9 C 213/2021

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 660,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 860,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 1 800 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. rozsudku a co do úroku ve výši 21,99 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], dále také jako„ banka“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl pro žalovaného veden bankovní účet [bankovní účet]. Dále se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši [částka]. Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Protože se žalovaný ocitl v nepovoleném debetním zůstatku na účtu, převedla dne [datum] banka nepovolené přečerpání účtu v aktuální výši [částka] na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem uhrazení tohoto dluhu v pravidelných splátkách. Žalovaný přesto svůj dluh neuhradil, a proto banka prohlásila celý úvěr ihned za splatný ke dni [datum]. Na dlužnou částku žalovaný doposud ničeho nezaplatil, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Vedle dlužné jistiny ve výši [částka], žalobkyně žalobou požadovala dlužné poplatky ve výši [částka], úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši [částka], běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne [datum] do zaplacení, a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřila, ač mu žaloba byla řádně doručena. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.

3. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust. § 132 o.s.ř.

4. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [číslo] („ banka“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl pro žalovaného veden bankovní účet [bankovní účet]. [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka] bezhotovostně převodem na účet (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne [datum]). Žalovaný se zejména zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Sjednaná úroková sazba činila 21,99 % ročně (prokázáno smlouvu o bankovních produktech a službách ze dne [datum], všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem, produktovými podmínkami kontokorentního úvěru, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dispozicemi se sjednanými parametry kontokorentního úvěru flexikredit, obchodními podmínkami). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek kontokorentního úvěru (nepovolené přečerpání povoleného limitu, nesplácení úvěru řádně a včas) původní věřitel zrušil povolený limit kontokorentu na běžném účtu žalovaného a následně rovněž zrušil poskytování kontokorentního úvěru. Dluh ve výši [částka] byl z běžného účtu žalovaného převeden na nově otevřený úvěrový účet [číslo]. Dlužná částka měla být následně žalovaným splácena formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však splátky řádně nehradil a původní věřitel proto celý úvěr zesplatnil ke dni [datum] (prokázáno dopisem – ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu ze dne [datum], oznámením o otevření úvěrového účtu ze dne [datum] a oznámením o zesplatnění ze dne [datum]). Ke dni [datum] činila dlužná částka celkem [částka] a sestávala z dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných poplatků a pokut ve výši [částka] a z kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne [datum]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu).

5. Žalobkyně dle svého vyjádření před poskytnutím úvěru provedla šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované – konkrétně zejména bankovní a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum]). Výpočet disponibilní částky byl dle žalobkyně proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků (prokázáno výpočtem bonity klienta). Dále vzala v potaz i další zjištěné další úvěry ze systému BRKI a NRKI– splátky ve výši [částka], a interní splátky ve výši [částka] (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti, výpočtem bonity klienta). Z žádostí o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je ženatý, průměrný měsíční příjem za 3 měsíce je [částka], celkový čistý měsíční příjem domácnosti je [částka], počet vyživovaných osob 3, avšak počet zdrojů příjmů je pouze jeden.

6. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru ve výši [částka] žalobkyní i skutečnost, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka, a pro svůj výpočet postupovala dle svého interního ekonomického modelu normativních nákladů na bydlení na osobu dle počtu obyvatel v obci bydliště žalovaného. V daném případě si žalobkyně vyžádala informace od žalovaného (vyplněním typizovaných formulářů), které nebylo doloženo ani výplatními páskami žalovaného. Podle mínění soudu se ale žalobkyně neměla spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Pokud žalovaný neuvedl žádné výdaje či náklady na bydlení, z čehož je zřejmé, že se nejedná o výdaje v reálné výši, a mělo by se jednat o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Současně však žalobkyně ze své činnosti zjistila další úvěry žalovaného, a to v celkové výši splátek [částka]. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak žalobkyně došla k závěru, že žalovaný má další volné prostředky, ze kterých by mohla hradit tento úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaný dosahuje stabilního příjmu v uvedené výši. Dalším varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že žalovaný uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem [částka], příjem domácnosti [částka], avšak zdroj příjmu pouze jeden. Předloženy nebyly ani žádné výpisy z účtu, ze kterých by bylo patrné, zda žalovaný má nějaké úspory, či veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

7. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti [datum], a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena [datum]), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Žalovaný sice ve věci reagoval popisem své tíživé sociální, osobní a finanční situace, ale námitku v předně uvedeném smyslu nevznesl, ani výkladem k tomu nelze podle obsahu podání dospět. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne [datum] v této věci pod zn. C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu ve výši [částka]. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšnému žalobkyni. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky [částka], neúspěch ohledně částky [částka] rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 87,8 %. Celkové náklady žalobkyně činí: -) [částka] (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 3 x [částka] (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x [částka], která obsahuje i případné poštovné za upomínku (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) [částka] (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobci nárok na úhradu nákladů ve výši 87,8 % tj. [částka], a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.