10 C 100/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 247,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující3 084,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 642,42 Kč, kapitalizovaným úrokem 7 560,06 Kč a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 8 684,56 Kč od , datum, do zaplacení, asmluvní pokutu 1 563,22 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 8 684,56 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1 563,22 Kč z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 10 302 Kč splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 593 Kč. Žalovaná původní věřitelce uhradila pouze 6 400 Kč, od , datum, je v prodlení s úhradou zbývající části jistiny a smluvně ujednaného příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. , právnická osoba, 684,56 Kč s příslušenstvím (nesplacená jistina, kapitalizované úroky, zákonný úrok z prodlení) si žalobkyně dále nárokovala 1 563,22 Kč, což představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nesplacené jistiny za každý započatý den prodlení od , datum, do , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že původní věřitelka ověřovala schopnost žalované úvěr splácet na základě vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla svoje příjmy, výdaje, údaje o zaměstnání a další informace. V dané věci žalovaná při sjednávání úvěru předložila původní věřitelce čestné prohlášení, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalobkyně dodala, že při sjednané měsíční splátce 1 593 Kč činil disponibilní zůstatek žalované – při zohlednění údajů, které v žádosti uváděla – 12 500 Kč. V době uzavření smlouvy navíc žalovaná neprocházela lustrací v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jí v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do její datové schránky.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Původní věřitelka s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů přítele, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnaná, má základní vzdělání a čistý měsíční příjem ve výši 19 172 Kč. Celkové výdaje uvedla ve výši 5 060 Kč. Při sjednávání úvěru doložila pracovní smlouvu (zaměstnání u společnosti , právnická osoba, jako pracovník ve výrobě na dobu určitou do , datum, ), výplatní pásky za prosinec 2021 a leden 2022 (s průměrným měsíčním příjmem 18 253,50 Kč) a čestné prohlášení o tom, že žije u rodičů přítele. Žalované byl poskytnut úvěr 12 000 Kč v hotovosti, s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 10 302 Kč a RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaná měla úvěr se sjednaným příslušenstvím uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč (viz žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru č. l. 12 až 14 a dokumenty k prověření bonity č. l. 32-34). Smlouvou ze dne , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek č. l. 17-18, potvrzení o provedení transakce č. l. 16) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , odeslaným , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem č. l. 19-20). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované na její adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č. l. 21-22). Ostatní listinné důkazy ve spise nebyly pro posouzení věci podstatné.

7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované, především co se týká jejích výdajů.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

9. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

10. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.

11. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovanou byla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu žalované, u kterého přitom uvedla, že jím disponuje apod.). V dané situaci nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího vycházela jen z žalovanou tvrzených údajů bez alespoň základního prověření toho, zda odpovídají realitě. Ostatně u žalovanou uváděných celkových výdajů 5 060 Kč měsíčně lze pochybovat o tom, že tento údaj opravdu odpovídal realitě. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků nebo v insolvenčním rejstříku. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení majetkových poměrů žalované.

12. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 a 588 o. z.). Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.

13. Výše uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“14. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 12 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 5 600 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila celkem 6 400 Kč, rozdíl mezi 12 000 Kč a 6 400 Kč je právě 5 600 Kč).

15. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o příslušenství úvěru či o smluvní pokutě.

16. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

19. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.