7 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 2 736 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkem částky 4 736 Kč s příslušenstvím s tím, že žalované dne [datum] na základě její žádosti ze stejného dne poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč splatný původně dne [datum]. Do dnešního dne žalovaná ničeho neuhradila. Součástí žalované pohledávky je poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč, smluvní pokuta za nesplnění podmínek smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (2000 Kč) od [datum] (den po dni splatnosti) do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou, avšak neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala společnosti spolu s jistinou ve výši 2 000 Kč uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč a úrok. Veškeré platby, ke kterým se ve smlouvě o úvěru zavázala, byla žalovaná povinna uhradit do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků. Pro případ prodlení žalované s plněním dluhu si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení povinnosti předkládat po dobu trvání smluvního vztahu písemné potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru, případně informovat žalobkyni o skutečnosti, že k danému dni není v zaměstnaneckém či pracovním poměru a smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru při porušení povinnosti předložit žalobkyni potvrzení příslušného okresního (obvodního) soudu dle jejího úředně hlášeného pobytu, že vůči ní jsou či nejsou vedena soudní řízení, kromě smluvních pokut byla žalovaná povinna žalobci uhradit paušální náklady spojené s vymáháním dluhu a to ve výši 450 Kč za první upomínku při prodlení, ve výši 650 Kč za upomínku při prodlení 20 dnů a ve výši 1 500 Kč za předání a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. Žalovaná dluh řádně a včas neuhradila, žalobkyni nezaplatila ničeho.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7. Pokud jde o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě bylo mezi stranami ujednáno, že žalovaná bude povinna zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Soud však má za to, že výše poplatku za poskytnutí úvěru je ve vztahu k výši poskytnuté částky nepřiměřeně vysoká, neboť výši poskytnuté částky dokonce převyšuje, soudu je však z úřední povinnosti známo, že banky poskytují obvykle úvěry za poplatek ve výši kolem 10 % z poskytnuté částky, popřípadě poplatek za poskytnutí úvěru nesjednávají. S ohledem na uvedené soud v souladu s § 1815 o.z. k ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru nepřihlédl a žalobu co do částky 2136 Kč s příslušenstvím zamítl.

8. Pokud jde o zaplacení poplatku za odeslání dvou upomínek v celkové výši 1 100 Kč a nákladů za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury ve výši 1 500 Kč, tj. paušálních nákladů spojených s vymáháním dluhu v celkové výši 2 600 Kč, soud žalobu rovněž jako nedůvodnou zamítl. Poplatek je svou povahou sjednaná cena za určitou službu nebo úkon věřitele ve prospěch nebo v zájmu dlužníka a jedná se o smluvní pohledávku. V posuzované věci však nemůže jít o poplatek jakožto pohledávku, neboť dlužník o žádnou takovou službu věřitele nepožádal a také není v jeho prospěch či v jeho zájmu. Dle svého obsahu tedy jde spíše o náklady spojené s uplatněním pohledávky, jež jsou podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky. Nař. vl. č. 351/2013 Sb. v § 3 stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč, nic jiného o těchto nákladech nestanoví. Ve spotřebitelském vztahu (jako v posuzované věci) má věřitel podle § 513 o.z. na zaplacení pouze těch nákladů, na které své finanční prostředky skutečně vynaložil a ve výši skutečně vynaložené, což musí doložit. Na jím jednostranně stanovené paušální náklady bez doložení jejich vynaložení právo nemá, a proto soud požadavek na zaplacení nákladů (poplatku) ve výši 2 600 Kč jako nedůvodný zamítl.

9. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) za nesplnění povinností ze smlouvy (čl. 7 a 7.3) a smluvní pokutu (poplatek) z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení soud konstatuje, že v případě utvrzení dluhu dvěma smluvními pokutami, jejichž výše a způsob stanovení se navzájem liší je neurčité. K těmto ujednáním o smluvních pokutách tak soud v souladu s §§ 553 a 554 o.z. nepřihlédl a žalobu v této části také zamítl.

10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pouze částečně a podle §§ 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč jako nesplacenou jistinu. Dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovaná převážně úspěšná, poměrnou část nákladů by proto soud přiznal žalované. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud jí žádnou jejich náhradu nemohl přiznat, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.