7 C 329/2019

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Mikšovské a přísedících anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná dopisem žalované ze dne [datum] je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 42 000 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně náklady řízení, jejichž výše a lhůta k jejich zaplacení bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru daná dopisem žalované ze dne [datum] je neplatná. Uvedl, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako strojvedoucí v zácviku od [datum]. Počínaje [datum] byl zaměstnán jako strojvůdce a přidělen k uživateli [anonymizována tři slova]. Žalobce je ovládán [právnická osoba] - [ulice] [právnická osoba] s.r.o., [IČO], přičemž společníky této společnosti jsou: [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [příjmení] republika Německo, Registrační číslo: HRB [číslo] s obchodním podílem 99,8% a [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [příjmení] republika Německo, Registrační číslo: HRB [číslo] s obchodním podílem 0,2%. Žalovaný na území ČR fungoval jako pracovní agentura a připravoval pro své faktické vlastníky strojvedoucí. Způsob náboru zaměstnanců na základě pracovní agentury ovládané konečným uživatelem svědčí o snaze krátit práva zaměstnanců a obcházet pracovněprávní předpisy platné v ČR. Žalobce v průběhu zaměstnání u žalované opakovaně poukazoval na porušování pracovněprávních předpisů, v důsledku čehož se zhoršovalo jeho postavení v zaměstnání. Dopisem ze dne [datum] rozvázal žalovaný se žalobcem pracovní poměr podle §52 písm. g) zák. práce. Pracovní poměr tak měl skončit ke dni [datum]. Porušení pracovní kázně přitom žalovaný spatřoval v údajném podvádění při vykazování evidence pracovní doby, konkrétně při výkazu týkajícím se směny [číslo] dne [datum], když měl žalobce použít k dopravě na nástupní místo osobní automobil, ačkoliv vykázána byla cesta pěšky. Žalobce popírá, že by při vykazování pracovních cest jakkoli úmyslně poškozoval žalovaného, výpověď chápe jako šikanózní postup zaměstnavatele, pro kterého se stal nepohodlným. Žalobce trvá na tom, že k dopravě na směnu dne [datum] šel skutečně pěšky a že jím vykázaná doba cesty je správná, rovněž tak cesta zpět ze směny. Žalobce je přesvědčen, že z výše uvedených důvodů je výpověď neplatná.

2. Žalobce v reakci na vyjádření žalované k žalobě podáním ze dne [datum] doplnil svá žalobní tvrzení a důkazy v tom směru, že byl zaměstnán jako strojvedoucí s platnou licencí a platnými osvědčeními strojvedoucího ve smyslu §46b zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách. Díky délce trvání kurzu u žalované mu však propadla platnost všech osvědčení včetně odborné zkoušky a znalostí tratí ve smyslu §46k zák. č. 266/1994 Sb. a vyhlášky č. 16/2012 Sb. Tvrzení žalované, že žalobce neplnil docházku, je zavádějící, neboť žalobce byl po část kurzu v pracovní neschopnosti. Žalobce své povinnosti plnil, při výuce nevyrušoval, plnil pokyny vyučujícího, měl pouze dotazy k probírané látce. Ke zmiňovanému vytýkacímu dopisu ze dne [datum] se vyjádřil dne [datum]. Navzdory tvrzení žalované se žalobce sám ve svém volném čase nad rámec výuky samovzdělával z německých předpisů, proto neměl při zahájení výuky předpisů problém s porozuměním problematice. Namítal, že služební dlouhé kalhoty nedostal, nebyla jeho velikost, to byl problém i při směně dne [datum]. Po jejich obdržení je začal nosit na každou směnu. V SRN se tlačítko bdělosti neobsluhuje stlačením, ale povolením stisku, jednalo se tedy o opačnou funkci, než která je v ČR, žalobce byl v té době v zácviku, měl si tedy osvojit během zácviku jiný způsob ovládání vlakového zabezpečovače. Žalobce si není vědom, že by svým jednáním ohrozil bezpečnost jízdy vlaku, ostatně žalovaný ani neuvedl, v čem by ohrožení mělo spočívat. Nároky kladené na spolehlivost strojvedoucího nesouvisí s vyplněním evidence pracovní doby. K samotnému výpovědnímu důvodu žalobce uvádí, že žalovanou nijak neošidil, údaje o pracovní cestě uvedl podle skutečnosti. Dne [datum] – byl na směně od [číslo] hod, kdy nastoupil RG jízdu z [anonymizována čtyři slova], do [anonymizována dvě slova] dojel svým autem, směna končila v [anonymizována dvě slova] v 19:30 hod. Poté přejel svým autem do [obec], kde zanechal na parkovišti [příjmení] [jméno] v [ulice] ul. 2 dne [anonymizováno] večer auto, neboť šel po směně do restaurace s kamarádem [jméno] [příjmení], z důvodu požití alkoholických nápojů však nemohl řídit své vozidlo do bydliště, proto jej na parkovišti zanechal, a ráno dne 8.6. musel jít pěšky ze svého bydliště na parkoviště na střeše [příjmení] [jméno] v [ulice] ul. 2, kde jej měl vyzvednout svědek [příjmení]. Se svým kamarádem se přitom domluvil, že mu auto 8.6. během dne odveze do místa bydliště, aby auto nebylo na parkovišti až do večerních hodin v neděli 9.6., kdy měl původně skončit naplánovaný výkon práce. Svědek [příjmení] tedy nemohl dne [datum] vidět příjezd žalobce autem, neboť sám přijel se značným zpožděním a žalobce na něj čekal, mohl vidět pouze výstup žalobce z auta a vyndání věcí. Žalobce přitom v autě pouze čekal na příjezd svědka [příjmení]. Dne [datum] tedy žalobce začal směnu pěší chůzí z bydliště do [obec] – východní nádraží, tato cesta celkem trvala od 9:15 do 11:00 hod. Ve 12:30 hod. směna pokračovala odjezdem z [obec] - východní nádraží a měla končit ve 22:00 hod. příjezdem do [anonymizováno]. Během směny však došlo kvůli obsluze VZ a absenci kalhot u žalobce k vytvoření kontroverze ze strany strojvedoucího [příjmení], který se od 16:00 hod. žalobci nevěnoval, nekomunikoval s ním a tím zcela mařil účel zácviku. Z tohoto důvodu žalobce kontaktoval tlf. dispečink v [anonymizováno], vysvětlil jim situaci a požádal o zpáteční jízdenku a po odpočinku ráno odjel zpět do [obec] hl.n., kam dorazil ve 14:00 hod. a následně šel žalobce pěšky z [obec] hl.n. do svého bydliště. Žalobce opětovně rozporuje tvrzení sv. [příjmení] ohledně údajné jízdy autem, neboť tento svědek jej měl vyzvednout 8.6. v [obec] u parkoviště na střeše [příjmení] [jméno] v [ulice] ul.

2. Žalobce tam přišel kolem 10:30 hod. a téměř 45 minut na [příjmení] čekal, k lokomotivě se dostali až kolem 11:30 hod. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaná se jej chtěla zbavit jako nepohodlného zaměstnance, neboť se snažil o to, aby ze strany žalované byly plněny zákonné povinnosti, např. délka směny, odměňování podle českých právních předpisů.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne [datum] požadovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Potvrdila, že se žalobcem uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které vznikl mezi účastníky od [datum] pracovně právní poměr. V rámci ujednání mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná zaměstná žalobce nejprve na období, ve kterém si bude zvyšovat kvalifikaci jako strojvedoucí zácviku a po úspěšném dosažení zvýšené kvalifikace ho přidělí jako zaměstnance ke [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v Německu na pozici strojvedoucího. Žalovaná žalobci zajistila školení pro zvyšování jeho kvalifikace, které se skládalo ze dvou částí, a to jazykové a odborné. Žalobce úspěšně absolvoval kurz německého jazyka, dokončil kurz německých drážních předpisů a složil příslušnou zkoušku, čímž se z něj stal strojvedoucí s oprávněním řídit lokomotivy na železniční síti v SRN. Následně byl přidělen na pozici strojvedoucího v SRN, a to dle pracovní smlouvy a Dodatku [číslo] ze dne [datum], aby u tohoto uživatele absolvoval jízdní zácvik na konkrétní typ lokomotivy k získání oprávnění k řízení typu lokomotivy, se kterým disponuje uživatel. Následně po složení zkoušky na příslušný typ lokomotivy měl získat Doplňkové osvědčení k licenci strojvedoucího, potvrzujícího, že je oprávněn vykonávat funkci strojvedoucího v SRN a sám řídit příslušný typ lokomotivy. Tento jízdní zácvik však již nedokončil. V období, kdy probíhalo zaškolování žalobce, mu byla hrazena mzda ve výši 40 000 Kč hrubého a dále žalovaná hradila plně náklady na výuku německého jazyka a odborného školení, a to z dotačního programu POVEZ II. Předpokladem pro přiznání dotace však bylo dosažení minimálně 80 % docházky výuky osoby, která absolvovala výuku. Vzhledem k tomu, že žalobce nenaplnil tuto podmínku, nebyl žalované tato dotace vyplacena. S žalobcem byly pracovní problémy již ve fázi získávání kvalifikace, když nedodržoval své povinnosti dle Kvalifikační dohody (uzavřené mezi účastníky dne [datum]), opakovaně vyrušoval výuku, nedodržoval pokyny školitele a neplnil tak studijní povinnosti, na což byl upozorňován ústně ze strany lektorů, kteří prováděli výuku. Žalovaná tedy následně předala žalobci písemný vytýkací dopis ze dne [datum] s tím, aby své povinnosti dále dodržoval. Žalobce vyjádřil v dopise ze dne [datum] nesouhlas s obsahem vytýkacího dopisu, avšak nadále své povinnosti stanovené v KD nedodržoval. Po přidělení žalobce k uživateli dne [datum] obdržela žalovaná od uživatele další stížnosti na chování žalovaného, a to 1. nedodržování nošení předepsaného oblečení strojvedoucího, kdy se žalobce opakovaně dostavil na svoji pracovní směnu v kraťasech místo v dlouhých kalhotách; 2. nedodržování bezpečnostních postupů při obsluhování bezpečnostního prvku v podobě tlačítka bdělosti, které je strojvedoucí povinen stisknout v pravidelných intervalech. Z tohoto důvodu dne [datum] došlo k automatickému zastavení vlaku řízeného žalobcem na velmi vytížené trati, na základě čehož musel do vlaku volat výpravčí s varováním, že se k místu blíží osobní vlak, jehož zastavení by vedlo ke způsobení značné škody, a to i s ohledem na zpoždění navazujících spojů, které by to vyvolalo; 3. opakované neuposlechnutí zaměstnance uživatele, který je oprávněn udělovat žalobci práci a kontrolovat ji, které mohlo ohrozit bezpečnost jízdy celého vlaku. Konečně důvodem pro podání výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce bylo pro žalovanou naprosto neakceptovatelné chování žalobce, kterého se dopustil při vykazování evidence pracovní doby, směny ze dne 8. a [datum]. Žalobce ve svém výkazu týkající se směny [číslo] dne [datum] vykázal dobu cesty v podobě pěší cesty z místa bydliště do místa [obec] – [ulice] nádraží XTDV v délce 1 hodina 45 minut. Následně dne [datum] vykázal ohledně směny [číslo] dobu cesty z místa XTDN do místa bydliště v délce 1 hodina 15 minut. V souvislosti s těmito dvěma směnami vykázal celkem 3 hodiny cest, za něž mu zaměstnavatel poskytl odměnu ve výši 1 353,42 Kč O tomto jednání žalobce se žalovaná dozvěděla v podstatě náhodně svým prověřováním, a to na základě oznámení, které žalovaná obdržela dne [datum] od pana [jméno] [příjmení]. Na základě šetření žalované bylo zjištěno, že pro dopravu do práce v souvislosti s výše uvedenými směnami žalobce namísto chůze využil osobní automobil a tedy doba cesty byla významně kratší, a to do 15 minut. Konkrétně se dne [datum] žalobce svým vozidlem dostavil na nádraží [obec] – [ulice] nádraží, kde byl dle dohody vyzvednut [jméno] [příjmení], zaměstnancem sesterské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s nímž posléze jeho vozidlem přijeli do nástupního místa [obec] – [ulice] nádraží. Vzhledem k tomu, že návratová služební jízda skončila následujícího dne v [obec] – Hlavním nádraží, využil k odjezdu z ní znovu své vozidlo, které měl k tomuto účelu na daném nádraží zaparkováno. Cesta z místa bydliště žalobce do stanice [obec] – Hlavního nádraží měří cca 5 km, doba jízdy tak trvá přibližně 10 minut. I při započítání případných dopravních komplikací, tak celková cesta oproti vykázanému stavu žalobce mohla trvat maximálně 2x 15 minut. Tímto podvodným jednáním se tedy žalobce dopustil závažného porušení povinnosti, nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a ochraňovat její majetek před ztrátou a zneužitím. Na straně žalobce se tedy evidentně jednalo o úmyslné jednání s jednoznačným záměrem dosáhnout podvodem neoprávněného navýšení jeho výdělku. Takovéto jednání je pro žalovanou zcela nepřijatelné, neboť vzhledem k povaze práce strojvedoucího je nezbytnou podmínkou absolutní důvěra zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům a jejich stoprocentní spolehlivost. Jednáním žalobce došlo k hrubému narušení důvěry, na základě čehož žalovaná nemohla již dále žalobce zaměstnávat.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejího Dodatku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná jako zaměstnavatelka je agenturou práce ve smyslu § 60 odst. 1 ve spojení s § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, povolení ke zprostředkování zaměstnání jí bylo vydáno dne [datum] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo]. Dle této pracovní smlouvy vznikl pracovní poměr mezi účastníky od [datum], pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Žalobce byl od vzniku pracovního poměru až do okamžiku, kdy nastoupí po úspěšném zvýšení kvalifikace k výkonu práce u uživatele dle článku 1.3 pracovní smlouvy zaměstnán jako strojvedoucí v zácviku; a od okamžiku, kdy žalobce nastoupí k výkonu práce u uživatele dle článku 1.3. pracovní smlouvy zaměstnán jako strojvedoucí. Od vzniku pracovního poměru až do okamžiku, kdy žalobce jako zaměstnanec nastoupí po úspěšném zvýšení kvalifikace k výkonu práce k uživateli, byl místem výkonu práce žalobce [příjmení] a [obec]. Od okamžiku, kdy žalobce jako zaměstnanec nastoupí k výkonu práce u uživatele, bylo jako místo výkonu práce sjednáno území [příjmení] republiky Německo a pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad [anonymizována dvě slova]. Mzda žalobce byla stanovena mzdovým výměrem žalované.

5. Z Kvalifikační dohody ze dne [datum] soud zjistil, že tuto dohodu uzavřel žalobce se žalovanou a tato dohoda mj. blíže specifikuje zvýšení prohloubení kvalifikace žalobce prostřednictvím jazykového školení, odborného školení, specifikuje finanční náklady na tato školení, práva a povinnosti obou stran při těchto školeních.

6. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že [právnická osoba] – [právnická osoba] se sídlem [adresa žalované] provozování drážní dopravy a provozování železniční dráhy – vlečky. Jedním ze tří společníků firmy je [právnická osoba] – [ulice] společnost [právnická osoba], [IČO].

7. Z výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], obchodní firmy ITL – [ulice] společnost [právnická osoba], [IČO], soud zjistil, že jejím předmětem je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona a jejími společníky jsou [právnická osoba] – Cargo GmbH se sídlem [adresa], SRN a [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], SRN.

8. Z vytýkacího dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná upozornila žalobce s ohledem na jeho porušení povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a z ustanovení pracovní smlouvy na možnost výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 52 odst. 1 písm. g) zákoníku práce. Dále ho upozornila, že bude-li ze školení vyloučen, popřípadě jej řádně nedokončí ve lhůtách uvedených v článku 2 odst. 2 KD z důvodu porušení povinností zaměstnance specifikovaných v článku 3 odst. 2 KD, bude mít žalobce povinnost uhradit náklady na školení. Žalovaná vytkla žalobci, že dne [datum] vyrušoval výuku německého jazyka a nedodržoval pokyny lektora při této výuce.

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] projevil nesouhlas s obsahem vytýkacího dopisu, popřel, že by při výuce německého jazyka vyrušoval nebo, že by nedbal pokynů lektora při výuce. Tvrdil, že se jedná o pouhé lži a jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

10. Z e-mailů ze dne 3. a [datum], které zaslala [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], koordinátorka jazykových služeb [právnická osoba], bylo zjištěno, že tyto upozornily paní [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] na to, že žalobce odmítá plnit domácí přípravu, uvádí, že o to nemá zájem a má i další starosti než je němčina, nerespektuje vyučujícího lektora. Ředitelka provozovny paní [jméno] [příjmení] vyjádřila obavu, že jí lektoři odmítnou pokračovat ve výuce při takovémto přístupu žalobce, dále pana [příjmení] a pana [příjmení].

11. Z žádosti o nepřidělování žalobce k zácviku na směny s [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a z oznámení o falšování cesty do práce ze dne [datum], soud zjistil, že jednak pan [jméno] [příjmení] upozornil žalovanou na to, že žalobce si píše cestu do práce pěšky, vykazuje hodinu a půl pracovní doby z práce i do práce, i když sám jezdí autem a cesta mu zabere pár minut. Dne [datum] byl žalobce s ním v zácviku na směnu z [obec] do [anonymizováno] a vzhledem k nástupu v [obec] – [ulice] nádraží a předpokládanému konci pracovní směny v [obec] – Hlavním nádraží se dohodli o společném přejezdu autem, kdy žalobce nechal své auto v [obec] – Hlavním nádraží a pan [příjmení] po vyzvednutí žalobce v [obec] – [ulice] nádraží. Pan [anonymizováno] dále požádal, aby mu žalobce nebyl dále přidělován k zácviku na jeho směny a podrobně popsal incident, ke kterému došlo při zácviku žalobce na směně dne [datum] a ještě předtím na problém při směně dne [datum], kdy se podle svědka [příjmení] choval žalobce urážlivě ke všem, kdo mu dal najevo, že udělal někde nějakou chybu, stěžoval si na ITL [anonymizováno], kde mu byla vrácena směna k přepracování a stěžoval si i na nechápavost [anonymizováno], že i po tolika letech v práci něčemu nerozumí a nechápal nutnost vysvětlování a opravování jeho vlastních chyb a dále, když ho svědek upozornil na předpis ohledně oblékání do práce, povinnost mít dlouhé kalhoty, zatímco žalobce přišel v kalhotách krátkých, měl k tomuto jeho upozornění výhrady. Svědek popsal problém se zastavením vlaku, kdy zaúčinkovalo zabezpečovací zařízení z důvodu neobsluhování bezpečnostního prvku v době, kdy vlak řídil žalobce. Dle svědka byl problém v tom, že žalobce řídil lokomotivu ve stoje s tím, že má dlouho trvající bolesti zad. Dle svědka ho žalobce neuposlechl v ničem, co mu říkal a neměl ke svědkovi žádný respekt, poté, co řízení vlaku převzal svědek. Po dojetí vlaku do [anonymizováno] s ním již žalobce nechtěl absolvovat následnou směnu a cestu zpět do [obec] následující den [datum].

12. Z organizačních pokynů firmy ITL týkající se firemních oděvů a oděvů s vysokou viditelností platných od [datum], soud zjistil, že řidič (strojvedoucí) nesmí nosit v zaměstnání krátké pracovní kalhoty a má předepsanou pracovní obuv a předepsané oblečení s tím, že pracovní oděv a obutí mu firma poskytne.

13. Z výkazu cesty do práce žalobce ze dne [datum] týkající se směny [číslo] bylo zjištěno, že žalobce si vykázal, že absolvoval cestu do práce pěšky v délce 1 hodina 45 minut. Z výkazu cesty do práce žalobce ze dne [datum] týkající se směny [číslo] bylo zjištěno, že žalobce si vykázal, že absolvoval cestu z práce do místa bydliště pěšky v délce 1 hodina 15 minut.

14. Z rozvázání pracovního poměru výpovědí dle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná vypověděla pracovní poměr žalobce podle výše citovaného ustanovení zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Důvodem rozvázání pracovního poměru byla skutečnost, že podváděl při vykazování evidence pracovní doby, když na základě vnitřní skupinové směrnice o zúčtování pracovní doby pro strojvedoucí žalovaná poskytuje svým zaměstnancům odměnu ve výši 100 % hodinové sazby za dobu cesty k nástupnímu místu a z výstupního místa. Na základě oznámení, které žalovaná obdržela dne [datum] a následného šetření bylo zjištěno, že žalobce pro dopravu v souvislosti se směnami [číslo] [číslo] namísto chůze využil osobní automobil, a tedy doba cesty byla významně kratší (do 15 minut jedna cesta). Oproti výkazu žalobce činí tedy rozdíl celé 2 hodiny 30 minut, které si nepravdivě vykázal jako dobu cesty s cílem neoprávněně se obohatit na úkor zaměstnavatele. Výše popsaným jednáním se dopustil závažného porušení svých povinností, a to zejména povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a ochraňovat jeho majetek před ztrátou a zneužitím. Žalovaná upozornila žalobce, že se z jeho strany nejedná o první případ porušení jeho povinností, když v minulosti nedodržoval předepsané oblečení strojvedoucího, když se opakovaně dostavil na svou směnu v kraťasech namísto v dlouhých kalhotách; nedodržoval předepsané bezpečnostní postupy při obsluhování bezpečnostního prvku v podobě bezpečnostního tlačítka bdělosti, které je strojvedoucí povinen stisknout v pravidelných intervalech a z tohoto důvodu dokonce došlo dne [datum] k automatickému zastavení žalobcem řízeného vlaku; opakovaně neuposlechl žalobce zaměstnance uživatele, který mu byl oprávněn udělovat práci a kontrolovat ji, které mohlo ohrozit bezpečnost jízdy celého vlaku. Žalobce dále informoval žalovaného o dvouměsíční výpovědní době a vyzval ho, aby v termínu od [datum] do okamžiku skončení pracovního poměru, nadále nedocházel na pracoviště.

15. Z e-mailové korespondence žalobce s panem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že spolu řešili různé námitky a požadavky žalobce týkající se zaplacení částky 600 Kč za vstupní lékařskou prohlídku související s nástupem do zaměstnání, podmínky, za jakých žalovaná vysílá zaměstnance na pracovní cesty, vyjasnění otázky příspěvků na děti, podmínek, za jakých odešle žalobce přihlášení se za daňového poplatníka v SRN, vyjasnění si náležitostí mzdového výměru, námitek žalobce k vyúčtování mzdy za měsíc květen 2019. Žalobce dokonce v e-mailu ze dne [datum] prohlásil, že pokud nedojde ze strany žalované k nápravě, tj. k zaslání mzdového výměru, doplacení části nevyplacení mzdy za měsíc květen 2019, bude-li mu poslána tajemná výplatnice, na které budou chybět peníze nebo nebudou-li beze zbytku dodrženy pracovně právní předpisy, pak bude nucen podat žalobu u OS v [obec] a doručí žalované společnosti výpověď z pracovního poměru pro nedodržování pracovně právních předpisů na straně zaměstnavatele.

16. Z e-mailu odeslaného paní [jméno] [příjmení] [příjmení] žalobci ze dne [datum] soud zjistil, že tato se vyjádřila ke všem dotazům a připomínkám žalobce týkajících se vstupní lékařské prohlídky a podmínek, za kterých vysílá žalovaná společnost zaměstnance na pracovní cesty.

17. Z písemné reakce žalobce na e-mailovou zprávu paní [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce opětovně řešil proplacení peněžní částky za vstupní lékařskou prohlídku a vyslání zaměstnanců na pracovní cestu, a důrazně žádal společnost, aby zjednala nápravu za nevhodné chování vedoucích zaměstnanců, aby žalobce na pracovní cesty pověřoval písemnou formou a dále žádal, aby se mzdou za měsíc březen byly zaplaceny cestovní náhrady při pracovní cestě v důsledku praktických školení a závěrečné praktické zkoušky v [anonymizováno].

18. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [příjmení] [příjmení] opakovaně vysvětlil žalobci otázku příspěvku na děti a dále otázku mzdového výměru, který mu zaslal v příloze.

19. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce zaslal panu [jméno] [příjmení] své námitky ohledně vyúčtování stravného a vyúčtování mzdy za měsíc červen.

20. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [příjmení] [příjmení], jednatel žalované, zaujal stanovisko k požadavkům žalobce, které byly obsahem e-mailu ze dne [datum], co se týče stravného tuzemského a zahraničního, dopočítání stravného žalobci a s tím, že co se týče německého vyúčtování týkající se jedné směny, tyto skutečnosti ověří a bude žalobce informovat.

21. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a Ing. [příjmení] z [číslo] – [datum] soud zjistil, že Ing. [příjmení] opakovaně vyzval žalobce e-mailem ze dne 19. a [datum], aby se dostavil dne [datum] v 11:00 hod. do sídla [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova] s tím, že dle článku 4.1 pracovní smlouvy byl informován jeden den předem. Uvedl, že mohou spolu probrat osobně žalobcem uváděné nesrovnalosti a dle něj schůzka bude ku prospěchu věci. Žalobce opakovaně uvedl, že má dle plánu volno a naplánované soukromé věci a není zvyklý dostavovat se na jakékoliv schůzky, kdy mu není sděleno, kdo a o čem s ním chce mluvit. Také vyžadoval, aby ke schůzce došlo jedině za účasti jeho právního zástupce, a to v [obec], navrhl termín [datum] s tím, že konkrétní čas a místo upřesní. Žalobce opakovaně upozorňoval na nesrovnalosti v doplatcích mzdy za měsíc květen, na to, že nedostal zaplacené dvě směny, které odpracoval v červnu a ani mzda za měsíc červenec není v pořádku, a že mu nebyly proplaceny cestovní výlohy za ujeté kilometry. V druhém z e-mailů z [datum] upozornil na to, že je svobodný člověk s vlastním životem a právy a jeho předchozí nabídka na setkání v září trvá. Následně ho pan [příjmení] [příjmení] vyzval, aby dodržoval pracovní smlouvu, kterou uzavřel na základě svobodné vůle a aby se dostavil na schůzku [datum].

22. Soud dále provedl důkaz pěti černobílými fotografiemi ze stanoviště ze stanoviště strojvedoucího na daném typu lokomotivy zobrazujících štítek lokomotivy nad pultem strojvedoucího, pult strojvedoucího, kde je na jízdní páce viditelné jedno ze čtyř obsluhovacích tlačítek bělosti strojvedoucího, nožní pedál bělosti, pravá strana pultu, kde je již vidět černé boční tlačítko bělosti, na kterém měl žalobce údajně sedět a detail bočního tlačítka bdělosti.

23. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance německé strany [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce jako zaměstnanec české strany firmy DBV - ITL byl k němu přidělen na jízdní zácvik jako strojvedoucí, a to na dvě směny, jednalo se o začátek června loňského roku. První směna byla v pořádku, akorát žalobci řekl, že nemá nosit kraťasy do zaměstnání, ale dlouhé kalhoty a ten samý den jim volali, že spolu další den pojedou na dva dny z [obec] do [anonymizováno] a zpátky. Začátek směny byl [obec] [ulice] nádraží a konec [obec] [ulice] nádraží, pěšky se mezi těmito nádražími chodí cca 30 minut, proto se svědek se žalobcem dohodli, že on vyzvedne svým autem žalobce v [obec] [ulice] nádraží, dovezou se spolu svědkovým autem na [okres], kde byl začátek směny, pojedou do [anonymizováno] a zpět na [obec] [ulice] nádraží, kde měl žalobce odvézt svým autem na [obec] [ulice] nádraží k svědkovu autu. Na začátku směny nemohl svědek pana žalobce najít, v [obec] Hlavním nádraží, svědek stál s autem v areálu Českých drah na parkovišti, tak si zavolali, žalobce mu řekl, že stojí v areálu supermarketu [jméno] s autem, kde ho naložil a dojeli společně do [obec] Východního nádraží. Když jeli do [anonymizováno] vlakem, tak měli cestou rozepři. Bylo to tak, že pan žalobce řídil vlak ve stoje s tím, že ho bolí záda a byl opřen o boční pult, kde je tlačítko, říká se tomu„ kontrola buzení strojvedoucího“, žalobce na tomto tlačítku víceméně seděl, takže došlo k nouzovému zastavení vlaku. Žalobce seděl na kontrole buzení strojvedoucího, proto už ho nemohl ovládat tím způsobem, ke kterému je určen. Obvyklá poloha k řízení vlaku a obsluhování zabezpečovacího tlačítka je v sedě. V poloze, ve které byl žalobce, nemohl dosáhnout na polovinu včetně vysílačky, když ho svědek na to upozorňoval, žalobce tvrdil, že ho bolí záda a není mu příjemné sedět. Volal jim výpravčí z [anonymizováno], proč tam stojí. [příjmení] svědek urychlil odjezd, tak si stoupl vedle a vlak řídil sám, potom žalobci řekl, proč nemá dlouhé kalhoty a začala ta rozepře, kdy mu žalobce řekl, že je moc mladý na to, aby mu svědek něco říkal a nebo ho něco učil. Hned jak se nepohodli, tak jsem o záležitosti zastavení vlaku informoval svého přímého nadřízeného, pana [příjmení], telefonicky. Říkal mu jednak o zastavení vlaku a jednak, že se s žalobcem nepohodli a že ho již nebudu zaškolovat. Pan [anonymizováno] mu to odsouhlasil, že má dál řídit vlak, a to že už nemusí žalobce dál zaškolovat. Druhý den ráno mu pan [příjmení] volal a informoval ho, že žalobce odjel rychlíkem domů s tím, že už se svědkem nebude pokračovat v řízení nákladního vlaku zpět na [obec] [ulice] nádraží a pojede. Svědek se následně dozvěděl od ostatních, že se žalobce i s jinými zaměstnanci dohadoval, pořád se mu něco nelíbilo a že je problémový, tak zavolal paní [příjmení] [příjmení], vedoucí pražské strany DBV-ITL a řekl jí o své zkušenosti s žalobcem. Ta mu řekla, jestli to tak cítí, ať to klidně sepíše a pošle to jeho hlavnímu zaměstnavateli panu [příjmení] [jméno], generálnímu řediteli ITL, který umí česky. Svědek dříve chování žalobce neoznámil, protože nechtěl potopit kolegu, ale když následně slyšel, jak se chová k ostatním, takto oznámil. Pak slyšel, že paní [příjmení] [příjmení] shání informace o žalobci, jakým způsobem se dopravuje do práce. Slyšel, že jezdí autem do práce a přesto si vykazuje cestu pěšky, tak ze své iniciativy dne [datum] sepsal oznámení o tom, že žalobce [datum] vyzvedával v [obec] Hlavním nádraží, kam přijel vlastním autem a tuto informaci poslal paní [příjmení] [příjmení].

24. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], provozní ředitelky žalované společnosti, soud zjistil, že v době, kdy pracoval žalobce ve firmě, byla manažerkou logistiky. První problém, který zaregistrovala s žalobcem, vznikl hned první nebo druhý týden při výuce v jazykové škole [příjmení], kdy paní ředitelka telefonovala, že žalobce se nepohodl s lektorem a samovolně odešel vedle do třídy. Pak následně jí volal lektor, aby nechala přeřadit žalobce do druhé skupiny, že už ho odmítá učit, vzhledem k předchozímu konfliktu, kdy žalobce zpochybnil kvalitu jeho výuky. Žalobce v té době již určité znalosti německého jazyka měl, zatímco výuka německého jazyka probíhala od začátku, protože tam byli zaměstnanci, kteří německy vůbec neuměli. Pokud by jí to řekl na začátku, nemusel absolvovat pětiměsíční kurz němčiny, mohl například jít pouze na zkoušku z německého jazyka a následně na školení na německé předpisy. Ještě před tím svědkyni paní ředitelka, ke které měli účastníci jazykového kurzu chodit podepsat podpisový arch, že souhlasí s tím, že na ně žalovaná čerpat dotaci z EU na vzdělávání volala, že k ní žalobce vpadl bez pozdravení, a když se ho ptala, jestli jde podepsat ten arch, tak byl prý na ní velmi sprostý, doslova jí řekl„ vy s prominutím hovno víte, co sem jdu dělat“. Svědkyně se paní ředitelce omluvila za žalobce, ale s ním to nijak neřešila. Teprve po druhém konfliktu s lektorem žalobci telefonovala, ten jí po celou dobu telefonátu téměř nepustil ke slovu, řekl jí svojí pravdu a čekal snad, že se mu bude svědkyně omlouvat. Postupem doby měla svědkyně nespočet telefonátů od paní ředitelky, všechny problémy s žalobcem nedokázala přesně vystihnout, odkázala na emailovou korespondenci s ním. Také ji telefonovala koordinátorka kurzu, paní [příjmení], s tím, že žalobce si najednou po dobu výuky stoupl, aniž sdělil důvod, dále nenosil domácí úkoly, aniž by k tomu měl důvod. Postupně svědkyni nakonec došla trpělivost, požádala ředitelku a paní [příjmení], aby jim všechny výtky daly písemně a na tom základě si žalobce pozvali do [obec] a dali jsme mu vytýkací dopis. Pak se také dozvěděla, že žalobce při školení na německé předpisy shazoval kolegy, že test neudělají. Následně, když byl žalobce přidělen na zácvik k německé [právnická osoba], jí volal pan [příjmení], ke kterému byl přidělen žalobce k zácviku, že se nepohodli na mašině, protože ho svědek opakovaně upozorňoval na to, že žalobce musí mít dlouhé kalhoty a dále, že došlo k zastavení vlaku kvůli špatné obsluze tlačítka bdělosti žalobcem. Tím pádem se vyfoukl vzduch z hlavního potrubí a došlo k zastavení vlaku. Pan [anonymizováno] jí volal začátkem července s tím, že ke konfliktu mělo dojít asi měsíc zpátky. Když se ho ptala, proč jí volal až za měsíc, říkal jí, že čekal, jak se žalobce zachová, ale protože se svědkovi neomluvil a dozvěděl se i od jiných kolegů, že žalobce má nevhodné chování, tak jí to nahlásil. Svědek jí volal s tím, aby jí o tomto chování žalobce informoval jako žalobcovu nadřízenou. Svědkyně mu řekla, aby to sepsal písemně a předal vedení společnosti. Následně pár dnů po telefonu pana [příjmení], někdy v měsíci srpnu, jí telefonoval pan [příjmení] [jméno], jednatel společnosti [příjmení] a jeden ze tří jednatelů [právnická osoba], že dostal od pana [příjmení] zprávu o nevhodném chování žalobce při zácviku. Oznámil jí, že již delší dobu má [právnická osoba] podezření o falšování výkazů cest do práce žalobce. Domluvili se, že on se zeptá na žalobce u svých lidí a svědkyně svých zaměstnanců, takže jich obvolala 7. Mluvila s panem [příjmení], který jí řekl, že žalobce, když žalobce jede autem do práce, tak neparkuje jako ostatní v depu, s tím, že prý se mu tam práší na auto, a proto parkuje u obchoďáku. Od pana [příjmení] zjistila, že si vykazuje cestu do práce pěšky v délce 1h 15 minut nebo 1 h 30 minut, ačkoliv jezdí autem, což mu zabere tak [číslo] minut. Přitom žalovaná mu platili cestu pěšky, nehledě na to, že může jet autobusem, aby cesta byla co nejrychlejší, když mu cestu do zaměstnání a zpět hradí. Pan [anonymizováno] i někteří jiní zaměstnanci svědkyni řekli, že žalobce viděli jet do práce autem, ale nevěděli přesné datum, což je pro žalovanou problém, protože to potřebují spárovat. Následně asi za den až dva svědkyni zavolal opět pan [příjmení] a řekl jí, že jak měli spolu ten konflikt, asi před měsícem, tak věděl, že žalobce jel do práce autem, protože tak byli domluveni, přejížděli mezi nádražími v [obec]. Bylo to tak, že pan [příjmení] žalobce někde vyzvedl, jeli na druhé nádraží, odkud nastoupili na pracovní cestu a druhý den se vrátili na nádraží, kde svým vozidlem parkoval žalobce, kdy měl dle domluvy odvézt pana [příjmení] k jeho vozidlu. U žalované je to taková běžná praxe, že se zaměstnanci takto domluví, když se nevrací zpět na to samé nádraží. Následně jí vyjádření v tom směru ohledně cest žalobce autem do práce v předmětný den, poslal a svědkyně to následně přeposlala paní [jméno] [příjmení], což je účetní v ITL, aby to porovnala s pracovními výkazy, které odevzdal žalobce. Došlo k porovnání a zjistilo se, že si vykazoval, že v předmětné dny šel do práce pěšky, tudíž mu bylo vyplaceno víc peněz. Následně žalobce s předstihem vyzvali, tak, jak to mají ve smlouvě, aby se dostavil k jednání do sídla firmy ITL v [anonymizováno], žalobce jim odpověděl, že nedorazí, že má své osobní volno. Přesto mu poslali ještě jeden e-mail, kde mu napsali, že ho tam budou čekat. Svědkyně, Ing. [příjmení], [anonymizována dvě slova], paní [jméno] [příjmení] a finanční ředitel ITL pan [jméno] a advokátka ITL, aby se nám vyjádřil k falšování údajů ve výkazech cest do práce, žalobce však skutečně nedorazil. Svědkyně doznala, že žalobce je několikrát upozorňoval, že podle něj dostal špatně zaplaceny příplatky za přesčasy a různé odměny. Dle svědkyně, z počátku v tom byl chaos, než se to naučili, protože jinak je to v ČR a jinak podle německých předpisů. Když zjistili, že něco mají špatně spočteno, takto přepočetli a peníze žalobci doplatili. Problém byl v tom, že zatímco němečtí strojvedoucí měli svůj tablet, do kterého si zapisovali směny a program jim automaticky vypočítal výplatu včetně příplatků a odměn, což čeští strojvedoucí ještě neměli, až následně [právnická osoba] tento program zřídila i pro ně. Takže z počátku všechno zapisovali a počítali ručně, proto vznikly nějaké nesrovnalosti ve výpočtech. Pokud se žalobce oprávněn ozval, tak mu to žalovaná společnost uznala.

25. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná žalobce, dlouhá léta jsou přátelé. Svědek si přesně, že v pátek toho [datum] byli na pivku v restauraci [příjmení] [příjmení], v [obec]. Sešli se večer v 8 hodin, žalobce tam dojel autem. Auto ponechal u obchodního domu [jméno], což je ve vzdálenosti [číslo] m. Běžně žalobce na pivo autem nejezdí. Proč tehdy přijel do hospody autem, svědek nevěděl, bydlí ve vzdálenosti asi 4 km od hospody. Z hospody šel domů pěšky nebo autobusem, ro svědek nevěděl. Svědek mu druhý den ráno pro auto došel a dovezl mu ho domů. Svědek bydlí od parkoviště, kde měl žalobce auto, ve vzdálenosti zhruba 2 km. Žalobce ho v hospodě večer poprosil, aby mu auto druhý den ráno přivezl k němu domů, dal mu klíč. Žalobce čas na odvezení auta neměl, tušil, že šel do práce. Svědek mu auto přivezl a klíče dal manželce. To datum si svědek přesně pamatoval podle toho, že syn má 3. 6. narozeniny a ten víkend slavil s bývalou manželkou narozeniny. S žalobcem se na tom, že půjdou toho 7. 6. do hospody, určitě předem domluvili, s žalobcem byli v hospodě od 20 h. do zhruba 22 hodin, nic dlouhého to nebylo. Každý z nich měli 3-4 piva. Svědkovi naopak žalobce nikdy vozidlo takto nepřevážel.

26. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v roce 2018 pracovala jako koordinátor jazykových služeb v Jazykové škole [příjmení]. V souvislosti s touto činností se setkala jak s Ing. [příjmení] [příjmení] tak i s žalobcem, a to při intenzivním jazykovém kurzu němčiny pro strojvedoucí, který si u nich objednala žalovaná společnost. Svědkyně také komunikovala s jazykovými lektory a s účastníky kurzů. S žalobcem určitě nic pozitivního neřešila, po celou dobu kurzu řešila pořád nějaké problémy žalobce s lektory, když několik lektorů napadal, co se týče jejich kompetence a co se týče jejich výuky. Řešila to zejména s lektory, kteří byli chováním žalobce zasaženi a přišli se zeptat, jak mají situace s žalobcem řešit a dál postupovat a v jednom případě mě navštívil i žalobce. Žalobce ji jednou navštívil ráno před zahájením výuky, v kanceláři byl přítomen i lektor, s tím, že den předtím došlo ke konfliktu mezi žalobcem a tímto lektorem. Žalobce lektora slovně napadl při řešení nějaké gramatické záležitosti. Nakonec v kanceláři u svědkyně vznikl vyhrocený spor, kdy oba dva na sebe zvyšovali hlasy. Lektoři si stěžovali, že žalobce se řádně nepřipravoval na hodiny, vyrušoval, napadal výklad lektorů, v hodině chodil po místnosti, říkal, že má jiné věci na práci než se zabývat němčinou. Dle svědkyně celý problém byl v tom, že žalobce přišel do kurzu dobře jazykově vybaven a neměl pocit, že by potřeboval přípravu, přitom testy, které průběžně skládal, nebyly vždy stoprocentní. Jednání žalobce zasahovalo jednak odbornou stránku lektorů tak zasahovalo i do osobnostních kvalit pana lektora [příjmení], který má takovou povahu, že určitě se věnuje kvalitně účastníkům kurzů a všem chce všechno vysvětlit.

27. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná, jak pana žalobce, tak i paní [příjmení] [příjmení] [příjmení]. V roce 2019, byl svého času přímým nadřízeným žalobce, byl zaměstnancem a stále zaměstnancem firmy ITL [anonymizováno] jako teamleader, tj. vedoucí týmu strojvedoucích. Má na starosti skupinu strojvedoucích, které vede, učím a zkouší. Pana žalobce měl na starosti rámcově jako skupinu českých strojvedoucích u firmy ITL, zaměstnance žalované firmy dceřiné společnosti. Nejprve žalobce absolvoval kurz němčiny, pak kurz německých předpisů a pak praktický zácvik na lokomotivě. Svědek žalobce týden učil odbornou němčinu, s žalobcem měl problém, jednalo se o odborný problém, každý měl jiný názor na výklad jednoho ustanovení přepisů. Žalobce k názoru svědka nepřihlížel, měl jenom svoji pravdu, ačkoliv zatímco žalobce žádnou praxi neměl, svědek ji má dlouholetou. Žalobce zpochybňoval tezi předpisů se slovy„ co tam ti blbci píšou“, myšleno tvůrci německých předpisů. Svědka to iritovalo, protože žalobcův přístup byl diametrálně odlišný od přístupu ostatních strojvůdců, kteří k předpisům přistupovali s pokorou, měli zájem o problematiku. Z doslechu slyšel, jak o něm žalobce říkal někomu jinému, že je nekompetentní pro výuku německých předpisů v reakci na jejich předchozí spor. Svědek problematiku přednášel od pondělí do pátku a teprve ve čtvrtek mu řekl, že konečně se žalobce něco dozvěděl. Řekl to takovým způsobem, že to vypadalo jako urážka, žalobce vůbec neměl vůči svědkovi respekt. Svědek má dlouholetou praxi s lidmi, takže brzy pozná, jak se kdo chová, s jakým přístupem lidé problematiku pojmou. V průběhu praxe žalobce došlo následně k závažnému incidentu, který svědek musel přes telefon řešit. V průběhu zácviku byl žalobce přidělen na službu ke strojvedoucímu na vlak, jednalo se o pana [příjmení], který s ním jel vlakem z [obec] do [anonymizováno] a v průběhu této služby mu pan [příjmení] volal, že v [anonymizováno] vznikl problém, žalobce mu odepřel poslušnost. Svědek z toho byl zaskočen, jelikož to ještě nikdy nezažil. Jednalo se o mimořádnou situaci. Vše vzniklo tak, že žalobce řídil vlak a pan [příjmení] mu říkal, co má dělat. Pan žalobce obsluhoval vlak ve stoje, což sice není zakázané, ale je to problém, stalo se totiž, že vlak zastavil, aniž by měl, protože žalobce špatně obsluhoval jedno ze dvou zabezpečovacích zařízení, konkrétně se jedná o zařízení SIFA. Toto zařízení funguje tak, že strojvedoucí stojí na pedálu a jednou v intervalu cca 30 sekund pedál pustí a znovu zmáčkne. Tím potvrdí svou bdělost. Pokud by pedál nepustil, tak nejprve se rozsvítí kontrolka, pak zazní signál opakovaně: SIFA, SIFA a potřetí zařízení zaúčinkuje tak, že zastaví vlak. Problém byl v tom, že žalobce stál, tvrdil, že ho bolely záda, nedosáhl na nožní pedál, takže musel obsluhovat tlačítko se stejnou funkcí, které je na boční stěně lokomotivy, a to rukou. Navíc při řízení vlaku ve stoje má strojvůdce jiný úhel pohledu na trať a sledování výstražných signálů. Stalo se to, že žalobce si na tlačítko, které měl obsluhovat rukou, sedl, resp. opřel se o něj, a když přišla akustická výstraha, tak nestačil adekvátně zareagovat a došlo k zastavení vlaku, což samo o sobě se stát může. Žalobce byl v zácviku. Na druhou stranu tento nákladní vlak, který žalobce obsluhoval, chvíli blokoval hlavní jízdní trať a došlo chvíli ke zpoždění jiného vlaku a výpravčí nadával. Svědek viděl problém v tom, že žalobce vůbec neměl na službu nastoupit, pokud ho bolela záda a měl si vzít neschopenku, když ho čekala cesta 500 km do [anonymizováno] a 500 km zpět a strojvedoucí je povinen do služby nastoupit mj. odpočatý, střízlivý a zdravý. [příjmení] se vlak mohl rozjet, byly potřeba učinit nezbytné úkony, navíc výpravčí křičel do vysílačky, ať se situace rychle vyřeší, že jiný vlak nabírá zpoždění, takže řízení vlaku převzal pan [příjmení], který žalobci vytkl, že má stále na sobě ve službě krátké kalhoty, i když to samé mu vytýkal na jiné službě den předem, kterou spolu měli, načež žalobce vybouchl, řekl panu [příjmení], že mu nemá co poroučet, že je hodně mladý a že žalobce má větší zkušenosti než pan [příjmení] Pan [anonymizováno] svědkovi telefonoval, popsal mu celou situaci tak, předal mu k telefonu pana žalobce a já jsem mu ostře řekl:„ Budeš poslouchat pana [příjmení], protože on je tvůj nadřízený“. Pak mu předal zpátky pana [příjmení], kterému svědek řekl, jestli slyšel, co svědek řekl panu žalobci a řekl mu, že když ho žalobce nebude poslouchat, aby žalobce poslal domů. Pan [anonymizováno] žalobci řízení vlaku nepředal, protože měl obavu, jakým způsobem by žalobce mohl jednat a dojel takhle do [anonymizováno]. Následně se svědek dozvěděl od dispečera, který měl na starosti jízdu předmětného vlaku, že žalobce si stěžoval na [příjmení], který mu nepředal řízení vlaku, a jízda v zácviku pro něj nemá žádný význam, a proto se vrací domů. Dispečer neměl jinou možnost, než zaslat žalobci jízdenku, a ten se vrátil domů, vlakem domů jako cestující. Co se týče dlouhých kalhot, svědek potvrdil, že žalobce zřejmě neobdržel služební dlouhé kalhoty, jelikož neměli momentálně jeho velikost, ale měl za povinnost přijít ve svých dlouhých kalhotách. Svědek přirovnal provoz na železnici k režimu ve vojenské organizaci. Zdůraznil, že osoba v zácviku nemá žádnou odpovědnost, plná odpovědnost je na tom, kdo ho zacvičuje. Mezi nimi musí být absolutní důvěra.

28. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] soud zjistil, že je jednatel společnosti, ke které byl přidělen žalobce jako strojvedoucí. Zároveň jednatel společnosti [příjmení] [jméno] železniční společnost, která vlastní 50% žalované společnosti. Žalobce stejně jako ostatní zaměstnanci jim dávají rozpis hodin, na základě kterého kalkulujeme mzdu s tím, že žalobce si vykázal, že šel cestu z domova do nástupní stanice na službu a zpět pěšky, což se jim zdálo zvláštní, že by strojvedoucí šel hodinu a půl cestu do práce pěšky a hodinu a půl po službě domů také pěšky. Pak získali svědectví, že žalobce si účtoval cestu pěšky, ale ten jistý den jel autem. Na základě toho si řekli, že to považují za podvod a s žalobcem už nechtějí dál pracovat. Jelikož jim byl přidělen, tak sdělili žalované společnosti, že s tímto strojvedoucím už nechtějí pracovat. Pokud se svědek neplete, tak se jedná o svědectví pana [příjmení], který je strojvedoucí u nich a má pracovní smlouvu se [právnická osoba]. Jednak ta skutečnost, že žalobce si vykázal cestu do zaměstnání pěšky, ačkoliv jel autem, ovlivnila jeho výplatní list, a jednak o chování žalobce informovali jeho zaměstnavatele. Svědek získal vědomost o jeho chování již poté, co jim zaslala stížnost jazyková škola, když probíhala jeho jazyková výuka, s panem [celé jméno žalobce] se setkal osobně v [obec], kde mu vysvětlil, že je v našem společném zájmu, aby školení proběhlo úspěšně bez problémů poté, co získal informace od jazykové školy, že mají problémy s chováním žalobce při výuce. Při této příležitosti se osobně s žalobcem seznámil. Zjistil, že s žalobcem byly ještě další problémy, a to na lokomotivě, s manipulací lokomotivy při jízdě a problémy s oblečením, s tím, že žalobce měl kraťasy, když je přikázáno, že mají strojvedoucí nosit dlouhé kalhoty. S žalobcem byly pokaždé jiné problémy, ale jeho s žalobcem ukončila spolupráci pro podvod. Dle svědka od pana [příjmení] svědectví nejprve získali ústně a pak písemně, nevěděl, jaký byl časový odstup od těchto informací. Strojvedoucí si sami evidují pracovní dobu, a to pomocí tabletu, ve kterém je program, který pak propojí s jejich účetním programem a programem plánování jízd vlaků, takže průběžně získávají data od strojvedoucích a pak je vyhodnocují koncem měsíce, aby mohli získat podklady pro výplatu mezd. Někdy získávají podklady od vedoucích, pokud se jim zdají od zaměstnanců nesrovnalosti. Chování žalobce v jazykové škole pro svědka nebylo důvodem pro skončení pracovního poměru s žalobcem, když se potom stal ten problém s tlačítkem, tak si svědek řekl, ok, to je výcvik žalobce, i když je to podstatnější. Pak přišel ten podvod s tou evidencí docházky, což pro něj bylo nejpodstatnější.

29. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná žalobce a znám pana [příjmení] [příjmení], a to od roku 2018, kdy nastoupil do kurzu, je zaměstnancem žalované na pozici strojvedoucího. Žalobce zná, absolvoval s ním, jak kurz němčiny, tak předpisů, byl tehdy jeho bývalým kolegou. Svědek se setkal s žalobcem, když byl přidělen k nim do druhé skupiny na němčinu, protože v první skupině měl nějaké problémy s vyučujícím. Žalobce byl na vyšší úrovni s němčinou než oni ostatní, ale problémy s ním byly i v jejich skupině, měl své názory, které neseděly do koncepce výuky, narušoval vyučování, nechtěl spolupracovat s lektorem. Když byl přidělen k nim do skupiny, tak někdy s nimi ostatními také nespolupracoval. Svědek prohlásil, že poté co jsme byli přiděleni do firmy ITL, tak osoba pana [celé jméno žalobce] byl pojem, protože měl problémy s kázní, co se týče oblečení, nosil kraťasy. Dle svědka chování pana žalobce nebylo standardní. [příjmení] [příjmení] mu telefonovala ohledně žalobce v létě 2019, kdy začínali zácviky po přidělení k ITL.

30. Z výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], jednatele žalované soud zjistil, že od počátku pracovního poměru museli řešit problémy žalobce, při výuce německého jazyka vyrušoval, nevypracovával domácí úkoly. Svědek nevěřil, že takové problémy bude řešit s dospělým člověkem. Vedení firmy si řeklo, že nějak přežijí školení, a pokud žalobce na lokomotivě pak bude sám, nebude mít konflikty s jinými lidmi. Když to s žalobcem pokračovalo, tak mu zaslali vytýkací dopis. Poté následovaly kurzy německých předpisů, které dle svědkova názoru proběhly oproti němčině lépe. Tak si říkali, že to s žalobcem bude dobré. Pak následoval zácvik žalobce na lokomotivě, přidaly se problémy s kalhotami. S kalhotami to bylo tak, že strojvedoucí mají do práce předepsaný oděv, mezi ně patří dlouhé kalhoty, které žalobce nenosil, nosil kraťasy, protože mu to bylo v létě pohodlnější. Je pravdou, že pracovní oděv neobdržel, protože neměli jeho velikost, ale žalobce měl tudíž nosit nějaké své dlouhé kalhoty. Pracovní oděv strojvedoucího je předepsán v předpisech firmy ITL. Problém žalobce byl ještě při zastavení toho vlaku na frekventované trati. Vlak zastavil žalobce. Stalo se to tím, že žalobce místo aby seděl při řízení vlaku, tak stál. Bylo to tak, že tím, že žalobce stál a opíral se o pult, tak měl stisknuté tlačítko bdělosti, jeho princip je ten, že jednou za určité časové období jej musí uvolnit, a pak zase stisknout, čímž je ověřována moje bdělost při řízení lokomotivy. Nicméně tím, že bylo tlačítko stále zmáčknuté, a pan [celé jméno žalobce] tímto způsobem obsluhoval jiné tlačítko, tak došlo k automatickému zastavení vlaku. Brali to jako výrazné poručení pracovní kázně, ale stalo se to při zácviku žalobce a celou záležitostí se zaobírala provozní ředitelka. [ulice] věc však byla narušení důvěry při vykazování doby docházky do zaměstnání žalobcem. Dle svědka je to nadstandardní bonus, když zaměstnancům propláceli čas strávený na cestě do a ze zaměstnání. Firma žalobce předvolala k jednání, sice na poslední chvíli, ale bylo těžké organizačně zajistit přítomnost všech zúčastněných osob. U jednání byl svědek, paní [příjmení] [příjmení], paní [příjmení], advokátka firmy ITL, pan [příjmení], generální ředitel firmy ITL, finanční ředitel pan [příjmení] a překladatelka z němčiny do češtiny. Svědek doufal, že se s žalobcem sejdou a nějakým způsobem to vyřeší, ale žalobce se bohužel nedostavil, tak přikročili k podání výpovědi z pracovního poměru. Svědek zdůraznil, že funkce strojvedoucího je náročná na spolehlivost a správnost rozhodnutí. Firma v žalobce ztratila důvěru, že to bude dělat správně a nebude přitom podvádět.

31. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení soud zjistil, že dle něj výuku v jazykové škole neignoroval, tvrdil, že důvodem pro přechod do jiné třídy byl konflikt s lektorem panem [příjmení], který mu odmítl jeden z gramatických problémů, a to opakovaně. Byl pozván k žalované firmě do [obec], spolu se ním tam byli ještě dva kolegové. [jméno] mu ústně vytkl pan [příjmení] [příjmení] to, že v jazykové škole vyrušoval a nespolupracoval, žalobce ústně vyjádřil svůj nesouhlas, že důvody nejsou pravdivé. Následně mu byla písemně zaslána výtka, proti čemuž se žalobce písemně ohradil. Nakonec žalobce dostal vytýkací dopis, že vyrušoval a nespolupracoval v jazykové škole. Co se týče školení z německých předpisů, tak tam dle žalobce normálně probíhala výuka a neviděl v tom žádný problém. Žalobce potvrdil, že odpověděl panu [příjmení] na jeho dotaz, proč to tak dokonale umím:„ Protože se doma učím a nejsem línej“. Co se týče problému s kalhotami, žalobce nedostal služební dlouhé kalhoty a svoje dlouhé kalhoty za 1 200- 1 500 Kč si brát nechtěl, protože je tam v práci spousta špíny, šmíru a on bych si je zničil. Tak si vzal kraťasy, které se běžně mohly nosit u Českých drah, kde také dřív pracoval. Je pravdou, že kolega [příjmení] ho na to upozorňoval jednak při směně v pátek, žalobce mu řekl, že žádný služební dlouhý kalhoty nevyfasoval, tak si je nemůže vzít. Pak mu to řekl ještě na směně ze soboty na neděli, kdy žalobce potom po tom konfliktu jel z [anonymizováno] do [obec]. Co se týče zastavení vlaku, tak žalobce odkázal na své písemném vyjádření, do detailu, ale co se týče nějakého ohrožení, tak nestříkala krev a ani nikde nebyli mrtví lidé. K žádnému ohrožení života nedošlo, tak jak to ve své výpovědi uvedl pan [příjmení]. Co se týče zastavení vlaku, tak poukázal na to, že byl v zácviku a způsob ovládání tlačítka bdělosti v Německu je opačný než v [obec]. To se stane i starým strojvedoucím, že něco přeslechnou nebo se jedná o složitou situaci, nestihnou to a vlak se zastaví, ale to se dle žalobce přece nic neděje, protože se dějí věci špatné, když se vlak„ hejbe“, a ne když vlak stojí. Žalobce dále poukázal na to, že k ohrožení bezpečnosti dopravy nedošlo, neblokovali žádnou trať, protože k zastavení vlaku došlo před odjezdovým návěstidlem. Dle žalobce s ním pan [příjmení] od zastavení vlaku nekomunikoval, tak jsem zavolal dispečink ITL, řekl jim, co se stalo, že se mnou pan [příjmení] nemluví a že už s ním na směně být nechci a ať mu pošlou jízdenku, což se stalo a dali mu souhlas k tomu, abych druhý den odjel vlakem do [obec]. Žalobce nadále tvrdil, že nepodváděl při vykazování doby docházky do práce. Je to prý jen domněnka žalované, chtěli se ho zbavit a museli se ho zbavit, protože docházelo k tomu, že přes jeho dvojí e-mailové upozornění mu nedoplatili jeho mzdové nároky. Žalobce potvrdil, že se svědkem [příjmení] se domluvili, že každý z nich vezme auto a vzájemně se doplní. Měli spolu odjet na začátek pracovní cesty na nádraží [okres] jeho autem, a protože směnu měli ukončit na [obec] hlavním nádraží, tak pak měli nasednout do žalobcova auta a žalobce měl převézt svědka k jeho autu na [okres], přesně tak, jak to svědek popisoval. Žalobce prohlásil, že na to zapomněl. Předchozí směna, kterou jsem měl žalobce s panem [příjmení], jim končila ve stanici [anonymizována dvě slova], kde měl přistavené své auto, do kterého nasedl. Pak byl dohodnut s kamarádem panem [příjmení], že půjdou na pivko, což mohl, protože žalobci směna začínala až druhý den v 11 hodin. Tak žalobce autem dojel a zaparkoval ho na střešním parkovišti u [jméno], poté došel asi 300 m do restaurace, dal si 3-4 piva a nechal auto na parkovišti, domů došel pěšky, takových 4,5 km. Žalobce se domluvil s tím kamarádem a dal mu klíčky od auta, aby mu druhý den odvezl auto domů. S kolegou [příjmení] se domluvili na tom, že se budou doplňovat auty právě v ten pátek, ve stejný den, jako pak žalobce na tu jejich domluvu zapomněl, mohlo to být také den předem. Opakovaně tvrdil, že v ten pátek domů autem nedojel a pak nešel do restaurace do hospody s kamarádem, protože mu šlo o čas. Autobus od jeho bydliště k [jméno] jezdí v tu dobu v pátek zhruba každých 20 minut. Žalobce vypověděl, že asi za měsíc a půl po podání výpovědi mu přišel vytýkací dopis, že po něm žalovaná požaduje 416 000 Kč, to byl také důvod, proč podal žalobu na neplatnost výpovědi.

32. Soud zamítl návrh žalobce na vyžádání informací od firmy ITL [anonymizována dvě slova] o průběhu směny žalobce z [datum], zejména ohledně poloh vlaku v průběhu této směny a případně i s místem zastávek a návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že z těchto důkazů by nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí soudu.

33. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které vznikl mezi účastníky od [datum] pracovně právní poměr. V rámci ujednání mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná zaměstná žalobce nejprve na období, ve kterém si bude zvyšovat kvalifikaci jako strojvedoucí zácviku a po úspěšném dosažení zvýšené kvalifikace ho přidělí jako zaměstnance ke [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v Německu na pozici strojvedoucího. Žalovaná žalobci zajistila školení pro zvyšování jeho kvalifikace, které se skládalo ze dvou částí, a to jazykové a odborné. Žalobce při zaškolování opakovaně vyrušoval výuku, nedodržoval pokyny při výuce, nerespektoval autoritu vyučujících, neplnil si všechny studijní povinnosti, na což byl opakovaně upozorňován ze strany lektorů, kteří ho vyučovali. Na toto porušování povinností ze strany žalobce byla žalovaná upozorňována ze strany jazykové školy i ostatních zaměstnanců žalované, kteří se také účastnili výuky. Následně dne [datum] předala žalovaná žalobci vytýkací dopis s výzvou pro žalobce, aby své pracovní povinnosti dodržoval. Žalobce s obsahem vytýkacího dopisu projevil nesouhlas dopisem ze dne [datum]. Žalobce úspěšně absolvoval kurz německého jazyka, dokončil kurz německých drážních předpisů a složil příslušnou zkoušku, čímž se z něj stal strojvedoucí s oprávněním řídit lokomotivy na železniční síti v SRN. Následně byl přidělen na pozici strojvedoucího v SRN, a to dle pracovní smlouvy a Dodatku [číslo] ze dne [datum], aby u tohoto uživatele absolvoval jízdní zácvik na konkrétní typ lokomotivy k získání oprávnění k řízení typu lokomotivy, se kterým disponuje uživatel. Po přidělení žalobce obdržela od uživatele žalovaná další stížnosti na chování žalovaného a to 1. nedodržování nošení předepsaného oblečení strojvedoucího, kdy se žalobce opakovaně dostavil na svoji pracovní směnu v kraťasech místo v dlouhých kalhotách; 2. nedodržování bezpečnostních postupů při obsluhování bezpečnostního prvku v podobě tlačítka bdělosti, které je strojvedoucí povinen stisknout v pravidelných intervalech. Z tohoto důvodu dne [datum] došlo k automatickému zastavení vlaku řízeného žalobcem na velmi vytížené trati, na základě čehož musel do vlaku volat výpravčí s varováním, že se k místu blíží osobní vlak, jehož zastavení by vedlo ke způsobení značné škody, a to i s ohledem na zpoždění navazujících spojů, které by to vyvolalo; 3. opakované neuposlechnutí zaměstnance uživatele, který je oprávněn udělovat žalobci práci a kontrolovat ji, které mohlo ohrozit bezpečnost jízdy celého vlaku. Následně po složení zkoušky na příslušný typ lokomotivy měl získat Doplňkové osvědčení k licenci strojvedoucího, potvrzujícího, že je oprávněn vykonávat funkci strojvedoucího v SRN a sám řídit příslušný typ lokomotivy. Tento jízdní zácvik však již nedokončil. Žalovaná přikročila dne [datum] k výpovědi žalobce z pracovního poměru dle § 52 písm.g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Důvodem rozvázání pracovního poměru byla skutečnost, že podváděl při vykazování evidence pracovní doby, když na základě vnitřní skupinové směrnice o zúčtování pracovní doby pro strojvedoucí žalovaná poskytuje svým zaměstnancům odměnu ve výši 100 % hodinové sazby za dobu cesty k nástupnímu místu a z výstupního místa. Na základě oznámení, které žalovaná obdržela dne [datum] a následného šetření bylo zjištěno, že žalobce pro dopravu v souvislosti se směnami [číslo] [číslo] namísto chůze využil osobní automobil, a tedy doba cesty byla významně kratší (do 15 minut jedna cesta). Oproti výkazu žalobce činí tedy rozdíl celé 2 hodiny 30 minut, které si nepravdivě vykázal jako dobu cesty s cílem neoprávněně se obohatit na úkor zaměstnavatele. V souvislosti s těmito směnami si žalobce vykázal celkem tři hodiny doby cesty, za něž mu žalovaná poskytla odměnu ve výši 1 353,42 Kč. Výše popsaným jednáním se dopustil závažného porušení svých povinností, a to zejména povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a ochraňovat jeho majetek před ztrátou a zneužitím. Vzhledem k této skutečnosti žalovaná neobdržela z dotačního programu dotaci na náklady na výuku německého jazyka a náklady na mzdu žalobce a proto jejich zaplacení požadovala po žalobci, který v reakci na toto jednání žalované podal žalobu na neplatnost výpovědi z pracovního poměru.

34. Soud věc právně posoudil podle z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění z.č.358/2018 Sb., účinného do 31.12.2019 Sb.

35. Podle § 52 písm.g) z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění z.č.358/2018 Sb., účinného do 31.12.2019 Sb. jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

36. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

37. Podle rozsudku NS ČR [anonymizováno] [spisová značka] Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je ovšem výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce jen tehdy, bylo-li zaměstnancem zaviněno, a to úmyslně, vědomou nedbalostí nebo alespoň z nevědomé nedbalosti. Dodržovat povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 až § 304 zák. práce), pracovním řádem (§ 306 zák. práce), pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Přitom může mít zaměstnanec dobré pracovní výsledky, ale přestože dobrých výsledků dosahuje, porušuje některé své povinnosti, jež z pracovního poměru vyplývají.

38. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. [spisová značka] Od porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním je třeba odlišovat zavinění, které vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O porušení pracovních povinností, které způsobilo škodu, ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) jde tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit a chtěl ji způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, a jestliže v případě, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění zaměstnance ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže zaměstnanec nevěděl, že škodu může způsobit, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá).

39. Podle § 301 písm. d) z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění z.č.358/2018 Sb., účinného do 31.12.2019 Sb. jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

40. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. [spisová značka] Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

41. Podle ustanovení § 301 písm. d) zák. práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

42. Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, který byl uveřejněn pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

43. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce v řízení prokázal existenci pracovního poměru u žalované, skutečnost, že žalovaná učinila úkon k jeho ukončení dne [datum] a že žalobu dle ust. § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Žalobci se však nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že předmětný pracovněprávní úkon, který žalovaná učinila vůči žalobci dne [datum], je neplatným právním úkonem. Soud v řízení provedl rozsáhlé dokazování a má za prokázaný důvod výpovědi, tj.,že žalobce podváděl ve výkazu týkající se směny [číslo] směny [číslo] když si vykázal pěší cestu do práce z místa bydliště do nástupního místa na směnu [obec] - [ulice] nádraží v délce 1 h 45 min. a pěší cestu z místa ukončení směny [obec] – [ulice] nádraží do místa svého bydliště v délce 1 h 15 min., ačkoliv absolvoval obě cesty svým osobním automobilem, doba cesty se tak významně zkrátila (do 15 ti minut jedna cesta) a v souvislosti s tím mu žalovaná vyplatila odměnu ve výši 1 353, 42 Kč. Žalobce se tak svým jednáním dopustil útoku na majetek žalované spočívající v odčerpání části majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího plnění. Žalobce svým úmyslným jednáním,kdy jeho záměrem bylo neoprávněné navýšení výdělku, porušil § 301 písm. d) zákoníku práce, když povinnost střežit a chránit majetek zaměstnavatele patří mezi základní povinnosti zaměstnanců. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zák. práce) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Na této povaze jednání žalobce nic nemění ani relativně nízká výše škody, která byla způsobena. Jednání žalobce považuje soud za závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci, které žalovanou opravňovalo k podání předmětné výpovědi. Žalobcovo jednání má soud za prokázané výpovědí svědka [příjmení], se kterým byl žalobce domluven na společné dopravě autem na nástupní místo na směnu a z výstupního místa po ukončení směny následující den, který o jednání žalobce, které bylo důvodem výpovědi, žalovanou informoval. Naproti tomu výpověď svědka [příjmení], kamaráda žalobce považuje za účelovou a to v souvislosti s výpovědí žalobce, kterému soud neuvěřil, že na domluvu se svědkem [příjmení] ohledně dopravy na a ze směny zapomněl v ten samý den, kdy se takto domluvili. Žalobce se ani ve své výpovědi nezmínil o tom, že by svědka [příjmení] informoval o tom, že na jejich domluvu zapomněl a nastala nějaká změna. Soud mu neuvěřil ani tvrzení, že se obával nechat auto na nestřeženém parkovišti přes jednu noc, když právě tvrdil, že kvůli požití alkoholu nechal vozidlo jednu noc na tomto parkovišti odstavené a svědek [příjmení] mu měl auto odvézt další den ráno a následně tvrdil, že musel u auta na svědka [příjmení] čekat do 10.30 hodin, kdy by měl mít tedy dle svého tvrzení už auto svědkem odvezené.

44. Soud při svém rozhodování o intenzitě porušení pracovní kázně ze strany žalobce přihlédl k osobě žalobce, který vyvolával zřejmě zbytečné konflikty s jinými zaměstnanci žalobce při výuce německého jazyka, neuznával autoritu školitelů, jak bylo prokázáno výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno], emailovou korespondencí mezi Ing. [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a paní [příjmení]; k funkci, kterou zastával, tj. strojvedoucí, práce vysoce odpovědná a náročná kladoucí přísné nároky na spolehlivost. Při této činnosti může dojít k ohrožení majetku, zdraví a života ostatních osob; k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, žalobce se v minulosti dopustil méně závažného porušení pracovní kázně, tj. porušování studijních povinností při zaškolování, prokázáno výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], Ing. [příjmení] [příjmení], výše uvedenou emailovou korespondencí, nedodržoval nošení předepsaného oblečení strojvedoucího, když se žalobce opakovaně dostavil na směnu v kraťasech místo v dlouhých kalhotách, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná po nějakou dobu služební dlouhé kalhoty nepřidělila, jde však o přístup žalobce, popsaný shora v jeho účastnické výpovědi, prokázáno výpovědí žalobce, svědka [příjmení]; k míře jeho zavinění, přímý úmysl žalobce; způsobu a intenzitě porušení konkrétních okolností- podvodné jednání žalobce bylo těžko zjistitelné, kdy žalovaná je závislá na údajích žalobcem uvedených, prokázáno svědky [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova]; nedodržování bezpečnostních předpisů při obsluhování bezpečnostního tlačítka bdělosti, vedoucího k automatickému zastavení vlaku řízeného žalobcem, podle soudu není podstatné, kde k zastavení došlo, spíš je s podivem, že žalobce nastoupil na směnu dlouhou cca 500 km tam i zpět s velkými bolestmi zad a přístup žalobce, že dle něj je všechno v pořádku, když„ nestříkala krev a nebyli žádní mrtví“, prokázáno jeho účastnickou výpovědí, výpovědí svědka [příjmení] a [příjmení]; opakovanému neuposlechnutí zaměstnance uživatele, který byl oprávněn udělovat žalobci práci a kontrolovat jí, prokázáno svědkem [příjmení] a [příjmení]. Soud přihlédl dále i ke způsobu jednání žalobce vůči nadřízenému Ing. [příjmení], který ho vyzval, aby se dostavil dne [datum] k osobnímu pohovoru do sídla [právnická osoba], což žalobce odmítl, i když v ten den měl volno a kladl si podmínky schůzky, tj. datum a místo naopak sám, prokázáno svědkem [příjmení] [příjmení] svědkem [příjmení] a emailovou korespondencí mezi Ing. [příjmení] a žalobcem. Je sice pravdou, že žalobce poukazoval na nesrovnalosti, ať už oprávněné, či nikoliv při výpočtu mzdy, vysílání na pracovní cesty, odpočty z daně na děti a další, což Ing. [příjmení] [příjmení], ani Ing. [příjmení] nepopírali, nicméně soud opakovaně upozorňuje na způsob jednání žalobce, daný zřejmě jeho povahovými rysy, na některých místech mu však chybí respekt k nadřízeným a úcta ke kolegům a okolí, jak vyplývá z emailové korespondence žalobce s oběma výše uvedenými svědky. Je třeba opakovaně zdůraznit povahu práce žalobce jako strojvedoucího a s tím související nutná absolutní důvěra mezi účastníky, která byla jednáním žalobce narušena. Soudu tedy žalobu ze všech shora uvedených důvodů zamítl.

45. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., když žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 42 000 Kč, která se skládá z 15 úkonů právní služby advokáta po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3) písm. a), ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, vyhlášky č 177/1996 Sb., ([datum] příprava a převzetí zastoupení 1 § [číslo] a) 2.500 Kč, [datum] Sepis vyjádření 1 § [číslo] d) 2.500 Kč, [datum] OS [obec] – jednání 1 § 11/ 1 g) 2.500 Kč, [datum] OS [obec] jednání (13: [číslo]), 2 § 11/ 1 g) 5 000 Kč, [datum] Sepis vyjádření 1 § [číslo] d) 2.500 Kč, [datum] OS [obec] – jednání (13: [číslo]) 2 § 11/ 1 g) 5.000 Kč, [datum] OS [obec] – jednání (12:30), 2 § 11/ 1 g) 5.000 Kč, [datum] OS [obec] – jednání (12:30 16:00), 2 § 11/ 1 g) 5.000 Kč, [datum] Sepis vyjádření 1 § [číslo], d) 2.500 Kč, [datum] OS [obec] – jednání (12: [číslo]) 2 § 11/ 1 g) 5 000 Kč) a 15 režijních paušálů po 300 Kč, tedy celkem 4 500 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Soud žalobci uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

46. Lhůtu k plnění soud žalobci stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

47. O nákladech řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst.1 o.s.ř., tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žalobci, který neměl ve věci úspěch a nejsou u něj předpoklady pro osvobození od zaplacení soudního poplatku, uložil zaplatit náklady na svědečné, spočívající v náhradě mzdy za podanou svědeckou výpověď paní [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] a panu [jméno] [příjmení], pokud si přiznané částky ve výši 2 264 Kč a 133,36 Euro bude jejich zaměstnavatel po vyplacení svědkům refundovat soudu.