9 C 115/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 647,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 241,30 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 1 406,10 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se dle smlouvy zavázala vrátit celkem částku [částka] s příslušenstvím do [datum], žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], jenž se skládá z nesplaceného úroku ve výši [částka] a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení z jistiny od [datum] až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud dle § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru [právnická osoba] poskytla žalované na její bankovní účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala společnosti [právnická osoba] zaplatit celkově částku [částka], doba trvání úvěru byla 30 dní od poskytnutí úvěru a zápůjční úroková sazba činila 298,08 % ročně. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas si smluvní strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále byla žalovaná povinna uhradit paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši [částka]. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce.

5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši [částka], což je v posuzovaném případě úrok 298,08 % ročně, má soud za to, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15.12.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období srpna 2019 činila 8,46 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci sjednané úroky více než třiceti pětinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 8,46 % ročně, jak vyplývá z přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dní od poskytnutí úvěru, činí úrok z částky [částka] za období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši [částka], o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.

9. Pokud jde o požadavek na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě si strany ujednaly pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši [částka]. Soud má za to, že paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku je však svou povahou rovněž ujednanou smluvní pokutou, neboť ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci v případě prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady žalobce vyvolané takovým prodlením žalované a ve skutečnosti tedy představuje utvrzení dluhu žalované smluvní pokutou. Jestliže je týž dluh utvrzen několika smluvními pokutami, jejichž výše nebo způsob jejich stanovení se navzájem liší, je ujednání o takových smluvních pokutách neurčité, a proto ve skutečnosti potud o právní jednání vůbec nejde (§ 553 odst. 1 o.z.). Pohledávky žalobce na zaplacení paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] proto nemohly vzniknout, z těchto důvodů soud co do částky [částka] žalobu zamítl.

10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako nesplacenou jistinu a úrok, dále s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka] a běžícími úroky z prodlení z částky [částka], která odpovídá výši nesplacené jistiny, podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka [částka] s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši [částka] a s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku [částka]. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky [částka]. Neúspěch měl naopak ohledně částky [částka]. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku [částka]. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 25,39 %. Žaloba byla podána po [datum] na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota předmětu řízení – peněžitého plnění nepřevyšuje [částka], byly učiněny úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Náklady žalobce činí celkem částku [částka] za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastupování za 2 úkony po [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1 a 1 úkon ve výši ½ podle § 11 odst. 2 písm. h) vzhledem k tomu, že v případě formulářových žalob jsou i výzvy k plnění formulářové, tedy jednoduché, 3 režijní paušály po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši [částka]. Z těchto nákladů soud žalobci přiznal náhradu ve výši 25,39 %, tj. [částka].