9 C 319/2020

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 5 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 500 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně za dobu od datum do zaplacení z částky částka, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení nakonec domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že tuto částku žalovanému poskytla společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, dne datum na základě uzavřené smlouvy o úvěru číslo na účet žalovaného s jednorázovou splatností do dne datum. Žalovaný splatnou částku neuhradil řádně a včas, neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce.

2. Žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou ani částečně neuznal. Namítl neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 z.č. 257/2016 Sb., neboť původní poskytovatel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z.č. 257/2016 Sb. Neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, žalobce vůbec ničím nedokázal, že by se jeho právní předchůdce před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Při jednání, ze kterého se žalobce omluvil, pak vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka dne datum jakožto bezdůvodné obohacení, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Promlčecí doba je v takovém případě tříletá a počala běžet následujícího dne datum. Žaloba byla podána dne datum, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby, žalovaný svůj dluh neplnil ani částečně. Nárok je promlčen i v případě prodloužení jednorázové splatnosti do datum, žaloba byla podána po uplynutí tří let (datum) až dne datum.

3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitel – právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka dne datum na jeho účet na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi. Žalovaný ničeho nezaplatil ani po postoupení pohledávky.

4. Ohledně právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť původní věřitel ji s žalovaným uzavřel v rozporu s § 86 z.č. 257/2016 Sb., když řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je v zákoně stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu celé společnosti. Uzavření smlouvy o úvěru za této situace je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud proto podle § 588 o.z. uzavřenou smlouvu považuje za absolutně neplatnou.

5. Původní věřitel jakožto poskytovatel úvěrů mohl a musel okamžitě vědět, že za těchto okolností uzavřená úvěrová smlouva je neplatná. Dne datum poskytl tedy žalovanému částku částka nikoliv jako jistinu úvěru, ale jako bezdůvodné obohacení. Právo na vydání tohoto obohacení ve smyslu § 2993 o.z. žalobci (jeho právnímu předchůdci) nepochybně vzniklo, a to již následujícího dne datum a téhož dne také mohlo být poprvé uplatněno. Podle § 619 odst. 1 o.z. tak dnem datum počala běžet promlčecí lhůta. Subjektivní promlčecí lhůta trvá podle § 629 odst. 1 o.z. tři roky, v tomto případě tedy končila dne datum. Žaloba byla podána opožděně dne datum, až tímto dnem došlo k vykonání práva. Smluvní ujednání o jednorázové splatnosti do datum z neplatné smlouvy je irelevantní, navíc i vzhledem k tomuto datu byla žaloba podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný namítl a zdůvodnil podle § 610 odst. 1 o.z., že je právo žalobce promlčeno. Soud proto k promlčení přihlédl. Právo žalobce na zaplacení částky částka s příslušenstvím nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčelo se a žalovaný není povinen plnit. Soud proto žalobu podle § 609 o.z. zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. Žalovaný sice byl ve věci formálně zcela úspěšný, ovšem nikoliv proto, že by žalobci právo nevzniklo, ale výhradně proto, že žalovaný se dovolal promlčení. Za důvody hodné zvláštního zřetele však soud považuje zejména tu skutečnost, že proti žalovanému bylo či je u zdejšího soudu vedeno 25 řízení v zásadě totožných věcech, ve kterých si žalovaný počínal vždy totožně, dle názoru soudu vychytrale. Vždy uzavřel úvěrovou smlouvu s různými poskytovateli při vědomí, že nebyla poskytovatelem řádně posouzena jeho úvěruschopnost, tedy bude vždy moci namítat neplatnost smlouvy o úvěru. Platbu jistiny vždy přijal, ale nevrátil. Vědomě tak opakovaně zneužíval pochybení poskytovatelů úvěrů, kteří řádně neposuzovali jeho úvěruschopnost, což byla jeho obrana v každém řízení. To je evidentní nepoctivost žalovaného, ze které podle § 6 odst. 2 o.z. nesmí těžit ani v otázce nákladů řízení, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).