9 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 013,75 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky [částka] a 10 % úroky z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši [částka], které byly zaslány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, žalobci uhradil pouze částku [částka]. Žalobce se dále domáhá smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši [částka]. Dále žalobce požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení z jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že dne [datum] byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce a dne [datum] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Dle čl. 2 smlouvy je žalovaný v případě prodlení s plněním jeho závazků ze smlouvy povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady ve výši [částka] za písemnou upomínku, ve výši [částka] za emailovou upomínku, ve výši [částka] za telefonickou upomínku, ve výši [částka] za SMS upomínku, ve výši [částka] za přípravu splátkového kalendáře, ve výši [částka] za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek a ve výši [částka] za předání spisu inkasní agentuře.

4. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], který soud považuje za sjednané úroky, má soud za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku [částka], což znamená, že úroky činní 390 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. [číslo jednací]. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období června 2019 činila 8,37 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci však sjednané úroky více než čtyřiceti šestinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 8,37 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum], činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.

9. Pokud jde o požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě si strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky a dále povinnost žalovaného uhradit žalobci paušální náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] za písemnou upomínku, ve výši [částka] za emailovou upomínku, ve výši [částka] za telefonickou upomínku, ve výši [částka] za SMS upomínku, ve výši [částka] za přípravu splátkového kalendáře, ve výši [částka] za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek a ve výši [částka] za předání spisu inkasní agentuře. Soud má za to, že paušalizovaná náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného je však svou povahou rovněž ujednanou smluvní pokutou, neboť ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci v případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady žalobce vyvolané takovým prodlením žalovaného a ve skutečnosti tedy představuje utvrzení dluhu žalovaného smluvní pokutou. Jestliže je týž dluh utvrzen několika smluvními pokutami, jejichž výše nebo způsob jejich stanovení se navzájem liší, je ujednání o takových smluvních pokutách neurčité, a proto ve skutečnosti potud o právní jednání vůbec nejde (§ 553 odst. 1 o.z.). Pohledávky žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a na zaplacení náhrady nákladů (smluvní pokuty) v celkové výši [částka] proto nemohly vzniknout. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2390 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako nesplacenou jistinu a úrok běžícími úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. [ústavní nález] a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. [číslo jednací] a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka [částka] s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku [částka]. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky [částka]. Neúspěch měl naopak ohledně částky [částka] s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku [částka]. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky [částka]. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku [částka]. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 3,73 %. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce v řízení byl pouze v nepatrné výši, soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.