9 C 198/2010

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 110 330,88 Kč

I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 7,75% úroky z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že dne [datum] objednávkou [číslo] objednal od [anonymizováno] úřadu [obec] celkem 1 200 024 ks tabákových nálepek. Z tohoto objednaného počtu množství 1 063 052 ks neodebral, o tom informoval Celní úřad [obec] dopisem ze dne [datum]. [anonymizováno] úřad [obec] vydal dne [datum] pod sp.zn. [číslo] Rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené s výrobou, prodejem a likvidací tabákových nálepek. Tímto rozhodnutím vydaným jako správní rozhodnutí v rámci daňového řízení s odkazem na ustanovení § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních byla žalobci uložena povinnost uhradit Celnímu úřadu [obec] náklady spojené s výrobou neodebraných nálepek v celkové výši [částka]. Žalobce od počátku tvrdil, že žalovaný nárok na zaplacení jakékoliv částky za likvidaci tabákových nálepek nemá, ale byl nucen rozhodnutím požadovanou částku zaplatit, což učinil dne [datum], neboť mu hrozily zákonem předvídané sankce. Vztah mezi žalovaným jakožto tím, kdo se domáhá náhrady nákladů podle § 118 odst. 6 zákona o spotřebních daních, a žalobcem jako tím, kdo objednal a neodebral tabákové nálepky, je vztahem ryze soukromoprávním, kde jeden nemůže druhého bez dalšího zavázat veřejnoprávním rozhodnutím k placení tvrzené pohledávky. Žalovaný tím, že tak učinil, zjevně zneužil svého postavení a pravomoci. Jelikož nebyl k vydání takového rozhodnutí vůbec věcně příslušný, je třeba toto rozhodnutí považovat za nicotné ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu – z.č. 500/2004 Sb. Žalobce zaplatil spornou platbu bez právního důvodu a částka sporné platby tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který je povinen toto bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Zaplacení částky [částka] s příslušenstvím požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce plnil na základě nicotného rozhodnutí žalovaného. Na základě tohoto nicotného rozhodnutí žalobce zaplatil celkem částku [částka], ale platba přesahující žalovanou částku se netýkala doutníkových nálepek, u kterých nebylo možno doutníky uvolnit do oběhu.

2. Žalovaný nárok uplatněný proti němu touto žalobou ani částečně neuznal s tím, že z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních v tehdy platném znění ve svém § 118 odst. 6 upravuje odpovědnost za neodebrání tabákových nálepek jako objektivní, tedy důvody, pro které k neodebrání došlo, proto nejsou rozhodující a nemohou odběratele zbavit jeho povinnosti uhradit náklady spojené s výrobou, prodejem a likvidací těchto tabákových nálepek. Žalobce tedy nyní nemůže povinnost uhradit náklady liberovat. Požadavek žalovaného na zaplacení částky uvedené v rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] byl oprávněný, vycházel z textu zákona a je jedno, jakou formou byl uplatněn vůči žalobci. Nejedná se o absolutní nedostatek pravomoci. Žádný soud nikdy nezpochybnil oprávnění celního úřadu požadovat úhradu vzniklých nákladů, celní úřad nárok na úhradu vzniklých nákladů měl. Žalobce tabákové nálepky objednal u žalovaného, ten je zadal do výroby Státní tiskárně cenin. Po vyrobení byly nálepky dodány [anonymizováno] úřadu v [obec] a Státní tiskárně cenin byla zaplacena souhrnná cena za výrobu 9 789 888 ks tabákových nálepek v celkové ceně [částka] při smluvní ceně 0,11 Kč/ks včetně DPH. Žalobce dopisem ze dne [datum] oznámil, že objednané tabákové nálepky neodebere v množství 1 063 152 ks. Za výrobu tohoto množství nálepek žalovaný zaplatil Státní tiskárně cenin částku [částka] (1 063 152 x 0,11). Po obdržení oznámení o neodebrání objednaných nálepek byl celní úřad povinen dle platného ZoSPD vystavit rozhodnutí o uhrazení vzniklých nákladů spojených s výrobou, prodejem a likvidací nálepek. Rozhodnutím čj. [číslo] ze dne [datum] byly stanoveny náklady spojené s výrobou ve výši [částka] Náklady spojené s likvidací neodebraných tabákových nálepek byly žalobci vyměřeny jiným rozhodnutím čj. [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka].

3. Z objednávky tabákových nálepek podle § 116 zák. č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních pořadové [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce objednal u Celního úřadu [obec a číslo] 200 024 ks tabákových nálepek v hodnotě [částka].

4. Z dodatku [číslo] ze dne [datum] ke smlouvě [číslo] o vzájemné spolupráci při zajištění výroby, distribuce a prodeje tabákových nálepek v České republice uzavřené mezi Českou republikou – Generální ředitelství cel jako objednatelem a Státní tiskárnou cenin, státní podnik jako zhotovitelem bylo zjištěno, že cena za 1 kus tabákové nálepky činí [částka] včetně DPH a je cenou platnou od [datum] do [datum].

5. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] bylo zjištěno, že jí vyúčtovala Státní tiskárna cenin, státní podnik Generálnímu ředitelství cel, [anonymizováno] úřadu [obec] za výrobu 9 789 888 ks tabákových nálepek v ceně 0,11 Kč/ks včetně DPH celkovou částku ve výši [částka].

6. Z výpisu účtu žalovaného bylo zjištěno, že částku [částka] zaplatil dne [datum].

7. Z nedatovaného dopisu předsedkyně představenstva žalobce [jméno] [příjmení] adresovaného žalovanému a doručenému žalovanému dne [datum] bylo zjištěno, že se jím žalobce vzdal svého práva odebrat tabákové nálepky číslo předobjednávky [číslo] v počtu 1 099 224 ks.

8. Ze shodných tvrzení účastníků bylo podle § 120 odst. 3 o.s.ř. zjištěno, že žalobce neodebral od žalovaného 1 063 152 ks objednaných tabákových nálepek.

9. Z rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne [datum] zn. [číslo] bylo zjištěno, že jím žalovaný uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady spojené s výrobou 1 063 152 ks neodebraných nálepek (0,11 Kč/ks) v celkové výši [částka] na účet celního úřadu [číslo] [variabilní symbol].

10. Z periodického výpisu z účtu žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] zaplatil žalobce částku [částka] na účet celního úřadu č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

11. Z rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne [datum] zn. [číslo] bylo zjištěno, že jím žalovaný uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému náklady spojené s likvidací 1 063 152 ks neodebraných nálepek (0, [číslo] Kč/ks) v celkové výši [částka].

12. Výše uvedené důkazy jsou věrohodné a plně postačí k rozhodnutí ve věci, ostatně skutkový stav je mezi účastníky nesporný. Účastníci se liší pouze v právním hodnocení zjištěného skutkového stavu. Soud provedl ještě další listinné důkazy, jenž však jsou pro rozhodnutí v této věci bez významu, a proto se jimi podrobně nezabýval.

13. Podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění účinném k [datum] pokud odběratel neodebere od pověřeného celního úřadu tabákové nálepky, které si objednal, je povinen uhradit náklady spojené s výrobou, prodejem a likvidací těchto tabákových nálepek.

14. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném k [datum] kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném k [datum] bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Řízení pod sp.zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 9.8.2010, kdy zdejšímu soudu došla žaloba podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí správního orgánu, konkrétně proti rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne [datum] zn. [číslo], kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit žalovanému náklady spojené s výrobou neodebraných nálepek v celkové výši [částka]. Ponecháme-li stranou veškeré peripetie řízení podle části páté o.s.ř., pak nelze než konstatovat, že po více než devíti letech trvání řízení sp.zn. [spisová značka] podle části páté o.s.ř. tu je na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.10.2019 čj. [číslo jednací] řízení vedené pod stejnou sp.zn., ale výlučně podle části třetí o.s.ř. na plnění. Žalobce svůj požadavek na zaplacení částky [částka] uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto věc posuzoval podle právních předpisů ve znění účinném k datu rozhodných skutečností. Tedy ust. § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních k datu [datum], kdy žalobce oznámil žalovanému, že tabákové nálepky neodebere, a ust. § 451 obč. zák. k datu [datum], kdy žalobce zaplatil žalovanému za výrobu neodebraných nálepek částku [částka], tedy kdy mu mělo vzniknout tvrzené bezdůvodné obohacení ve výši [částka] a k němuž se váže jak počátek běhu lhůt, tak i jejich skončení (marné uplynutí) podle obč. zák.

17. Skutkové okolnosti věci jsou prosté a nesporné. Žalobce si u žalovaného objednal tabákové nálepky, žalovaný zadal jejich výrobu Státní tiskárně cenin, ta nálepky vyrobila, žalovanému dodala a vyúčtovala, žalovaný za jejich výrobu Státní tiskárně cenin zaplatil cenu [částka] za kus. Následně žalobce vyrobené a žalovaným zaplacené tabákové nálepky neodebral. Žalovaný rozhodnutím ze dne [datum] zn. [číslo] uložil podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních žalobci povinnost zaplatit mu částku [částka] za výrobu neodebraných 1 063 152 ks tabákových nálepek v ceně [částka] za kus. Žalobce částku [částka] žalovanému zaplatil dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] zn. [číslo] uložil žalovaný podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních žalobci povinnost zaplatit mu částku [částka] za náklady spojené s likvidací neodebraných nálepek, i tuto částku žalobce žalovanému zaplatil.

18. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí ze dne [datum] je nicotné podle § 77 odst. 1 správního řádu pro věcnou nepříslušnost celního úřadu, tedy jeho platba podle tohoto rozhodnutí je platbou bez právního důvodu, kterou je žalovaný povinen vrátit. Jeho žaloba tak je postavena na předpokladu, že právním důvodem platby částky [částka] bylo výlučně toto rozhodnutí samo o sobě a je-li nicotné, pak žádný právní důvod pro tuto platbu nikdy neexistoval a neexistuje. V této své konstrukci je však pro soud nepochopitelně nedůsledný, resp. jeho počínání ji vyvrací. Z logiky této konstrukce by musel chtít vrátit úplně všechno, co na základě obou stejně nicotných rozhodnutí celního úřadu zaplatil jak za výrobu (rozhodnutí z [datum]), tak za likvidaci tabákových nálepek (rozhodnutí z [datum]). Žalobce však chce od počátku vrátit jen částku [částka] z částky [částka] zaplacené za výrobu nálepek. V podstatě tak uznává, že na zbytek žalovaný právo má, i když jsou rozhodnutí nicotná.

19. Rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [obec] ze dne [datum] zn. [číslo] (stejně jako jeho druhé rozhodnutí téže zn. ze dne [datum]) je samozřejmě nicotné, neboť celní úřad neměl k jeho vydání pravomoc. Tento názor soud zastával již v prvním rozhodnutí v této sp.zn., tj. v usnesení ze dne 10.1.2011 čj. [číslo jednací]. V tomto usnesení jsou vysvětleny důvody k tomuto názoru vedoucí a soud na nich nemá co měnit, proto na něj v plném rozsahu odkazuje. Jen dodává, že mezi správním řádem a o.s.ř. jsou terminologické odlišnosti spočívající v tom, že správní řád oprávnění správních orgánů k rozhodování uvedené v § 10 správního řádu nazývá věcnou příslušností, zatímco o.s.ř. oprávnění soudů k rozhodování uvedené v § 7 o.s.ř. nazývá pravomocí. Jde však o totéž. Celní úřad [obec] neměl zákonné oprávnění rozhodnutí ze dne [datum] zn. [číslo] vůbec vydat. Toto rozhodnutí je tak nicotné podle § 77 odst. 1 správního řádu, neboť k jeho vydání v rámci daňového řízení nebyl [anonymizováno] úřad [obec] vůbec věcně příslušný (neměl k tomu pravomoc dle terminologie o.s.ř.) O nárocích podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních prostě nemůže celní úřad rozhodnout podle správního řádu sám, ale musí se se svým soukromoprávním nárokem, pokud jej druhá strana nechce dobrovolně splnit, obrátit na obecný soud s žalobou (podle části třetí o.s.ř.). Podle § 7 odst. 1 o.s.ř. mají pravomoc rozhodovat tyto spory soudy.

20. Jednoznačná nicotnost výše uvedeného rozhodnutí však nemá ty důsledky, jež dovozuje žalobce. Toto rozhodnutí nemá konstitutivní charakter, tedy neobsahuje právo, které by tu bez něj nebylo. Z neodebrání objednaných tabákových nálepek vzniklo žalobci zákonné právo podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních na to, aby mu žalobce uhradil náklady spojené s výrobou, prodejem a likvidací těchto tabákových nálepek. Toto právo vzniklo žalovanému ze zákona okamžikem sdělení o neodebrání nálepek, tímtéž okamžikem vznikla žalobci zákonná povinnost uhradit žalovanému náklady, které vynaložil na výrobu, prodej a likvidaci neodebraných tabákových nálepek. Na vznik tohoto práva a jemu odpovídající povinnosti tak nemůže mít žádný vliv jakékoliv následné rozhodnutí, které může toliko deklarovat, že toto právo a povinnost v minulosti vznikly či nevznikly, trvají či již zanikly, atd. Nicotnost výše uvedeného rozhodnutí tedy nemá nejmenší vliv na skutečnost, že žalobce splnil svou zákonnou povinnost tím, že zaplatil žalovanému za výrobu tabákových nálepek, které neodebral, podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních částku [částka]. Žalobce přesně věděl, jaký nárok žalovaného touto platbou plní, sám uvádí, že od počátku tvrdil, že žalovaný nárok na zaplacení jakékoliv částky za likvidaci tabákových nálepek nemá. Nešlo tedy o platbu bez právního důvodu, zaplacenou např. omylem, atd. Šlo jednoznačně o platbu podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, kterou žalobce splnil vůči žalovanému svou zákonem stanovenou povinnost. Plnění zákonné povinnosti nemůže být z logiky věci nikdy bez právního důvodu, ten právní důvod je přímo v zákoně uveden. Plnění zákonné povinnosti v soukromoprávní věci má být v první řadě bez jakéhokoliv rozhodnutí a je-li zákonná povinnost splněna bez rozhodnutí, jde vždy o plnění z právního důvodu. Nikdy nemůže jít o plnění bez právního důvodu, tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák., které by byl příjemce povinen vrátit plátci jen proto, že není rozhodnutí. A přesně tak je tomu v posuzované věci. Rozhodnutí celního úřadu je sice nicotné, tedy vůbec není, ale zákonné právo žalovaného tím nezmizelo. Žalobce svou zákonnou povinnost splnil a za výrobu neodebraných tabákových nálepek žalovanému zaplatil. Ze skutkových okolností je prokázáno, že žalovaný za výrobu neodebraných nálepek svému dodavateli Státní tiskárně cenin zaplatil, tedy žalovanému toto právo neodebráním objednaných tabákových nálepek zcela nepochybně vůči žalobci vzniklo, tato platba jako taková tak nikdy nemůže být co do svého základu považována za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, a tedy ji musí vydat. Žádné bezdůvodné obohacení žalovanému vůbec nevzniklo, jen dostal nazpět to, co sám předtím vynaložil. Charakter bezdůvodného obohacení by tak eventuálně mohla mít pouze částku, o kterou by žalobcem zaplacená částka přesáhla souhrnnou částku nákladů skutečně vynaložených žalovaným na výrobu, prodej a likvidaci žalobcem neodebraných tabákových nálepek.

21. Soukromoprávní nárok podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních lze v širším smyslu kvalifikovat jako nárok na náhradu škody, ale dle názoru soudu jde v užším smyslu a přesněji o nárok regresní (postižní). Jde o speciální nárok stanovený v zákoně o spotřebních daních umožňující při splnění stanovených podmínek celnímu úřadu přenést na odběratele tabákových nálepek náklady na výrobu, prodej a likvidaci neodebraných tabákových nálepek, které sám vynaložil. Jde tedy o následný regres, konkrétní nárok včetně výše je dán až po skutečném vynaložení (zaplacení) nákladů spojených s výrobou, prodejem a likvidací neodebraných tabákových nálepek. Na tento speciální regresní nárok nelze použít obecná ustanovení o náhradě škody. A protože tento speciální nárok podle speciálního předpisu vůbec nepřipouští možnost, že by se odběratel mohl své odpovědnosti jakkoliv zprostit a tím ponechat tyto náklady na bedrech státu, nelze dospět k jinému závěru, než že se v tomto případě jedná o odpovědnost objektivní bez liberačních důvodů. K naprosto stejnému závěru dospěla i judikatura NS ČR, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2016 čj. [číslo jednací], vydaný přímo v této sp.zn., tedy řešící přímo tento konkrétní případ. Účastníkům je tento rozsudek velmi dobře znám, proto soud odkazuje na bližší zdůvodnění tohoto právního názoru ve výše uvedeném rozsudku NS ČR. Tímto právním názorem je soud vázán a kromě toho se s ním plně ztotožňuje. Žalobce sice od počátku tvrdí, že žalovaný nárok na zaplacení jakékoliv částky za likvidaci tabákových nálepek nemá, ale vzhledem k výše uvedenému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu je zřejmé, že žalovaný toto právo měl, stejně tak jako měl žalobce objektivní odpovědnost, tedy povinnost tyto náklady žalovanému zaplatit. A to bez jakýchkoliv liberačních důvodů. Soud se proto původními důvody a argumenty žalobce vůbec nezabýval, neboť jsou v tomto řízení zcela bez významu. Žádný důvod není způsobilý žalobce jeho objektivní odpovědnosti vůči žalovanému zprostit. Žalobce se dovolával soudních rozhodnutí, která byla vydána ve věcech, u nichž byl předmět řízení jiný než v této věci. Nebylo tak lze je aplikovat. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2016 čj. [číslo jednací] vydaný přímo v této věci je zcela jednoznačný.

22. Žalovaný prokázal, že za výrobu žalobcem objednaných a neodebraných tabákových nálepek v počtu 1 063 152 ks při ceně [částka] za kus zaplatil Státní tiskárně cenin částku [částka]. Přesně tuto částku mu žalobce podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních také zaplatil dne [datum], čímž splnil svou zákonnou povinnost. Je přitom zcela bez významu, že tak učinil na základě nicotného rozhodnutí celního úřadu. Rozhodné je pouze to, že tato částka přesně odpovídá částce, kterou žalovaný jako svůj náklad na výrobu neodebraných tabákových nálepek vynaložil a tato částka je správná. Žalobce tedy nezaplatil více, než činil oprávněný nárok žalovaného za výrobu neodebraných tabákových nálepek. Jeho platba jako celek není plněním bez právního důvodu pro nicotnost rozhodnutí celního úřadu (které bylo naprosto správně vyčíslené), a žalovanému nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. ani tím, že by zaplatil Státní tiskárně cenin menší částku, než poté zaplatil žalobce jemu. K sebemenšímu bezdůvodnému obohacení žalovaného vůbec nedošlo, a proto soud žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (z nepochopitelných důvodů nižší, než částka žalobcem skutečně zaplacena) jako zcela nedůvodnou zamítl.

23. Celá soudní anabáze trvající celou řadu let byla způsobena prvotně žalovaným. Vzniklo mu sice právo následného regresu a toto právo nepochybně měl, neměl ovšem pravomoc (dle terminologie správního řádu věcnou příslušnost) o něm sám rozhodnout, v soukromoprávním vztahu takovou pravomoc prostě mít nemůže ani jedna jeho strana. Naprosto obdobně tomu je u následného regresu podle § 55 odst. 1 z.č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. I to je veřejnoprávní předpis, podle nějž může zdravotní pojišťovna sama rozhodovat ve věcech uvedených v § 53 podle správního řádu. Následný regres podle § 55 odst. 1, tedy stejné právo na náhradu vynaložených nákladů jako u neodebraných tabákových nálepek, se však rovněž týká soukromoprávního vztahu, tedy o něm zdravotní pojišťovna sama rozhodovat nemůže, nemá k tomu také pravomoc. Tento nárok musí uplatnit u obecného soudu žalobou podle části třetí o.s.ř. (jak i činí – viz bohatá judikatura) úplně stejně, jako musí uplatnit svůj nárok na náhradu vynaložených nákladů podle § 118 odst. 6 z.č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních celní úřad. Ten tedy vůbec neměl vydávat nějaké vlastní rozhodnutí podle správního řádu, ale měl postupovat tak, jak je v soukromoprávních vztazích obvyklé. Měl tedy žalobci své náklady (veškeré) spojené s výrobou, prodejem a likvidací neodebraných tabákových nálepek vyúčtovat, doložit a vyzvat jej k dobrovolnému zaplacení. Pokud by se placení bránil, pak by musel žalovaný podat žalobu podle části třetí o.s.ř. na plnění k obecnému soudu. Tam by sice bylo postavení účastníků obrácené, celní úřad by byl žalobcem a odběratel neodebraných tabákových nálepek žalovaným, ovšem věc by byla totožná a výsledek nakonec také, ve smyslu právního názoru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2016 čj. [číslo jednací]. Žalovaný však zvolil nezákonný způsob k uspokojení svého zákonného nároku. Skutečnost, že žalovaný si regresní náhradu sám sobě svým rozhodnutím přisoudil, udělala z triviální záležitosti neuvěřitelně komplikovanou záležitost, která po léta zcela zbytečně zaměstnávala celou soustavu správních soudů i obecných soudů a dokonce i zvláštní senát zřízený podle z.č. 131/2002 Sb. K tomu ovšem významně přispěl žalobce, který na začátku vůbec nerozpoznal to, co je teď jediným důvodem jeho žaloby podle části třetí o.s.ř., tedy nicotnost rozhodnutí celního úřadu. Podával tak nesprávné žaloby (podle s.ř. k Městskému soudu v Praze, podle části páté o.s.ř. k Okresnímu soudu v Kolíně), ve kterých vůbec neargumentoval nicotností rozhodnutí celního úřadu, ale toliko jeho nesprávností. Takové žaloby úspěšné být nemohly. Již ve svém prvním rozhodnutí, v usnesení ze dne 10.1.2011 čj. [číslo jednací] soud konstatoval, že v soukromoprávním vztahu, ve kterém mají účastníci rovné postavení, existuje k vyřešení sporu mezi nimi pouze jedna cesta. Jedna či druhá strana se může obrátit na obecný soud s obecnou žalobou podle části třetí o.s.ř. To neučinil žalovaný vůbec a původně ani žalobce. Po dlouhá léta se tak vedlo zcela zbytečné řízení. K tomu soud přihlédl při rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků. Dospěl k závěru, že za těchto okolností si bez ohledu na výsledek jak původního řízení podle části páté o.s.ř. ve všech jeho fázích, tak konečného řízení podle části třetí o.s.ř. nezaslouží přisouzení náhrady nákladů řízení ani jedna strana. Soud považuje za daného stavu za spravedlivé, aby si náklady řízení nesli oba účastníci ze svého, a proto rozhodl tak, že žádný z nich právo náhradu nákladů řízení nemá.