44 Kč a zůstatek žalované se v řádu stokorun či nižších tisíců pohyboval i v období několika měsíců předcházejících poskytnutí úvěru. Předchůdce žalobkyně tak při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované nezohlednil její skutečné výdaje, přestože mu bylo z výpisů z jejího účtu známo, že výše jejích faktických výdajů neodpovídá výši statistických údajů, s nimiž na výdajové straně kalkuloval (životní minimum). Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že bylo na místě mít pochybnosti o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele tak nelze hodnotit jako provedené řádně a s náležitou odbornou péčí.

17. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovanou, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalované daný úvěr po dobu jeho trvání splácet 18. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 2993 věta první o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu této smlouvy o úvěru žalované částku 50 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 42 225,47 Kč, z čehož vyplývá, že jí na jistině úvěru zbývá uhradit částku 7 774,53 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalované v předžalobní upomínce, do zaplacení. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

19. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, které však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.