9 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 647,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 241,30 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 1 406,10 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částka s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se dle smlouvy zavázala vrátit celkem částku částka s příslušenstvím do datum, žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, jenž se skládá z nesplaceného úroku ve výši částka a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení z jistiny od datum až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud dle § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy o úvěru právnická osoba poskytla žalované na její bankovní účet dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala společnosti právnická osoba zaplatit celkově částku částka, doba trvání úvěru byla 30 dní od poskytnutí úvěru a zápůjční úroková sazba činila 298,08 % ročně. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas si smluvní strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále byla žalovaná povinna uhradit paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši částka. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce.

5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši částka, což je v posuzovaném případě úrok 298,08 % ročně, má soud za to, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15.12.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období srpna 2019 činila 8,46 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci sjednané úroky více než třiceti pětinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 8,46 % ročně, jak vyplývá z přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dní od poskytnutí úvěru, činí úrok z částky částka za období od datum do datum částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.

9. Pokud jde o požadavek na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě si strany ujednaly pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši částka. Soud má za to, že paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku je však svou povahou rovněž ujednanou smluvní pokutou, neboť ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci v případě prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady žalobce vyvolané takovým prodlením žalované a ve skutečnosti tedy představuje utvrzení dluhu žalované smluvní pokutou. Jestliže je týž dluh utvrzen několika smluvními pokutami, jejichž výše nebo způsob jejich stanovení se navzájem liší, je ujednání o takových smluvních pokutách neurčité, a proto ve skutečnosti potud o právní jednání vůbec nejde (§ 553 odst. 1 o.z.). Pohledávky žalobce na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka proto nemohly vzniknout, z těchto důvodů soud co do částky částka žalobu zamítl.

10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu a úrok, dále s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši částka a běžícími úroky z prodlení z částky částka, která odpovídá výši nesplacené jistiny, podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka částka s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši částka a s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku částka. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky částka. Neúspěch měl naopak ohledně částky částka. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku částka. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 25,39 %. Žaloba byla podána po datum na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota předmětu řízení – peněžitého plnění nepřevyšuje částka, byly učiněny úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Náklady žalobce činí celkem částku částka za zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu za zastupování za 2 úkony po částka podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1 a 1 úkon ve výši ½ podle § 11 odst. 2 písm. h) vzhledem k tomu, že v případě formulářových žalob jsou i výzvy k plnění formulářové, tedy jednoduché, 3 režijní paušály po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši částka. Z těchto nákladů soud žalobci přiznal náhradu ve výši 25,39 %, tj. částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.