9 C 169/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 690,02 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 14 906,98 Kč a 10 % úroky z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši [částka], které byly zaslány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobce se dále domáhá smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši [částka]. Dále žalobce požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení z jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že dne [datum] byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce a téhož dne byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Dne [anonymizováno] 2019 účastníci uzavřeli dodatek ke smlouvě, na základě kterého byly téhož dne žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal celkovou částku [částka] vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši [částka] nejpozději do [datum]. Dle čl. 2 smlouvy je žalovaný v případě prodlení s plněním jeho závazků ze smlouvy povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady ve výši [částka] za písemnou upomínku, ve výši [částka] za emailovou upomínku, ve výši [částka] za telefonickou upomínku, ve výši [částka] za SMS upomínku, ve výši [částka] za přípravu splátkového kalendáře, ve výši [částka] za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek a ve výši [částka] za předání spisu inkasní agentuře.

4. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], který soud považuje za sjednané úroky, má soud za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok z částky [částka] za 31 dnů částku [částka], což znamená, že úroky činní 390 % ročně, resp. z částky [částka] za 15 dnů částku [částka], což znamená, že úroky činní 608 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. [číslo jednací] či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. [číslo jednací]. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období listopadu 2019 činila 8,34 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci však sjednané úroky více než čtyřiceti šestinásobně, resp. sedmdesáti dvanásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila 8,34 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 31 dnů, resp. do 15 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do [datum], činí úrok z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a z částky [částka] za období od [datum] do [datum] celkem částku ve výši [částka], kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, o kterou výše požadovaného úroku převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.

9. Pokud jde o požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a paušalizované náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve smlouvě si strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy smluvní pokutu ve výši 0, 1 % denně z dlužné částky a dále povinnost žalovaného uhradit žalobci paušální náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] za písemnou upomínku, ve výši [částka] za emailovou upomínku, ve výši [částka] za telefonickou upomínku, ve výši [částka] za SMS upomínku, ve výši [částka] za přípravu splátkového kalendáře, ve výši [částka] za předání spisu internímu oddělení vymáhání pohledávek a ve výši [částka] za předání spisu inkasní agentuře. Soud má za to, že paušalizovaná náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného je však svou povahou rovněž ujednanou smluvní pokutou, neboť ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci v případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady žalobce vyvolané takovým prodlením žalovaného a ve skutečnosti tedy představuje utvrzení dluhu žalovaného smluvní pokutou. Jestliže je týž dluh utvrzen několika smluvními pokutami, jejichž výše nebo způsob jejich stanovení se navzájem liší, je ujednání o takových smluvních pokutách neurčité, a proto ve skutečnosti potud o právní jednání vůbec nejde (§ 553 odst. 1 o.z.). Pohledávky žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a na zaplacení náhrady nákladů (smluvní pokuty) v celkové výši [částka] proto nemohly vzniknout. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2390 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako nesplacenou jistinu a úrok běžícími úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. [ústavní nález] a usnesení KS v [obec] ze dne 31.7.2013 čj. [číslo jednací] a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k [datum]. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka [částka] s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku [částka]. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky [částka]. Neúspěch měl naopak ohledně částky [částka] s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku [částka]. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky [částka]. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku [částka]. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 7,92 %. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce v řízení byl pouze v nepatrné výši, soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.